TONGLEN-TAO ⁂ BREATH

🙏 Jedna žena mi kdysi popisovala okamžik, který si pamatovala do nejmenšího detailu, přestože se v něm navenek vůbec nic nedělo. Stála v kuchyni, v ruce držela telefon a v hrudi měla pocit, jako by jí někdo přitáhl žebra až moc k sobě.  Na displeji totiž byla sms prosba o peníze. Řekla mi, že v tu chvíli přesně věděla, že by měla počkat. A taky mi řekla, že to čekání trvalo asi čtyři vteřiny, protože tělo tlačilo na jednu jedinou věc. Ať už to skončí. 🌬️ Tenhle pocit učím rozpoznávat své klienty déle než většinu dechových technik dohromady. Zúžení hrudi, mělký nádech kdesi v horní části plic, ramena o kousek výš. Tělo se připravuje jednat a mezitím vypíná všechno, co jednání zdržuje. Včetně schopnosti položit otázku. Naléhavost je fyziologický stav. Dá se s ním pracovat stejně jako s jakýmkoli jiným stavem těla, jen o něm málokdo mluví v souvislosti s rozhodováním o penězích, o pomoci nebo o důvěře. Nabídnu proto cvičení, které vás stojí necelou minutu času a dá se použít ...

🧘‍♀️ Sedím. Telefon cítím v kapse. Ještě ho nevyndal, ale vím, že tam je. A mozek to ví taky. Část pozornosti je neustále tam – čeká, naslouchá, zda se nezazvoní, nezavibruje, nepřijde něco. To není paranoie. To je podmíněnost. A je velmi, velmi fyzická. Záchvěvy nepokoje, které přichází v tichu, nejsou psychologický problém. Jsou to tělesné signály odvykání. Kortizol . Lehce zvýšený tep. Nepatrné napětí v krku a ramenou. 🔥 Tělo neví, že jde o notifikaci. Tělo ví jen, že je stimul, a reaguje. Znovu a znovu a znovu. Stokrát denně. Taoismus pracuje s pojmem wu-wei – nekonáním v konání, přirozeným tokem. V praxi to není pasivita. Je to schopnost nepřidávat odpor tam, kde odpor není potřeba. Nepřidávat akci tam, kde stačí být. Moderní mozek ve stavu neustálé stimulace wu-wei nezažije nikdy. Protože stav neustálé stimulace je přesným opakem přirozeného toku – je to stav, kdy tělo reaguje, ne odpovídá. Dech je to první, co přijde. Ne proto, že by byl magický. Ale proto, že je vž...

😲  Lidský dech je to nejcennější, co máme. Je to proud životní síly, který pulzuje v každém našem nádechu a výdechu. Staré moudré tradice nás učí, že každé hnutí mysli a každý cit se okamžitě projevují v našem těle.  🥰 Když máme radost, srdce poskočí, když máme strach, dech se zatají. Jenže dnes se čím dál víc zavíráme do světa telefonů. Myslíme si, že povídání s naprogramovaným strojem je bezpečné, protože nám nemůže ublížit. Jenže zapomínáme, že když naše emoce zůstanou jen na displeji a nevyjádříme je pohybem, naše tělo začne vážně chřadnout a slábnout. 🧠 Když mozek prožívá city jen skrze psaní na skle a tělo u toho zůstává nehybně sedět, vnitřní energie se zablokuje. Svaly, které nepoužíváme k objetí nebo gestům, začnou tuhnout, v ramenou a břiše se usazuje skrytý stres a dech se stává strašně mělkým a povrchním. Chybí nám zdravý pohyb a přirozené vnímání sebe sama. Abychom z této pasti unikli, musíme probudit své smysly a vrátit pozornost zpátky k živé biologii. 🌬 Pr...

Taoisté učí, že naše tělo je zrcadlem našeho ducha a mysli. Pokud máme nějaké problémy, zranění nebo nemoci, můžeme je najít v těle jako bloky energie. Brání v harmonickém životě a mohou vést k dalším komplikacím. Jak ale poznat, že máme blok v těle? Taoisté nám nabízejí čtyři klíčová slova, která nám pomohou rozpoznat bloky a pracovat s nimi. Jsou to: 💪 SÍLA – Síla je spojena s egem, které nás nutí dělat věci podle naší vůle, bez ohledu na přirozený tok života. Síla nás činí tvrdohlavými, vzteklými a stresovanými. Síla nás přepíná a ničí naše zdraví. Taoisté říkají, že pravá síla je nenápadná a nenásilná. Pokud ucítíme sílu v těle, je to znamení, že se do něčeho nutíme a bojujeme proti životu. ➰ NAPĚTÍ – Napětí je důsledek boje mezi dvěma protichůdnými silami. Například mezi tím, co chceme a co máme, mezi minulostí a budoucností, mezi sebou a druhými. Napětí nás rozděluje a trhá na kusy. Napětí se projevuje jako uzlíky ve svalech, které táhnou naše tělo ve vzájemně opačném směru 🤔...

Jedna věc je vědět, co dělá lidi šťastnými, a jiná je žít šťastný život. Ale aby byl člověk doopravdy šťasten, musí mít to, co si pod štěstím představuje on, a ne to, co si pod ním představují jiní. Velký majetek, moc politiků ani sláva vítězů nevedou k trvalému štěstí. To je zaklínadlo, kterým se každý den zaklínají ti, co chtějí sami sebe přesvědčit, že představa o štěstí implantovaná do mozku reklamním marketingem, je ta jediná správná. Když se řekne štěstí, mnozí se začnou usmívat. Vzpomenou si na okamžik, který se jim vryl do paměti a který považují za štěstí. Někomu se v něm objeví právě dostavěný dům. Někomu šťastná sázka na start-up byznys. Někomu zase radost z narození potomka jinému bolest ze ztráty rodiče, kterému však před jeho smrtí dotyčný stačil říct, co k němu cítí. I to může být štěstí. Jenže, stejně jako něco nebude bolet věčně, ani usmívat se nejde pořád. A tak to trvalé štěstí vlastně ve vnějším světě neexistuje. To trvá jen potud, co trvá daná situace či věc. Takže...