Možná, že jste to slovo už slyšeli. Karma. Někdo při tom pomyslí na plynové topení a průtokový ohřívač, někdo si uvědomí, že je to něco s energiemi, odněkud z východu. Něco o tom, že vás občas něco nebo někdo přitahuje bez toho, že vlastně víte proč. Nebo potkáte někoho, kdo se vás dotkne a ve vás to vyvolá obrovský hněv a pocit nepřátelství. Ve vzájemném působení tomu říkáváme náhoda, někdo zase vznešeně osud. Ačkoliv jsou znalosti o tom, co je to karma uchovávány relativně dlouho, je celkem hloupé a neodpovědné, že její prvky pronikly mezi tzv. širokou veřejnost. Byly totiž původně určeny pouze pro lidi, kteří se zajímaly o své závěrečné inkarnace (okamžiky života při plném vědomí svého bytí), tedy něco, co má náš klasicky západní způsob života v podstatě chuť přerušit.
Karma nepatří do lidských rukou a srdcí, které nevědí, co činí!!! Lidé často říkávají, "my jsme se snad museli v minulém životě potkat" nebo "byl jsem v minulém životě to a to". Jestli to je pravda anebo ne nevím. Tohle tu nyní neřešíme. Většina těchto mentálních myšlenkových pochodů nemusí být založena na skutečnosti a neměla by mít žádný vliv na váš současný život. Bohužel, však často mluví k proudu energie, která leží za životem i smrtí. K jejich podstatě K tomu, čemu říkáme tok čchi, energie či prány. Z pohledu hindu a buddhi je slovo karma definováno jako příčina a následek. Proč by o ní měl někdo vůbec přemýšlet? No, když už je to tak trochu venku, mělo by se možná trochu poopravit to, co ní bylo tak porůznu a potajmačky "sděleno".
V povaze bytí je karma de facto tím, co nás přivedlo sem v této podobě a v tomto čase. Zkusme se na to podívat čistě fyzikou. Pokud se energie vydá na cestu a to jakýmkoliv směrem, vždy se jednou vrátí. Vrátí se sama k sobě. V tom pohledu, co známe platí, že když vyjde jako dobrá, vrátí se jako dobrá. Když jako zlá, vytvoří při návratu ještě více zla a zmatku. Tyhle následky se mohou objevit během minut a nebo po delším období, možná jde dokonce o karmu někoho z vašeho rodu, před tisíci let. Problém je v tom, že tohle není celý příběh.
Taoisté nepoužívají termín karma, ale zákon návratu. Tao už více jak 4000 let ví, že energie vznikne jako bod a dále se začne pohybovat v kruhu, až dojde nazpátek. Energii nemůžete vytvořit a ani ji zničit. Jen mění formy, jak cestuje skrze cykly času a prostoru v kruhových energetických vzorcích, založených na záměru, který je onou formou manifestován. Ukázán. Proto kdokoliv, kdo jakkoliv pracuje s energií sebe sama a neví přesně, jaký záměr má jeho mysl, srdce i tělo a to ve všech 8 poznatelných vrstvách je ..... . Jak se řekne vznešeně DEBIL?
Jakýkoliv záměr má dvě polarity. Tu jinovou a jangovou. V jinovém cyklu se energie pohybuje směrem k něčemu nebo je něčím absorbována. V jangovém cyklu energie vytéká nebo se pohybuje směrem od něčeho. A má vždy nejméně dvě základní cesty, po kterých se může vracet zpět. Je to jako, když jste coby malí špunti házeli s míčkem o zeď. Pamatujete se? Vracel se vám, že? To je ta snazší, první cesta, to když jde vše hladce. Ale, co když najednou zafoukal vítr a míček byl smeten stranou? Do vaši ruky nedoskákal. Zůstal ležet stranou. Pokud se energie cyklu pohybuje spirálovitě vesmírem, potkává mnoho vlivů, které se sní mohou střetnout a potkat. Vesmír není a nikdy nebyl prázdný.
