tag:blogger.com,1999:blog-65961356025890702112024-03-18T02:48:22.364-07:00TONGLEN BREATHTONGLEN BREATH. CVIČENÍ & DÝCHÁNÍ. O TOM, JACÍ JSME, NESVĚDČÍ NAŠE SCHOPNOSTI, ALE NAŠE VOLBY ♥. Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/13534601405860261909noreply@blogger.comBlogger144125tag:blogger.com,1999:blog-6596135602589070211.post-90071442243454054652023-03-26T08:15:00.005-07:002023-03-26T08:19:08.415-07:00Rituál, co není na prd<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhb9AFavZo8xUQOutsNocxXfgXIvp8WDvSPxdt8FItdl8mKd-fCGw8ZjJm8mR2WIUM0hWWD0GdfOFGNeAZ3AxFMFJ1SzQCFYeLOH_STd1ci8RixejAhOXNn6NFzxJ2B09yEDyqvXeiSKbnUoqDJ9bHdATulYkdV_Q25Jr3wopNJJLVf1e7pMjd42I4t/s1280/spanek%20clanek%20zachar.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhb9AFavZo8xUQOutsNocxXfgXIvp8WDvSPxdt8FItdl8mKd-fCGw8ZjJm8mR2WIUM0hWWD0GdfOFGNeAZ3AxFMFJ1SzQCFYeLOH_STd1ci8RixejAhOXNn6NFzxJ2B09yEDyqvXeiSKbnUoqDJ9bHdATulYkdV_Q25Jr3wopNJJLVf1e7pMjd42I4t/w400-h225/spanek%20clanek%20zachar.jpg" width="400" /></a></div><div style="text-align: center;"><br /></div><b> Jeden z funkčních mozkových trustů mi odešel do Valhally, když mi neznámá žena na semináři o rituálech a jejich důležitosti v našich životech špitla do ucha po mém nechápavém výrazu na lektorem nadhozený problém tuto větu: „Poslouchej své tělo“.</b><br /><br />Vzhledem k tomu, že jsem si večer před tím dal hráškovou polévku, neuposlechl jsem ji ani to tělo. Ale musím uznat, že osvícení si mnohdy vybírá skutečně zajímavé cesty.<br /><br />Proboha zpět, ne tohle není povídání o tom, jak mě osvítil prd z polévky z hrášku, ale je o tom, že pokud si umíme v životě stanovit aspoň jeden pravidelný rituál, pak by to měl být stálý čas našeho probuzení.<br /><br />Řeknete si, copak to není úplně jedno? Vstanu, tak vstanu. Hele, vyzkoušel jsem to a není. Jsem freelancer a spát jdu, když chci. Se vstáváním jsem to měl podobně. Měl jsem.<br /><br />Dost podstatný problém, a to jsem opravdu netušil, hraje v našem životě, pravidelná doba vstávání. Vynahradit si neklidnou noc posunutím budíku o několik hodin zpět se může v grogy nočním stavu zdát jako opravdu dobrý nápad. Ne, tak to opravdu není.<br /><br />Jakmile se probudíme více než hodinu po obvyklém čase probuzení – silně to rozhodí tzv. cirkadiánní rytmy. Světlo, které vidíme, když se probudíme, v podstatě říká tělu, že je ráno, což znamená, že je čas vstát z postele a začít svůj den. A my nic.<br /><br />Možná jste slyšeli termín „cirkadiánní rytmus“ neboli laicky vnitřní hodiny. Cirkadiánní rytmus (případně cirkadiální) je biologický rytmus s periodou o délce 20–28 hodin (lat. circa = „okolo“, „během“, dies = „den“). Je to důležitý systém, především pokud jde o naší tělesnou, emoční i duševní pohodu. Zasahuje do metabolismu, řídí spánek až po ovlivňování funkce trávení a imunitního systému, a i včetně teploty těla.<br /><br />Přírodní národy označují sami sebe často názvy, jenž souvisí se světlem. Lidé světla u nich znamená, že my lidé, se řídíme důsledně cirkadiánními rytmy světla a tmy už po tisíciletí. Světlo je hlavním prvkem regulujícím naše působení ve světě. Právě proto hraje tento motiv v náboženstvích takovou roli.<br /><br />Srandovním paradoxem je, že kdybychom se z ničeho nic ocitli v tmavé jeskyni bez přístupu světla, naše těla by si stále udržovala onen 24hodinový rytmus, přičemž bychom cca 8 hodin spali a cca 16 hodin byli vzhůru. Tento náš vnitřní smysl pro rytmus času je dán geneticky. Pro živé organismy je totiž důležité, aby cirkadiánní rytmus byl harmonicky sladěn s rytmem dne a noci.<br /><br />Část mozku, která řídí cirkadiánní načasování signály zvenčí, je v hypotalamu. Nachází se v přední části mozku a světlo k němu dorazí tak, že prochází z očí pomocí nervových drah přímo do mozku. Navíc každá buňka v těle má způsob, jak sledovat cirkadiánní vzorce. Je světločivná, reagující na světlo.<br /><br />Pokud například izolujeme kožní buňky nebo srdeční buňky, tak ty budou v petriho misce stále dodržovat cirkadiánní plány. Zajímavé, že? Mozek a hormony spolupracují na synchronizaci všech samostatných systémů našeho těla i jako oddělené samostatné jednotky. Tomu se dá říkat skutečně zázrak.<br /><br />Proto se cítíme ráno při východu slunce bdělí a vzhůru, a proto se kolem šera soumraku začínáme cítit ospalí. Jednoduchý návod, jak se nejen dobře vyspat, ale jak se i potom přes den cítit lépe, je obrovsky účinný a jednoduchý.<br /><br />Vstávejme každé ráno v naprosto stejnou dobu. Důvod je ten, že naše tělo jako mechanismus funguje nejlépe, když funguje v důsledně mechanicky udržovaném rytmu.<br /><br />Pokud se tedy probouzíme každý den v jinou dobu – nebo i když si během týdne držíme docela konzistentní čas spánku, ale přispíte si o víkendu – náš mozek bude zmatený a začne uvolňovat melatonin v podivných hodinách neodpovídajících tomu, co se děje venku. Je to jako bychom neustále cestovali do různých časových pásem a honil nás jetlag.<br /><br />Tím, jak se naše usínání a spánek dostane pryč z pravidelného rytmu, to začne <a href="https://medium.seznam.cz/clanek/wizard-michal-spi-sipkovko-spi-3148">negativně ovlivňovat tělo</a>. Po jedné neklidné noci je člověk jen trochu pomalejší v reakcích, po několika týdnech nepravidelných cirkadiánních rytmů se silně zpomalí všechny pochody v těle během dne i noci. A to už je velký problém.<br /><br />Narušuje se metabolismus, zatěžuje se srdce, zhoršují se imunitní reakce a nastupují nepopulární emoce = deprese a úzkost.<br /><br />První pomoc není přispat si ráno, ale lehnout si přes den aspoň na dvacet až 30 minut - není třeba spát, jen si zavřít oči a odpočívat. To je dobré dělat tak maximálně do cca 15.00, pak bychom si rytmus rozhodili ještě více. Chápu, že ne všude máme v práci gauč, tak si zkusme aspoň sednout někde v klidu, zavřít oči a strávit tak cca deset minut. I to pomáhá.<br /><br />Trénovat své tělo, aby se každé ráno probouzelo ve stejnou dobu, může dát sice trochu práce, ale stojí to za tu námahu. Věřte mi.<br /><br />Pokud se o to pokusíte, naplánujme si k tomu i něco, na co se hned po probuzení budeme těšit – polibek od milované osoby nebo třeba oblíbený druh kávy nebo poslouchejme oblíbený podcast. O tom, co dělat ráno, abychom vyletěli ne z kůže, ale jako čertík z krabičky a byly následně v pohodě si napíšeme někdy jindy.<br /><br />A mimochodem, tenhle malý rituál mi dal jasnou stopku v zbytečném ponocování. Když totiž vím, že druhý den vstávám zas v sedm… naučí nás to skutečně poslouchat své tělo. Ta žena na tom semináři měla pravdu.<br /><br />A ono na oplátku, to tělo zase poslechne nás. Stačí mu to jen říct, ráno vstávám v sedm.<br /><br />No, nebojte, zkuste si to. Není to vůbec na prd. Budí totiž skoro na minutu přesně. <a class="e_s f_cx" href="https://medium.seznam.cz/clanek/wizard-michal-ritual-co-neni-na-prd-5237#embed-1-after" id="embed-1-before" style="background-color: white; border: 2px solid grey; bottom: 373.5px; box-sizing: border-box; color: #cc0000; cursor: pointer; display: inline !important; font-family: Martel, Georgia, "Calisto MT", serif; font-size: 1.125rem; left: -624.938rem; margin: 0px; padding: 0.625rem; position: absolute; text-decoration-line: none; vertical-align: baseline;"> obsah vložený z jiného webu. Zde jej můžete přeskočit</a><div class="d_jB _6241b6de22e5e742b990b0cd" style="background-color: white; border: 0px; color: #372c2c; font-family: Martel, Georgia, "Calisto MT", serif; margin: 0px; padding: 0px;"><div class="d_f" data-e2e="ogm-article-layout" style="border: 0px; margin: 0px 0px 2rem; padding: 0px;"><article aria-labelledby="accessibility-article" class="d_hT" role="article" style="border: 0px; margin: 0px; padding: 0px; width: 664px;"><div class="d_eM" data-dot="ogm-article-content" style="border: 0px; margin: 0px; padding: 0px;"><div class="f_eN mol-rich-content--for-article" style="border: 0px; margin: 0px; padding: 0px;"><div class="f_bv" data-dot="mol-paragraph" style="border: 0px; margin: 0px 0px 2.5rem; padding: 0px;"><div class="f_bv" data-dot="mol-paragraph" style="border: 0px; margin: 0px 0px 2.5rem; padding: 0px;"><div class="f_cw" data-dot="mol-embed" style="border: 0px; margin: 0px 0px 1.5rem; padding: 0px; position: relative;"><div class="e_cA e_Q e_U mol-embed__iframe" style="border: 0px; margin: 0px; overflow: hidden; padding: 0px; position: relative;"></div></div></div></div></div></div></article></div></div>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6596135602589070211.post-85217564232400290632023-03-26T07:55:00.008-07:002023-03-26T07:59:51.777-07:00Skutečnou alfu poznáte podle toho, že si cení života<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVKKFYc99wwDrzyc4RnjPPGwLUBNIFEnW45K95VkqU06VyrBoprglzgYS5fCXMnvpfu9WAI5f3Od2iJi3HCPvvk54oDp7uZtk3yLW7j4wlgYbmb73g-bjAdLZlfgL5qKlb2EnbzZMERpMjGKvoL0Obgj4uMkzhG6-1AIK1-o5fRS2jKAAGrmrl6pId/s1920/vlk%20mytus%20clanek%20zachar.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1004" data-original-width="1920" height="209" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVKKFYc99wwDrzyc4RnjPPGwLUBNIFEnW45K95VkqU06VyrBoprglzgYS5fCXMnvpfu9WAI5f3Od2iJi3HCPvvk54oDp7uZtk3yLW7j4wlgYbmb73g-bjAdLZlfgL5qKlb2EnbzZMERpMjGKvoL0Obgj4uMkzhG6-1AIK1-o5fRS2jKAAGrmrl6pId/w400-h209/vlk%20mytus%20clanek%20zachar.jpg" width="400" /></a></div><div style="text-align: center;"><br /></div><b>Myšlenka alfa jedince je všeobecně rozšířeným mýtem o vlčích smečkách, který však příliš zjednodušuje komplexnost sociální interakce u zvířat. A my jako lidé vnímáme témata dominance jednotlivců v naší společnosti právě na základě podobných omylů.</b><br /><br />Alfa samčí dominantní role v lidské a zvířecí společnosti byla dlouho považována za danou konstantu. V posledních letech se ukázalo, že právě tato myšlenka vedla až příliš často k hrubému zjednodušování komplexnosti prožívaných sociálních interakcí u zvířat. V přírodě vlci tvoří prostě rodiny. Ty vede chovný pár a spolu s ním jsou v rodině starší, mladší a nejmladší potomci.<br /><br />A stejně jako je u indiánů velmi vzácné skalpování, tak i u vlků je velmi vzácná krvežíznivost a zuřivé rvačky. U indiánů proto, že to nikdy nebyl jejich zvyk, skalpování v USA zavedli až běloši, aby si za vlasy ze zátylku lebky nechali platit za zneškodnění „nepřítele“, a stejně tak jsou liché pověsti o krvavých vlcích a jejich <a href="https://medium.seznam.cz/clanek/wizard-michal-zbrane-nezabijeji-tolik-jako-psychopaticke-osobnosti-2371">touze po zabíjen</a>í.<br /><br />Machismus neboli pojetí maskulinity, které říká, že muž by měl být za všech okolností dominantní, silný a emocionálně nedostupný, což ve výsledku škodí nejen samotným mužům, ale i ženám a společnosti obecně je skutečně výsledkem dlouhodobé klamavé reklamy na toto téma, až ji samotní lidé uvěřili a praktikují jí. Špatné pojetí dominance se ovšem týká i nebinárních lidí a žen. Být machistou je prostě jen o zdůraznění již zmíněných prvků.<br /><br />Přemýšleli jsme někdy o tom, jak bychom se měli dívat na společenskou hierarchii zvířat? A napadlo nás někdy, že když se řekne rodina, že to nemusí vždy znamenat krvavou lázeň a <a href="https://medium.seznam.cz/clanek/wizard-michal-stesti-je-krasna-vec-3990">bitvu o moc</a>, kdo tu teď zrovna bude diktátorem?<br /><br />Většina studií, z nichž to staré pojetí role vlčí alfy vychází, je z pozorování vlků v zajetí. Vlk je samotářské a plaché zvíře. Je-li chycen, stává se zuřivcem často ne proto, že by to měl v nátuře, ale protože přišel o svobodu. Když se to stane nám, je to, že je dotyčný naštvaný a rozzuří ho to, všem jasné. Proč si potom podobný pocit ze ztráty svobody nemohou dovolit i zvířata?<br /><br />Ukazuje se, že v případě krvavých tesáků vlčích samců pokoušejících se neustále někoho zabít, jde o mýtus, a naopak v posledních letech biologové zkoumající volně žijící živočichy termín „alfa“ již do značné míry opustili. Ve volné přírodě vědci zjistili, že většina vlčích smeček jsou prostě rodiny, vedené chovným párem, a krvavé souboje o nadvládu jsou u nich vzácné.<br /><br />„Vždyť jakou cenu by mělo nazývat lidského otce alfa samcem?“ ptá se L. David Mech, vedoucí vědecký pracovník z US Geological Survey, který po desetiletí studoval vlčí smečky ve volné přírodě. „Je to jen otec rodiny. A přesně tak je to se všemi vlky.“<br /><br />V průběhu let vydal dvě úžasné knihy o svých pozorováních. Kdysi taktéž jako mnoho jiných biologů používal termíny jako „alfa“ a „beta“ k popisu souvztažnosti rolí jednotlivých členů smečky spíše prvoplánově. Dnes už jsou zastaralé proto, že smečky, které byly drženy často dlouho v zajetí, jsou prostě v zajetí a přestali být „divoké“ = přirozené.<br /><br />Většinou vlčí rodinu tvoří samec a samice a jejich potomci, než se vydají na samostatnou cestu životem. Celkem 6 až deset jedinců. Na konci 80. a 90. let 20. století pozoroval Mech smečku každý rok na ostrově Ellesmere v severovýchodní Kanadě. Jeho <a href="https://cdnsciencepub.com/doi/10.1139/z99-099">studie</a>, publikovaná v roce 1999 v Canadian Journal of Zoology, byla jedním z prvních mnohaletých výzkumů na jedné smečce v průběhu času. Ukázalo se, že všichni dospělí členové smečky se podřizují chovnému samci a všichni ostatní členové smečky, bez ohledu na pohlaví nebo věk, se podřizují chovné samici.<br /><br />Stejně jako v lidské společnosti se nejmladší štěňata ve smečce plně podřizují svým starším sourozencům. I když je to samozřejmě o častém škádlení se. Ale při nedostatku potravy, i když je hlad veliký se jako první nakrmí ti nejslabší, tj. mláďata. A ano, jistěže se při tom <a href="https://medium.seznam.cz/clanek/wizard-michal-spolu-3877">najde pocit konkurence</a>, co mi zrovna žere „moje“ žrádlo a zuby se vycení, ale to je asi tak vše. Nemají snad lidé čistě náhodou podobný vztah ke svým potomkům?<br /><br />Jo a rozpad rodiny probíhá naprosto přirozeně. Když vyroste do věku dospělosti, odpojuje se vlk či vlčice a začnou si hledat partnery, s kterými zakládají vlastní smečku. Jakýsi souboj otce a syna o nadvládu nad stávající smečkou žije spíše než v realitě v lidských mýtech, představách a pohádkách.<br /><br />Doktor Mech použil názvosloví alfa vlků v klasické knize o vlčí biologii, <a href="https://www.researchgate.net/publication/270361504_The_Wolf_The_Ecology_and_Behavior_of_an_Endangered_Species">The Wolf: Ecology and Behavior of an Endangered Species</a>, která vyšla v roce 1970. Ale když publikoval svůj nový výzkum, rozhodl se tento termín změnit. Zašlo to až tak daleko, že dokonce stáhl svou původní knihu The Wolf z tisku.<br /><br />Kniha <a href="https://press.uchicago.edu/ucp/books/book/chicago/W/bo3641392.html">Wolves: Behavior, Ecology and Conservation</a> z roku 2003, kterou vydal společně se zoologem Luigim Boitanim, je nyní mnohem přesnější a aktuálnější. popisují v ní i tzv. případ Yellowstone. Vzácně jsou smečky vlků veliké. To se děje právě v zmiňovaném národním parku. Jelikož je kolem dost potravy, smečky zůstávají déle pohromadě a hlad nenutí mladé vlky opouštět smečku, protože je to úplně stejné jako u nás doma. Co bych se coural někde po světě, doma na mě vždycky něco zbyde.<br /><br />V těchto situacích se smečky mohou rozrůst na několik desítek členů. Vlčí smečka Druid Peak v Yellowstone dosáhla vrcholu bezprecedentních 37 vlků v roce 2001, podle <a href="https://www.wolftracker.com/">Yellowstone Wolf Tracker</a>. No, ještě zajímavější bylo to, že v případě takto veliké smečky v ní všichni podřizovali alfě, kterou však byla nejdominantnější samice. Betou neboli druhým ve vedení, byla některá její dcera. Když je totiž přemnoženo, jsou určujícím prvkem rolí ve smečce samice. Možná bychom se tímhle prvkem už mohli také inspirovat.<br /><br />Byla popsána pozorování, že smečka, jejíž chovnou dvojici alf zabili lovci, si našla osamělého vlka samotáře, který svými zkušenostmi pomohl smečce složené z nedospělých jedinců přežít, ale nepářil se se smečkou, nestal se chovným párem, jen se o všechny staral, hlídal štěňata a učil je lovit si potravu. Když smečka ztratí příliš jedinců potřebuje pomoc. My lidé tomu říkáme sociální služby.<br /><br />Desítky let poté, co vědci studiem zvířat v zajetí dospěli k mylným závěrům o dynamice vlků, stále není zcela jasné, jak lidské jednání ovlivňuje fungování smeček. Víme to, že nic nevíme. Přehodnotíme alespoň trochu svůj pohled na alfa jedince??<br /><br />A mimochodem jeden tip trik nakonec. Tu skutečně dominujícího alfu poznáte v lidském světě snadno. I přes to, že je plná pokory k životu, při jejím vstupu do místa, kde jsou další živočichové, onen život ve všech na vteřinu zamrzne. Někomu se ježí chlupy, někoho zamrazí v zádech, někomu se podlamují nohy. Příznaky jsou různé. To jenom silný pocit přítomnosti výjimečného jedince vámi proběhne skrz naskrz.<br /><br /><b>Unést ten pocit moci, lásky a síly není jednoduché</b>.<b> Pro všechny</b>.<div><br /></div><br /><b>Zdroje:</b><br /><ul style="text-align: left;"><li>MECH, L David. Alpha status, dominance, and division of labor in wolf packs. Canadian Journal of Zoology. 1999</li><li><a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Maskulinita#Toxick%C3%A1_maskulinita">Wikipedie - Maskulinita</a></li><li><a href="https://blogs.scientificamerican.com/observations/what-wolves-in-yellowstone-can-teach-us-about-probiotics/">What Wolves in Yellowstone Can Teach Us about Probiotics</a></li><li><a href="https://www.scientificamerican.com/article/wolf-populations-drop-as-more-states-allow-hunting/">Wolf Populations Drop as More States Allow Hunting</a></li><li><a href="https://www.scientificamerican.com/article/mind-control-parasite-makes-wolves-effective-pack-leaders/">‘Mind Control’ Parasite Makes Wolves Effective Pack Leaders</a></li></ul>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6596135602589070211.post-18399454711148712292023-03-26T07:51:00.000-07:002023-03-26T07:51:03.443-07:00Co jste zač? Herkules nebo Adonis?<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSAzw5Fgwr6dZb3pTNUOnAXE8rESjYIb9c7NEjFivNY7_1XZk9_8LYpodm9u1dJ9OEMMKT4ME5QvZZZOvYO_a35F70i9tVH0gWKgkTllfrSVGkzNCS5-5o-5k7483MRG5P4CWGrhpwlrrbxY9AHTlt8ebirzQQOoaDhAcyCr2taSCob_Gj-BzCh7PI/s1036/adonis%20clanek%20zachar.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="583" data-original-width="1036" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSAzw5Fgwr6dZb3pTNUOnAXE8rESjYIb9c7NEjFivNY7_1XZk9_8LYpodm9u1dJ9OEMMKT4ME5QvZZZOvYO_a35F70i9tVH0gWKgkTllfrSVGkzNCS5-5o-5k7483MRG5P4CWGrhpwlrrbxY9AHTlt8ebirzQQOoaDhAcyCr2taSCob_Gj-BzCh7PI/w400-h225/adonis%20clanek%20zachar.jpg" width="400" /></a></div><div style="text-align: center;"><br /></div><b> Otázka vzhledu našeho těla jde naší civilizací napříč časem. Vždy hrála důležitou součást popisu role daného jedince a jeho zařazení se do společnosti. A taky nám nyní přináší nové problémy.</b><br /><br />Píše se o všech možných poruchách těla. Většinou v souvislosti s jeho vývojem a přechodem k dospělosti. Především se zmiňují bulimie nebo anorexie u žen. Ale co muži? Mají muži v tomto případě výjimku anebo jsme si až dosud podobných poruch u nich nevšímali? A znáte Adonisův komplex? Který dnes začíná postihovat i ženy?<br /><br />O co tedy jde? Všimli jste si, jak moc nám v posledních letech přibyla tzv. fitka neboli fitness centra? Jde o stále stoupající trend, který sebou nese další navazující průmysl. Spolu se samotným cvičením jde také o doplňky stravy působící na tělo, moderní látky sloužící jako hezký obal cvičenců, speciální kosmetiku a obuv.<br /><br />Kam jsme se to dostali od prvních posiloven v 60. letech v garážích, kde si cvičenci po vzoru Arnoldových svalů svařovali z železného odpadu činky a pak s nimi zkoušeli pohnout? Došli jsem k profi světovým soutěžím krásy vysportovaného těla mužů i žen, ale jde v nich jenom o tělesnou krásu?<div><br /></div><div><b> A jde ještě o sport?</b><br /><br />A nejsou to jen ony. Velice cool je dneska být „<a href="https://www.ceskystrongman.cz/">strongman</a>“ nebo pěstovat sílu na klasický silový trojboj — bench press, dřep s činkou a mrtvý tah. V posledních letech si získala oblibu také <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Kalistenika">kalistenika</a>, což je posilování vahou vlastního těla.<br /><br />Přemýšleli jsme však nad tím, proč tohle přišlo tak najednou? Kde se vzala, tu se vzala? Když jste cvičili před padesáti lety v garáži, nevěděl o tom nikdo, často ani rodina ne. Díky internetu, a hlavně sociálním sítím se začaly rychle šířit informace. I o tom, jaká jste právě zvedli kila, se dnes dozvíte ihned jednou fotkou z fitka.