TONGLEN-TAO ⁂ BREATH

Juan Carlos Pinzón , bývalý ministr obrany Kolumbie a profesor na Princetonu, připomíná, že skutečné vůdcovství není o slávě, ale o rozhodnutích, která mění svět – i když se to nevyplatí zítra. Na tenhle rozhovor jsem narazil ve videu z programu Leading With Strengths , který Gallup věnuje osobnímu rozvoji a vedení lidí napříč světem. „Svět potřebuje silné lídry – ty, kteří znají své jedinečné talenty a dokážou je použít k řešení nejtěžších výzev lidstva,“ říká úvodní znělka projektu. V jednom z dílů vystoupil Juan Carlos Pinzón, bývalý kolumbijský ministr obrany, dnes velvyslanec a profesor ekonomie na Princetonu. Jeho pohled na vůdcovství mě zaujal natolik, že jsem se k rozhovoru několikrát vrátil a vybral z něj myšlenky, které podle mě přesahují politiku i geografii a stojí za to, je sdílet. Jde o několik výseků a úvah, které podle mě vystihují, co znamená vést s vizí, a s pokorou k minulosti. Proto vznikl tenhle text: jako pozvánka k zamyšlení se nad tím, co dnes znamená mít v ruk...

Proč je každodenní učení silnější než si myslíme Učení obvykle nastává tehdy, když uděláte chybu a pak změníte své chování, abyste ji neopakovali. Učení je jedním z těch slov, která si při jejich vyslovení ostatní spojují s čímsi strukturovaným, oficiálním a až znepokojivě systematickým. Jsou to povětšinou místa našeho dětství. Školní lavice, tabule a křída, přezdívky učitelů a bohužel často ještě stále přítomný zápas s biflováním . S trochou nadsázky bychom mohli říct, že pro některé skončí učení ve chvíli, kdy si naposledy nasadí promoční střapce . Co když je to ale přesně naopak? Co když se to nejpodstatnější začínáme učit až ve chvíli, kdy opustíme učebny? Inu, každý den vstřebáváme nové informace. Učíme se neustále a většinu z toho si ani neuvědomujeme. Mozek není pasivní schránka, kterou jednou provždy naplníme. Je to procesor. Neustále propojuje, odpojuje, opravuje a hledá cesty, jak reagovat efektivněji. Neučíme se proto, že bychom se chtěli zlepšit. Učíme se, protože je to zp...

Láska je fascinující jev , co se plíží dějinami jako základ všech našich tužeb. Každý by ji chtěl zažít a všichni bychom ji chtěli mít. Problém je v tom, že je to od počátku přesně opačně. Láska má nás. No, jenže když tvrdím právě tohle, okamžitě se ozve hlas – a nebude jen jeden, jak je možné, že se tolik lidí ocitne ve vztazích, v nichž je jak nedorozumění, tak bolest i strach . Možná by bylo dobré si uvědomit několik základních věcí. První je právě naše až příliš velká touha po lásce, která nás zaslepuje. A my se tak vrháme do víru dění, v němž chceme ukazovat jen ty své „ nejlepší “ stránky. Taky se naučíme „ maskovat “ své slabosti, svou nejistotu a strach. Hrajeme role podle toho, co vidíme všude kolem nás. Sebevědomé muže a ženy, kteří jsou vždy silní a vždy bezchybní. V tomhle souboji sice vyhrává povýšené a pyšné ego, ale prohrává láska. Naučíme se falešně i myslet. Nakonec se domníváme, že právě tyhle role, že tohle je láska. Že je to postavit nádherný dům, požádat o ruku v p...

Taoisté učí, že naše tělo je zrcadlem našeho ducha a mysli. Pokud máme nějaké problémy, zranění nebo nemoci, můžeme je najít v těle jako bloky energie. Brání v harmonickém životě a mohou vést k dalším komplikacím. Jak ale poznat, že máme blok v těle? Taoisté nám nabízejí čtyři klíčová slova, která nám pomohou rozpoznat bloky a pracovat s nimi. Jsou to: 💪 SÍLA – Síla je spojena s egem, které nás nutí dělat věci podle naší vůle, bez ohledu na přirozený tok života. Síla nás činí tvrdohlavými, vzteklými a stresovanými. Síla nás přepíná a ničí naše zdraví. Taoisté říkají, že pravá síla je nenápadná a nenásilná. Pokud ucítíme sílu v těle, je to znamení, že se do něčeho nutíme a bojujeme proti životu. ➰ NAPĚTÍ – Napětí je důsledek boje mezi dvěma protichůdnými silami. Například mezi tím, co chceme a co máme, mezi minulostí a budoucností, mezi sebou a druhými. Napětí nás rozděluje a trhá na kusy. Napětí se projevuje jako uzlíky ve svalech, které táhnou naše tělo ve vzájemně opačném směru 🤔...