A proto je naprostá zavádějící informace, když vám někdo tvrdí, že to, co děláte, je vždy a navždy, výsledkem vašeho karmického cyklu. Lidé totiž, pokud hovoří o karmě již hodnotí. Tím ji přiřazují stejně jako svému chování a jednání tzv. dobré a špatné polarity. Tedy oni to dělají hlavně tehdy, když si někdo jiný, jejich dobrých či špatných skutků všimnul, jinak většinou drží ústa a krok. Proto vás může potkat karma, kterou jste nevyslali vy a která s vámi nemusí mít v podstatě až tolik společného. Bohužel pro vás se však potkala s nějakou částí vašeho energetického těla, máme jich celkem osm (viz. -
http://www.tonglen-tao.cz/p/8-tel-energie.html), s kterou se dokázala prolnout. A ejhle, vy a vaše energie se najednou může stát součástí cyklu a energie, která mohla existovat ještě dávno před tím, nežli si Bůh odkašlal a řekl: "Budiž Země".
Takže shrnuto: Veškerá energie obíhá v kruhu (při pohledu zvenčí se díky času a prostoru může jevit jiným pozorovatelům jako spirála). Jakýkoliv pohyb energie má jinový a jangový záměr, který určuje, jestli se energie rozpíná ven ♂ a nebo je pohlcena dovnitř ♀. Energie jdoucí ven se vždy vrací do bodů původu, ale ne v téže formě a nebo časovém rámci, v kterém vychází ven.
Představte si karmu jako vlnu. Až dorazí k bodu určení bude se zjevovat. Zjeví se vám jako forma. Na základě tohoto vznikla např. astrologie. Takže o co jde? Ne vše, co se vám nyní děje, je skutečně přímý následek vašich vlastních "špatných" činů nebo charakteru. To, co se děje je také možná výsledek práce vaší rodiny nebo národa, z kterého pocházíte. Nemusí to však mít nic společného s vámi osobně!!! Vy a vaše tělo a v něm jeho vrstvy energie jste totiž také možná naprosto nestranným energetickým katalyzátorem pro to, aby se mohl ukázat daleko větší tok (proud) událostí. Takže až vám zase bude nějaký esoterní kuklík nakukávat, že to vše je výsledkem vašich špatných a nemravných činů, ať si to schová. Vzbudit tímhle vědomí vaší viny a použít ji k vaší manipulaci jde u křesťanů skoro samo a spoustě lidí to jde jedna radost, vy tomu však nevěřte. Mnoho lidí používá východní mytologie právě úspěšně na křesťanech odrostlých na strašení peklem a hříchem. Pocit viny nás provází od narození a nevíme ani proč. Asi, aby to s námi měli rodiče při výchově jednodušší, co? Proto je zahrávání si s karmou bez odpovídajících zkušeností a hlavně bez předchozí práci na svém osobním rozvoji naprosto neetické, nesportovní a Mirek Dušín by to rozhodně nepodporoval.
To, co se tedy manifestuje jako karma skrze vás, je jen energie. Karma je s vámi určitým způsobem svázána, tudíž je zablokována a navázána na vaše tělo jako na váš základní energetický vzorec. Něco jako ozdobička na vánočním stromečku. A nemůže dál pokračovat ve svém cyklu. A vás tahá směrem, kterým jste možná ani nikdy jít nechtěli. Prosím vás, existují tisíce seminářů a guruů, kteří o karmě zasvěceně esoterně hovoří a pokoušejí se vyřešit, proč je vaše energie v jakémkoliv stupni vašeho energetického obalu blokována či svázána. Na ty se klidně ... opět sem nenašel slušné slovo! Pokoušet se dnes vyřešit, proč je energie v jakémkoliv těle blokována nebo proč se něco stalo nebo nestalo, je naprostá ztráta času. Je vám naprosto na PRD, když znáte důvod proč. Protože ten totiž vaši energii neuvolní. Nebo, když vám ten míček kdysi spadl na zem, skočil vám z místa, kde se zastavil, jen tak sám do rukou? Nebo jste museli hýbnout zadkem a dojít si pro něj? A zvednout ho, aby děj hry mohl POKRAČOVAT?