<br /><br />A proč s tím, jak vypadají v přiléhavém tílku či plavkách, zaplavují mnozí svět? Jde ještě o sport a o krásu? O chuť se ukázat? Nevím, ale přemýšlel někdo z těchto cvičenců i nad tím, že se třeba jedná jen o náhražku kdysi tak nepopulární činnosti, které se říkalo fyzická práce? Kdy si sport už vlastně uzurpoval původní smysl práce – uvolnit fyzickou energii?<br /><br />Pozor však. Pohyb má mnoho výhod. Dokáže dobře pomoci změnit naši hmotnost a přispívá ke zdravému životnímu stylu, který je super v prevenci civilizačních chorob. Když cvičím vnímám srdce a působení oběhové soustavy, kostry a samozřejmě svalů. Cvičením se vyplavují do těla endorfiny, tedy hormony štěstí. Takže jsou to i psychická pozitiva a to ve snížení stresu, možné deprese, konfliktních nálad a zvyšování sebevědomí. To vše je ok.<br /><br />Zkusme se na to podívat ještě trochu jinak. Práce v tom drsném slova smyslu skutečné dřiny hodně ubylo, Spoustu z ní dnes zvládnou stroje, Kdo by si dneska kopal sám studnu, že? Nebo zahloubil základy domu? Těžká práce se vytratila sice ze života, ale ne z podvědomí. Tělo po ní získávalo pocit únavy, který byl důležitým signálem, toho, že člověk pracoval na hranici svých sil a díky tomu měl pocit, že je platným členem společenství. Kdyby nepracoval, propadal by se studem. Odtud <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Endorfin">endorfiny</a>. To vše se hodilo na těžkou fyzickou práci kdysi. Ne však dnes.<br /><br />Pro pocit úlevy nahradilo tělo práci sportem, další zátěžovou fyzickou aktivitou, kterou se však v přehnaném slova smyslu ničí víc než předtím těžkou prací. Posilování je fajn, ale podle čeho se řídí vkus cvičenců? S kým se porovnávají? A jak vypadají jejich idoly?<br /><br />Problémem mužské i ženské generace posledních let se velice plíživě začíná stávat tzv. bigorexie. Můj děda by dnes řekl: „…, no mají švába na mozku z toho, že si myslí, že blbě vypadají“. Ano díky sociálním sítím a internetu dnes obraz dosáhl kamkoliv na planetě. Všude se šíří hračky a vizuální obrazy, které mají až příliš nápadně zvětšený objem hrudníku a svalů všech skupin. Bodybuilder Arnold to možná jen spustil.</div><div><br /><div style="text-align: center;"><img src="https://d8-a.sdn.cz/d_8/c_imgrestricted_QI_B/1TlGo/arnold-bodybuilder-schwarzenegger.jpeg?fl=cro,0,0,633,300%7Cres,1200,,1%7Cwebp,75" /></div><br />Ze začátku se sebou chce jen každý cvičenec něco udělat. Základní sdělení při první návštěvě ve fitku. Zvětšit hrudník, potom přidat trochu tady, trochu támhle. Fenoménem dneška je přece být tak trochu Hulk, ne? Být co největším obrem, s co nejhrozivějším vzhledem. A to vše jen proto, že si myslíme, že takové lidi bere svět vážně.<br /><br />Svalová dysmorfie je duševní porucha, jež se vyznačuje především zkresleným vnímáním svého těla, abnormálními jídelními návyky a excesivním cvičením. Problematikou této poruchy se zabývají intenzivně hlavně výzkumníci v zahraničí. Tato porucha totiž může mít destruktivní potenciál s děsivými dlouhodobými účinky na zdraví jednotlivce.<br /><br />A to pro opotřebení pohybového aparátu přehnaným cvičením a také zdravotními riziky spojenými s játry, ledvinami a se srdcem, které jsou způsobeny užíváním anabolik, steroidů a vůbec nadměrného množství podpůrných látek majících stimulovat náš tělesný růst.<br /><br />Hodně velkou roli v nástupu tohoto onemocnění hrají také kultura mladého vzhledu, který se podsouvá i těm nejstarším lidem. Definujeme si až moc často svoje sebepojetí jako mínění druhých osob, podle již zmíněných interakcí na sociálních sítích.<br /><br />A pokud považujeme svůj vzhled za naprosto nemožný, můžeme se domnívat, že nás společnost nepřijme takové, jací jsme. To nás vede k vyhýbání se situacím, kdy bychom s druhými mohli mít kontakt. Vede to k destrukci chápání komunikace ve společnosti tak, jak ji známe. Vede to k životu v osamění.<br /><br />Ale ruku na srdce. Nevyděláváme snad na tom? Aspoň někteří? Vždyť nebýt toho paobrazu Arnolda, kdo by prodával všechny ty dietní plány? Hlavně po vánocích. Nebo zdravé potraviny, přirozené zkrášlovací prostředky a další a další produkty, které všechny spojuje jediné? Všechny vám naslibují opravit vadu ne zrovna ideálního body image. V podstatě neustále lomcují s naším sebevědomím a nutí nám podprahovou představu, že s námi něco není v pořádku. Ubránit se takovému tlaku není lehké.<br /><br />A to jsem se nezmínil o plastické chirurgii nebo botoxu či liposukci. To je teprve byznys. O nadměrné spotřebě diuretik sloužící k odvodňování těla či příjmu nadměrného množství bobulí s obsahem vlákniny se raději zmiňovat ani nebudu.<br /><br />Reklama, média a marketing je dnes zaměřen na propagaci nadměrných svalů a muskulatury. Vždyť co např. Avengers v čele s kapitánem Rogersem, který si šel dobrovolně nechat změnit kostru a svaly, ti nepůsobí zrovna podvyživeným dojmem. Možná Doctor Strange anebo Strážci galaxie, ale to byla dycinky divná banda.<br /><br />Co je na tom obzvláště „chucpe“, je zaměření tohoto vlivového marketingu na dospívající. Když jsem mladým adolescentem, jsem velice citlivý na dojem, kterým působím na druhé. A nejde jen o slova. Hodně hodnotících soudů je vyřčeno neverbálně. Náklony těla k tomu, kdo se nám líbí odstup od těch, co jsou hnusní. Obdivný pohled nebo kriticky povytažené obočí. Či intonace hlasu při komunikaci.<br /><br />Hledáte-li své místo v životě a máte před očima neustále před očima <a href="https://medium.seznam.cz/clanek/wizard-michal-podivejme-se-na-dokonalost-3486">ideál nedosažitelné krásy,</a> dopadne to pro masu lidí jen dvěma způsoby. Když nezapadnu do kolektivu a dostanu nálepku „ten, který není dost dobrý“, může to člověka dovést až k sebevraždě. A když ne až tak daleko za tuto hranici, dík apatií vůči tomu všemu se začnu přejídat a na fyzické aktivity kašlu. Nastoupí odpor vůči <a href="https://medium.seznam.cz/clanek/wizard-michal-proc-je-dulezite-mit-v-zivote-pro-sex-semafor-3785">tělesné aktivitě</a>. Od třicátých let se v měřeních celosvětové populace opakovaně zvyšuje její tělesná hmotnost. V posledních letech, a to především u mužů se trend zvyšování hmotnosti objevuje i v ČR.<br /><br />První způsob reakce jsem již snad dostatečně popsal v předešlém odstavci. A ten druhý, ta iluze, která nás takto posedává den, co den, je o to horší, že před třiceti lety byl na mediálním trhu jeden až dva fitness časopisy. Dnes jsou jich stovky. A dále jsou na fitness specializované TV a internetové pořady a kanály. Lidé si ale neuvědomují, že idoly v nich ukázané jsou profesionální kulturisté, kteří posilování věnují svůj veškerý čas, na rozdíl od všech běžných mužů a žen, kteří se musí starat o rodinu a chodí do práce.<br /><br />Práce, která je však povětšinou fyzicky neaktivní a nedokáže je naplnit endorfiny, a tak jejich uvolnění musí hledat někde jinde. Hurá do fitka. A jsme zase na začátku dosud bludného kruhu.<br /><br />Učebnicový termín pro tuto absenci chápání vlastní tělesné normálnosti je „body dysmorphic disorder“ (BDD). Osoba s BDD se může obávat o celkový vzhled svého těla a může vnímat specifickou chybu ve svém fyzickém vzhledu. A nejde o to, zda je vada skutečná, nebo jen domnělá. To je zde vedlejší. Pro ně existuje. A tak neustále přehnaně kontrolují svůj odraz v zrcadle.<br /><br />Diagnostický a statistický manuál duševních poruch kategorizuje tento stav jako obsedantně-kompulzivní poruchu, protože to je to, co děláme: jsme natolik posedlí svým tělem, že se zabíráme svým odrazem v zrcadle natolik, že v něm možná žijeme aktivněji nežli v realitě. A stáváme se tak pomalu společností nikoliv Herkulů, ale Adonisů.<br /><br />Kdo by nás dnes jako zemi asi tak bránil, kdyby k nám vtrhli nějaké barbarské hordy? A všichni Adonisové by zmizeli jako první, to proto, aby si nepomačkali svaly?<br /><br />A jen pro úplnost, tento text není zaměřen proti cvičení a posilování a kultuře zdravého těla. Tomu všemu autor fandí. Ale někdy je dobré přemýšlet o věcech dopředu. O tom, jak žijeme a jak komunikujeme. Pozorujme se skutečně se vším všudy. Rozlišujme to, co je zdravé pro nás a co nikoliv. A zkusme na to vše zmíněné myslet dříve než zase zvedneme činku.</div>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6596135602589070211.post-3719051605419961272023-02-23T07:44:00.000-08:002023-03-26T07:45:04.853-07:00Štěstí je krásná věc<div style="text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgP45xzX5VNCqEY0yCuQ1-GtguqHt7GtaVfip5LzSHTCSx5Zxl-x0Fshew4C2Vr4SpfDXbut0Bx4pgCXXH-39-eT4W-uV7WyUSGmwaq3rcIfCm0ys0MtSMJ-ZkJFPAZo0Xabt0-bOgsRrGewZvb5EvkJvnsmHKhvgDQqX3ROepOieQh2IhN_fNCt-9V/s1920/stesti%20clanek%20zachar.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1280" data-original-width="1920" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgP45xzX5VNCqEY0yCuQ1-GtguqHt7GtaVfip5LzSHTCSx5Zxl-x0Fshew4C2Vr4SpfDXbut0Bx4pgCXXH-39-eT4W-uV7WyUSGmwaq3rcIfCm0ys0MtSMJ-ZkJFPAZo0Xabt0-bOgsRrGewZvb5EvkJvnsmHKhvgDQqX3ROepOieQh2IhN_fNCt-9V/w400-h266/stesti%20clanek%20zachar.jpg" width="400" /></a></div></div><div style="text-align: center;"><b><br /></b></div><b>Jedna věc je vědět, co dělá lidi šťastnými, a jiná je žít šťastný život. Ale aby byl člověk doopravdy šťasten, musí mít to, co si pod štěstím představuje on, a ne to, co si pod ním představují jiní.</b><br /><br />Velký majetek, moc politiků ani sláva vítězů nevedou k trvalému štěstí. To je zaklínadlo, kterým se každý den zaklínají ti, co chtějí sami sebe přesvědčit, že představa o štěstí implantovaná do mozku reklamním marketingem, je ta jediná správná.<br /><br />Když se řekne štěstí, mnozí se začnou usmívat. Vzpomenou si na okamžik, který se jim vryl do paměti a který považují za štěstí. Někomu se v něm objeví právě dostavěný dům. Někomu šťastná sázka na start-up byznys. Někomu zase radost z narození potomka jinému bolest ze ztráty rodiče, kterému však před jeho smrtí dotyčný stačil říct, co k němu cítí. I to může být štěstí.<br /><br />Jenže, stejně jako něco nebude bolet věčně, ani usmívat se nejde pořád. A tak to trvalé štěstí vlastně ve vnějším světě neexistuje. To trvá jen potud, co trvá daná situace či věc. Takže se v tom případě nebavíme o štěstí, ale o tom, že to, pod čím si mnozí štěstí představují, je vlastně závislost.<br /><br />To skutečně trvalé štěstí lze najít v hloubce svých pocitů uvnitř sebe sama. V srdci. Je to jednoduché. Milujete-li někoho, jste s ním, anebo bez něho? Udělejte to stejně. Prostě buďte se svým srdcem v kontaktu.<br /><br />Učte se vnímat a rozlišovat své emoce a jejich ozvěny v něm. Najdete je v naší společné komunikaci, v akceptaci toho, že cítíme i strach nebo bolest. V prostém prožívání toho, co k nám přijde ze života.<br /><br />Někteří jdou za štěstím jako za svým cílem. Proč ne. Cíle nám dávají směr pro každodenní život. Jsou užitečné. Jdeme za tím, co chceme. Cestou zažíváme různá dobrodružství i příkoří. Jako v pohádkových příbězích. Někdy dojdeme až nakonec a uzavře se vše. Splní se náš cíl. Ale splnění cíle ještě nemusí přinést ten očekávaný pocit štěstí. Rozhodně ne toho trvalého.<br /><br />K tomu nás může cesta dovést, to je pravda. Když si každý její krok prožijeme v našem těle jako odraz našich emocí. Těch, kterými jinak jen tak reagujeme na svět kolem.<br /><br />A právě tohle je důležitá poznámka. Pořád si během cesty uvědomujme své pocity. A pokud nejsme během cesty šťastní, měli bychom se oprávněně ptát, zda má cenu vůbec někam jít? Je snadné se nechat zabalit do představ o dosažení výsledku a věřit, že na tom závisí naše štěstí. Ne, nezávisí. Mějme cíle, ale připravme se je nechat jít. A stanovit si jiné. Nejde totiž vůbec o plnění cílů, ale o to, že díky nim, stále více a více používáme sami sebe a tím se víc a více poznáváme.<br /><br />Protože svět kolem nás můžeme poznat jen do té hloubky, do jaké dojdeme s poznáním my sami v sobě. Hlavně se přitom cestování nenechme zmást různými příběhy.<br /><br />Existuje mnoho příběhů o tom, co obnáší šťastný život. Příkladem může být příběh závisláka - plniče cílů, co tvrdí, že: až toho dosáhnu, budu šťastný. No, dosáhne a stejně nebude, protože pocit dosažení cíle ve vnějším světě přinese jen pocit štěstí na krátkou dobu. A po vystřízlivění se zase hledá další. Jako dávku drogy.<br /><br />Dalším oblíbeným příběhem je, že za peníze si koupíte štěstí. Kdo přemýšlí srdcem, tomu je jasné, že mít více peněz je bezvýznamné ve srovnání s kvalitními vztahy, starostí se o své duševní a fyzické zdraví a smysluplným životem v souladu s našimi přesvědčeními a hodnotami. Přesto jsou tyto věci bohužel často obětovány ve snaze získat více.<br /><br />Tyto příběhy přetrvávají, protože podporují současný ekonomický systém, který je navržen tak, aby zvyšoval HDP spíše než aby zlepšoval blahobyt lidí a této planety.<br /><br />Jedna věc, je důležitá pro tzv. trvale šťastný život. A to jsou vztahy mezi lidmi. Láskyplné, vášnivé i soucitné zároveň. Není snadné je získat. Často si je ani neuvědomujeme a myslíme si, že nás lidé budou milovat jen tehdy, když splníme určitá kritéria.<br /><br />Ale když někdy zkusíte cestovat jen tak, budete překvapeni stejně jako jsem byl kdysi já. Lidé mě neznámého pozvali klidně k nim domů. A nabídli mi jídlo nebo přístřeší. I když sami měli málo, rozdělili se. O úsměv, o polévku a peníze na cestu. To, co mi zbylo po všech těch útrapách, co tam byly též, byla jejich laskavost, soucit a štědrost.<br /><br />To byla tedy první věc, kterou krom srdce a cesty poznávání našich emocí můžeme hledat jako spojitost se štěstím ve vnějším světě. Ta druhá je příroda.<br /><br />Hledat to skutečné štěstí se totiž většinou vydáváme, až když jsme v krizi. Ta vzniká často, když se nám naše domnělé štěstí, kterým jsme dosud žili, jaksi nedostavilo. A právě láskyplná podpora od druhých, úplně cizích lidí, mi mnohdy ukázala to, že krize existují jen a jen v mé hlavě. To bylo tak …<br /><br />Spal jsem kdysi v jedné kovárně v cizí zemi. Když jsem se ptal na další cestu k jednomu městu, kovář mě vytáhl z domu a ukázal kolem sebe do všech směrů. Zatočil jsem nechápavě hlavou. On se jen usmál a řekl mi, že je to jedno. Ať půjdu kamkoliv, stejně nakonec dojdu tam, kam chci.<br /><br />Jeho žena mě večer vyprovázela cestou z jejich vesnice a když jsme vyšli ven, ukázala na nebe a řekla, to je taky cesta. Usmála se a odešla. Porazilo mě to natolik, že jsem si kousek vedle na mezi rovnou ustlal. Zíral jsem na hvězdy a najednou mi přišli jiné. Vlastně už od té doby byly vždycky jiné. Nic se nevyrovná obloze poseté miliardami hvězd nad vaší hlavou. A díky tomu i pochopení pocitu svobody i sounáležitosti zároveň.<br /><br />My lidé jsme se narodili a jeden čas i žili jako přirozená součást přírody. I přesto vše trávíme tolik času v prostorech, které zas tak přirozené nejsou. Nevídáme z nich třeba nebe. Chci tím říct, že ta druhá podmínka k nalezení trvalého štěstí je v uvědomění si toho, jakou moc vůči nám má příroda. Příroda je nezbytná pro naše blaho – proto, abychom se díky ní cítili v bezpečí, klidně a mírumilovně, ale abychom udrželi lidský život pro další generace. Dává nám totiž jako jediná svou náruč matky země bez jakýchkoli podmínek. A to není málo.<br /><br />Vztahy s lidmi a s přírodou nám mohou dát více než cokoli jiného. Mohou nás díky interakcím s nimi zbavit všech naučených berliček, o které se celý život tak rádi pohodlně opíráme.<br /><br />A když je odhodíme a pak se takhle rozhlédneme kolem, zjistíme, že jsme díky tomuto poznání svobodní. No a pak nám snad i dojde, co je to štěstí. Že je to sakra krásná věc.Unknownnoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-6596135602589070211.post-32264838664908713622023-02-01T07:13:00.005-08:002023-03-26T07:35:59.850-07:00Lenost 3× a dost<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgFKG1s_M_qSCfP9Ccl_lokPA86z4QRhi_f6xPhEPk1guOPMpZt_scIW_CQS3Qq6TtHQMhB2XYA21346heUDBESnjWcx2gg1gXHLXauASMH9o1doxoYe7p8cd0YhD64NRFjkv-nRd6p0kcyg8JudntUuaQJVKMPm1zRi6swo7KSYWv_NTKLO3CFadAv" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgFKG1s_M_qSCfP9Ccl_lokPA86z4QRhi_f6xPhEPk1guOPMpZt_scIW_CQS3Qq6TtHQMhB2XYA21346heUDBESnjWcx2gg1gXHLXauASMH9o1doxoYe7p8cd0YhD64NRFjkv-nRd6p0kcyg8JudntUuaQJVKMPm1zRi6swo7KSYWv_NTKLO3CFadAv=w400-h225" width="400" /></a></div><br /><b>Lenost je běžná lidská vlastnost. K naší obrovské škodě omezuje naší bdělost a podkopává naši důvěru a sílu. Lenost je trojího typu.</b><br /><br />První typ lenosti nás posedne jakožto orientovanost na pohodlí. Druhý typ má za následek ztrátu naší odvahy. A ten třetí, asi nejhorší, v nás vytváří postoj „je mi to úplně fuk“. To jsou tři zvykové vzorce naší mysli, ve kterých můžeme všichni lehce uvíznout.<br /><br /><b>První typ lenosti</b><br /><br />➖ tj., že máme všechno tzv. „na pohodlno“, je založena na naší chuti vyhýbat se nepohodlí. Pomalu se jí ukolébáváme tak, že si zvykneme se překážkám v životě vyhýbat, než je překonávat. To když prší, nasedneme do auta a popojedeme o půl bloku na nákup, abychom nezmokli. A jakmile se teploměr šplhá nad 25 stupňů, hledáme ovládání od klimatizace. A už při prvním mrazu zapínáme topení na maximum. Přesně tímhle způsobem ztrácíme kontakt se strukturou života. Začínáme si zvykat na rychlá řešení, která v přírodě přirozeně neexistují, a tím i na to, že automaticky přijde výsledek. Výsledek se musí projevit! No, světe div se, nemusí.<br /><br />A právě tenhle typ lenosti nás dovede k zlosti. Když nefunguje auto, když nám vypnou vodu a nebo dojde k výpadku elektřiny a my máme plnou lednici i mrazák - explodujeme. A tahle orientace na snadno dosažitelné věci otupuje náš smysl pro vnímání a skutečné ocenění hodnot všeho. Pro ocenění zvuků, vůní, pohledů. A my jsme kvůli tomu nespokojení. Víc a víc.<br /><br /><b>Druhý typ lenosti</b><br /><br />➖ je ztrátou odvahy. Cítíme v sobě jakousi beznaděj, často doprovázenou pocitem, že „jsme chudáci“. Máme dojem, že jsme na tom zle, že nemáme sílu vyřešit ty věci, které před nás staví svět. Sedíme před televizí, čučíme na romantické filmy, jíme, pijeme, často kouříme a tupě přepínáme program za programem. Nemůžeme se ani pohnout za nějakým svým snem. A když už se něco donutíme udělat, děláme to s obrovským pocitem studu.<br /><br />Zapomněli jsme, že nejvíce nám pomáhala radost a těšení se ze společně prožitých chvil plných poznání a vnímání druhých lidí, věcí, přírody kolem sebe. Ztratíme hlavně odvahu se podívat sami sobě do očí v zrcadle. Zkuste si to. Je to výborný tip&trik pro překonávání lenosti. Jen se při prvních pokusech nedivte, že začnete při pohledu do zrcadla brečet jako želvy. Neuhýbat očima! <a href="https://medium.seznam.cz/clanek/wizard-michal-umirani-znamena-zit-svuj-zivot-984">Jen to nechte vytéct, odpustit</a>.<br /><br /><b>Třetí typ lenosti</b><br /><br />➖ je charakteristický jeho rozhořčením. Je mi to úplně fuk = dali jsme světu něco a předpokládáme, že svět nám to nejméně stonásobně vrátí. Zatímco předchozí ztráta odvahy byla skoro až jemně zranitelná, tahle sekvence je mnohem, mnohem horší. Je agresivnější a vyzývavější. „Svět je zkažený. Nedává mi, co si zasloužím.“ - výsledkem tohoto postoje je vždy rvačka, ať už v baru, strkanice v autobuse, nebo domácí násilí.<br /><br />A nebo zalezeme pod peřinu, přitáhneme si ji přes hlavu a trucujeme. A běda, když se nás někdo pokusí rozveselit. Žijeme v tu chvíli v pocitu, že jsme jako lidé nedocenění a že nás druzí jen snižují. Ale taky nechceme najít cestu, jak z toho ven. Chceme jen vysedávat a cítit se vinou svých chmur sklíčeně. A tuhle svou lenivost využíváme jako nástroj pomsty. A neuvědomujeme si, že právě tenhle typ lenosti se snadno zvrtne do ochromující deprese.<br /><br /><b>Co s tím?</b><br /><br />Inu, obvykle se nám lenost nechce prozkoumávat. Chceme být k sobě shovívaví, ignorovat nebo zatracovat. Chceme pokračovat v těchto bezcenných strategiích, protože si neuvědomujeme, že úleva, kterou přinášejí, je pouze chvilková. Chceme pokračovat ve svých útěcích orientovaných na pohodlí. Promlouvat k sobě do nekonečna o tom, jak jsme ztratili odvahu a přežvykovat bezzubě v puse fatalismus, že je nám všechno fuk.<br /><br />V určité fázi vás potkají otázky. Například si uvědomíte, proč vlastně trpím? No asi proto, že když jsem to 3× udělal blbě, tak to zákonitě k lepšímu výsledku nepovede a nemůže za to nikdo jiný než já. To je ta nahá pravda, co nechceme vnímat. A mimochodem lenost je mistrem ve vymýšlení výmluv typu: kdo za to může? Ty, dycky ty, já ani náhodou.<br /><br /><b>To, co pomáhá, je soucit, jemnost a něha</b>.<br /><br />Musíme poznat, že <a href="https://medium.seznam.cz/clanek/wizard-michal-nazi-2820">ostatní zažívají podobné strachy jako my</a>. Dáváme si pozor na historky, které nám v panice hledaného řešení servíruje mozek a všímáme si, jak nám kupříkladu dříve ohebné tělo tuhne. A najednou pochopíme, že historkám už nemusíme věřit. Zkusme dýchání <a href="http://www.tonglen-tao.cz/p/tonglen.html">tonglen</a>, meditujme vsedě, zkoušejme se naučit mudry a dýchat s nimi do celého těla. Zkuste cokoliv. Jak? Jakkoliv.