TONGLEN-TAO ⁂ BREATH

Počátek nás všechny spojuje s tím, co bylo před naším zrození m. Ať už v rituálech , terapiích nebo filozofii , hledáme návrat k prvotní plnosti bytí. Jsme všichni zachaři – ti, kdo si pamatují Boha v sobě. Počátek jako univerzální koncept Všichni v něj věříme. Všichni jej opakujeme, ať už rituálně nebo jen v pocitech. Znamenal totiž ztrátu ráje. Znamenal počátek vyhnanství. Do bídné hmotné existence. Aspoň tak je nám to podsouváno. Jisté je, že připomíná cyklus zrození, sexuality a smrti. Jsme od počátku zahrnuti do obřadu počátku. Jsme jím připomínáni. Rituály počátku v archaických kulturách V starých kulturách to není jen příchod a oslava Nového roku . Byla to i volba nového náčelníka kmene . Vyhlášení války. Zachránění ohrožené úrody. Modlitba pro déšť. Nebo vyléčení nemocných. Tam vždy sehrál počátek svou roli. Jako léčebného prostředku se vyprávění příběhu počátku používalo snad u všech kmenů a kultur. Nemocný se tak symbolicky vracel zpět, aby si našel novou cestu. Stával s...

Začít pečovat o sebe se dá vždycky a není na to nikdy pozdě. Řeknu vám, chvíle po ránu jsou to, co mi řekne, jaký budu mít den. Tedy ne ty chvíle, ale to, jak s nimi naložím. Nastavte si ráno jako směr, který vám přinese radost a naplnění. Jakmile se probudíme, spustí se mozek a všechny procesy rozhodování, co teď a co potom jedou na plné pecky. Skončíte někdy večer, když do té samé postele upadnete po předu a totálně vyčerpaní. Aby to tak nebylo, udělejte si ze vstávání nejen opakující se rutinu, ale taky legraci, která vám ušetří něco málo sil proto, aby byl večer pro vás i vaši rodinu příjemnější. Tenhle nápadníček není průvodcem vašeho rána krok za krokem. Je to seznam možných konceptů a vy si vyberte ty, co se vám líbí. A bacha, klíčem k jejich uvedení v život není ten nápad sám, ale vaše důslednost v jeho provádění. Ustelte si postel. Jistě, chce to dát třebas peřinu či deku na chvíli vyvětrat, ale prostě když víte, že máte ustláno, mozek si škrtne jednu výraznou věc ze seznamu ...

Změna znamená změnit to, čím jsme teď. Dál už nemůžeme zastávat stejné názory, být se stejným partnerem či stejně posuzovat ostatní. Nikdy nešlo a nepůjde o to se něčemu víc přiučit, a tím vyvolat změnu, ale změnit naše bytí. Nás. Většina lidí celý život prospí. V nevědomí, které nám opřádá mysl našimi vlastními výtvory. Představami. Představami o vlastní důležitosti, o tom, jací jsme soucitní a milí, jak se máme dělit na intro- a extroverty, jaká je naše správná víra a taky správná výživa, oblečení, make-up a další věci, které nás polarizují a oddělují. My si totiž dokonce i představujeme, že jsme plní vědomí. A tak si říkám znovu a znovu, že díky téhle iluzi žijeme ve světě spícího lidstva a spíme i my sami. A právě proto se v tomhle světě může stát cokoliv, a tak se tady všechno jenom děje. Nikoliv stává. A navždy bude, dokud se ze svého osobního Matrixu neprobudíme. Protože, když se probudíme, nový svět, o kterém s takovým nadšením aspoň chvíli mluvilo prvotní křesťanství, se rázem...