TONGLEN-TAO ⁂ BREATH

Při čekání vzadu se dech zkracuje a ramena se přibližují k uším. Stání jako strom začíná nulovou polohou čchi-kungu, která tělu připomene, že má na svém místě právo zůstat. 🌳 Zkuste si na chvíli představit, že vás někdo požádal, abyste počkali v zázemí, než vás zavolají. Nemusíte nic dělat, jen si všimněte, co se děje s tělem při představě čekání vzadu. Možná se dech zkrátí a ustoupí do hrudníku, možná se ramena přiblíží k uším, možná se zkrátí krok. Žádný z těchto jevů není špatný, každý je jen způsob, jak tělo šetří místo. Zázemí je zvláštní místnost. Nikdo v ní nechce trávit celý den, a přesto se tam pravidelně posílají lidé. Tělo, které tam bylo posláno dost často, se naučí zabírat méně prostoru i tehdy, když ho nikdo nežádá. Čchi-kung zná cvičení, které dělá pravý opak úspor místa. Říká se mu stání jako strom, v čínštině zhan zhuang, tedy stání jako kůl, a každé jeho cvičení začíná pozicí wu-čchi, nulovou polohou, ve které jednoduše stojíte a nehýbete se. Nepotřebuje nářadí, jen ...

Páteř není jen svazek obratlů, je to anténa naší životní síly. Pokud je naše osa ohnutá strachem, nemůže skrze nás proudit energie čchi a my se stáváme snadno zranitelnými. V tradici taoismu se říká, že jakmile člověk ztratí spojení se svým středem, ztratí i svou cestu.  Dnešní doba nás nutí se hroutit do sebe, krčit ramena před autoritami a schovávat se v davu. Ale runa síly a moudrost předků nás učí pravý opak. Skutečná ochrana přichází zevnitř, z pevnosti našeho postoje a hloubky našeho dechu. ᛉ Aby vaše tělo začalo fungovat jako štít, musíte se naučit postoj zakořeněného kopí, který teď společně probereme.  ᛉ Postavte se s nohama na šíři ramen, mírně pokrčte kolena a představte si, že z vašich chodidel rostou kořeny hluboko do země, zatímco vrchol vaší hlavy je tažen jemnou nití k nebi.  ᛉ Tento tah mezi zemí a nebem vytvoří v páteři prostor, který okamžitě mění vaše vnímání reality, protože narovnaný člověk se nemůže cítit jako oběť. Když v tomto postoji setrváte al...

Zkuste si malý experiment. Řekněte nahlas: „Doufám, že to vyjde.“ Sledujte své tělo. Pravděpodobně cítíte mírné stažení v bránici nebo nejistotu v hlase. Teď řekněte: „Realizujeme plán.“  Cítíte ten rozdíl v usazení pánve a hloubce dechu? Vaše svaly a nervový systém reagují na slova dřív, než si je vaše vědomí stačí racionálně zpracovat.  Nejistá slovesa jako „odhaduji“ nebo „předpokládám“ jsou v těle zapsaná jako napětí, protože mozek neumí najít pevnou oporu pro další pohyb. V taoistickém pojetí je řeč prouděním energie čchi . Pokud je tento proud přerušován váhavými slovy, energie stagnuje a v těle vznikají blokády. Když používáme jazyk, který popisuje konkrétní kroky, náš systém se uvolní, protože dostává jasný signál k akci.  Dech se prohlubuje, ramena klesají a hlas získává na rezonanci. Nejde o to, co říkáte, ale jak se vaše tělo u té výpovědi cítí. Synchronizace slov a těla je klíčem k tomu, aby vaše sdělení působilo jako nezvratná realita, nikoli jako nesmělý po...

Počátek nás všechny spojuje s tím, co bylo před naším zrození m. Ať už v rituálech , terapiích nebo filozofii , hledáme návrat k prvotní plnosti bytí. Jsme všichni zachaři – ti, kdo si pamatují Boha v sobě. Počátek jako univerzální koncept Všichni v něj věříme. Všichni jej opakujeme, ať už rituálně nebo jen v pocitech. Znamenal totiž ztrátu ráje. Znamenal počátek vyhnanství. Do bídné hmotné existence. Aspoň tak je nám to podsouváno. Jisté je, že připomíná cyklus zrození, sexuality a smrti. Jsme od počátku zahrnuti do obřadu počátku. Jsme jím připomínáni. Rituály počátku v archaických kulturách V starých kulturách to není jen příchod a oslava Nového roku . Byla to i volba nového náčelníka kmene . Vyhlášení války. Zachránění ohrožené úrody. Modlitba pro déšť. Nebo vyléčení nemocných. Tam vždy sehrál počátek svou roli. Jako léčebného prostředku se vyprávění příběhu počátku používalo snad u všech kmenů a kultur. Nemocný se tak symbolicky vracel zpět, aby si našel novou cestu. Stával s...

V době, kdy je sex často redukován na fyzický akt, se zamysleme nad hlubším významem intimity. Jak najít rovnováhu mezi tělesností a duchovním spojením? A proč kvalita našeho milostného života závisí více na hloubce prožitku než na počtu partnerů? Křesťanská tradice hovoří o lásce jako o „ vtěleném slovu “. Tato myšlenka nás vede k hlubšímu zamyšlení nad povahou našeho intimního života. Jestliže je láska vtělením myšlenky či duchovního principu, neměli bychom i my přistupovat k sexualitě s plným vědomím a zapojením našeho srdce? Vždyť právě v intimitě máme jedinečnou příležitost propojit duchovní a tělesnou stránku našeho bytí. V průběhu dvou tisíciletí lidského vývoje jsme prošli mnohými změnami v chápání sexuality a lásky. Dnešní společnost často redukuje sex na pouhý fyzický akt, někdy dokonce na nástroj moci či manipulace. Sociální sítě plné provokativních fotografií a neustálé debaty o správném počtu sexuálních partnerů jsou jen symptomy hlubšího problému - odcizení se od skutečn...