<br /><br />Najednou zjistíme, že to, co nás zahlcovalo a zplavovalo, byla jen syrová emoční energie. A my nevěděli, co s ní. Začneme pociťovat určitou něhu a uvědomujeme si čím dál víc, že stejně jako my se nechává chytit každý a že my máme všichni možnost být skutečně svobodní. Ne spoutaní svou vlastní leností.<br /><br />Lenost není strašná ani báječná. Je to základní kvalita naší životní energie, která je pouze neukotvená a neklidná. A my prostě jen nevíme, co s ní. Klid a ukotvení ji můžeme dát tím, pro co se rozhodneme, že se stane naším životem.<br /><br />A to je <a href="https://medium.seznam.cz/clanek/wizard-michal-blazen-co-se-pta-1458">obrovská možnost transformace</a>. Odemyká obrovský rezervoár sil, jenž byl obvykle zablokován naší tendencí od všeho důležitého zdrhnout. Jako to dělají malé děti. Když neví, co mají dělat, aby byli okolím přijímané, najednou zvadnou a předstírají nemoc nebo cokoliv, co jim umožní přežít tu pro ně nepříjemnou emoci. A někdo v tom vydrží skvěle až do důchodu. Znáte, že?<br /><br />Naše lenost se naším rozhodnutím rozpadne.<br /><br />Bez klapek na očích i uších, které nám k tomu pohotově nasadí ego, se totiž spojujeme s novou čerstvostí života. S jeho novou vizí. Která nahradí naši vlastní lenost neboli naši egoistickou bezohlednost tím, k čemu bychom mohli jednou dojít všichni, kdybychom nebyli líní. <a href="https://medium.seznam.cz/clanek/wizard-michal-laska-vi-1268">K pomoci a soucitu</a>. K sobě a pak i druhým.<br /><br />A přejme si k tomu, co říkával ctihodný <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Ch%C3%B6gyam_Trungpa">Chögyam Trungpa Rinpočhe</a>: „<i>Nechť jsi v zahradě mdlého rozumu bombardován kokosovými ořechy bdělosti</i>.“<br /><br />Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6596135602589070211.post-11654901699867771292023-01-11T07:27:00.001-08:002023-03-26T07:35:03.225-07:00Spi, Šípkovko, spi<div style="text-align: center;"><b><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFeOJ88eP2JkeWLGBCcqJwiHCFhpyOLbC5SlT9FBx7iqrwkzYbRXPIDrTIpRiUzhicQVPhkDqci-lflaiGt5hsoqxWQKiDfxw8Pw3pLtkyIeqQVg47MN0GjM_CcVIdoCOSw3bU5alIEqBpIjg2Wg7sfszMfO8wHaxYVPpICdmzm4tL9ZExLfSFyey6/s1280/sipkov%C3%A1%20ruzenka%20clanek%20zachar.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFeOJ88eP2JkeWLGBCcqJwiHCFhpyOLbC5SlT9FBx7iqrwkzYbRXPIDrTIpRiUzhicQVPhkDqci-lflaiGt5hsoqxWQKiDfxw8Pw3pLtkyIeqQVg47MN0GjM_CcVIdoCOSw3bU5alIEqBpIjg2Wg7sfszMfO8wHaxYVPpICdmzm4tL9ZExLfSFyey6/w400-h225/sipkov%C3%A1%20ruzenka%20clanek%20zachar.jpg" width="400" /></a></div><br /></div></b></div><b>Šípkovou Růženku probudil v pohádce statečný princ. Který hrdina nás přesvědčí, že spánek je prioritou daleko vyšší než pracovní výkon? Možná by stačilo naslouchat tělu, které když potřebuje spát, řekne si, ale my jsme známí ignoranti všeho, že?</b><br /><br />Rozšířil se nám tu takový mýtus, paní Müllerová. Lidé si myslí, že když toho přes týden moc nenaspí, že to přes víkend snadno doženou. A v tom je právě problém.<br /><br />Nedostatek spánku během týdne se o víkendu dvěma hodinami navíc prostě nedožene. Když zmáčknete v sobotu ráno budík a s blaženým výrazem dál pochrupáváte v domnění, že tělu pomáháte, tak na tom samozřejmě není nic špatného.<br /><br />Žádná splátka spánkového dluhu se tím však nekoná. A neblahé důsledky tohoto stavu se začínají hromadit v těle velmi rychle. Pokus v tzv. spánkové laboratoří University of Arizona College of Medicine hovořil jasnou řečí. Účastníkům výzkumu bylo omezeno spaní ve všedních dnech na 5 hodin denně. O víkendu bylo umožněno spát kdykoliv. Výsledek? Během dvou týdnů přibrali všichni cca 3 kg váhy, avšak zaznamenali ještě významné metabolické poruchy organismu, které zvýšily riziko vzniku cukrovky na relativně dlouhou dobu.<br /><br />Méně spánku narušuje hormonální rovnováhu, která řídí čas kdy jíst a kdy s jídlem přestat, takže budete více jíst. Zkombinujte to s pomalejším metabolismem, který mají lidé s nedostatkem spánku, a pak není divu, že lidé jsou náchylní k zvětšování objemu těla a přibírání na váze.<br /><br />Studie PLOS One ve svém výzkumu zjistila další znepokojivý rozdíl mezi lidmi, kteří měli dostatečný a nedostatečný spánek. Zjistili, že kratší spánek zřejmě souvisí se sníženými hladinami HDL neboli „dobrého“ cholesterolu v krvi. To taky není dobrá věc.<br /><br />Pokud by se jednalo jen o jeden týden, tak by se dalo říct, že se deficit menšího spánku může během víkendu smazat. Neboli občasné výkyvy se i u spánku dají eliminovat. Ale ta výhoda delšího odpočinku o víkendu je v česky řečeno „v háji“, když se vrátíte do své spánkové rutiny. Tedy, když zase začnete spát málo.<br /><br />Kenneth Wright, ředitel spánkové a chronobiologické laboratoře na University of Colorado v Boulderu, který na práci výzkumníků u nich dohlížel, nebyl ze závěrů pokusů ani nijak překvapen. A přirovnal tento negativní trend – nedostatek spánku – k tomu, když se po druhé světové válce začaly masově kouřit cigarety. Lidé tehdy neviděli okamžitý negativní účinek cigaretového kouře na svoje tělo. Po letech výzkumů dopadů kouření na lidské zdraví vám dnes lidé řeknou, že kouření je špatné a tečka. No a spánek je nyní v rané fázi toho, kde bylo kdysi na počátku kouření.<br /><br />Michael Grandner, ředitel programu výzkumu spánku a zdraví na University of Arizona College of Medicine, uvedl, že studie potvrzují, že lidé by měli přestat myslet na spánek jako na něco podřadného. Když byste si představili člověka, co se bude celý týden ládovat hamburgery a hranolky a jenom přes víkend si vezme ovoce a zeleninu, taky by tomu nikdo neříkal zdravá strava.<div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpoV8LlxcZ0Jb_5DCNg_PWtQhsD2VFL4rglCdP9n3iKoosSYVbcYCxvvAahPhh6pZ82v9uV987RVjkQTRaOGSBYciAIwL8_w6kfrjo6iSk64UwKmdW2bvxlsI_FlmVicpR4_ApzN_bQcIPbwvC1LeyuoOQ78F_qzlOWGSfGrUBAJCeNXxHcV7elgMQ/s1200/sipkov%C3%A1%20ruzenka%20clanek%20zachar%202.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="654" data-original-width="1200" height="217" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpoV8LlxcZ0Jb_5DCNg_PWtQhsD2VFL4rglCdP9n3iKoosSYVbcYCxvvAahPhh6pZ82v9uV987RVjkQTRaOGSBYciAIwL8_w6kfrjo6iSk64UwKmdW2bvxlsI_FlmVicpR4_ApzN_bQcIPbwvC1LeyuoOQ78F_qzlOWGSfGrUBAJCeNXxHcV7elgMQ/w400-h217/sipkov%C3%A1%20ruzenka%20clanek%20zachar%202.jpg" width="400" /></a></div><div style="text-align: center;"><br /></div>Vnitřní příčinou nespavosti je v dnešní době většinou stres. Žijeme ve společnosti, která považuje spánek za neproduktivní. Co je potom víc nepraktického než neproduktivně strávený čas? Poruchy rytmu spánku jsou častější v tzv. <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Vysp%C4%9Bl%C3%A1_zem%C4%9B">vyspělých zemích</a>. Objevuje se tu totiž pocit, že spánek je ztráta času a že nám nedovolí využít náš skutečný potenciál a brání nám v kariéře.<br /><br />Vnějšími vlivy jsou nevhodný životní styl, nedostatek fyzické aktivity během dne, případně špatný vliv prostředí – hluk, horko, <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Sv%C4%9Bteln%C3%A9_zne%C4%8Di%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD">světlo při usínání</a> (nejen tzv. světelné znečištění, ale i sledování televize těsně před spaním či monitoru notebooku nebo mobilu při hraní počítačových her anebo sjíždění sociálních sítí).<br /><br />Než sáhneme po lécích na spaní, je vhodné nejprve analyzovat jídelníček, zda v něm nenajdeme chyby, které mohou usínání bránit, a zavést ty, které nám ho usnadní. Především bychom měli dbát na to, abychom poslední jídlo snědli nejpozději dvě hodiny před spaním.<br /><br />Důležité je naplánovat si večeři, která se skládá z lehce stravitelných produktů, a obohatit stravu o produkty bohaté na tryptofan a vitamín C, B1 a hořčík, které zajišťují jeho správný metabolismus. Tím je tmavě zelená zelenina = kapusta nebo špenát. Ořechy obecně = kešu ořechy, mandle a dýňová a konopná semínka. Vlašské ořechy. Hnědá rýže, cizrna, čočka, oves. Ryby = losos nebo pstruh. Borůvky, Acai bobule, banány. A také kvasnice, kvašené zelí, kimchi, tempeh, miso a nápoje jako např. vodní kefír, kokosový kefír a kombucha.<br /><br />Pokud se budeme řídit výše popsanými pravidly, jídlo nám nedovolí mít bezesné noci. Především jde totiž o to nemít chuť na energeticky bohaté potraviny s vysokým obsahem <a href="https://www.rogelli.cz/sacharidy/">jednoduchých sacharidů</a>. Jde o ovoce, mléčné výrobky – mléko, jogurty, kefíry, sladkosti – zákusky, dorty, sušenky, sladké sirupy (javorový, datlový, rýžový, agávový atp.), čokoláda, zmrzlina, džemy, marmelády, slazené nápoje, limonády, ovocné šťávy, džusy, pivo, sladké destiláty. Myslíte si, že dobíjet energii pomocí alkoholu jde snadno, že?<br /><br />Ale víte i to, že to, že nemůžete spát, může mít na svědomí vaše matka? Studie vědců z newyorské univerzity Langone Medical Centre ukázala, že i relativně malá dávka alkoholu může u plodu trvale poškodit tu část mozku, která je zodpovědná za spánkovou Non-REM fázi. Vlivem fragmentace spánku pak podle vědců dochází k poruchám kognitivních funkcí, poruchám pozornosti a emoční regulace. Několik skleniček na večírku tak může ovlivnit život potomků více, než by se zdálo.<br /><br />Darovat nový život a postarat se o něj je velký stres. U maminek, které šest měsíců po porodu spí méně než sedm hodin v noci, se jejich biologický věk zvýšil o tři až sedm let ve srovnání s matkami, které spaly sedm a více hodin. Takže ano, ty „babské povídačky“ o tom, že „bezesné noci strávené nad našimi dětmi, nám ubírají život“ - mají pravdu.<br /><br />Právě proto je dnes tak důležité zajistit matkám skutečně dobrý servis v prvních dvou letech života jejich dětí. Dostatek klidu, odpočinku a spánku. <a href="https://medium.seznam.cz/clanek/wizard-michal-male-kroky-sendvicove-generace-2512">Model rodinného soužití tří generací</a> – děti, rodiče a prarodiče žijící a starající se o sebe navzájem – najednou není zase tak moc utopický, že? Možná, že tato kolektivní součinnost přinášela pro zdraví potomků a rodiny obecně více, než jsme si mysleli.<br /><br />Co tedy víme? Víme, že potřeba spánku je individuální záležitostí. Přesto obecně platí, že dospělý zdravý člověk by měl spát přibližně 8 hodin denně. Někdo potřebuje o hodinu více, jinému stačí o dvě hodiny méně. Ještě před padesáti lety spali lidé v průměru o hodinu déle než teď. Před patnácti lety to bylo o 20 minut déle. S postupující dobou spíme stále méně. Našemu organismu ale ztracené hodiny zatraceně chybí.<br /><br />Nejlepším lékem na život je dobrý smích a dlouhý spánek. Držme se této staré moudrosti.<br /><br /><br /><b>Zdroje:</b><br /><ul style="text-align: left;"><li><a href="https://www.washingtonpost.com/news/speaking-of-science/wp/2018/05/23/people-who-sleep-in-on-weekends-avoid-dying-young-study-suggests/">Sleeping in on the weekends</a></li><li><a href="https://my.clevelandclinic.org/health/articles/12148-sleep-basics">Sleep Basics</a></li><li><a href="https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0182195">Longer sleep is associated with lower BMI and favorable metabolic profiles in UK adults: Findings from the National Diet and Nutrition Survey</a></li><li><a href="https://www.cell.com/current-biology/fulltext/S0960-9822(19)30098-3">Weekend Recovery Sleep Fails to Prevent Metabolic Dysregulation during a Repeating Pattern of Insufficient Sleep and Weekend Recovery Sleep</a></li><li><a href="https://www.washingtonpost.com/health/2019/02/28/weekend-catch-up-sleep-is-lie/">Weekend ‘catch-up sleep’ is a lie</a></li><li><a href="https://med.nyu.edu/departments-institutes/psychiatry/research/brain-aging-sleep-center">Psychiatry Brain Aging & Sleep Center</a></li><li><a href="https://neurosciencenews.com/mother-sleep-aging-19063/">New Mothers’ Sleep Loss Linked to Accelerated Aging</a></li><li><a href="https://www.washingtonpost.com/news/to-your-health/wp/2017/07/31/insufficient-sleep-may-add-more-than-an-inch-to-your-waist-study-suggests/">Insufficient sleep may add more than an inch to your waist, study suggests</a></li><li><a href="https://www.nichd.nih.gov/health/topics/sleep/conditioninfo/how-much#">Eunice Kennedy Shriver National Institute of Child Health and Human Development</a></li></ul></div>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6596135602589070211.post-6435584079929469332021-12-19T06:31:00.002-08:002021-12-19T06:31:17.494-08:00👹 KEJKLÍŘ 🤹♂️<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="background-color: white; color: #1d2129; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<span face="Arial, Helvetica, sans-serif"><span class="_5mfr" style="margin: 0px 1px;"><span class="_6qdm" color="transparent" style="background-image: url("https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/t14/1.5/16/1f98b.png"); background-repeat: no-repeat; background-size: contain; display: inline-block; height: 16px; text-shadow: none; vertical-align: text-bottom; width: 16px;">🦋</span></span> Říká se, že sen každého z nás začíná s učitelem který v nás věří. Který nás postrkuje a posouvá a uvádí na vyšší úroveň ne naučených vědomostí, ale lidského života - bytí. Dělá to různými způsoby. Někdy i celkem ostrou holí, které se říká "pravda".</span></div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<span face="Arial, Helvetica, sans-serif"><span class="_5mfr" style="margin: 0px 1px;"><span class="_6qdm" color="transparent" style="background-image: url("https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/te8/1.5/16/270c.png"); background-repeat: no-repeat; background-size: contain; display: inline-block; height: 16px; text-shadow: none; vertical-align: text-bottom; width: 16px;">✌</span></span> Někdy totiž zapomínáme na to, že nejdůležitějším článkem našeho života je žít v pravdě. Jak říkávali staří Hebrejci - Ámen. V pravdě. je totiž zdrojem moudrosti. A každá kultura má díky ní tak své tradiční i netradiční prostředky vzdělávání. A princip, díky kterému se my všichni sobě navzájem stáváme učiteli, se jmenuje otevřenost vůči výsledku. Ne připoutanost k němu. Správný člověk má svou moudrost, učí sebe i druhé důvěře a chápe potřebu odstupu.</span></div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<span face="Arial, Helvetica, sans-serif"><span class="_5mfr" style="margin: 0px 1px;"><span class="_6qdm" color="transparent" style="background-image: url("https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/te2/1.5/16/1f463.png"); background-repeat: no-repeat; background-size: contain; display: inline-block; height: 16px; text-shadow: none; vertical-align: text-bottom; width: 16px;">👣</span></span> A tak je mnohdy cesta učení i cestou důvěry. Důvěra je ta nádoba, v níž se míchají ty vzácné prvky bytí. Jasnost, objektivita a odstup. A moudrost přichází teprve tehdy, když jsme otevřeni všem možnostem.</span></div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<span face="Arial, Helvetica, sans-serif">Možná, že je učení se proces, kde důležitější, než se nabiflovat vědomosti, které jako lidstvo víme, je důležitější naučit se vyrovnávat s tím, co nevíme.</span></div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<span face="Arial, Helvetica, sans-serif"><span class="_5mfr" style="margin: 0px 1px;"><span class="_6qdm" color="transparent" style="background-image: url("https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/t2/1.5/16/1f595.png"); background-repeat: no-repeat; background-size: contain; display: inline-block; height: 16px; text-shadow: none; vertical-align: text-bottom; width: 16px;">🖕</span></span> A tak když nevím, říkávají šamani je hloupé něco dělat, ale čekat a důvěřovat. Naučit se důvěřovat, však může být velice obtížné. Zvláště potom, co vaši důvěru někdo jiný využil a zneužil.</span></div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<span face="Arial, Helvetica, sans-serif"><span class="_5mfr" style="margin: 0px 1px;"><span class="_6qdm" color="transparent" style="background-image: url("https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/t50/1.5/16/1f939.png"); background-repeat: no-repeat; background-size: contain; display: inline-block; height: 16px; text-shadow: none; vertical-align: text-bottom; width: 16px;">🤹♀️ </span></span> A proto se kolem nás pohybují "kejklíři". učitelé, kteří lidi kolem sebe šokují. To, aby si tito uvědomili svou připoutanost a navyklé způsoby jednání. Přinášejí nám překvapení a nečekané zvraty. To je jejich způsob, jak nás spící za běžného dne probudit z rutiny, které tak rádi říkáváme "život".</span></div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<span face="Arial, Helvetica, sans-serif"><span class="_5mfr" style="margin: 0px 1px;"><span class="_6qdm" color="transparent" style="background-image: url("https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/t2b/1.5/16/1f329.png"); background-repeat: no-repeat; background-size: contain; display: inline-block; height: 16px; text-shadow: none; vertical-align: text-bottom; width: 16px;">🌩</span></span> V knize Synchronicity: Science, Myth and th Trickster popisují její autoři Alan Combs a Mark Holand tuto postavu takto. V mytologii mnoha národů je postava kejklíře synonymem, jenž ztělesňuje neočekávané. Proniká všemi puklinami světa. Umí najít sebemenší trhlinu v pevnosti jenž říkáme ego. Přináší štěstí i neštěstí, zisk i ztrátu. Indiáni mu říkávali Iktinike, Kojot, Králík; v Polynésii je to Maui; u starých germánů Loki; a v indickém pojetí Krišna. Na západě to byl řecký bůh Hermés. byly to vše patroni cestovatelů, zlodějů, průvodci duší do podsvětí a poslové Bohů. byl to vlastně prototyp mistra hranic a přechodů.</span></div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<span face="Arial, Helvetica, sans-serif"><span class="_5mfr" style="margin: 0px 1px;"><span class="_6qdm" color="transparent" style="background-image: url("https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/td5/1.5/16/2755.png"); background-repeat: no-repeat; background-size: contain; display: inline-block; height: 16px; text-shadow: none; vertical-align: text-bottom; width: 16px;">❕</span></span> Jestli je vaším učitelem kejklíř, naučí vás nacházet si své hranice. I ty, kterých jste ani netušili, že je máte. Tím velmi znervózňuje lidi kolem sebe. Nevědí totiž jak bude reagovat. A tím je vytrhuje ze spánku, z letargie přednastavených vzorců chování a jednání. A to bolí. Bolí to naši představu s právnosti světa, bolí to naši pýchu, naše ego.</span></div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<span face="Arial, Helvetica, sans-serif"><span class="_5mfr" style="margin: 0px 1px;"><span class="_6qdm" color="transparent" style="background-image: url("https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/tf9/1.5/16/1f441_200d_1f5e8.png"); background-repeat: no-repeat; background-size: contain; display: inline-block; height: 16px; text-shadow: none; vertical-align: text-bottom; width: 16px;">👁️🗨️</span></span> Stáli jste někdy vedle takového člověka? Pravděpodobně vás pak náhle překvapila skutečnost toho, že vedle něj je vše úplně jiné. Učí nás tím vyvarovat se touhy po připoutání se k moci, k pozemským statkům. Důvěřovat v neočekávané má svůj protiklad. Kdo lidem a ani sobě nevěří, nedůvěřuje, je člověk připoutaný ke své představě o sobě. A taky o moci, kterou mu dávají vědomosti a společenské postavení, majetek. A z toho všeho silná potřeba ovládat druhé. A čím více se bojíme nahlédnout do sebe, tím víc se druhých bojíme a potřebujeme je ovládat. V alegorii dneška je klasickým připoutaným králíkem Babiš.</span></div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<span face="Arial, Helvetica, sans-serif"><span class="_5mfr" style="margin: 0px 1px;"><span class="_6qdm" color="transparent" style="background-image: url("https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/t34/1.5/16/1f4b1.png"); background-repeat: no-repeat; background-size: contain; display: inline-block; height: 16px; text-shadow: none; vertical-align: text-bottom; width: 16px;">💱</span></span> Připoutání znamená mít neměnná očekávání a touhy, které se projektují jen na určité lidi, situace a místa. A to vše toužíme ovládat a vyhýbáme se při tom jakékoliv změně. A tak nás ti radostní králíci, rohlíci, dortíci, kejklíři, šaškové učí být pružnější a objektivnější. Pravda rány od jejich poutnické hole, které se říká pravda bolí. Ale jen ty, kteří nevěří v to, co vidí.</span></div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<span face="Arial, Helvetica, sans-serif"><span class="_5mfr" style="margin: 0px 1px;"><span class="_6qdm" color="transparent" style="background-image: url("https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/t64/1.5/16/1f300.png"); background-repeat: no-repeat; background-size: contain; display: inline-block; height: 16px; text-shadow: none; vertical-align: text-bottom; width: 16px;">🌀</span></span> Když totiž máme odstup, dokážeme daleko klidněji pozorovat své emoční reakce na různé situace a nebudeme pak tolik vtahování do těch navyklých vzorců jednání. A fňukat a omlouvat svá jednání slovy: ... já to jinak neumím.! Se třeba pos.r. Tím jen potvrzují to, že se oni sami nechtějí změnit ani za nic.</span></div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<span face="Arial, Helvetica, sans-serif"><span class="_5mfr" style="margin: 0px 1px;"><span class="_6qdm" color="transparent" style="background-image: url("https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/taa/1.5/16/1f603.png"); background-repeat: no-repeat; background-size: contain; display: inline-block; height: 16px; text-shadow: none; vertical-align: text-bottom; width: 16px;">😃</span></span> Pozor! Chlad a nezájem si s tímto odstupem nepleťme. Jde o pravý opak. A když se nenecháme do něčeho vtáhnout a udržujeme si pořád svůj smysl pro humor, poznáte hned, když ho váš protějšek ztratí kvůli ptákovině. Jde o to projevit zájem o druhé a o situace z nich plynoucí hlouběji a z opravdového objektivního hlediska.</span></div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<span face="Arial, Helvetica, sans-serif"><span class="_5mfr" style="margin: 0px 1px;"><span class="_6qdm" color="transparent" style="background-image: url("https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/t84/1.5/16/1f0cf.png"); background-repeat: no-repeat; background-size: contain; display: inline-block; height: 16px; text-shadow: none; vertical-align: text-bottom; width: 16px;">🃏</span></span> Ti kdo jsou s námi a jsou přítomni, jsou ti kejklíři osudu, kteří tu s námi mají být. Protože si díky nim uvědomujeme, že pokaždé když začínáme, je ta správná chvíle. A že to, co se nám či s námi děje je to pravé, co se může dít. A když je to pryč, je to pryč. A ať už s tím souhlasíme nebo ne, tímhle se vytváří přijetí života. V jeho rozmanitosti. Bez vylučování na trestnou lavici za něco, za co mohou představy jiných, kterým jsme v životě dali větší váhu než tomu, naslouchat svému vlastnímu srdci. Dokážeme tak přijímat skutečnost takovou jaká je a pracovat s ní? S láskou?</span></div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; display: inline; margin-top: 6px;">
