TONGLEN-TAO ⁂ BREATH

Svačiny jsou často vnímány jako něco, co jíme, když jsme hladoví. Ale ve skutečnosti mohou být svačiny mnohem víc. Mohou nám prozradit něco o našich osobnostech, náladách a hodnotách. 🧆 Asi vám právě proběhlo hlavou, co tady blbneme s tímhle tématem? Každý přece ví, co je to svačina! Je to to menší jídlo, které se děje mezi většími jídly. Většinou je to však i ta věc, kterou jste nijak nemuseli moc připravovat, vařit nebo jinak vynakládat nějaké smysluplné úsilí, abyste jej dostali do úst. Mnohdy si jej snadno obstaráte tím, že si ho zakoupíme jako tzv. snack či rychlé občerstvení. 🥪 Svačiny jsou neodmyslitelnou součástí našeho každodenního života. Jíme je, když jsme hladoví, když se cítíme unavení, když chceme prokrastinovat a odvést pozornost od práce nebo když se prostě jen chceme odměnit. A naše volba svačiny tak o nás může vypovídat mnohé. 🥗 Pokud si vybíráme svačiny, které jsou vyrobeny z přírodních surovin a jsou eticky vyrobeny, znamená to, že nám záleží na životním prostřed...

Proč je radost tak odlišná od všech ostatních emocí? Myslíte si, že přijde jen po dlouhém čekání při dosažení dlouho očekávaného cíle? Tak nad tím se dnes spolu trochu pozastavíme. V dlouhé praxi člověka, který naslouchá druhým, vnímám především u generace Z (dnešní omladina mezi 20–30, narozená po roce 2000) problém najít okamžiky radosti v každodenním životě.  Sháníte jiné bydlení, protože vzrostl nájem nebo se zvýšila cena energií i potravin. Vaši rodiče, mnohdy starší, už potřebují více péče než v generacích předchozích. Stát je neefektivní díra na peníze. A zaměstnavatel chce váš pracovní čas jen 24/7. Skoro by se dalo říct, že bojujete s každodenním životem. Není čas na kontakty s příteli a najít onen pověstný well-being neumožnil ani naposledy navštívený seminář. A vy uprostřed toho všeho, děláváte jednu zásadní chybu. Schováváte si radost, či spíše dovolení si ji prožívat, jen na ty tzv. „ velké “ okamžiky. Někdo slaví narozeniny, někomu se někdo narodí, ženíte se či vdávát...

Odevzdání se tělu znamená, že se vracíme z iluzí do reality. O jedinci, který je pevně spojen s realitou se říká, že „ stojí pevně nohama na zemi “. To jest vnímá své bytí jako spojení se sebou samým = s vědomím nebe a ukotvením se v zemi = v realitě. Ti, kteří takový kontakt necítí, těm se říká, že žijí „ s hlavou v oblacích “. Tedy oni samozřejmě vědí, že chodí nohama po zemi, ale jejich smyslové vnímání je značně utlumené. Pozor, zvláště kreativní lidé mohou být vytrženi z iluzí, když zjistí, že jejich kreativita je produktem jejich vlastní hlavy. Je to většinou tím, že jejich strach je natolik velký, že nenechávají svou energii příliš proudit do spodní části těla a omezí se jen na oblast hlavy. Mnozí lidé takto žijí s cílem omezit na co nejmenší počet děsivé nebo bolestné pocity. Protože ty jsou v těle zaznamenány. Hlouběji, než si mysl myslí. A při jakémkoliv hlubším kontaktu s tělem, nás k naší nejděsivější bolesti může dostat kontakt s tím, kdo nás opravdu miluje. Jen ten, kdo n...