Představte si, že vaše energie právě přitáhla z oběžné dráhy meteorit o váze několika tun. A on padá zrovna vaším směrem, po krásné křivce. :) A vy budete stát na místě a dívat se na něj než vás zabije a nebo zkusíte zdrhnout? Neboli budete koumat hluboce a vážně, co na vás onen šutrák z vesmíru přitáhlo a nebo kopnete do vrtule a padáte sakra rychle pryč? Jde vám totiž jen o život. Proto je důležité abyste, pokud máte raději život nežli smrt, dokázali onen blok energie, která se vás drží rozpustit a uvolnit, aby nemohl pokračovat v přitahování dalších energií. A ano po tom si klidně analyzujte, co hrdlo ráčí. Ano, pak je to dost důležité a potřebné. A přesně tohle učím lidi při 3AXIS®, když hledáme na kurzu stylista např. vhodné oblečení pro klienta. Je to legrace. Ale poutat se k příčinně a odhalovat ji, znamená ŽIVIT svou pozorností onu blokaci a ne se jí zbavovat. Osvobodit se od karmy znamená jít k jádru toho, kdo jste jakožto člověk, ať už jsou okolnosti ve vašem životě jakékoliv. Tedy ať už jste dobrý nebo hajzlík. Pořád jste to vy.
Vím, že to někdy na člověka sedne. Depky, samota a nenaplnění. A my se snažíme jít tam, kde pro nás mají snadné vysvětlení, proč to vše je tak, jak je co? Což umí některé metody cvičení, relaxace a taky hlavně náboženské systémy. Pokud se jimi chcete nechat zmanipulovat a vyvanout do nicoty či přijít rychle do ráje, prosím, je to čistě vaše věc. Ale. řekl vám váš guru, kněz či duchovní, že tím pádem poškozujete všechny ve svém rodě dost velkou klatbou? Lidský život, který vede k poznání a pochopení sebe sama, vede člověka k tomu, aby tuhle energetickou stopu sám po sobě VYČISTIL a ne sám sebe (své já) ROZPUSTIL. Žádná nirvána, ráj či tisíce odalisek za vás nevyřeší to, že tu po vás bude dále existovat stopa energie, s kterou jste mohli a měli něco udělat. Ta stopa jste vy. Váš život. VY. Tím totiž veškerou odpovědnost za to, jak naložíte se svou karmou předáváte na všechny další ve svém rodu a věřte mi, neděláte jim život zrovna lepší. Naopak. Pokud dokážete zjistit, kdo jste, dosáhnete tak své podstaty. A v ní pochopíte, jak to s tou energií vlastně funguje. A teprve pak by měl přijít onen proces rozpouštění ega. Neboli budhisté jen zopakovali stejnou chybu jako křestané, když se jim Adam snažil utrhnout to jablko. Přicházíme na svět jako lidé. Jako Nevědomí. Plní chuti do života. Než sami sebe přesvědčíme, že všechno je vlastně jen iluze a tudíž smrt.
Adam byl spolu s Evou vyhnán z ráje ne snad proto, že pojedl ovoce ze stromu poznání, ale proto, že je okusil předčasně. Chtěl si parchant JEN UŽÍVAT a to tím, že hledal jako dnešní civilizace ZKRATKU - chtěl se zmocnit zralých plodů (= obrovských kvant energie) dřív, než k tomu jako člověk dozrál (= než je dokázal zvládnout). Znamená to, že mezi tím, co můžeme od života očekávat, a tím, jací jsme, existuje zvláštní druh podmíněnosti!!! Adam se zmocnil zralého plodu „dřív, než se jím sám stal“. Základní podmínkou Adamovy zralosti je podle Belgičanky A. de Souzenelle to, co označuje jako Adamovo „dílo milostných zásnub se svým ženstvím“. V duchu Jungovy psychologie to znamená, že tímto předpokladem je uskutečnění „posvátného sňatku“ (hieros gamos) s vnitřním ženstvím, tj. s Animou. Jen skrze toto dílo „živé alchymie“ se Adam může stát celistvým, tj. zralým člověkem. A jen zralý člověk umí ovládat = VNÍMAT A CÍTIT SVÉ ENERGIE VE SVÝCH ENERGETICKÝCH TĚLECH A STOPÁCH SVÉHO BYTÍ V TOMTO ČASE I PROSTORU. A NEJEN V NĚM. Aby byl člověk připraven pojíst ze stromu poznání, ze stromu dovršenosti a jednoty (dobra a zla, krásy a ošklivosti, pravdy a lži), musí se nejprve sám sjednotit a dovršit, a to tak, že sjednotí protiklady ve své vlastní bytosti. Ty se navenek projevují tím, že Adam je stvořen nikoli jako muž, nýbrž jako „muž a žena = jina a jang“ (Gn 1,27). Poznáním se tu rozumí nikoli poznání pouze rozumové či intelektuální, nýbrž celistvá lidská zkušenost zahrnující všechny způsoby zakoušení a prožívání světa (včetně naší sexuality). Klíčovým bodem v tomto procesu sjednocování (postupného zrání) je setkání Adama s archetypem Animy, tj. se svým niterným, nevědomým a nerozvinutým ženstvím. A. de Souzenelle upozorňuje, že v hebrejštině znamená slovo zachar („muž = samec“ = znamená „ten, kdo se rozpomíná“ na svou zásobárnu energie (hebr. nekeva). Muže v první polaritě jako samce, zvíře, které se stane zacharem = osvíceným mužem, jen tehdy, je-li si vědomo své podstaty. Své duality v jednotě protikladů. A to i ve své energii. Nekeva v hebr. znamená „samička“, nebo také „schránka“, v níž se ukrývá moc této energie.
„Mužem je ten, kdo se rozpomíná na své nenaplněné vnitřní ženství (Animu) a nastoupí cestu dobývání svého Jména“ (tj. cestu individuace JÁ JSEM JÁ). Podle A. de Souzenelle lze v tom spatřovat životní úkol každého archetypického člověka, ať už muže, či ženy. K plnosti sebe sama je tedy možné dospět jen skrze niterné ženství. Tedy musím přijmout to, co bylo již jednou vysláno. V tomto slova smyslu je každý z nás ženou. A pak po přijetí té informace, kterou nám ona vlna energie přivedla do života, se mohu rozhodnout, co s ní udělám. Proto je PŘIJETÍ základní princip bytí ZRALÉHO ČLOVĚKA, jako je DÁVÁNÍ základní princip BOHA. Ale my se nemůžeme stát bohy, i když se o to svým dáváním spousta z nás snaží, nejde to právě díky tomu jejich bezhlavému dávání bez přijímání. Jestliže Adam, ať muž či žena, okusí ze stromu poznání dříve, než tuto práci na sobě vykoná, dopouští se čehosi nepatřičného, nepřiměřeného a hlavně „nezaslouženého“. Dopustit se tohoto činu-přečinu znamená podlehnout iluzi, kterou Geneze vyjadřuje slovy: „Teď je Adam jako JEDEN.“ (Gn 3, 22). Že tato Adamova jednota – „jako by byl JEDNÍM“ – je čirou iluzí, se ukáže již během pobytu v ráji: Adam-Člověk poznal, že není celistvou bytostí, není JEDNÍM, nýbrž „mužem a muženou“ (tj. mužem s Animou a ženou s Animem). Tato rozdvojenost je Adamem prožívána jako bolestná rozpolcenost, roz-dvojení, jehož konečným důsledkem je zoufalství: pocit frustrace,
nenaplnění a samoty.
Takže, co s tím? Jednoduchá odpověď. Stát se zralým člověkem. Pak se mohu objektivně vzato začít poctivě starat o svou karmu. Jinak si jen zahrávám se silami, které mne v rámci kola změny, jing x jang mohou klidně i zahubit. Jako nevědomý pako totiž neznám svou pravou skutečnost, hebrejci by řekli Jméno. Neumím již ani pojmenovat síly, z nichž jsem byl stvořen. Jsem tedy uvržen ve zmatek, v podstatě do zapomnění svého ženství, svého energetického potenciálu…“ Energie, kterou mám jako člověk k disposici, jsou tak odsouzeny k bloudění. Jediná cesta je vrátit se k nim. Ano, vrátit se domů, k sobě. Z toho vyplývá, že úkolem člověka je začít znovu „v potu tváře“ stoupat (Jákobův žebřík, pracovat skutečně odpovědně s kundalíní, křížová cesta, jednotlivé fáze alchymistického Díla, jungovsky pojatý individuační proces) ke ztracené jednotě sebe sama, o níž se Adam s Evou během svého pobytu v ráji mylně domnívali, že jim přirozeným způsobem přísluší, a že tudíž mají nárok i na plody odpovídající této jednotě. To, že sem božím odraz ze mne Boha ještě neudělá. Naopak.