<span face="Arial, Helvetica, sans-serif"><span class="_5mfr" style="margin: 0px 1px;"><span class="_6qdm" color="transparent" style="background-image: url("https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/tf1/1.5/16/1f49e.png"); background-repeat: no-repeat; background-size: contain; display: inline-block; height: 16px; text-shadow: none; vertical-align: text-bottom; width: 16px;">💞</span></span> Ať se vám to daří. A nezapomínejte, i když jsou to zlodějíčkové a šejdíři, nikdy nezklamou vaše srdce. Vědomi si toho, že připoutat se srdcem k někomu jinému totiž vyžaduje vaši svobodu rozhodnutí se. V pravdě.<br /><br /></span><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhwY_81npi_1Mt4-RQbvmkCipCaDyapNxZ2ilhn0y1UiAp-v7bV8fB65t7nsxobgvEYbPVzw0YjTjNbM_BX10V0yo-w4_hf9PEMyLgH3EdAA7dPq_RBPvGInGcpj-jyZOK29X3x0TkNU7tvwTait5supIe25dsKwZq8XifFo6nNwZy-SzTTSzM9JpDK=s1280" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="1280" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhwY_81npi_1Mt4-RQbvmkCipCaDyapNxZ2ilhn0y1UiAp-v7bV8fB65t7nsxobgvEYbPVzw0YjTjNbM_BX10V0yo-w4_hf9PEMyLgH3EdAA7dPq_RBPvGInGcpj-jyZOK29X3x0TkNU7tvwTait5supIe25dsKwZq8XifFo6nNwZy-SzTTSzM9JpDK=w400-h300" width="400" /></a></div><br /></div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6596135602589070211.post-32631318303069708042020-11-18T00:17:00.009-08:002020-11-18T00:19:54.199-08:00REALITY SHOW<p><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://scontent.fprg4-1.fna.fbcdn.net/v/t1.0-9/p843x403/125811239_10224530274674815_136944717426915800_o.jpg?_nc_cat=109&ccb=2&_nc_sid=730e14&_nc_ohc=8ApZzaFiT3gAX-CXfg8&_nc_ht=scontent.fprg4-1.fna&tp=6&oh=8e7b97f094221e7889253cdaf845fdae&oe=5FD9718E" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="800" data-original-width="450" height="320" src="https://scontent.fprg4-1.fna.fbcdn.net/v/t1.0-9/p843x403/125811239_10224530274674815_136944717426915800_o.jpg?_nc_cat=109&ccb=2&_nc_sid=730e14&_nc_ohc=8ApZzaFiT3gAX-CXfg8&_nc_ht=scontent.fprg4-1.fna&tp=6&oh=8e7b97f094221e7889253cdaf845fdae&oe=5FD9718E" width="180" /></a></div><span style="font-family: inherit;">Většina z nás si vůbec neuvědomuje současnou změnu života a ani si ji nechceme připustit. Na INST a FCB to mnohde vypadá, jako by se nic nedělo. Dominují pejsci, kočičky, sport, učím se, dovolená, atp. Jakoby nic. V životě je to jinak. Naše mozky dlouhodobé zatížené pasivitou moc nezvládají. Objevují prastará traumata, která v nás mnohdy přišla nazpět k životu v plné síle z našich stínů. A lze se ubránit plné palbě svých představ? To by naše těla i emoce musela mít větší zatížení z různých stran, aby na to nereagovala, a to nyní nemají. Má je jen naše psychika. <br /><br />Začínáme díky tomu hodnotit daleko více než jindy prospěch lidi kolem sebe vůči sobě. A když nevidíme okamžitý efekt přínosu, rozzuříme se do běla. A veškeré pocity viny, které my sami, tedy spíše naše nezralé ego neumíme unést, tak projektujeme do druhých. Do nedávna nejdražší lidé v našem životě, i naší partneři a nebo i děti, jsou pro naší strachem zmítanou mysl tím, kdo za to vše může. Chceme po nich změny či spíše zázraky hned teď. Ale to prostě nejde. V představě mysli snad. V realitě života to jde taky, ale pomaleji. Ale my nechceme na nic čekat. A tak se vnitřně pociťujeme jako osamělí i v plném bytě lidí. A jak se říká: "Od lásky k nenávisti bývá mnohdy jen malý krůček". </span><div><span style="font-family: inherit;"><br /></span></div><div><span style="font-family: inherit;">Celý problém civilizace nastavené na to, podávat pracovní výkon a ne milovat, je právě v tomto. Umíme žít s gigantickými sny, ale ne se radovat z maličkostí. Umíme skoro vše, ale ve virtuálně ovládaném světě neumíme přijmout realitu života kolem sebe takovou, jaká je. Děsí nás a my se strachem nechceme žít. A jako první jej od nás schytají ti, co nás milují. Neumíme jej rozvolnit v sobě, ve svém srdci a házíme jej, jako vinu za to vše, na druhé. Jak chceme rozvolnit svět tam venku, když to však většina z nás neumí sama zevnitř?</span><div><span style="font-family: inherit;"><br />Realita je těžká. Žít v ní naplno jde těžko. Ve virtuálních hrách jde resetovat hru. Tady ne. V instagramu lze nahradit špatnou fotografii tou lepší. Tady ne. Ve vztazích přes chat můžeme lhát jedněm o druhých a obráceně. Tady ne. </span><div><span style="font-family: inherit;"><br />Ale jo, dá se i přes to vše něco udělat. Dá se chodit do přírody a těšit se z ní. Dá se převitaminovat se D a B a přidat C pro imunitu. Dá se milovat dotykem očí ve dne, a ne sexem bez srdce potmě. Dá se vypnout svět sociálních sítí a žít s druhými off-line. Dá se vše. Jen, umíme-li v srdci přijmout realitu. Rovná se svou dospělost. Rovná se svou zodpovědnost. Za život nás všech, ne jen těch svých "bližních", které k tomu zrovna teď potřebujeme.</span></div><div><span style="font-family: inherit;"><br />A proč v srdci? Je totiž jediné, kdo spojuje mysl, prožívání emocí a pohyb i klid těla. Je totiž jediné, kdo skutečně naslouchá. Ano. Je to těžká doba. Její realitou však je, že to horší teprve přijde. Pro každého z nás. A nepomůže nám z toho žádná realitní kancelář. Jen srdce těch, co nás milují. Kancelář totiž vždy pomáhá za prachy, milující jsou zdarma. Kancelář to dělá jen pro svou výhodnost a v určené otevírací době. Ti, kdo vás Milují pomáhají vždy i přes to, že jim to nyní kazí jejich plány.</span></div><div><span style="font-family: inherit;"><br />Můžete si totiž třeba koupit dům, ale nikdy si nekoupíte život v něm. A to bude ta největší REALITY SHOW každého z nás. To probuzení, až nám to dojde, co má v našem životě a pro náš život tu nejvyšší cenu. Virus nás na jedné straně děsí smrtí. Paradoxně nás tlačí k přijetí reality života víc než cokoliv jiného. Dík.</span></div></div></div>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6596135602589070211.post-36298016068309829422020-10-10T00:12:00.008-07:002020-10-10T00:17:35.507-07:00UVĚDOMOVÁNÍ SI SEBE SAMA<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><span style="font-family: inherit;">Jestliže o tomto jevu slýcháme a čteme o něm dnes už prakticky denně, proč se jej tak obtížně dosahuje? Možná je odpověď uschována v reakcích lidského těla, které provádí různé jemné reakce právě v okamžiku, kdy se na něj soustředí pozornost.</span></div><div class="separator" style="clear: both;"><span style="font-family: inherit;"><br />Je to jako když jíme, dýcháme a vnímáme emoce. To vše si naše tělo vstřebává do sebe. Člověk má možnost je určitým způsobem ovládat. A psychologickou kontrolou je právě pozornost. A tak se propojení těchto tří jevů stává potencionálním nástrojem pro vědomí sebe sama.<br /><br /> Pokud žijeme svůj život tak trochu mechanicky, tedy jednáme-li spíše jako dobře naprogramovaný stroj - vstát, zuby, umýt si koutky očí pořádně, kafe, snídaně, svačina dětem, kde je Karel (křeček)... a takhle to jde den za dnem, tak naše vnitřní procesy probíhají v podstatě mimo náš dosah a působení. Cokoliv, co přijde z vnějšku je důležitější než my sami a "uchvacuje" naši pozornost ihned. Na to udržet pozornost na sobě a vnímat se nám tak nezbývá ani čas a ani vůle, která je k tomuto prvku sebekontroly třeba.<br /><br />Můžeme ji ztrácet v sexualitě a jejím zaujetí protějškem, to je ta zdravější varianta; ta negativní může fungovat v podobě podrážděnosti či zášti. Ale také se můžeme pomořit svou pozorností a ztratit tak svou identitu při rozhovoru, předaném úkolu, kamarádovi, nepříteli, knize, předmětu, jídelnímu lístku, myšlence či jen pouhému vjemu.<br /><br />Někdy je uchvácení objektem našeho zájmu natolik intenzivní, že už to vypadá jako ve filmu Kristián - <a href="https://l.facebook.com/l.php?u=https%3A%2F%2Fyoutu.be%2Fqk8b1plDxz8%3Ffbclid%3DIwAR3uhTequ32GwVyIH5HZ9RnNpClJj3XQOkY8TqXVf56KpHuCA7AmCJzJo9Q&h=AT3gm1QMGdcXug6Ql6laGGNdLWZErSc8qvMTWoTbmqOAXiE4oq9sbvbLJJoal0t0q4NYMJhFXujFMuLsMeZsYbrOMb0t1oS0netUJy30wOKrv2ZUHQsmNyhSUAgu70uGJA&__tn__=-UK*F&c[0]=AT0YWQF272UbCAV8dE9C3sBeod9IgwdTBwGg1AOSMrwG46SlT93ScPieMvIscjqgWXboOW3e1T-aOhd_WAEhU1If49Pgu5vKPWNxsV5vIruEzk73RQ3Zn2UsjwSrhcd-oN1AblHN879eV2nmLZWJnlv9FZLXXp7cCVMEzYu-dTLjoiZmvKXg4wV9OlVU">https://youtu.be/qk8b1plDxz8</a> - Zavřete oči, odcházím. V podstatě jde o plýtvání nejjemnější součástí lidské tvořivé energie. A přitom v tomhle stavu totálního zaujetí (bez sebe) se vyskytujeme skoro pořád.<br /><br />Dobrý obuvnický mistr se toto naučil používat k tomu, aby několik hodin šil "uchváceně" boty, politik se zase "uchvácen" svým projevem a další zase třebas zprávou, kterou píše svému bližnímu. Bez tohoto držení pozornosti v určitém směru nelze udělat žádnou dobrou práci. Takže svou pozornost buď soustředíme a nebo nám jen tak těká. Je přitahována něčím co má silný vliv na naši pozornost - někdo koho máme rádi nebo naopak někdo kdo nás štve. Může to být i dobrá kniha nebo nepříjemný skřípavý zvuk.<br /><br /> Přes všechno naše úsilí je však tato činnost pouze mechanickou reakcí na vnější podněty. A tak se ta jemná substance hmoty, která vzniká v těle mícháním všech tří zmíněných komodit a která slouží k UVEDOMĚNÍ, stačí pouze k tomu, aby se naše pozornost přichytila pouze u jedné věci. Můžeme si být vědomi osoby s kterou mluvíme a nebo svých vlastních slov; můžeme si být vědomi utrpení někoho jiného a nebo bolesti ve svém těle; můžeme si být vědomi určitého výjevu a nebo svých vlastních myšlenek.<br /><br />V běžném stavu vědomí je naše pozornost je malým trpaslíkem, který poskakuje z místa na místo. jakmile si člověk uvědomí nějaký vnější jev, ztrácí vědomí sebe sama. Proto je sexualita a prožitky lásky a sexu, tak výjimečná síla. Za jistých okolností totiž přinášejí uvědomění si sebe a ZÁROVĚŇ toho druhého. To je předzvěst dalšího stavu vědomí. Ovšem ten těžko dorazí k nepřipraveným lidem, tam jde jen o náhodu a je zcela mimo jejich kontrolu.<br /><br />Proto je dobré cvičit záměrně rozdělení pozornosti mezi sebe a vnější svět. Takže v něm cvičíme rozdělení jemné hmoty natolik, aby se část zaměřila na nás samé, zatímco druhá je zaměřená navenek. Na cokoliv, co právě zkoumáme a děláme. Díky tomuto rozdělení pozornosti se učíme být si vědomi sebe sama. Cvičením je třebas i to, když s někým mluvíme, když vnímáme současně to, jak se u toho cítíme, co na nás působí a jak na to reagujeme ve svém těle.<br /><br />Nejprve si tak uvědomujeme sebe sama jen na krátký okamžik. A pak se vaše vědomí pohne směrem k daleko delší a větší soudržnosti i když rozděleno, a to i když budete hodiny mluvit nebo komunikovat se světem venku.<br /><br />K tomuto stavu nejde dojít "jen tak". Nikdy se z něj nemůže stát zvyk. Hluboká pozornost zaměřená na úkol, na emoce, na fyzické vnímání vlastního těla, na meditaci či mentální cvičení, sama o sobě uvědomování si sebe sama nevytváří. Vše uvedené lze dělat i s nerozdělenou pozorností, když jsem svým "úkolem" uchvácen.<br /><br />Zvědomování si sebe sama neboli cvičení rozdělené pozornosti totiž vyžaduje přestavbu celého našeho života. Našich názorům, jak vůči sobě samému, tak vůči ostatním lidem. Dokud věříme, že dokážeme změnit sebe sama nebo jiné lidi; dokud věříme, že máme tu MOC dělat, tedy činit aby věci byly něčím jiným než jsou, tím více se od nás stav uvědomování si sebe sama vzdaluje.<br /><br /> A pak po mnohdy letech tréninku a ne jednoduchého, dojdeme k poznání, že ačkoliv je nesmírně obtížné rozdělit pozornost do dvou směrů, je o dost snazší rozdělit ji do tří. jakkoliv je velice obtížné uvědomovat si sebe sama a zároveň své okolí, může být o dost snazší uvědomovat si sebe sama i své okolí v PŘÍTOMNOSTI NĚKOHO DALŠÍHO.<br /><br />Většina jevů se pohybuje v triádách, spojením tří sil, viz. : jídla, dechu a emocí. Co je tedy tím třetím činitelem, který je třeba mít na paměti? každý si jej musí najít sám pro sebe, tak, aby mu jeho podoba byla blízká. Někdo má učitele; někdo školu; někdo svůj cíl; své zásady, kterým se v životě naučil; Slunce; vyšší sílu ve vesmíru; a říká jí třeba Bůh.<br /><br />Naše problémy existují v reálném, buněčném, hmotném světě. Jsou jednou složkou. Naše jemná síla pozornosti, kterou ovládáme je tou další. Obě dvě se neustále vyvíjí, reagují na sebe a neustále spolu komunikují. Tím tvoří napětí. Které je obecně pro život dost škodlivé.<br /><br />A tak stojím před stromem při cvičení nehybně jako strom. Vnímám svou strnulost v uvolněném postoji, vnímám onen strom přede mnou a současně i to, co mne i ten strom obklopuje. Svět, světlo, tmu, to vše co v danou chvíli pomáhá mi uvědomit si mou individualitu a současně ji rozložit na prvočinitele a uvědomit si, jak malinkou částí světa jsem. Až tento třetí činitel dává vzpomenout si na sebe, na svět zároveň bez toho, že by jej toto uvědomění nějak ohrožovalo ztrátou životní energie, jak se tomu děje zhusta jen ve stavu rozdělené pozornosti na dvě části. Proto to necvičte nikdy sami.<br /><br /> Uvědomění sebe sama tedy musí obsahovat tři prvky. Tři věci, kterých si máme být vědomi. Jsou to tři světy spojené v nás tak, aby vyvažovali to, kam svou pozornost směřujeme. Jeden nás provází na našem konání ve vnějším světě, druhý směřuje s navázáním spojení s tím, co nás převyšuje a třetí zůstává v nás samých. Trvalým nositelem toho, tak často hledaného prvku SEBE-VĚDOMÍ je spojení těchto sil v našem těle. Naše DUŠE.<br /><b><br /></b><div style="text-align: center;"><span style="font-family: inherit;"><b>A to, k čemu ji nasměřujeme je jen a jen na nás.</b></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: inherit;"><br /></span></div></span><div style="text-align: center;"><img border="0" height="266" src="https://scontent-vie1-1.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/121058663_2919320648169015_6448348046792907986_o.jpg?_nc_cat=102&_nc_sid=730e14&_nc_ohc=2Y-3c855xmwAX9xRfn5&_nc_ht=scontent-vie1-1.xx&oh=72c7fe715b2fe384e8a22d956ce743c0&oe=5FA82D36" width="400" /></div></div>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6596135602589070211.post-24650435681175422132020-08-07T12:36:00.000-07:002020-08-07T12:39:28.938-07:00Lenost 3x a dost...<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-9oJGMNSnU-I/Xy2t4UNqSaI/AAAAAAAAoxc/bFt4mSwVO0UwSvhuMz7-X__PFQG-Hpm_ACNcBGAsYHQ/s1600/country-road-407207_1920.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="266" src="https://1.bp.blogspot.com/-9oJGMNSnU-I/Xy2t4UNqSaI/AAAAAAAAoxc/bFt4mSwVO0UwSvhuMz7-X__PFQG-Hpm_ACNcBGAsYHQ/s400/country-road-407207_1920.jpg" width="400" /></a></div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Lenost je běžná lidská vlastnost. K naší obrovské škodě omezuje naší bdělost a podkopává naši důvěru a sílu. Lenost je trojího typu. První typ lenosti nás posedne jakožto orientovanost na pohodlí. Druhý typ má za následek ztrátu naší odvahy. A ten třetí v nás vytváří postoj “je mi to úplně fuk”. To jsou tři zvykové vzorce naší mysli, v kterých můžeme lehce uvíznout. Jediná možnost, jak je spolehlivě překonat, je to, že je vědomě prozkoumáme a tím rozpustíme jejich sílu. </span><br />
