TONGLEN-TAO ⁂ BREATH

Dospívající generace ztrácí schopnost mluvit o tom, co ji bolí. Školy sledují výsledky, ale neslyší ticho, které jim předchází. A my dospělí jsme tak zaneprázdnění hlukem světa, že si nevšimneme, kdy už naše děti přestaly volat o pomoc. Ticho má v sobě zvláštní druh napětí. V učebnách, kde by měly znít hlasy a smích, sedí děti s očima přilepenýma k displejům. Ve světě, který měří pozornost v sekundách, se cit pro obyčejné lidské naslouchání druhým ztrácí a spolu s ním i schopnost slyšet sebe i druhé. Učitelé si u dětí a mládeže všímají ztráty motivace, rodiče únavy, terapeuti zahlcení. Jen málokdo však rozpozná, že za tím vším se skrývá ticho, které není tvořené klidem, ale naopak úzkostí. A přitom ne každé ticho znamená prázdnotu. Existuje i ticho, které léčí, chvíle, kdy se člověk dokáže utišit a nadechnout se do klidu. Takové ticho není úzkostné, ale obnovující. Právě to musíme děti znovu naučit rozeznávat: kdy ticho chrání a kdy už bolí. To ticho, které postupně roste mezi všemi g...

Vyhoření není selhání, ale důsledek systému, který zapomněl, že žena není stroj. Tento článek nabízí nový kompas – dřív, než tě vlastní tělo zastaví. „Dělám všechno správně. Proč se cítím hůř než kdy dřív?“ Tuhle větu jsem slyšel při koučování a mentorování tolikrát, že už ji snad poznám jen z tónu. Přicházejí muži, ale hlavně ženy, které mají výsledky, úsměv, plán i vděčnost. Dělají vše „správně“, a přesto se necítí dobře. A někdy ani vlastně neví proč. Jako by náš systém společnosti postavený na jejich výkonu zapomněl, že člověk není stroj. Úspěch je dnes často spojen s obrovskou vnitřní cenou: tlakem, vinou, vyčerpáním, které však nikdo nevidí. Protože přece všechno zvládáme, že? Začíná to nenápadně, třeba si chceš jen na chvíli sednout a najednou zjistíš, že to nedokážeš. Nebo nemáš sílu být milá na partnera či k dětem. Potřebuješ být sama, ale ani to nejde zařídit. Nechceš nic řešit, jen na chvíli vypnout. Problém začíná v tom, že si v tom chvatu málokdo uvědomuje, že ten obrovsk...

V světě, kde hrdinové mizí v Excelu a odvaha se měří lajky, působí český rytíř Bruncvík skoro jako provokace. A možná právě proto ho dnes tolik potřebujeme. Inu, rytíř Bruncvík! Kdybych měl spočítat, kolikrát jsem stál u jeho kamenné podoby stojící u paty Karlova mostu v Praze a sledoval, jak mi vypráví o jeho dobrodružstvích, asi by mi nestačily prsty na obou rukou. A to už je to více jak úctyhodných čtyřicet let! Bruncvík… to není jenom jméno rytíře v českých pověstech. Pro mě to bylo od mala ztělesnění touhy po poznání, odvahy a tak trochu i té české paličatosti, která nás občas vyžene do světa za něčím, co ani sami pořádně nedokážeme definovat. Rytíř Bruncvík, syn českého knížete dle bájí odešel do světa zasloužit si na svůj erb jiné a ještě lepší erbovní zvíře. Jeho příběh, jak už to u těch starých vyprávění bývá, je plný fantastických prvků, jsou to do té doby u nás neznámí lvi, zaplete se se zázračným mečem, zabije bájného draka a poznává daleké země. V podstatě český remake S...

