Dech, který nese světlo: Taoistická praxe pro chvíle, kdy jsme unavení jako oslík

Tělo je první, kdo ví, že je toho moc. Ne mysl, ne plánovač, ale tělo. Stejně jako oslík ve spotu stojí v prachu a čeká, až někdo pochopí jeho tichý signál, i naše tělo často volá beze slov. Taoismus učí, že tělo není nástroj, ale kompas. A když je kompas přetížený, cesta se ztratí.

Dech je nejjemnější způsob, jak navrátit proudění. Nezmění svět kolem, ale změní náš vnitřní postoj. A někdy právě to stačí.

Taoistická praxe tonglen není jen o nádechu a výdechu. Je o přijetí tíhy a přetvoření na světlo. Maria položila čelo na oslíkovo a v tu chvíli se napřímilo i jeho tělo. To je tonglen v praxi: sdílený dech.

PRAKTICKÉ CVIČENÍ: „Nádech pro sebe, výdech pro tíhu“

1. Sedněte si nebo stůjte rovně.

2. Nadechněte se pomalu nosem a představte si jemné světlo vstupující do hrudi.

3. S výdechem uvolněte ramena a představte si, že tíha opouští vaše tělo.

4. Opakujte 3 minuty.

5. Na konci řekněte v duchu: „Jdu dál lehčeji.“

Cvičení pomáhá regulovat nervový systém a vrací tělu jeho vlastní prostor.

👉 Navazuje na článek: Když žijeme jako oslíci. O světle, které nosí ti nejunavenější