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b><br />První typ lenosti - tzv. na pohodlno </b>je založena na naší chuti vyhýbat se nepohodlí. Pomalu se jí ukolébáváme tak, že si zvykneme se překážkám v životě vyhýbat než je překonávat. když prší, nasedneme do auta a popojedeme o půl bloku na nákup, abychom nezmokli. Jakmile se teploměr šplhá nad 25 stupňů hledáme ovládání od klimatizace. A při prvním mrazu zapínáme topení na maximum. Přesně tímhle způsobem však ztrácíme kontakt se strukturou života. začínáme si zvykat na rychlá řešení, která v přírodě neexistují a tím i na to, že automaticky přijde výsledek. A tak vždy být nemusí. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br />A právě tenhle typ lenosti nás vždy téměř spolehlivě dovede k agresivitě. Když nám někdo postaví do naší prvoplánově naivní cesty překážku rozzuří nás to. Když nefunguje auto, když nám vypnou vodu a nebo dojde k výpadku elektřiny a my plnou lednici i mrazák - explodujeme. A tahle orientace na snadno dosažitelné věci otupuje náš smysl pro vnímání a skutečné ocenění věcí . Pro ocenění zvuků, vůní, pohledů. Jsme kvůli tomu nespokojení.</span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b>Druhý typ lenosti je ztrátou odvahy</b>. Cítíme v sobě jakousi beznaděj, často doprovázený pocitem, že “jsme chudáci”. Máme dojem, že jsme na tom zle, že nemáme sílu vyřešit ty věci, které před nás staví svět. Sedíme před televizí, čučíme na romantické filmy, jíme, pijeme, často kouříme a tupě přepínáme program za programem. Nemůžeme se ani pohnout za nějakým svým snem, abychom udělali něco proti tomu. A když už se něco donutíme udělat, děláme to s obrovským pocitem studu. Uděláme tak často gesto navenek, jakože jsme tu lenost prolomili, ale v sobě si pořád držíme beznaděj. I to samotné gesto, kterým se rozhýbáme a pohneme k nějakému výkonu, je výrazem ztráty odvahy. Už nemáme naději, Jsme nejhorší a nic se mi nepodaří. Stále dokola si to omíláme v hlavě. Zapomněli jsme, že nejvíce nám pomáhala radost a těšení se ze společně prožitých chvil plných poznání a vnímání druhých kolem sebe. Ztratíme odvahu se podívat i sami sobě do očí v zrcadle. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /><b>Třetí typ lenosti </b>je charakteristický jeho <b>rozhořčením</b>. Je mi to úplně fuk = dali jsme světu něco a předpokládáme, že svět nám to stonásobně vrátí. Zatímco předchozí ztráta odvahy byla skoro až jemně zranitelná, tahle sekvence je mnohem mnohem horší. Je agresivnější a vyzývavější. “<b>Svět je zkažený. Nedává mi, co si zasloužím.</b>” - výsledkem tohoto postoje je vždy rvačka, ať už v baru nebo doma. A nebo zalezeme pod peřinu přitáhneme si ji přes hlavu a trucujeme. běda, když se nás někdo pokusí rozveselit. Zabijeme ho. Žijeme v tu chvíli v pocitu, že jsme jako lidé nedocenění a že nás druzí jen snižují. Ale taky nechceme najít cestu, jak z toho ven. Chceme jen vysedávat a cítit se vinou svých chmur sklíčeně. A tuhle svou lenivost využíváme jako nástroj pomsty. A neuvědomujeme si, že právě tenhle typ se snadno zvrtne do ochromující deprese. <br />Všichni jsme si zvykli používat tři strategie, které se vztahují k lenosti nebo vlastně jakékoli znepokojující emoci. Proboha láska, šup a zdrhnu. Znáte, ne? jsou to tři naprosto bezcenné strategie = <b>STRATEGIE ÚTOČENÍ</b>, <b>STRATEGIE SHOVÍVAVOSTI K SOBĚ SAMÝM</b> a <b>STRATEGIE IGNOROVÁNÍ</b>.</span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br />Obzvláště oblíbená je <b>bezcenná strategie útočení</b>. To, když vidíme svou vlastní lenost, kupř. vstávám až v půl jedenácté, tak zatracujeme sami sebe. Kritizujeme se a obviňujeme se za to, že si příliš libujeme v pohodlí, politujeme se, zívneme a spíme do dvanácti. Nevstáváme z postele a vyžíváme se v pocitech špatnosti a viny.</span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /><b>Bezcenná strategie shovívavosti </b>k sobě samým naši lenost ospravedlňuje mnohými argumenty a ještě jí na konci zatleskáme. Ideální slovo výmluvy v tomto případě je: "<b>Já jsem prostě takový.</b>” Nezasloužím si strádání a nepohodlí. A najdu spousty důvodů proč být naštvaný a nebo spát 24 hodin. Sice nás u toho skoro vždy přepadnou pochybnosti nad sebou samým, ale zdárně je zaženeme a sami sebe přesvědčíme, abychom nad sebou zamhouřili oko a své chování si odpustili. Hlavně by nám měli odpustit ti, vůči nimž se v takovýchto chvílích chováme jako naprosto svéhlaví idioti.</span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br /><b>Strategie ignorování </b>sice chvíli vypadá, že zabere. Ale když skončí, je síla její negace několikanásobná. Distancujeme se při ní od druhých. Říkáváme si tomu pyšně např. : “<b>dáváme si nyní v manželem ve vztahu odstup</b>” a podobné jiné nesmysly. Otupujeme a oblbujeme sami sebe jen proto, že si chceme udržet od těla <b>NAHOU PRAVDU</b>. Pravdu o tom, jaké je vlastně naše chování vůči sobě a druhým. To pak přepneme ihned na autopilota a vyhýbáme se přílišnému pohledu na to, co děláme špatně. A zdrháme a zdrháme. Co nejdále. Věříte, že většina zahraniční turistiky je založená právě na tomhle?</span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><b>Co s tím? </b>Inu, obvykle se nám lenost nechce prozkoumávat. Chceme být k sobě shovívaví, ignorovat nebo zatracovat. Chceme pokračovat v bezcenných strategiích, protože si neuvědomujeme, že úleva, kterou přinášejí je pouze chvilková. Chceme pokračovat ve svých útěcích orientovaných na pohodlí. Promlouvat k sobě do nekonečna o tom, jak jsme ztratili odvahu a přežvykovat bezzubě v puse fatalismus, že je nám všechno fuk.</span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br />V určité fázi vás potkají otázky. Například si uvědomíte, proč vlastně trpím? No asi proto, že když jsem to 3x udělal blbě, tak to zákonitě k lepšímu výsledku nepovede a nemůže za to nikdo jiný než já. To je ta nahá pravda, co nechceme vnímat. A mimochodem lenost je mistrem ve vymýšlení výmluv typu: <i>kdo za to může</i>. Ty, dycky ty, já ani náhodou.</span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br />To, co pomáhá je <b><u>soucit</u></b>, <u style="font-weight: bold;">jemnost</u> a <b><u>něha</u></b>. Musíme poznat, že ostatní zažívají podobné strachy jako my. Dáváme si pozor na historky, které nám v panice hledaného řešení servíruje mozek a všímáme si, jak nám kupříkladu dříve ohebné tělo tuhne. A najednou pochopíme, že historkám (a hysterkám) už nemusíme věřit. Zkusíme dýchání tonglen - <a href="https://l.facebook.com/l.php?u=http%3A%2F%2Fwww.tonglen-tao.cz%2Fp%2Ftonglen.html%3Ffbclid%3DIwAR1G1RORhoXt7IKKqUqlalx4a51IoCsViQhcVywF6X8hlauIi4Et-k0gdaQ&h=AT2B3xNfI9-07Vutl-TO7WjS988mfQKwW-gGQ5PJmrxtyDATe4RD_aHlTQMO_9WzjdkLEsKDPofRvCUc_d2LNW_RBn2201zXNI441Z5JZ51dNPtvkmx8SRXTD6tUtMD2rVM">http://www.tonglen-tao.cz/p/tonglen.html</a>, meditujme vsedě, zkoušejme se naučit mudry a dýchat s nimi do celého těla. Najednou zjistíme, že to, co nás zahlcovalo a zplavovalo byla jen syrová emoční energie (A my nevěděli, co s ní. Ta pochází z nedostatečně zpracované vlastní sexuality a začíná v pubertě). Začneme pociťovat určitou něhu a uvědomujeme si čím dál víc, že stejně jako my se nechává chytit každý a že my máme všichni možnost být skutečně svobodní. Ne spoutaní svou vlastní leností.</span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Lenost není strašná ani báječná. Je to základní kvalita energie, která je pouze <u style="font-weight: bold;">neukotvená</u> a <b><u>neklidná</u></b>. Klid a ukotvení ji můžeme dát tím, pro co se <b>rozhodneme</b>, že se stane naším životem. Je to obrovská možnost transformace. Ta nám totiž odemyká obrovský rezervoár sil, jenž byl obvykle zablokován naší tendencí od všeho důležitého utíkat. Jako to dělají malé děti. Když neví, co mají dělat, aby byli okolím přijímané, najednou zvadnou a předstírají nemoc nebo cokoliv, co jim umožní přežít. Někdo v tom vydrží skvěle až do důchodu. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br />Naše lenost se naším rozhodnutím rozpadne. Bez klapek na očích i uších, které nám k tomu pohotově nasadí ego, se totiž spojujeme s novou čerstvostí života. S jeho novou vizí. Která nahradí naši vlastní lenost = <b>egoistickou bezohlednost</b> tím, k čemu bychom mohli dojít všichni, když bychom nebyli líní. K <b>pomoci </b>a <b>soucitu</b>. K sobě a pak i druhým. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">A přejme si k tomu, co k tomu říkával ctihodný Chögyam Trungpa Rinpočhe: “<i><b>Nechť jsi v zahradě mdlého rozumu bombardován kokosovými ořechy bdělosti</b></i>.</span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">”</span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br />Zdroj: <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Ch%C3%B6gyam_Trungpa?fbclid=IwAR2ifrKGyG8l_s2C14TnaofAN-eqwYZGM4WAndJg04KDPGO_qzQSGcDnPbA">https://en.wikipedia.org/wiki/Ch%C3%B6gyam_Trungpa</a></span></div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6596135602589070211.post-37447685573951179012019-08-11T01:52:00.000-07:002019-08-11T01:54:45.833-07:00Po schodoch aneb ENERGO - MYOTRANSFER<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<span style="font-family: arial, helvetica, sans-serif; text-align: justify;">Dosažení duchovní úplnosti při spojení muže a ženy v jedno tělo. A co k tomu dodat dnes. Dnes, kdy už nikdo ve společnosti nepůjde jednou za rok do chrámu, aby si vybral partnera, který se mu líbí a který by mu při milování předal informaci, o kterou by mohl on obohatit život svého vztahu nebo rodiny. My jsme v současnosti skončili u swingers klubu, kde se vybíjejí potřeby afektovaných jedinců bez jakékoliv spirituální úrovně. A i kdyby tam náhodou jeden takový zavítal = mnoho psů zajícova smrt... No daleko od toho nejsou ani někteří tzv. guruové různých sekt či hnutí, kteří hlavně jako muži "obšťastňují" mnoho žen kolem, odvolávajíce se na to, že zrovna sex s nimi pozvedne dotyčnou na jinou a hlubší úroveň... Jak a v čem a pro koho.</span><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-lfiWY6uoz6U/WG0-RLpk4iI/AAAAAAAARdI/TQwkTsBU2s8CxfPCkf4fSWytZKWICKbxACLcB/s1600/40343335.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://3.bp.blogspot.com/-lfiWY6uoz6U/WG0-RLpk4iI/AAAAAAAARdI/TQwkTsBU2s8CxfPCkf4fSWytZKWICKbxACLcB/s320/40343335.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">O co jde? V dnešní době jde stejně jako před tisícem let jen a jen o ENERGII. O její využití námi to jest člověkem. Směr, ten původní směřoval dovnitř nás a to, co se týkalo sexuality bylo bráno jako posvátné. Dnes je sexualita všechno, jen ne to posvátné. Při kontaktu mezi živou hmotou (tedy i v sexu) dochází k přenosu elektromagnetických energií. K tzv. energo-myotransferu. Živé organismy i člověk vytvářejí kolem sebe energetické pole, které je, ve své viditelné formě, nazýváno aurou. To se ví. V roce 1973 publikoval krom několika ruských a švédských vědců i náš Dr. Bradna své vlastní pozorování aury a následný zachycený přenos elektromagnetických vln, při kterém docházelo i ke kontrakcím hladkého svalstva u pokusných objektů (svaly se hýbali tzv. "sami"). Srdce je taky hladký sval, že? Podrobnou analýzou bioenergetického pole člověka potom rozlišil energeticky mozkový transfer s dosahem několika metrů; dále svalový transfer; kardiální (srdeční) trvalý myotransfer; energetické projevy štítné žlázy, thymu, gonád, a také embryonální transfer při graviditě. Ženy jsou opravdu v "jiném" stavu. Je to tak zvaný ENERGO-MYOTRANSFER, čili energie přenášená do okolí našimi svaly, případně pohledem (Peer efekt). Co asi přenášejí naše svaly při sexu, nechávám zatím stále na fantazii čtenářů.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Jestliže se někdo dívá na proužek papíru zavěšený na niti ve sklenici a proužek se vychýlí nebo když rukama působí na rostliny a ony rychleji rostou, může se přesvědčit, že téhož účinku dosáhne i třením elektrizovanou umělou hmotou a někdy i magnetem, tedy prostředky fyzikálními a zcela neživými. To, na co reagujeme je energie. Živí jsme my. Jen jsme si začali uvědomovat svou energii a to co kolem nás běžně denně proudí. Uvedené fyzikální vlivy, ale i vliv ruky mají také společné to, že mohou být předávkovány a pak naopak působí útlum, ba dokonce mohou rostlinu poškodit. Z bible je např. známo, že Kristus nechal uschnout fíkový keř (Matouš 21:19). </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Energo-myotransfer pozorujeme často v okolí, aniž si to uvědomujeme (šíří se zíváním, smíchem apod., tedy ne jen sexem). Na přelomu 19. a 20. stol. jej objevili ruský fyziolog Sečenov a švédský lékař Alrutz. Dr. Bradna jej využíval při skupinovém cvičení od padesátých let k rehabilitaci nemocných končetin. Zjistil jako už od dob bible mnoho lidí po Ježíšovi a asi i před ním, že nemocná ruka se rychleji zotavuje, když se k ní přiloží ruka zdravá, což je podstatou přikládání rukou v léčitelství. Jak se asi zotavujeme při společné svalové práci dvou vědomích jedinců při sexu, nechávám opět na vaší představivosti. Ano, sex opravdu může být i lék. Když nejsou oba dva jedinci mimo sebe.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Ještě méně známý je vliv pohledu (PEER), což je jakýsi oční laser - říká se "propálil mě očima". Využívají jej hlavně léčitelé. Někteří např. takto dovedou vyvolat i lokální pocit tepla. (Může to vysvětlit občasné vyléčení rakoviny, ekzémů a vředů, protože rakovinné buňky při teplotě 40 st. Celsia odumírají). A co to teprve dokáže při sexu, no tak teď aspoň víte, proč má většina lidí u sexu zavřené oči a zhasne... s kým se vlastně milují, to ví jen Bůh.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Nízké vědomosti různých léčitelů a "alternativních praktiků" se výrazně projevují tím, že vlastně namísto léčení jen fantazírují. Jen málokteří si uvědomí, že člověk získává svoji "bioenergii" především z potravy. Nikoliv z kosmu. To bysme si rovnou o stvořiteli mohli říct, že je blbec. Protože proč by se s tím vším tak široce a rozvětveně patlal? Člověk pracující s bioenergií by měl proto omezit spotřebu masa, zejména uzenin. Naopak zelenina obsahuje hořčík a draslík, které schopnosti přenosu bioenergie podporují. Energii dodává i správné dýchání tím, že okysličuje krev a tím tkáně a odstraňuje z těla škodlivé látky v podobě vodní páry a kysličníku uhličitého. A odpadní látky z masa se odstraňují daleko hůře než ty z rostlinné stravy. Není tedy na tom nic záhadného. Milování se vegetariána s masožravcem pak může dost narušit energii toho druhého jedince. Při myotransferu platí, že přenášíme energii směrem k druhému a kontaminujeme jej dotykem, pohledem a kontrakcí svalů (zkusili jste se u sexu na druhého usmát a nebo před sebou máte jen ublížený a do křeče stažený obličej partnera/rky, která vypadá, že ji/jej vraždíte? Pak prostě chápu, že zhasínáte. PS: zapomněli jsme na myšlenky. No, ale ty se sexem přeci nemají nic moc společného, ne? Maximálně "ho" při vzrušení mužům postaví a ženám při tom jejich myšlení si "jóní" zase zvlhne.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">„Při kolektivním zpěvu dochází k tzv. myotransferu, rezonančnímu přenosu elektromagnetických energií mezi hlasivkami blízko sebe stojících zpěváků.“ - To je na zamyšlenou hlavně pro ty, co mají rádi společné zpívání mnoha různých manter, či dokola se opakujících modlitebních písní. On stačí i táborák. Samo o sobě je to prima a pro tělo skvělé. Ale přemýšleli jste někdy někdo o tom, jaká je vlastně lidská osobnost toho, kdo "jam session" vede? Protože existuje mnoho věrců, kteří pak za svým guruem pujdou do pekla, v bezvědomí se mu oddají i sexuálně a ani si nevšimnou, že je jejich "dobroděj" pouze používá jako levný pohon svých vlastních "magických" praktik. To víte, ta práce s energiemi něco stojí, že? Rozhodně to nejsou všichni. Nedělejme paušál. Ale je jich mnoho. Muži i ženy. V zajetí channelingovýh přenosů bojují s polovinou světa, která zase bojuje s tou druhou. A pro obyčejnou lidskou lásku mezi dvěma partnery, která by pro ně byla posvátná nám nějak nezbývá místo.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Co z těch dat a sesbíraných útržků to tady vlastně plácám dohromady? Zkuste si představit dva. Muže a ženu, tvořící pár. Jednotící se každým svým společným sexuálním kontaktem postupně do harmonie s jednotou, která byť je zprvu jen v náznacích a malých okamžicích; pak postupně začne přerůstat v jejich životě do perfektního stavu, kdy orgasmus není jenom hypotetická 5-vteřinovka pod peřinou, ale celodenní stav bytí. Trvalého bytí i bez sexu. Zkuste si představit, jak váš sexuální kontakt dokáže svou smyslností, hravostí a vzájemným přátelským mazlením rozněžnit a zjemnit vše tvrdé ve vás a umožňuje vám se více a více otevírat jeden druhému - třeba si léčit srdce ztvrdlé praktikami okolního světa. Zkuste si představit, jak jste s partnerem spojeni na daleko větší vzdálenost než je jen jeden metr. A víte, co se mu honí hlavou a vnímáte jeho tělo jako své a dokážete intuitivně předvídat, co bude večer za hru lásky šálivou... Zkuste si to představit, jak by vypadal svět, když by se dva lidi dokázali "jen" milovat. Tedy provádět přenos energií, aby jim bylo MILO.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Jakožto lidi vědomí si svých kvalit, které by v okamžiku svého sexuálního kontaktu poskytovali svému partnerovi právě v již zmíněném energo-myotransferu, vydávali by ze sebe to nejlepší. Vědomě. Myšlenkou. Srdcem. Dotykem toho všeho. HMOTOU. Protože teprve pak spolu oba partneři mohou růst. Je to dlouhá cesta. A je jen na vás, jestli po ní půjdete jako po cestě, která bude stále stoupat vzhůru s tím jedním partnerem a nebo zda budete na schodišti bloudit a často budete přelézat na jiné schody, abyste zkusili, jestli ta jiná cesta není snad rychlejší... Problém je v tom, že vaše i dlouholetá práce s partnerem vás zavede do sklepa, když si jen tak odskočíte "bokem". To protože energie toho, co jste společně stavěli je jaksi prudce a náhle zbourána něčím či někým jiným. To pořád platí i v kartách. Vyšší bere. Ale nedává. A pokud se mezi dva spolupracující lidi najednou namele něčí nevycválaná vagína či penis, pak je o průser zaděláno více než si vlastně všichni dohromady myslíme.</span></div>
<br />
<div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Vyšší je v tomto případě to nevědomí, co vás zválcuje. A tomu se můžete bránit jen tím, že budete vědomě a dlouhodobě spolu pracovat na vývoji partnerském vztahu v sexu. A tak opravdu jen ti, kdo se chtějí poznat a vědomě se jeden druhému otevřít, mají šanci vysexovat si svým myotransferem sami sebe do svého nebe. Tantra. Si řeknete. No asi ani ne. Zeptal jsem se kdysi jedné jogínky a tantričky, co mi popisovala, jak úžasný sex měla a básnila o něm úžasné myšlenkové ódy, a co že si z toho sexu tedy sama ve svém těle konkrétně pamatuje? Pamatuje si pohyby v pánvi? To, jak se jí partner dotýkal a kde všude? A kde ve vagině prožívala nejvíce stahy? Zbledla, začala koktat, zadrhávat se a pak vybuchla v pláč. Nepamatovala si totiž ani jeden pohyb těla. Svého těla. Sebe samotné. Nevěděla ani o jednom povzdechu, nevšimla si ani jednoho výkřiku očima svého partnera. Jo dojde tak do sklepa svých vášní a rozkoše, jak mi prve říkala. Hmm. No tak tam hlavně nestůjte dlouho. Samotnému se ty schody jdou zpátky sakra těžko. Osobně jsem šťastný za to, že si pamatuji z toho mého posledního sexu všechno. Úplně všechno.</span></div>
<br /><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"></span>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">
</span>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Michal Zachar</span></div>
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
PS: až mi zase nějakej guru Jára napíše ať neprudím, že on zrovna on přeci na všechny své sexuální ovce myslí s láskou, bééé, pak snad jen tolik: "<i>Svou lidskou pozornost zaměřenou na sebe a ještě na partnera, kterého chci poznat, tak to stěží stihnu u jednoho jedince natož u dvou. Věnovat se jednomu člověku s láskou. To je 100% vaší pozornosti. Harém potřebují pitomci, co se o svůj život nechtějí nebo neumějí sami postarat</i>."</div>
<br /><b>hudba</b>: Po schodoch - <a href="http://youtu.be/aB9WCIbLTmc">http://youtu.be/aB9WCIbLTmc</a><br /><br /><b>zdroj</b>: má vlastní pozorování, internet; speciálně děkuji práci o bioenergii Ing. Věnceslav Patrovský, CSc</span></div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6596135602589070211.post-74146555769261733932019-01-26T01:14:00.001-08:002019-01-26T01:16:04.241-08:00Spolu<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-jNww9UNMoFs/XEwknJEdtMI/AAAAAAAAfvc/ZD45vvR4Diwmf5XVQiya58iNDMmH-bp5wCLcBGAs/s1600/woman-2944070_1280.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="853" data-original-width="1280" height="266" src="https://1.bp.blogspot.com/-jNww9UNMoFs/XEwknJEdtMI/AAAAAAAAfvc/ZD45vvR4Diwmf5XVQiya58iNDMmH-bp5wCLcBGAs/s400/woman-2944070_1280.jpg" width="400" /></a></div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Pokud se člověk nezbaví svého narcistického ega, těžko může potkat lásku a prožívat ji s radostí. Zbude mu většinou jen neustálé obtěžování otázkami jak ze Shreka: “a kdy už tam budem ...?”</span><br />
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br />Neznamená to však, že si musíte své ego obětovat nebo se jej pokusit zcela zavrhnout. To jsou fantaskní praktiky mnoha věrouk, církví, sekt. Dodnes nefungují. Naopak jsou všechny paradoxem sebe sama. Čím více se od ega snaží odpoutat, tím více mu nevědomě zcela podléhají. Ego se prostě jen ujme své role. pochopí, že je podřízeno našemu já. A že je jen nástrojem vědomí, nikoliv pánem těla. A tak se z něj stane dobrý sluha, nikoliv zlý pán.</span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br />Je třeba se trochu uvolnit a uvědomit si, že tělo má svou moudrost plynoucí z miliard let evoluční historie. Což je fakt, který si lidská mysl dokáže stěží představit. Natožpak přijmout, že? Nebo snad vám už vědci zdokladovali to, jak vzniká a funguje, dejme tomu láska? Ani věda nedokáže vytvořit spojení mezi srdcem, které posílá krev do celého těla a srdcem, které je orgánem lásky. To můžeme jedině my. Přijetím sebe sama.</span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br />Tělo nežije pomocí vůle. Vůle není schopná regulovat či koordinovat složité biochemické a biofyziologické procesy. Není schopna ovlivňovat tělesný metabolismus na němž závisí náš život. Sice náš všichni přesvědčují o opaku, ale proč tedy s prvním selháním vůle neskončí potom i náš život?</span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br />Píšu to proto, že mne fascinuje, jak jsme jako lidé stále namyšlení na to, jakou moc máme. A myslíme si, že víme více než příroda, která dala vajíčku v okamžik jeho zrodu schopnost stát se lidskou bytostí. Jako doktor neříká tělu, jak má scelit zlomenou kost. Ani nemůže nařídit kůži, aby se regenerovala, když se škrábneme. Tělo a příroda zafungují a vše se zahojí. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br />Napadlo vás asi taky, jak je pak možné, že při emocionálních či psychických chorobách tohleto neplatí? Když trpíme depresí, proč se prostě přirozeně neuzdravíme? Deprese se vracejí, protože jejich skrytá příčina přetrvává. Trauma je zahryznuté více než si myslíme. A to naše lišácké ego nemá zájem na projevování pocitů strachu, smutku či zlosti. My víme nebo tušíme, že např. potlačování těchto pocitů snižuje pohyblivost, což má za následek světe div se, zase deprese. A současně podléháme své naučené ego představě, že když budeme hodní, úslužní a úspěšní, budou nás mít lidé opravdu rádi. jistě takto se zalíbíme mnoha lidem. Nicméně je to iluze a ne cesta k dosažení toho skrytého cíle, z něhož máme tu největší depresi, z dosažení lásky. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br />Opravdovou lásku neseženete pomocí iluzí. Ty se dříve či později rozplynou a jedinec propadá ještě větší depresi než měl. Jistě když křičíte, bijete někoho či jinak ventilujete zlost deprese zmizí. Aspoň na určitou dobu. A deprese pomine jen tehdy, zvýšíme-li svou pohyblivost a současně prohlédneme své iluze. Byly mechanismem našeho přežití v dětství. A všichni jimi do určité míry trpíme. V raném dětství se iluze rozvíjejí jako prostředek. Jako pomoc k přežití bolestných situací a my si je ukotvujeme v egu. Výchova tomu říkáme. Když dospějeme nechceme se jich zbavit. Máme strach. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br />A tak zřejmě největší iluzí je, že vědomá mysl ovládá tělo. Takže pokud můžeme změnit své myšlení, můžeme změnit i své pocity. Tahle iluze vystačí pouze do té doby, dokud máte dost energie. Jakmile vám dojde, nastupuje deprese. Tyhle představy ega jsou obranou vůči realitě, která se nám nelíbí. na jedné straně ušetří člověka bolesti z děsivé skutečnosti, ale současně z něj udělá zajatce ve vlastním vymyšleném, zcela nereálném světě.</span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br />Zdraví je naše schopnost přijímat realitu a neutíkat před ní. Naše já není výtvorem mozku. Je živým pulsujícím mechanismem. A chceme-li poznat sebe, musíme umět cítit své tělo. Ztráta vnímání sebe sama je tím nejhorším trestem, kterého se nám od ega dostává, když na oplátku my zavrhujeme své touhy, potřeby a přání. V rámci vyššího dobra. </span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;"><br />Všichni žijeme ve stresu. A podléháme mu více než si myslíme. Největším stresem jsou naše vztahy. A my namísto, abychom žili s těmi, vedle nichž žádný stres necítíme, se paradoxně podléhajíc egu, podvolujeme moci psychopatických jedinců, kteří na nás křičí, trápí nás nebo námi zcela opovrhují. V rodině i ve společnosti: “Nikdy neodstupím...”</span></div>