Víte, co spojuje věčně mladé padesátníky? Je to strach ze stárnutí. A ten je často přehlušený nekonečným nakupováním a vylepšováním těla. Jenže skutečná životní moudrost se nedá koupit. Tu můžeme jen objevit sami v sobě a předávat ji dál. Žijeme v době posedlé kultem těla . Marketing nám denně nabízí nové a nové produkty pro „věčné mládí“. Jsme v médiích, TV a sociálních sítích bombardováni obrazy dokonalých těl a většinou i neuskutečnitelnými sliby o zastavení času stárnutí. Jenže čas a ani to, jak se s ním vypořádává naše tělesná schránka , se zastavit nedá. A možná je to tak snad i dobře. Po padesátce totiž do našeho života přichází jedinečná příležitost. Místo honby za pozlátkem věčného mládí můžeme objevit něco cennějšího – moudrost uloženou v našem těle. Každá vráska , každá jizva , každý prožitek je součástí našeho příběhu. A tenhle příběh má svou jedinečnou hodnotu, kterou žádný anti-age krém ani omlazující procedura nenahradí. Foto: Verywell / Joshua Seong Eight Psychosocial ...

Nápoj lásky č. 666 odhaluje hluboké pravdy o vztazích a iluzích, které nás poutají. Jak se zbavit projekcí, přijmout realitu a objevit skutečnou lásku mezi dvěma nedokonalými bytostmi? Cesta začíná přijetím. Existuje obraz, který má představovat bezpodmínečnou lásku. Vidíme na něm vychrtlého Don Quijota na chromém koni a s ním chudého Sancha Panzu s malým oslíkem. Tento výjev zneklidňuje – odmítá ideál nádherného pohádkového prince, který naše představy často vyžadují. Ale co když je to právě tento obraz, který nás učí nejvíc o skutečné lásce? Proč žijeme ve světě představ, romantických iluzí, místo toho, abychom čelili realitě? V mýtu o Tristanovi a Isoldě je les Morois metaforou lidského nevědomí. Je to místo mezi světlem vědomí a temnotou našich nejhlubších představ. Když muž vystoupí z tohoto lesa, náhle vidí svět, jaký skutečně je. Uvědomuje si, že les – tedy jeho nevědomé já – je stále jeho součástí. Díky ženě se mohl dotknout této části své duše, ale jen zprostředkovaně. Skr...

Cítíte občas propast mezi svými touhami a realitou? Mezi tím, jak se chováte a jak byste se chovat chtěli?  Pojďme se společně podívat na to, jak překlenout tuto vnitřní propast a najít cestu k větší autenticitě a spokojenosti. Jsme civilizace nedospělých dětí. Potřebujeme svého „ osobního “ šéfa, který by nám určil, jak a kdy a co nejen dělat, ale i co kdo bude vnímat a cítit. Který by nás učil být dobrými. Ale cítíte, jak skoro ze všech teče touha po dobrotě, skoro jako když aromatizujeme rumem vánoční pečivo? Neumíme se totiž vést sami. Neumíme se ocenit, neumíme se prodat, ale taky neumíme stáhnout svou nabídku, když je nevýhodná. V práci to trochu umíme, proč nám to však nejde v lásce, životě a partnerství? Protože nám odmala vtloukají do hlavy, že hlavní je ze všeho mít užitek? Kolem okna přeletěl pták. Mám z něj užitek? Ne. Co s ním? Zlikvidovat. Základním znakem poruchy naší vnímavosti a celého procesu života je, že si neuvědomujeme, že už je někdo z nás porušený. A protože...

Láska jako cesta k pravému poznání sebe i vesmíru . Odhalme hlubokou spojitost mezi intimitou, duchovnem a lidskou podstatou . Prozkoumejme, jak nás skutečné milostné spojení může osvobodit od ega a otevřít bránu k vyššímu vědomí. Lidská láska je pozvánka k zamyšlení se nad posvátností sexuality v moderním světě. V lásce jde o to, jakým směrem se díváte. Podívejme se teď na něj trochu jinak. Pokud se díváte jen ven, ale nedáváte si zpětnou vazbu o tom, co vnímáte, pak jste svůj život prospali ve snu. Kdo se dívá dovnitř, ale neudrží si při tom svůj vztah s vnějším světem, se sice možná vnitřně probudí, ale pro vnější svět je to nanic. Lidé totiž často touží po boží moci místo boží lásky . A tím se nám ztratila ze světa ta jednotlivá lidská duše , ten barevný film plný symboliky. A čím více jsme ztráceli schopnost imaginace a pochopení sebe i světa kolem pomocí vizuálního jazyka beze slov, tím více se do naší komunikace zapojila racionalita. Vševysvětlující slovní analýza náš život n...