Psychologický a dějinný význam tohoto biblického příběhu je zřejmý: člověk je vyháněn z ráje v každém okamžiku, kdy vznáší nárok na zralé plody, k nimž on sám vnitřně dosud nedozrál, nebo kdy si osobuje ve světě místo, které si dosud nezasloužil; kdy se chce zmocnit poznání a požitků, k nimž na své cestě dosud nedospěl. Nepřestává po nich žádostivě sahat – aby mu v příštím okamžiku zhořkly v ústech. I kdyby měl doopravdy vše, co by mu mělo stačit ke štěstí a spokojenosti, má přesto neodbytný pocit, že mu stále cosi uniká, že mu život zůstává cosi dlužen a že se na jeho životní cestě vždy nečekaně vyskytne něco, co jeho štěstí zkalí nebo zhatí. Proto i poté, co se mu podařilo stanout na samém vrcholu svých životních možností, nepřestává být nevrlý, nespokojený a plný agresivity: je stále znovu vyháněn z ráje svých iluzorních představ o naplnění, o němž si myslel, že na ně má nepopíratelné právo. A je vyháněn tím, že se nikdy nikdo z jeho rodu předchozích generací nepostaral plně o pochopení toho, co znamená stát se člověkem sám v sobě a nepředal toto dál svým dětem.
Takže, jestli chcete aspoň trochu klidu pro své děti, neserte se (PARDÓN) do karmy více než je zdrávo. Jinak vás to jen a jen nabudí a hlavně ve vás, probudí spící síly, které jsou ve vás latentně přítomny. Jakákoliv práce s energiemi toto udělá. Jenomže nikdo vám už jaksi nesdělí, jak čelit svým stále temnějším a temnějším vnitřním energetickým polaritám, které to vyvolalo. Takže minuta extáze z meditace může být tvrdě zaplacena neštěstím celého pokolení. Stát se zralým člověkem, znamená stát se spirituálním, duchovním, prostě jít tvrdě za svým vlastním osvícením. když se chcete udělat pěkným na určitou příležitost to si dáte taky záležet, co? Na ples. Na candrbál? Na párty? To to lítá. Kadeřníci, vizážisté a stylisté se třesou. A co by. Jak se budete třást vy až jednou dorazíte k tomu nejvyššímu principu? Jak se pro něj ustrojíte? Zvenčí a nebo i zevnitř? Umět se dobře obléknout, s uměním rovnováhy a záměrem je stejně duchovní jako práce s karmou. To umíme všichni.
Z rovnováhy bytí odehrávající se mezi dvěma polaritami uvnitř vás samých a taktéž se tam střetávajícími, vzniká prostor, kde se někdy objevuje láska i soucit. Jako ve všem existují i v nás dva proudy, dva toky energie. Existují všude ve vesmíru a všechno, se s nimi v energii potkává. A to určitým záměrem = směrem. Směrem více k životu a nebo směrem více k smrti. Tok energie není nikdy a nikdy nebude statický. Vždy se bude ubírat různým směrem a to velmi výrazně. Je na vás, co si zvolíte za svou karmu, zdali ŽIVOT nebo SMRT. Vypadá to však, že lidé mají děsivou sílu k vymazání sebe samých. jsou na cestě k smrti spíše než na cestě, která potvrzuje život. Jo není to pěkné. Ale je to realita. No, když tak z ní můžete zkusit vyvanout. Ale víte, jak to je. Stejně se sem zase vrátíte. Tak, co. Třeba vám to jednou vy hlavy skopové, dojde. Bééééranci boží.
MZZ