<div>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif;">Podmínkou poznání se je být v kontaktu se všemi částmi svého těla. Navázat spojení. Vnímat. Cítit. Vibrovat. pak můžeme cítit nejenom bolest, ale taky radost. Podvolit se tělu. To je možná nejvyšší stupeň přijetí sebe sama, co existuje. A je základem našeho zdraví. Naší vnitřní svobody. A pokud neusilujeme o svobodu zevnitř, jak bychom o ní mohli mít, byť sebemenší zájem i zvenčí?</span></div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6596135602589070211.post-47564888569682132412018-07-29T09:28:00.000-07:002018-07-29T09:28:01.656-07:00POKUD ODHODÍŠ TO, CO JE FALEŠNÉ, TO CO ZBUDE, BUDE TO PRAVÉ ❤️. <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="" data-block="true" data-editor="e5n57" data-offset-key="7dc4b-0-0">
<div class="_1mf _1mj" data-offset-key="7dc4b-0-0" style="direction: ltr; position: relative;">
<div class="" data-block="true" data-editor="e5n57" data-offset-key="7dc4b-0-0">
<div class="_1mf _1mj" data-offset-key="7dc4b-0-0" style="background-color: white; color: #1d2129; direction: ltr; font-family: inherit; font-size: 14px; position: relative; white-space: pre-wrap;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-gu6F6y6Wyyc/W13p9wcU0hI/AAAAAAAAeKM/8-5JKXiT9dUaNcMKOwf9nzfMranD2hKEQCLcBGAs/s1600/harmony-1229893_1280.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="853" data-original-width="1280" height="213" src="https://1.bp.blogspot.com/-gu6F6y6Wyyc/W13p9wcU0hI/AAAAAAAAeKM/8-5JKXiT9dUaNcMKOwf9nzfMranD2hKEQCLcBGAs/s320/harmony-1229893_1280.jpg" width="320" /></a></div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">☯️ Tohle je staré, velmi staré moudro od mistrů taoistické metody Vody. Podle ní jsou věci jako zranění nebo nemoc a taky emoční problémy detekovatelné v našem těle tím, že si je uvědomíme jakožto "bloky".<br /><br />A tyto bloky lze charakterizovat těmito slovy: SÍLA; NAPĚTÍ; NĚCO, O ČEM VÍŠ, ŽE NENÍ ZCELA V POŘÁDKU, I KDYŽ NEVÍŠ CO TO JE; JAKÉKOLIV SMRŠTĚNÍ. Zkuste se jen na chvíli soustředit, zavřít se do nitra a postupovat tělem směrem od hlavy dolů a všímejte si, zda-li ve svém těle nenajdete jednu či více těchto položek.<br /><br />💪 <b>SÍLA </b>- Většina z nás touží po síle. Po slabosti asi nikdo netouží. Západní svět má sílu jako synonymum MOCI. Kdo je slabý je neschopný a k ničemu. V meditaci vody má síla naprosto jiný význam. Taoisté slovem síla myslí spíše ego. Ego totiž často říká: "Tohle dělám JÁ, udělám si svět takový, jako ho chci mít, bez ohledu na to, jaké překážky budu vlastně překonávat." To vše vytváří velký tlak a stres. Síla dokáže výt velmi tvrdohlavá a dokáže člověku přivodit i to, že se on v jejím područí nedokáže změnit. Když jsme umínění, cítíme se silní, že? A taky je spojená se vztekem. Vždyť kdo z nás se necítí být silným, když se rozzuří?<br /><br />Taoisté říkávají, že pokud máš sílu, skutečnou sílu, nevšímáš si jí. A pokud jde vše normálně nepotřebuješ si ji všímat, a už vůbec ne, ji ukazovat druhým. Prostě ji ani necítíme, jsme přirození a je nám dobře. Pokud sílu cítíme, je to zpravidla proto, že se do něčeho nutíme a tím se přepínáme. nakonec nás tahle potřeba zlomí. Nebo snad nemáme v civilizaci jednu ze základních chorob bolest zad a krční páteře? A nebo snad neumírají denně stovky lidí na infarkt z přepracování?<br /><br />Vždy, když se upínáme na myšlenky, nápady, na to o čem jsme přesvědčeni, že je naším JÁ, zvyšuje se nám krevní tlak. naše krev si ostře razí cestu tělem. Myslíme si, že je správné jednat z pozice síly. Tedy do té doby, než tato síla doběhne i nás. je dobré umět rozeznávat a cítit bloky této síly. Kde třebas vyvíjíme v životě příliš velké úsilí? Kde přetěžujeme své tělo, a v jakých životních situacích jsme soustavně frustrovaní a rozčílení. Pokud je přítomen pocit síly je systém v nerovnováze. Rovnováha znamená, když není přítomen žádný pocit.<br /><br />➰ <b>NAPĚTÍ </b>- Druhou ze čtyř podmínek, co nám indikují zablokovanou energii je právě napětí. Vždy souviselo a bude souviset s bojem. Většinou v něm hledáme NADŘAZENOST nad něčím nebo někým jiným. Jde třebas o termín k dokončení úkolu a k tomu bojujeme s časem, který na něj máme. Nebo něco prolomilo hranici citů a my chceme, aby zůstala neporušená. Dvě věci táhnou ve vzájemně opačném směru. Asi proto spolu dříve lidé, kteří se pokoušeli o vztah chodili. Určovali si totiž společně směr. Zatímco rozčílení je více jang (ven) a deprese spíše jin (dovnitř), je třeba se naučit rozeznávat právě směry jejich pnutí a odlišit je i od jiných emocí. <br /><br />Co způsobuje napětí nebo tah protichůdnými směry našeho života? Jsi tady, ale chceš být někde jinde? Chceš být s tímto nebo s jiným člověkem? Jsi připraven a pečlivě, ale příležitost nepřichází? nepřehlížejme boje, které se odehrávají v nepřetržitém napětí, kdy uzlíky svalů táhnou naše svaly ve vzájemně opačném směru.<br /><br />🔮 <b>MÁŠ POCIT, ŽE NĚCO NENÍ ZCELA V POŘÁDKU </b>- Tato třetí z podmínek je velmi ošemetná. Vnitřní svět každého z nás je celkem prázdný. A náš mozek je vytuninguje množstvím "ucpávek". Většina z nás ani netuší, co všechno se v našem vnitřním nevědomí nachází. Jako děti jsme měli moře zážitků i před tím než jsme začali mluvit a než jsme jim taky trochu začali rozumět. Když jsme byly v děloze zachytili jsme vše co se jakkoli dotklo naší matky. Pokud na ní někdo křičel, nedejbože ji bil, pokud prodělávala stres, či pila alkohol, pokud na ní lidé v jejím okolí jen silně negativně působili - ona to vše vstřebávala a my sní. Oproti tomu, když byla nevýslovně šťastná, spokojená a v klidu, toto jsme zaznamenávali taky.<br /><br />V mozku je mezi neurony uchovávajících tyto zážitky přes milion spojení. Vše co víš, je to, že cítíš, že něco není v pořádku. A když lidé nemohou určit co je zneklidňuje, začnou se cítit frustrovaní nebo bezmocní - což vede k útěku nebo depresi. Vždy nejde určit odkud jsou. Ale jde o to být u nich vědomě přítomen. A právě tyhle pocity nahrávají neurčitostem a zmatku ve světě.<br /><br />A to je pro nás potíž. Jsme totiž líní. Když nás něco bolí, kdo z nás by byl rád se svou bolestí? Někteří z nás mají vše, po čem by druzí toužili. Přesto se nezdá, že by to jakkoliv pracovalo k jejich prospěchu. Lidé totiž mají úžasné vzpomínky uzavřené v sobě právě od narození. Už při porodu procházíme věcmi, které jsou nad náš rámec chápání. přesto to vše náš mozek zaznamenává. Třeba to, jak se matka usilovně staral o naše dobro. A my poznamenání, doslova v těle tímto zážitkem, jakmile na něj narazíme v podobě jakéhokoliv podnětu, jen reagujeme. Snažíme se těch nepříjemných věcí zbavit a nevíme odkud jsou. Nebo střádáme korunu ke koruně v domnění, že bude líp. A neustálý strach nás následně žene do samoty a opuštění. To je jen příklad. Náš mozek je každý jiný, ale všichni máme ten dobře známý pocit, že něco tam uvnitř není v pořádku. Nevíme, co to je. Ano a NEVĚDĚT je to, co náš svět neodpouští. Ztrátu směru a to, že řeknu NEVÍM trestáme více než si vůbec uvědomujeme. </span></div>
<div class="" data-block="true" data-editor="e5n57" data-offset-key="7dc4b-0-0">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="" data-block="true" data-editor="e5n57" data-offset-key="7dc4b-0-0">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Když na Dálném Východě žena otěhotní, všechny další rodiny pro ni postaví samostatnou chatu. Dovnitř smí jen příbuzní a nikdo v osadě nesmí v její přítomnosti mluvit o negativních věcech nebo dělat v její přítomnosti jakékoliv problémy. Pro matku je tak připraveno nejlepší možné prostředí, to aby energie jenž svazuje matku s dítětem, byla co nejvíce poklidná. Pro sebe sami dnes můžeme udělat totéž. Uvědomit si, kde v našem těle se děje něco, co je nad rámec našich schopností. Nesnažit se všemu porozumět, ale PŘIJMOUT a RESPEKTOVAT to.<br /><br />🏹 <b>SMRŠTĚNÍ NEBO STAŽENÍ </b>- Čtvrtá podmínka je zajímavá, protože podle ní poznáte probuzené lidi. probuzený člověk není stažený. Neustále si totiž uvědomuje svou polohu těla. Ti, kdo jsou ohnutí, ochablí a podléhají svým úlevičkám v postoji, se ocitají v častém polospánku iluzí a potřeb a to za bílého dne. Doslova "spí" s otevřenýma očima. <br /><br />Příkladem smrštění nebo stažení je to, čemu lidé říkávají stres, ego, a strach ze života. Dalším příkladem je sražení tepen a následný špatný oběh a z toho plynoucí špatné funkce orgánů. Určité části těla se začnou na rozdíl od jiných uzavírat a nakonec se uzavřou. Tak by se dali popsat tisíce nemocí. Orgány nemohou vydržet nápor informací zvenčí a uzavřou se. <br /><br />Pohyb ve volné přírodě, volným tempem s nasloucháním tělu. To je to, co pracuje proti tomuto stresu. Každodenní i krátká procházka. A když ujdete 4,7 km uvolníte veškerý za den nasbíraný stres pohybem z těla ven.<br /><br />Jediné, co může člověku skutečně pomáhat je vědomá přítomnost. A udržovat ji tak, že se nejprve soustředíme na každou z těch podmínek samostatně. A jakmile získáme schopnost nahlížet na své tělo zevnitř i zvenčí a být přítomen i v síle a napětí, posuneme se dále. Nakonec spojit to vše dohromady je úkol na celý život. A stojí to za to. </span></div>
<div class="" data-block="true" data-editor="e5n57" data-offset-key="7dc4b-0-0">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="" data-block="true" data-editor="e5n57" data-offset-key="7dc4b-0-0">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">MZZ podle knihy Tao vysvobození - Bruce Frantzise</span></div>
</div>
</div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6596135602589070211.post-65899979863206741212018-01-01T10:55:00.002-08:002018-01-01T10:55:52.573-08:00NIC a NĚCO na MEZI<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-iSJirWIzLQY/WkqALzQNbVI/AAAAAAAAbW0/zCP-anZdRq088nP1CGL_I9K-RO1w3Pe2wCLcBGAs/s1600/buddha-focus-185387_1280.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="853" data-original-width="1280" height="213" src="https://2.bp.blogspot.com/-iSJirWIzLQY/WkqALzQNbVI/AAAAAAAAbW0/zCP-anZdRq088nP1CGL_I9K-RO1w3Pe2wCLcBGAs/s320/buddha-focus-185387_1280.jpg" width="320" /></a></div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Uvědomil jsem si to před několika měsíci, když jsem hledal, co se v mém životě změnilo před 8 lety natolik, že z něj odešli ti, kteří v něm hráli ty důležité role. Žena, děti, pak přítelkyně. Včetně hmotného majetku a peněz. Už delší dobu jsem si pokládal otázku, nebo spíš než otázku žil jsem spíše pocitem, že něco chybí. Ve mně, v mém životě. Něco mimo ty věci, kterých se ostatní tak neustále dožadují a jenž potřebujeme (auto, byt, dům, dovolená, jachta, letadlo...). Nutně. </span><div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Vyděšený automatismem reakcí svých a lidí kolem sebe hledajících zdánlivou jistotu a hmotné zajištění, jsem ten pocit, touhu či otázku pro sebe zformuloval takto: "Je toto vše, co mi nabízí život? Není za tím i něco víc?" <br /><br />To mé staré oblečení mi najednou nesedlo, a nejen kvůli tomu, že jsem shodil. Staré masky popraskaly a najednou ztratily smysl. Všichni hledáme osvícení, učitele a toho, kdo nám odpoví na tyto všetečné otázky. Myslíme si často, že je to jako razítko do pasu. Jednou se bouchne a je to napořád. Věřte mi, není. Probuzení není stavem, je činem. Nekonečným opakováním stále stejných úkonů zaměření své pozornosti na to "prázdno - nic" v sobě. Ale uneseme si své NIC v sobě? Zvláště, když zjistíme, že to nic, co nás vyplňuje jsme my sami?<br /><br />Pokud jsem uvnitř prázdný z toho všeho hledání a shánění hmoty a hodnotných věcí a zkušeností sebe sama, pak způsob, jak zaplnit onu otázku (prázdnotu v sobě samém), jak uspokojit své základní "hodnoty" svého automatismu, který mám v organismu implantován od přírody, je to poznání, že nemusím NIC hledat. Už ho dávno mám. Nemusím nikam chodit, nemusím se plahočit pouští a odříkat si mantry v ledovém vodopádu. Ani skákat po hlavě z přehrady a nebo padákem. Pokud při tom všem popsaném stále zůstávám prázdný, je to na nic. Pokud však chci a hledám něco, co se mně dotkne natolik, aby to probudilo něco hlubšího a vyššího, je třeba ještě něco jiného. Asi hůl nebo koště nebo přes držku betonovou pavlačí, aby se to srovnalo. Jinak to hledání domnělých jistot ve vztahu, v práci, v politice, v umění, v lásce vede jen k ničení, k tomu, že nás to přeroste a zbyde z nás jen párek ničemů. K ničemu.<br /><br />Za prvé musím zustat v kontaktu se svou touhou, otázkou - prostě s tím, co mne k hledání přivedlo. Musím zůstat v kontaktu s tím, co bylo mou původní otázkou. A to je nepohodlné. A to je nejistota - jsem ten cizinec, nepohodlný ve své vlastní kůži, odpojený a hledající něco, pro co nemá ani jméno (pro křesťany, Bůh to není :), sorry...). Ta tmavá nejistota chtějící všechno potlačit, popřít. To ošklivé, co se nedá ani vyslovit natož pak popsat, co většinou zamykám ve svém sklepě a tiše doufám, že je tam dost místa (pokud si tam aspoň jednou v životě neposvítíte, nemůžete ani vědět, kolik se tam vejde, že?). To tmavé, co pak psychologicky vytěsním, a jenž stále mojí součástí se po mě sápe a vztahuje ke mně své hladovějící ruce a dožaduje se mé lásky. Lásky k sobě samému. <br /><br />A to za druhé. Vědomí toho, že to druhé, to světlé, bílé a láskyplné je paradoxně, to samé. Mou životní mízou a vědomím se stala právě tato má otázka. Tím spojovacím článkem spojující mne s něčím větším a hlubším než dokážu vyjádřit slovy je ještě něco dalšího. Jiná energie, jiná síla, které jsem začal dle automobilového vzoru začal říkat neutrální. Co je negativní a pozitivní, to víme z fyziky. Ale jak jedna v druhou přechází o tom nemáme ani páru.<br /><br />Je mnohem snazší se zahrabat do automatických reakcí svého organismu a potlačit život a hnít v pohodlí větru, který mne vláčí, kam se mu zamane. Je mnohem snazší dovolit své mysli létat v představách, formulovat svá vysvětlení, ospravedlnění, výmluvy a zdůvodňování. Nechal jsem se sám dlouho chránit, svými automatismy, abych přežil. Jako každý. Stal jsem se tak omezeným, stejně tak můj život. Chtěl jsem více pohodlí než nepohodlí, více klidu než neklidu, více spokojenosti svých rodičů než své vlastní, více potěšení než bolesti, více jistoty než nebezpečí. Stal jsem se pro svůj život vlastně tak omezeným, až jsem se stal zbytečným. <br /><br />Až když mi tehdy před mým kolapsem srdce někdo řekl, že jsem v jeho životě zbytečný a moje JÁ najednou nebylo nic, jsem pochopil, že jdu správnou cestou. Byl jsem NIC. Nebyl jsem ani smutek ani radost. Nebyl jsem dobro ani zlo. Nestal jsem se svatým ani ďáblem. Byl a jsem nic a ani nevím, jak vám to popsat, vlastně to ani nejde. Jelikož žijeme v duálním světě, kde má každá věc svůj opak, uvědomil jsem si, že má další cesta dál v životě je dostat se do stavu "mezi". Být nic. Ne nikým nebo ničím.<br /><br />Při cestě sanitkou jsem ještě pochyboval. Pochyboval jsem ještě i při srdeční katetrizaci. Pochybuji i dnes. A budu po zbytek života. Protože to mne při něm drží. Pochyby. Mé tělesné já se nechtělo nechat jen tak poddat. Bojovalo do poslední síly. Už několikrát. Při prvním záškubu před pár lety z toho kolotoče změn ve mně vypadla ze vztahu má žena. V dalším i má přítelkyně. Následně i několik "přátel". A tak jim děkuji. </span></div>
<div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Pohřbili mne dříve než tak hodlám učinit sám. Ale pomohli mi pohřbít mou pro ně nelíbivou osobnost, mé falešné JÁ. Mé podstaty a mého nového já, které vzniklo díky nim, se jejich pokusy naštěstí nedotkli, jen díky nim obnažili až na jádro mne samotného. A tak se vlastně narodíme znovu. Jsme lidmi, kteří se v bolestech druhých (matek) rodíme na svět ven. Až po letech života JAKO, se rodíme sami v sobě znovu nazpět sami do sebe = do skutečnosti. A věřte mi, že to bolí úplně stejně. Zbavíte-li se svých poranění a nedorozumění, po kterých jde váš strach, uzavření se do sebe a i svých představ, ve kterých nakonec žijete. A to je JÁ. Naše role představ naší falešné osobnosti. Žijící většinou z toho, co bude ... <br /><br />Pokud svou otázku nikam neodsouvám, mám možnost nazřít řešení. Nepředstavuji si už, že mohu cokoliv změnit. Jsem tady a teď. Ve svém reálném automatismu života. Jen jsem si splnil své nejniternější přání. Přání jiného způsobu bytí. Pochopil jsem, že lásku, radost a klid, už dávno mám ve svém srdci. A byl jsem pro něj odhodlán i zemřít. Říkal jsem sám sobě i svému srdci, že s ním půjdu až na konec cesty, že jej nikdy nenechám cizím rukám. Uvěřil jsem sám ve svou vlastní podstatu. Uvěřil jsem však nejen svou duší, avšak i svým tělem. To, že začnu něčemu věřit neznamená, že se to tak vyplní. Řešení spočívá v tom převést svou víru z mysli také do svého těla (opět vsuvka pro křesťany - "a jeho slovo se stalo tělem"...). V to, v co nevěřila například ani jedna z mých žen v mém životě. A pro jejich klidný spánek ani nemohla. Nemůžete věřit v podstatu jiného člověka. Ani Boha. Jen v tu vlastní. Ale můžete díky ní pochopit, skrze sebe, své tělo, že jste součástí něčeho, co nás všechny přesahuje i spojuje. A můžeme tomu říkat láska, radost i klid. <br /><br />Ale čím víc věříte a odhalujete svou vlastní přirozenou tvář a shazujete staré masky, odmaskováváte taky své okolí a blízké pracovní i osobní partnery. A možná ještě více nežli to sami cítíte sami na sobě. A to nikdo z nás většinou nechce. Nesnášíme to. Tedy jeho JÁ to nechce. JÁ se spokojí s reklamními bludy typu : důležitý je přeci váš osobnostní rozvoj, štěstí, pohodlí, potěšení, zisk, sebezdokonalení, atp. Ty však bez dotknutí se a pohnutí podstatou člověka přinášejí pouze dočasná uspokojení. Nutí nás vyrážet ven se něco nového naučit, něco nového vykonat, něco nového přinést před domácí oltáříček myšek hryzalek, jenž při hře "koušu se do vlastního ocasu" vlastně jen hledají zapomnění nad tím, co jim vlastně chybí. A chybí jim to podstatné. Podstata jich samých. A ta není nová, tu není potřeba hledat, tu už dávno mají. Jen se rozhodli ji nevnímat, nevidět, nedotýkat se jí. Vždyť je v ní taková energie, že? Ale asi je jednoduší získávat energii z dramat vyvolávaných mezi sebou než ji hledat v sobě, že?<br /><br />Tak teď jsem mezi. Zahlédl jsem pravdu o sobě samém. O svém odpojení od podstaty, o svém automatismu, o svých iluzích a představách. Uvědomil jsem si to, čím si přeji být. Člověkem, co si vzpomněl. Na to, že stačí zastavit kyvadlo života a postavit se mezi. A stát čelem k tomu, co v sobě najdu. Bez hodnocení, bez posuzovaní, bez analýz, bez otáčení se a utíkání nazpět, bez psychologické vytěsňování mimo sebe a utíkání do tmy sklepa svého domu. Co si budete dělat vy, je mi jedno. Já sem zase spustil to kyvadlo. To, aby život šel ne podle mne, to by bylo moc podlé přání, ale aby se stával mnou a já jím.<br /><br />Největšího podvodu na životě se dopouštíme, když vyměníme to, co máme, za to, co chceme. Láska je úmyslné rozsvícení světla uvnitř sebe sama. Světla vnímání, která osvítí i ty nejtmavší kouty mechanismů svých rolí, svého JÁ, svého individuálního krunýře té tzv. falešné osobnosti, která není mnou, ale souhrnem pravd mé výchovy, kterou jsem přijal. A z toho, co tu najdu, tady teď zkusím žít.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">MZZ</span></div>
