TONGLEN-TAO ⁂ BREATH

Jste experti na přehlížení života? Gratulujeme! Právě jste vyhráli titul „ Nejlepší chodící mrtvola roku “.  Ale nebojte, ještě není pozdě. Pojďme společně objevit, jak se stát živoucí, dýchající a – představte si to – vnímající bytostí! Eckhart Tolle ( guru Přítomného okamžiku ) kdysi řekl: „ Uvědomění si přítomného okamžiku je jako vypnutí televize ve vaší hlavě. “ No, vítejte v nejdivočejším reality show vašeho života - v přítomnosti! Připravte se na jízdu, kde hlavní roli hrajete vy, vaše mysl a ta zákeřná myšlenková potvora jménem autopilot. Kapitola 1: Diagnóza – Chronická nepřítomnost Znáte to. Jíte, ale chuť jídla je pro vás stejná záhada jako Einsteinova teorie relativity . Jedete do práce a najednou – bum! Jste tam, aniž byste tušili, jak se to stalo. Gratulujeme, právě jste mistrem v disciplíně „ Jak prožít den a vůbec si toho nevšimnout “. Alan Watts to vystihl dokonale: „ Běžně se na věci tolik nedíváme, jako je spíš přehlížíme .“ A my jsme v tom sakra dobří! Jsme j...

Odevzdání se tělu znamená, že se vracíme z iluzí do reality. O jedinci, který je pevně spojen s realitou se říká, že „ stojí pevně nohama na zemi “. To jest vnímá své bytí jako spojení se sebou samým = s vědomím nebe a ukotvením se v zemi = v realitě. Ti, kteří takový kontakt necítí, těm se říká, že žijí „ s hlavou v oblacích “. Tedy oni samozřejmě vědí, že chodí nohama po zemi, ale jejich smyslové vnímání je značně utlumené. Pozor, zvláště kreativní lidé mohou být vytrženi z iluzí, když zjistí, že jejich kreativita je produktem jejich vlastní hlavy. Je to většinou tím, že jejich strach je natolik velký, že nenechávají svou energii příliš proudit do spodní části těla a omezí se jen na oblast hlavy. Mnozí lidé takto žijí s cílem omezit na co nejmenší počet děsivé nebo bolestné pocity. Protože ty jsou v těle zaznamenány. Hlouběji, než si mysl myslí. A při jakémkoliv hlubším kontaktu s tělem, nás k naší nejděsivější bolesti může dostat kontakt s tím, kdo nás opravdu miluje. Jen ten, kdo n...

Změna znamená změnit to, čím jsme teď. Dál už nemůžeme zastávat stejné názory, být se stejným partnerem či stejně posuzovat ostatní. Nikdy nešlo a nepůjde o to se něčemu víc přiučit, a tím vyvolat změnu, ale změnit naše bytí. Nás. Většina lidí celý život prospí. V nevědomí, které nám opřádá mysl našimi vlastními výtvory. Představami. Představami o vlastní důležitosti, o tom, jací jsme soucitní a milí, jak se máme dělit na intro- a extroverty, jaká je naše správná víra a taky správná výživa, oblečení, make-up a další věci, které nás polarizují a oddělují. My si totiž dokonce i představujeme, že jsme plní vědomí. A tak si říkám znovu a znovu, že díky téhle iluzi žijeme ve světě spícího lidstva a spíme i my sami. A právě proto se v tomhle světě může stát cokoliv, a tak se tady všechno jenom děje. Nikoliv stává. A navždy bude, dokud se ze svého osobního Matrixu neprobudíme. Protože, když se probudíme, nový svět, o kterém s takovým nadšením aspoň chvíli mluvilo prvotní křesťanství, se rázem...