<div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">PS: zkuste si následující cvičení: Sedněte si do sedu s menší oporou zad či tak, aby jste měli dobrý pocit z těla a jeho uvolnění. Na zem či na židli, je jedno. Zavřete oči a nechte pomalu postupně svou pozornost objevovat vaše tělo. Jděte postupně od hlavy až k patám a uvědomujte si jednotlivé části těla, jak podrobně nechávám na vás. Na konci se vraťte někam mezi oči a uvědomujte si dech jako houpačku na které vy visíte. Takže nádech zhoupněte se dovnitř, výdech zhoupněte se ven. Chvíli se tak houpejte a prohlubujte dech.A pak je jedno, kdy se pusťte. Nebojte se ničeho co zažijete. Uvědomte si dech, jak kolem vás houpačkovitě přechází v ten druhý moment a vy jste mezi nimi. A uvědomte si kde jste. A taky to, jak najednou i přes to, jak vnímáte, že se vaše tělo hýbá, si jen uvědomujete i další věc, klid, ticho, zastavení se. Pozor, pro někoho to nemusí být moc příjemné, protože si uvědomíte najednou realitu dvěma současnými způsoby, pohybem těla, střev, dechu, peristaltikou, srdcem a klidem. Zastavením se. To zastavení se proběhne celým tělem. A vyplní ho. Až nyní, když uděláte malý pohyb ucítíte, jej s obrovskou silou. S takovou silou, že když byste s ní naložili neuvážlivě muže i uškodit, tak prosím opatrně. Ti, co se budou moc snažit, vyběhnou z těla a budou to celé muset opakovat. Umění je zůstat v sobě a sebou. Se sebou. Teprve potom můžete začít ovládat sebe i své tělo. Či spíše jinak - naslouchat mu a směřovat jeho pohyby úplně jiným způsobem. Být ničím ve svém těle vám ve využití jeho pohybu dává obrovské možnosti. A ten sex... :)</span></div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-6596135602589070211.post-48188164394505373842017-10-26T11:01:00.000-07:002017-10-26T11:01:00.059-07:00Únava<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-p519BCjm7Wc/WfIiXNgD05I/AAAAAAAAaVs/TpnRAw7MMQYsa1-sZG8e0v-M1vwUeZzrgCLcBGAs/s1600/energy-407710_1280.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1280" data-original-width="924" height="320" src="https://1.bp.blogspot.com/-p519BCjm7Wc/WfIiXNgD05I/AAAAAAAAaVs/TpnRAw7MMQYsa1-sZG8e0v-M1vwUeZzrgCLcBGAs/s320/energy-407710_1280.jpg" width="231" /></a></div>
Unavují nás i pocity = přestáváme cítit. A stejně tak i tělo je unavené z fyzické zátěže. Únava znamená v těchto případech vždy jedno = spotřebovali jsme dočasně zásobu své energie. Ovšem jen dočasně. Po spánku, jídle, nebo změně kontextu naší komunikace se naše motory roztočí znovu.<br />
<br />
Existují dva druhy únavy. Imaginární a skutečná. Obvykle si myslíme,že jsme unaveni, i když ve skutečnosti nic takového nenastalo. Získáme-li novou motivaci (někdy stačí i letní oblečení žen, že pánové) jsem často „překvapeni" jakou energii v sobě ještě objevíme. Říkáme tomu obvykle rčením „chytá druhý dech". Ke stejnému jevu dochází nejen fyzicky, i v oblasti myšlení a prožívání je to stejné. Můžeme pracovat na tom dostat se ke svému druhému zásobníku energie.<br />
<br />
Skutečná únava, odlišná od té prvotní, nastává když jsou vyčerpány nejméně oba zásobníky. A někdy když je vyčerpán i třetí rezervoár. Pak je již nutný odpočinek na všech úrovních jinak se náš stroj zhroutí. Náš stroj je připraven vyrobit každý den vždy aspoň malý nadbytek energie všech tří druhů energií. Využíváme však pouze malou část z toho, co přijímáme. Přesto je naše energie někde ztracená a my odcházíme do postele unaveni, vyčerpáni. Proč?<br />
<br />
Když své tělo přirovnáme třípatrovému domu, jehož každé patro je věnováno zvláštní formě práce. V přízemí probíhá náš fyzický život, v prvním patře prožíváme své emoce a v druhém neboli horním patře probíhá náš intelektuální život. Když tedy pracujeme v jednom z pater nemusíme přeci mít rozsvíceno v celém domě, ne? To by bylo plýtvání. Stejně tak bysme neměli plýtvat energií na všech třech úrovních organismu, když používáme jenom jedno. Když přemýšlíme není k tomu nutný pohyb a naopak když pracujeme fyzicky nemusíme se nijak unavovat myšlením.<br />
<br />
Hlavní zdroje ztrát energie jsou také tři a odpovídají třem patrům našeho domu. Můžeme je popsat jako ztráta z nevědomé svalové činnosti, ztráta z bloudění myšlenek a ztráta z našich trápení.<br />
<br />
Je dobré naučit se vypnout libovolně energii na každém patře, aby náš stroj neběžel, i když nejsme v řídící místnosti. Každá „nevědomá" činnost plýtvá vaší energií. Pouze vědomá činnost se zaměřenou energii energii samu uchovává.<br />
<br />
<b>První šetření energií </b>= zaměstnávat se vědomě a volně a nedovolit žádné činnosti uniknout naší pozornosti a tím utéct s vlastní energií pryč. Např. jak právě nyní sedíte u svého PC? Se vší pravděpodobností sedíte s naprosto zbytečnou námahou. Nohy jsou napnuté, krční svaly natažené, ruce nejsou uvolněné. To znamená, že máte rozsvíceno ve všech pokojích v přízemí i když si čtete, tedy zaměstnáváte druhé patro. Náprava spočívá v uvolnění těla, když jej nepoužíváme. Pokaždé, když tělo nepoužíváme nechme jej uvolněné. Ušetříme obrovské množství energie.<br />
<br />
Bezúčelné přemýšlení = <b>ztráta energie č. 2</b>.Ci vidíte např při cestách vlakem či v autobuse? V tramvaji či MHD? Pozorujte někdy své spolucestující. Nezabývají se řešením konkrétních případů. Jejich mysl pouze přelétá na příhodami tohoto dne, včerejška nebo minulého roku. Nesnaží se přijít ani k nějakému řešení. Vlastně ani nepřemýšlejí. Ale systém mozku, který se zabývá myšlenkami, asociacemi a obrazy využívá vaši energii. Když si později něco uvědomíte a chcete použít mozek k nějakému účelu, zjistíte, že vaše denní spotřeba energie je vyčerpána. Řešení = když přistihnete svůj mozek, jak bezcílně bloumá, dejte mu pevný rámec pro jeho činnost. Zopakujte si násobilku, mantru, řeč na setkání nebo si projděte denní rozvrh. Neponechávejte mysl, aby se sama unavovala.<br />
<br />
Trápení aneb neúmyslné cítění je<b> třetím zdrojem </b>naší únavy a to asi nejčastějším. Více než plýtvání myšlenkami a tělesnou energií. Trápit se kvůli včerejším nebo zítřejším událostem, jenž nejsou přítomné, ale existují pouze v paměti nás okrádá o energii, kterou bysme mohli cítit v přítomném okamžiku. Teď. Řešením je místo toho se soustředit na přítomnou osobu nebo situaci. Ať se včerejšek a zítřek postarají sami o sebe.<br />
<br />
Až vyzkoušíte tyto metody, velmi brzy zjistíte, že máte víc energie než teď potřebujete. A na co ji smysluplně zaměříte bude už na vás. Tak mnoho zdaru s únavou.<br />
<br />
<b>zdroj: </b>Michal Zachar s použitím materiálů A.R. Orange - Šetření naší energií ze sborníku Čtvrtá cesta, nakl. Malvern 2010</div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6596135602589070211.post-44385971901598455462017-07-05T14:28:00.001-07:002017-07-07T00:21:39.315-07:00MEDITACE 4.0<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-TIO5szkU0vA/WV1ZwwnAiaI/AAAAAAAAXxg/tBX9XhL9f7wtW1HwDOGXzOn4kv-dtiFagCLcBGAs/s1600/10247291_534124616696582_4837425073099258466_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="303" data-original-width="500" height="241" src="https://4.bp.blogspot.com/-TIO5szkU0vA/WV1ZwwnAiaI/AAAAAAAAXxg/tBX9XhL9f7wtW1HwDOGXzOn4kv-dtiFagCLcBGAs/s400/10247291_534124616696582_4837425073099258466_n.jpg" width="400" /></a></div>
<div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Někdy jde život ztuha. Jako vzpruha pro někoho může působit i meditace. Lidé se mě často ptají, co je to meditace a jak se dělá. Asi, že sem plešatej, tak si myslí, že mi tím už slezli vlasy a narostla moudrost. Po pravdě to do dneška stále nevím. Ale vím tohle...</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Pod pojem meditace řadíme několik činností, z nichž řada je spojována s dosažením změněného stavu vědomí. Cílem meditace je pro všechny současné meditující zejména kultivace mysli (její zklidnění) a získání vhledu (ať už do smyslu lidské existence a vesmíru nebo do osobních záležitostí). Někdy tento pojem označuje i prosté rozumové přemítání a v některých náboženstvích také určité druhy modlitby. K meditaci přistupuje každá škola různě. Některé používají pouze lidskou mysl, které nabízí primární meditační bod (theravádový buddhismus), jiné užívají externí pomůcky, jako jsou např. mandaly.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Meditujeme-li jen proto, abychom utekli ze světa a zapomněli na své trápení, není to meditace. Jsem-li zklamán z vnějšího světa nebo jsem prostě rozhozený z toho, jak věci nejdou dle mého, pak to asi příliš duchovní stav nebude. Prostě věci nejsou podle mého, jsem tedy nespokojený s tímto stavem. Pronikat meditací do hloubek Univerza může být totiž i škodlivé. Když ne pro nás, pak pro Univerzum určitě.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Kdo hledá v meditaci Boha, ať už v jakékoliv víře, bude asi dost zklamán. To, co se mu jako Bůh zjeví je spíše tzv. channeling, neboli přenos jeho vlastních přání do zjevové podoby. Vytváří si sám svého Boha, kterému věří. Jenže Bůh se zjevuje jen svým vlastním způsobem a hlavně pouze ve svůj vlastní čas. Je mu celkem prd po tom, co my lidé zrovna potřebujeme. Na to nám dal rozum a srdce, poraďme si. Meditací chce také mnoho lidí navázat spojení s Bohem. Jenže, pokud jsme všichni děti Boží, pak je to asi jako plavat v oceánu a hledat moře. A necítíme-li jednotu s Bohem při tom, když myjeme nádobí, uklízíme chodník nebo fyzicky milujeme partnera, pak hledat jednotu s Bohem v meditaci ani nemusíme.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Většina lidí se vzteká, když nemají k meditaci své podmínky. No, nikdy nebude nic ideální. Ale můžeme se jen ideálně pokusit být s Bohem ve vědomém spojení. To je meditace.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Meditací se proto nejčastěji rozumí různé praktiky prohlubování soustředění. To jsou jen její formy. Ačkoli se meditace obvykle považuje za součást východních náboženství s počátkem ve védském hinduismu, je součástí mnoha náboženských systémů a filosofických škol. Důkazem toho je např. islámský súfismus. Podle Steinera se v současnosti praktikují cca 3 přístupy, neboli tři formy, tři cesty okultního vývoje. Proto existují i tři typy meditace, které vedou ke stejnému cíli, ale liší se navzájem jen stupněm oddanosti žáka k učiteli, což je podle něj základní stupeň určující meditaci:</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
► <b>Orientální:</b> Meditace, zvané také jóga, je vývoj, při kterém se jednotlivý, na fyzické úrovni žijící zasvěcený člověk stane učitelem, tak zvaným „guru“ (sanskrt. guru – ctihodný, učitel) jiného člověka. Žák se pak úplně (i ve všech jednotlivostech) spoléhá na svého učitele a závisí na něm. To je cesta vhodná pro indickou povahu. Vylíčeného stavu lze nejlépe dosáhnout, když žák po dobu vývoje úplně vypne své „já“ a přenechá je svému učiteli. Učitel musí dokonce dávat rady i při iniciativě k jednání. Evropská kultura takovou oddanost vůbec nepřipouští. V orientálním školení platí přísný požadavek, aby se žák podrobil svému učiteli. Pokyny, které učitel v orientální okultní výchově dává nelze udělovat veřejně. To, co je podáváno jako pokyny, lze rozdělit do osmi skupin: 1. Jama, 2. Nijama, 3. Ásana, 4. Pránájáma, 5. Pratjáhára, 6. Dhárana, 7. Dhjána, 8. Samádi.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
►<b>Křesťansko-gnostická: </b>Meditace je vývoj, který staví na místo jednotlivého učitele samotného Ježíše Krista, pro všechny. Cit pospolitosti ke Kristu Ježíši, být s ním zajedno, může nahradit oddanost k jednotlivému učiteli. Ale je nutné, abychom k němu byli teprve dovedeni pozemským učitelem. I zde je člověk na fyzické úrovni v jistém směru závislý na učiteli. Cestu křesťanského školení může žák nastoupit na radu učitele, který ví, co je nutné dělat, a který vždy může při každém kroku napravit to, v čem se stala chyba. Ale velikým učitelem je tu sám Ježíš Kristus. Proto je nutná dostatečná víra v to, že Ježíš Kristus skutečně žil. Bez této víry je citové spojení s ním nemožné. To, co se podává jako zasvěcení, lze rozdělit do sedmi stupňů: 1. Mytí nohou, 2. Bičování, 3. Korunování trnovou korunou, 4. Nesení kříže, 5. Mystická smrt, 6. Kladení do hrobu, 7. Zmrtvýchvstání.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
►<b>Rosekruciánská:</b> Nejsamostatnější je člověk při rosekruciánské meditaci (<i>to, ale tvrdí každá liška co si chválí svůj ocásek</i>). Učitel zde není vůdcem, ale rádcem; je tím, kdo dává pokyny, co je vhodné dělat. Zároveň pečuje o to, aby souběžně s okultním školením pokračoval rozhodující vývoj myšlení, bez kterého nelze vůbec okultní vývoj prodělat. Podstatu tohoto rosekruciánského školení lze označit slovy „pravé sebepoznání“. Přitom je nutné rozlišovat dvě věci (a rosekruciánský žák je nesmí rozlišovat pouze teoreticky, ale i prakticky, tj. musí se snažit své poznání uvést do praktického života). Jsou dva druhy sebepoznání: nižší sebepoznání, které rosekruciánský žák nazývá sebezrcadlení; tím se má překonat nižší „já“; vyšší sebepoznání, zrozené sebezřeknutím. Stupně rosekruciánského školení jsou spíše vnitřními stupni a vyžadují, aby člověk pěstoval vyšší duševní život subtilním způsobem. Lze je rozdělit do sedmi skupin: 1. Studium, 2. Imaginace čili imaginativní poznání, 3. Učení se okultnímu písmu, 4. Rytmizování života a dechu, 5. Shoda mikrokosmu s makrokosmem, 6. Pobývání nebo pohroužení se do makrokosmu, 7. Božská blaženost.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Skutečně vystoupit mimo svou bytost znamená zřeknout se sebe. Proto směřuje rosekruciánská výchova k tomu, aby se nižší „já“ dostalo z člověka. V theosofii se podle R. Steinera na počátku jejího působení dělala nejhorší chyba tím, že se říkalo: „Je nutné nehledět k vnějšímu světu, ale zírat do svého nitra.“ To byla velká iluze. Tady člověk nachází jen své nižší „já“, čtvrtý článek své bytosti, který se domnívá, že je něčím božským, zatímco ničím božským není. Abychom poznali božství, je podle rosenkruciánu nutné vystoupit mimo sebe (<i>tím paradoxně posilují své falešné ego</i>).</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<span class="_5mfr _47e3" style="font-family: inherit; line-height: 0; margin: 0px 1px; vertical-align: middle;"><img alt="" class="img" height="16" role="presentation" src="https://www.facebook.com/images/emoji.php/v9/fac/1/16/2665.png" style="border: 0px; vertical-align: -3px;" width="16" /><span class="_7oe" style="display: inline-block; font-family: inherit; font-size: 0px; width: 0px;">♥</span></span> <b>Meditace 4.0</b></div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Meditaci se nestanu duchovnější. Nepřitáhnu si světlo osvícení. Tohle mnozí meditující neradi slyší, protože je jejich pojetí meditace, právě na na prvku forem položeno. Ale sedět 5 minut a nebo celý den, když vytrvale chci osvícení je stejně na prd, jako stát frontu v supermarketu kvůli trendy hračkám. Meditaci nemůžeme chtít. Můžeme jí jen být. A proto se podívejme na meditaci nikoliv z hlediska jednoznačné formy, ale z duálního pohledu. Co v ní hledáme? Podle mne v ní v prvé řadě můžeme najít svou přítomnost.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
A právě proto má každá lidská duše má svůj způsob meditace. Můj způsob meditace nebude vyhovovat vám a váš způsob meditace nebude vyhovovat mně. A je jen obrovská škoda pro nás všechny, že se právě tímto způsobem meditace neprovozuje. Jako meditace 4.0. Meditace, jak ji vnímám já, není jen zastavení mysli. To je v podstatě pitomost. Stačí si přeložit slovo "meditation" z latiny. Protože, proč by pro Boha jakákoliv kultura pojmenovala stav zastavení mysli, názvem přemýšlení?</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Zbytečné mluvení nebo přemýšlení = meditace, je jedním z mnoha způsobů, jak se vyhýbáme přítomnosti. Ale nemáme v sobě mnohem hlubší minulost, kterou si nepamatujeme a se kterou se neztotožňujeme? Mluvím o nevědomé minulosti, která ovlivňuje náš život prostřednictvím zážitků z dětství nebo dokonce z minulých životů. Náš život je ovlivněn také kulturními vlivy, to jest geografickým místem a historickou dobou, ve které žijeme. To všechno má vliv na to, jak se díváme na svět, jak reagujeme, co si myslíme a jak žijeme. Jak bychom si to všechno mohli uvědomit a jak bychom se toho mohli vzdát? Jak dlouho by to trvalo? A i kdyby to bylo možné, co by nám pak zbylo ? To, čeho se nejvíce bojíme. Zjevená přítomnost. Realita hmoty. Peklo pro všechny abstrahující mysli, které si okamžitě tvoří své vidění světa a realitu stále odmítají.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
A tak, jak se v meditaci snažíme odpoutat od vjemů vnitřního i vnějšího světa a proniknout paprskem vědomí jako laserem do mezer mezi jednotlivými myšlenkami, do oblasti nicoty, která v sobě obsahuje okamžik věčnosti, pravdu i nepravdu, jednotu všeho se vším neboli podstatu jevu, události, věci, ale i myšlenky samé, ptám pořád na to samé. Cožpak právě toto není odvrácení se od reality? Jenže my i tím, že se pokoušíme odhalit nicotu, tak stále přemýšlíme. A tato nicota existuje pouze díky našemu přemýšlení! Není potom snaha odvrátit se od tzv. světa "Mája", světa iluzí, největším paradoxem všech dob? Když utíkáme dovnitř sebe sama,, kde si sami sebou a svými channelingovými představami stvoříme nicotu namísto, abychom živě odmaskovali všechny děje, které nám naše nedokonalé smysly neumožňují vnímat v jejich celku, v universu? Prostě žít ve vědomí?</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Stav vašeho vědomí se pozná podle toho, jak reagujete na obtížné životní situace, nikoli podle toho, jak dlouho vydržíte sedět se zavřenýma očima, ani podle toho, jaké máte vize. Mnozí poměrně často meditujeme právě kvůli budoucnosti. Bojíme se totiž své minulosti a tak před ní utíkáme do představ a meditace je pro spousty lidí vhodným kanálem pro tzv. pozitivní vytváření budoucnosti. Jenže budoucnost je obvykle replikou minulosti. Může sice dojít k povrchním změnám, ale skutečná transformace v člověka je velice vzácná, neboť závisí na tom, zda se dokážeme soustředit na přítomný okamžik natolik, abychom se zbavili břemene minulosti. To, co vnímáme jako budoucnost, je součástí současného stavu vašeho vědomí. Je-li mysl zatížena břemenem minulosti, náš život se nezmění. Minulost se v budoucnu jen opakuje, protože nežijeme v přítomném okamžiku.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Ještě jsem meditaci nepochopil plně a obávám se, že ji pochopím přesně, až budu jednou odcházet z tohoto světa, protože nebudu zatížen jeho nástroji. Ale zatím jsem pochopil tolik, že se domnívám, že když vnímám odrazy bytí světa kolem (pomocí metody 3AXIS) a zároveň si je dovedu transponovat ve své mysli do kontextové komunikace; to jest dívat se na ně nejen z vnějšku, avšak i zevnitř a hledat v nich symboly, skryté významy nevědomí, tak je činím vědomími a tím se spojuji s vnitřkem všech a všeho natolik, jak jsem jen schopen. Současně se díky tomuto odrazu dozvídám o sobě základní GPS souřadnice, jenž ukotvují mé vnitřní nastavení ve vnějším světě. Vím, kde jsem a na co se nyní zaměřuji. Nacházím díky nim svou vědomou pozorností přítomnost. Protože tu mohu nalézt pouze tehdy, když vím, kde jsem. Zvnějšku i zevnitř. Já jsem já.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
K tomu nepotřebujete slova. Stačí pohled. Díval jsem se do očí indiánského šamana, s nímž jsem měl kdysi, vést rozhovor. Sedl jsem si tehdy v tee-pee a já tiše seděl, neoslovujíc staršího, čekal jsem na jeho vyzvání. On si zmetek kouřil dýmku míru a nic neříkal. Po chvíli, kdy ze mne opadla nervozita, jsem si všiml, že hovoří. Že už delší chvíli hovoří. Díval se na mne. No nebylo v tom hodnocení, nebylo v tom pohledu nijaké plus mínus, byl v tom jen prostý zájem o to, kdo s ním sdílí jeho přítomnost. Seděli jsme tak tři hodiny. Tři hodiny jsme se dívali jeden druhému do očí. Chvílemi jsme se smáli, chvílemi byly vážní. Byla to úžasný okamžik věčnosti. V tu chvíli sem nevěděl, jak mnoho času uteklo. Měl sem pocit, že to byla chvíle. A světe div se. Od té doby, co jsem byl s ním, jsem se naučil to samé. Když si povídám s klienty či s přáteli, či pracuji s nimi, pak jsem v tom místě, kde jsme. Zajímají mne oni celí, jedineční se vším všudy. A díky tomu ztratí čas svou váhu a běží uvnitř našeho vnitřního pole jinak. Pak se vlomíme do reality a jdeme shánět taxíky. Jak nám to tak rychle uteklo. Tam uvnitř přítomnosti je jediné místo, kde lze uskutečnit jakoukoliv změnu.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Naučit se něco skutečně, můžete jen od lidí, kteří už něčeho skutečného dosáhli. Jedna dáma mne zvala do Tibetu, abych ozvláštnil její výpravu s klienty za duchovními místy a mistry. Poděkoval jsem ji a nikam jsem nejel. Protože jsem měl několik let štěstí, jedno z největších v životě, být v přítomnosti člověka, za kterým jezdí mniši až z Tibetu. A to bylo a je pro mne důležitější nežli výlet.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Nikdo z těch, kteří něčeho v životě dosáhli, vám nebude dávat zvláštní rady ani návody. Oni jsou jen sami sebou a vy, pokud snesete ten jejich zvláštní pohled, se v něm můžete mnohému naučit. V tichu. To je totiž chvíle, kdy vaše duše sestoupí na jedno místo a vy se můžete učit. Jste-li připraveni. A to poznáte.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Někdo může věřit v Boha, ale tato víra není skutečností v jeho životě. On pouze věří v Boha, protože nějaký světec, jogín nebo Mistr řekl, že Bůh je, anebo protože četl o Bohu v duchovních knihách. Jedna velmi milující duše se na mne kdysi láskyplně dívala a snažila se mi cosi sdělit, meditovala a snažila se zklidnit a navázat vnitřní spojení pomocí techniky. Seděla na zemi v krásném interiéru hotelového bazénu a kolem ní tekla voda. Ona měla zavřené oči, ničeho si nevšímala a zcela pohroužená ve svojí techniku přiblížení se k druhému byla pohlcená vlastní představou o tom, jak by to vyhovovalo jí. Já jsem jí v podstatě nezajímal. Neotevřela totiž ani oči. Jen si utvářela představu dle svých mylných zkušeností. Já jsem tuto představu následně zklamal. Ne že bych chtěl, ale proto že to nebyla a nemohl být realita. Bylo to jen její přání, které jsem jen nějakou chvíli odrážel, tak že se jí zdálo (zdání, iluze = májá), že mi rozumí. Neříkám, to pro jakékoliv zlehčování její či té situace. Miluji ji dodnes a budu ji mít rád navždy. Jen si nevšimla, že se na ní jen dívám. S pochopením, s láskou, jaké jsem schopen. Nevnímala je, protože viděla jen svou techniku spojení.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Až pochopíme, že největším projevem lásky je pohled do očí toho druhého, bude na světě ráj. Jenže to chce chtít se dívat a vidět všechno, co při pohledu uvidím. A před ničím svým pohledem neuhnout. A tomu já říkám láska.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Ten můj poslední pohled mne naučil tomu, že ty oči, kterými se snažím zahlédnout Boha, jsou ty samé, kterými se Bůh chce dívat na svět. A tak jen vím, že nejlepší meditací je být přítomným. Zatím vedu 4.0.</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<span class="_5mfr _47e3" style="font-family: inherit; line-height: 0; margin: 0px 1px; vertical-align: middle;"><img alt="" class="img" height="16" role="presentation" src="https://www.facebook.com/images/emoji.php/v9/fa1/1/16/a9.png" style="border: 0px; vertical-align: -3px;" width="16" /><span class="_7oe" style="display: inline-block; font-family: inherit; font-size: 0px; width: 0px;">©️</span></span> MZZ</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
PS: ale MINULOST ani BUDOUCNOST NEMŮŽE ŽÍT ve VAŠÍ PŘÍTOMNOSTI. V současnosti průmysl 4.0 přetváří celé hodnotové řetězce a propojení. Pokud to je v průmyslu, nelze to pominout ani v duchovnu. Třebas spojení já - Bůh - já. Já - jsem - já.</div>
</div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6596135602589070211.post-82996865625646717762017-05-30T08:37:00.002-07:002017-06-01T05:35:32.643-07:00Usnout a už se neprobudit 🎯<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-ZyxjpDIZ0Ss/WS2QDjxhh_I/AAAAAAAATb4/bFNs8XaYMZQ42RIXuMW6l9gmFxNvjGdAACLcB/s1600/Schr%25C3%25A1nka01.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="358" data-original-width="975" height="146" src="https://4.bp.blogspot.com/-ZyxjpDIZ0Ss/WS2QDjxhh_I/AAAAAAAATb4/bFNs8XaYMZQ42RIXuMW6l9gmFxNvjGdAACLcB/s400/Schr%25C3%25A1nka01.jpg" width="400" /></a></div>
Chceme-li dospět, budeme postaveni před otázku. Je smrt ukončením našeho života nebo přechodem do jiné formy bytí? Většina z nás a to dost drtivá (93%) se domnívá, že v tom mají jasno. V dnešní době už přeci skoro všichni věří v to, že život po smrti pokračuje přechodem do jiné formy bytí. Jenomže současně také považují svou tělesnou existenci zde za jedinou formu svého bytí. A jeho kvalitu a vůbec smysl života hodnotí podle toho, jak hladký byl jeho průběh. Tedy to, jak se na život náš dívají druzí. Z vnějšku.<br />
<div>
<br />
Když se zeptáte, co si lidé hlavně přejí, řeknou skoro vždy to samé: zdraví a dlouhý život. A pokud budete jako já dostatečně drzí a zeptáte se a jakou tedy mají představu o smrti a umírání, nejčastější odpověďí je, že o tom dosud nepřemýšleli. A pak dodají, že smrt by měla přijít ve vysokém věku, po plně prožitém životě, aniž by cokoliv z těchto frází, dokázali přesněji specifikovat. A pak řeknou jednu typickou odpověď, na níž se opět shodne (93%) mnoho uživatelů života: smrt by měla nastat rychle, tiše, bezbolestně, ideálně ve stavu bezvědomí - třeba ve spánku. Jen si tak usnout a už se nikdy neprobudit.</div>
<div>
<br />
Nevyhnutelnost smrti vyvolává v lidech nejistotu a strach. O to větší, že na této planetě a v tomto, nám známém hmotném vesmíru existuje jen jedna jistota a tou paradoxně není LÁSKA, ale SMRT. Jsme totiž smrtelní a jednoho dne zemřeme. Lásku můžeme mít, co by součást našeho života. Ale nemusíme. Kdežto smrt jednou potkáme všichni, a to bez rozdílů. </div>
<div>
<br />
A ačkoliv si to v žádném případě nahlas nepřiznáme, tak cvičíme, děláme dobré skutky milosrdenství a soucitu a taky hubneme a věříme v Boha, nikoliv proto, že je to správné, ale proto, že si chceme prodloužit život. Jistě můžeme si tak život prodloužit, ale smrti neunikneme. Ale toto, stejně jako lásku může pochopit jedině ten, kdo se staneme člověkem. Když dospějeme. Když pochopíme, kdo vlastně jsme. Já jsem já. </div>
<div>
<br />
Že jsme duchovní bytosti, jenž se dostali do světa hmoty, aby se naučili vyjádřit se a milovat. Jsme stvořeni k obrazu božímu. A Bůh nás miloval. A jednoho dne se díky smrti vrátí naše duše - naše entita, opět navrátí k stvoření a připojí se ke zdroji. Připojí se jako individuálně se vyvíjející se bytost, který tímto okamžikem, posílí vědomí skupinové psyché, které se říká lidstvo. No čím posílí nebo čím z nás kolektivní psyché zešílí, to je na každém z nás zvlášť. Někdy dál v budoucnu prostě splyneme s jednotou. Proto to není možné už za našeho života. A proto zde není možná tzv. ezoteriky vychvalovaná bezpodmínečná láska. neboť pokud by se realizovala ještě za našeho života odejmutím své lidské přirozenosti a vyvanutím do nicoty, pak si totiž zabíjíme Boha v sobě. Neboť až přijde smrt a zeptá se, cos přinesl Bohu, jako dar svého života, pak vaším výsledkem bude NIC? A proto možná vzniká reinkarnace a karma. Jelikož vám Bůh dá další šanci to pochopit. A znovu a znovu.</div>
<div>
<br />
Jenže toto může pochopit pouze ten, kdo dospěl k tomu, že se smrti nemusí skutečně bát, jelikož je pak jen součástí celku, jednoty z níž vzešel. V duši a na člověku se to pozná, že je v něm klid. A nemusíte senijakbát a strachovat, jelikož už víte. A nebojíte se nečekaných událostí a zvratů. Ty nám ostatně život připravuje neustále. Osudové rány všeho druhu jsou stále skladem. Ať je to smrt blízkých, rozchod s partnerem nebo odloučení od rodiny a přátel. Jsou to body obratu na naší cestě. Staré necháváme za sebou a před námi se otevře to nové. </div>
<div>
<br />
Život bez krizí je možný. To, když vytěsníte všechny problémy na druhé lidi a zásadně si odmítnete pokládat otázky a mít pochybnosti o odpovědích. A mnoho z nás se díky tomu soustředí na etiketu. Na vnější zdání toho, co je “dobré” a “správné”. Neklademe životu otázky a tak zůstáváme bez odpovědí. A taky bez odpovědnosti. Nerosteme. Nedorůstáme. Nedospějeme. Nikdy. Protože skutečný růst je podmíněn překonáváním krizí. Ty v nás obnovují a otevírají další duchovní potenciál, o kterém jsme včera ještě neměli ani tušení.</div>
<div>
<br />
A osud, ten, co nám tyto krize připravuje, nám na nich skutečně participuje díky našemu nevědomí. A jeho spojení s ním. Jsou to naše myšlenky, slova a činy. A zůstávají prosté nebo sprosté. Jsme tu, abychom se vyvíjeli. A jediný, kdo se může svému vývoji vzepřít, jsme my sami. Pak taky nemáme důvod žít. Dostali jsme však dar. Narodily jsme se. Do určitého prostředí a národa. Do určité kultury, doby, a místa. Máme svou barvu pleti a taky svůj přístup k pohlaví. Jsme neustále atakování vnějším prostředím. A vlivu společnosti kolem a lidí nejsme s to uniknout. Rodiče, učitelé, sourozenci, děti, přátelé, kolegové, společnost. To vše utváří naší osobnost. Eliminovat jejich působení na nás, můžeme jen v určité míře. Náš postoj k danému prostředí a věci potom určuje, jaké energie a síly necháme na sebe působit a které nikoliv. Sami si aspoň z 50% rozhodujeme o tom, jaké stránky života si budeme přitahovat. A co na závěr přineseme Bohu jako výslužku.</div>
<div>
<br />
A tak základní otázka, kdo jsme a co je zde naším úkolem, nás bude atakovat čím dál častěji. A bude nás tlačit k zodpovězení. K zodpovědnosti. Protože za svůj život neseme zodpovědnost především my sami, nikoliv daňová správa. A můžeme po celý život tuto zodpovědnost úspěšně vytěsňovat či popírat. Ale jednoho dne na ní budeme odpovídat stejně. Bude to těsně před smrtí. A pro někoho těch pár vteřin v přítomnosti bude ráj a pro někoho peklo. </div>
<div>
<br />
Spiritualita znamená, být si vědom sil kolem nás a pouta, které mne táhne více do hloubky k poznávání světa, života a sebe sama. Duchovno se stává další nosnou částí našeho života. Spirituálním se může stát každý z nás. Jelikož se to vždy týká jeho samotného. Jeho vztahu k tomu, co je za tím vším, co jsme až dosud poznali. Čím více se umíme zklidnit od vzruchů vnějšího světa, tím více jsme připraveni navazovat s tímto prvkem našeho já, s naší podstatou kontakt. Někomu to jde lépe v tramvaji, někomu zase v lese. To je jedno kde. To je soukromá věc každého z nás. Chaos vnějších sil a i vnitřní neklid můžeme ztišit jen naším tichem. Nikoliv nadávkami druhým. </div>
<div>
<br />
Spiritualita je jako láska. Ovšem spiritualita je láska, jenž cítíme k sobě. A je to taky o posunutí hranic. Jsme objevováním sebe sama otřeseni a uchváceni současně. Jen na okamžik se odhrne opona a objeví se přítomnost. To je okamžik, který nikdy nezmizí ze srdce. Ukážeme si absolutno. Navzájem. Já i ego. A tak touha po poznání umožňuje natrhnout ten kabát vnějších zdání a představ (ego) v němž jsme oblečeni a odhalit si svou duši (podstatu). Ale tohle stejně jako lásku k druhému, nelze navodit meditací ani sebevětším úsilím osobního rozvoje. Vzniká v nás. Z nás a současně z milosti podstaty bytí, Boha, říkejme tomu, jak je libo. Vzniká jako vše tady a teď spojením. Dvě zcela rozdílné složky mne (anima a animus) dokáží spolu být spojeny. Pak i já umím být spojen s někým jiným, se svou prací, se svým životem. Spiritualita se nedá popsat slovy. Tu jen prožíváme. A jen tehdy, chceme-li ji sami vyvolat. Nedá se koupit nebo přenést naším láskyplným působením na druhé. <br />
<br />
Smrt je iluze. Když totiž nepochopíme, kdo jsme, odkud přicházíme a kam směřujeme, pak umíráme zaživa. A žijeme zbytečně. To, že je naše bytí bez hranic, to víme, ale ve vřavě a hektice všedního dne, se všechny tyto naše vzpomínky na jednotu, kdysi propadly do nevědomí. </div>
<div>
<br />
Proti strachu a to i nevědomému strachu ze smrti, totiž vždy stojí jeho největší nepřítel. A tím je důvěra. Protože z čeho můžeme mít strach, když důvěřujeme? Jistě. Všichni nás mohou zklamat. I Bůh nás může zklamat. I partner nás může obelhat a stejně tak můžeme obelhávat my sami sebe. A tak důvěřuji, a jsem si při tom všem ovšem vědom, že zklamání je možné. I přes mou důvěru. To, co dělají druzí s naší důvěrou hovoří o nich. </div>
<div>
<br />
Vždy se můžeme rozhodnout, čím se v životě staneme. Zdali “zacharem” neboli člověkem a nebo jen jeho stínem. Zachar hebrejsky znamená: žít tak, abych vycházejíc ze své atavistické, pudové přirozenosti a při tom dospěl v muže (ženu) tím, že jsi vzpomenu na Boha (podstatu jednoty) sám v sobě. </div>
<div>
<br />
A všem těm splývalům a mývalům našich srdíček, dovolte mi položit na přetřes pro vás jednu otázku. Zkuste si na ní všichni odpovědět sami. když tolik toužíte po dokonalosti a po duchovním spojení a neustále jej projikujete do druhých (viz článek <a href="https://www.facebook.com/notes/witcher-wizard-wanbli/n%C3%A1poj-l%C3%A1sky-%C4%8D-666/1101084963325935/">https://www.facebook.com/notes/witc...</a>) - budete stejně jako chcete splývat se zdrojem, s lidmi s přírodou, s láskou, s partnerem s extází - bude i stejně tak chtít splývat se smrtí? A nebo chcete rovnou tady a teď usnout a už se neprobudit?</div>
<div>
<br />
<img src="https://www.facebook.com/images/emoji.php/v9/f84/1/18/1f60d.png" />😍 MZZ - Wa-jamot libbo be-qirbo </div>
<div>
<br />
hudba: Byron Metcalf - Heart Warriors - <a href="https://youtu.be/5cV5DHaVKv4">https://youtu.be/5cV5DHaVKv4</a></div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6596135602589070211.post-34244180304209502402017-05-30T08:01:00.000-07:002017-05-30T08:01:01.747-07:00Nejtěžší a nejméně uznávaná cesta<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-pl1_CdK9qGo/WS2IGUlvZYI/AAAAAAAATbM/ahyeZWKhdkQRBcsjfSzawF40gPwXta2lACLcB/s1600/Schr%25C3%25A1nka01.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="359" data-original-width="973" height="147" src="https://2.bp.blogspot.com/-pl1_CdK9qGo/WS2IGUlvZYI/AAAAAAAATbM/ahyeZWKhdkQRBcsjfSzawF40gPwXta2lACLcB/s400/Schr%25C3%25A1nka01.jpg" width="400" /></a></div>
To, co je skutečně důležité na cestě života, je zahlazovat překážky a ne šplhat na vrchol. Každá práce má dvě základní složky. Materiální a duchovní. A pouze jsou-li tyto v souladu platí to staré dobré rčení.: “chceš-li pohnout světem, pohni sám sebou.”<br />
<div>
<br />
V posledních desetiletích zažívají orientální systémy cvičení neobvyklý rozvoj. Paradoxně. Čím více jim ubývá duchovní podstaty, tím více se šíří tady u nás. Materialisticky založený a vychovaný člověk západního světa se jen velmi těžko či zda vůbec, srovná s hloubkami poznání ke kterým pronikali mistři Východu. Reklamní ruch naší technicky zdatné civilizace, její helénsko -románská kultura, vychovávající po generace milióny lidí v pýše o nadřazenosti nad zbytkem světa - to vše vždy bránilo k pochopení své vlastní moudrosti natož pak moudrosti cizí. </div>
<div>
<br />
Nemluvě o tom, že každá škola, filozofie či systém cvičení, který kdy opustil zem svého vzniku a dospěl do oblastí s odlišnou tradicí hodnot, jinými klimatickými a stravovacími podmínkami, může být přijat jen se změnami. Pouze s určitým přizpůsobením. To však bohužel vede ke ztrátě ryzosti, prostě k určitému rozmělnění. Ani tím, že vyrazíte do místa původu nic nezískáte. Krom razítka v pasu nemáte ani původ, ani tradici a ani dlouholetý život v tělesný či duchovní komunitě. Hinduismus byl pro Indy. Taoismus zase pro Číňany. každý duchovní proud byl určen především úrovni zralosti obyvatel, té které části světa a dané doby. Pro ně měl tehdy onen směr svůj význam. To, že existují i v dnešních dobách svědčí o tom, že obsahovali a obsahují i univerzálnější pravdy.</div>
<div>
<br />
Problém je však v tom, že skoro nikdo a nikomu nedochází celkem jednoduchá rovnice. A totiž, že tyto směry byly před staletími či tisíciletími reakcí na úpadek lidstva jako celku. Pokud by totiž bylo vše v pořádku, to znamená v přirozeném stavu, pak by nebylo důvodu něco vylepšovat. Nebylo by důvodu cestovat osobním rozvojem k dokonalosti. Dokonalost je totiž v přírodě normální a přirozená záležitost. </div>
<div>
<br />
A tak všechny ty hlubinné proudy, cvičení a teosofie usilující o dokonalost člověka, lidstva a jejich vztahu k okolnímu světu jsou v podstatě pasé. Podobně jako v přírodě probíhal jejich vývoj od zrodu, mladosti, zralosti až k svému zániku. K zániku dospělo vše, co dosáhlo svého vrcholu. To protože, jakmile stanete na vrcholu, už není kam jít. Nebo tedy je, samozřejmě je, zase zpátky do údolí. A tak se paradoxně šplhání do duchovních výšin lidstva stává jejich nejkratší cestou do pekel. Cílem bylo dosažení dokonalosti, která se však pomyslně posunula během času zase o kousek dále. A tak se stal cíl již jen abstraktním pojmem - <a href="https://www.facebook.com/notes/witcher-wizard-wanbli/abs-tractus-sta%C5%BEen%C3%BD-z-k%C5%AF%C5%BEe/1078828195551612/">https://www.facebook.com/notes/witc...</a>. Skutečný život do něhož se ono vědění a poznání mělo posunout, byl totiž už dávno někde jinde. Skutečný život je především skryt v jeho pohybu. V prožívání skutečné přítomnosti, nikoliv život ve vzpomínkách nebo v spřádání představ budoucího bez práce tady a teď.</div>
<div>
<br />
Úpadek a rozklad některých význačných duchovních proudů není zaviněn jejich nesprávností, ale tím, že lidé, kteří tyto systémy přenášeli a předávali, co by živé nosiče, jim nakonec sami přestali rozumět. Zkuste se dneska zeptat Číňana na feng-shui a nebo Inda na vastu. Většinou na vás budou zírat a pak mávnou rukou a řeknou samozřejmě s úsměvem, to jo, to dělali dříve. A prd. Učinili z nich přenosem bez ducha svého srdce jen strnulé formy. A to, co je dnes známo a předkládáno z orientálních systémů je spíše odstrašujícím příkladem. Velké množství sekt, škol a hnutí je toho samo dokladem. Pokud je totiž něco vnitřně jednotné, nemá potřebu se to vydělovat z celku. Vydělení z celku provedl většinou učitel či guru přesvědčený o své pravdě. O své cestě. A právě v tu chvíli už ona cesta skončila. Toto se nevyhnulo ani józe či bojovým uměním. A tyhle řádky nemají za cíl nic zpochybnit. Jen nasměřovat pozornost na to, co je skryto za naukou.</div>
<div>
<br />
Velmi dobře to popsal Paul Brunton, když sepsal spis “Nauka skrytá za jogou”, kde jako jeden z mála uváděl, jak je velmi obtížné pochopit vzájemné souvislosti něčeho, co je nota bene z 90% ukryto pod povrchem obecného zájmu. Je to samé, jako by jste se zabývali léčebnými účinky rostlin, hlavně květů a listů a jaksi zapomněli na to, že rostlina má krom nadzemní části, i kořenový systém. Samotný pohled na vrchol cesty, jehož celek je z 90% skryt okolní krajinou, nemůže poskytnout objektivní obraz jeho velikosti a kvality. K tomu je zapotřebí hlubšího zájmu a trpělivosti. Protože každý dostane jen tolik, kolik sám dá. </div>
<div>
<br />
Ale nás učily nedávat nic. Nadávat ano, ale nedávat. Naučili nás mít. Vlastnit. V praxi to znamená naprosto obrátit svůj vnitřní postoj proti své evropské výchově a přirozenosti. Jít totiž za energií dovnitř a ne ven, to znamená objevovat svou pravou podstatu. Takže ano, dojdeme na vrchol, ale jen proto, abychom se dobře podívali, jaká, že to cesta nás ještě čeká. Směrem dolů. Do hmoty. Od abstrakce, od úlétlosti deformované mysli, do každičké buňky našeho těla. Dostat tu informaci, kterou jsme zde získali dolů do hmoty. Ono totiž, pokud chceme vodit energii po páteři odzdola nahoru, nesmíme jen sedět na zadku na kopci a kochat se pohledem. To už bylo. To, aby to fungovalo, to pak musíme sami sejít dolů. Protože to, o co opravdu jde, jde to, aby každý náš pohyb vycházel z naší přirozenosti. Jinak si všichni tím, co děláme, jenom sami lžeme. A ještě k tomu navzájem. </div>
<div>
<br />
MZZ</div>
<div>
<br />
PS: jakékoliv násilí, lámání těla a jeho napětí je nebezpečné a nesmyslné. Každý pohyb, ať je jako dech spícího dítěte. Přirozený. </div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6596135602589070211.post-89837263234341900322017-05-20T05:28:00.002-07:002017-05-20T05:32:26.521-07:00Překladový slovník duchovního naivismu<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-IZuV5M22594/WSA0JPrUmAI/AAAAAAAATQE/GJoIxB83yMQsC5-EL2t56EVSpVxjADctwCLcB/s1600/481_1cae_shadow.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="271" src="https://1.bp.blogspot.com/-IZuV5M22594/WSA0JPrUmAI/AAAAAAAATQE/GJoIxB83yMQsC5-EL2t56EVSpVxjADctwCLcB/s400/481_1cae_shadow.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><a href="http://ilightbox.net/assets/img/photos/caesarlima/481_1cae_shadow.jpg" target="_blank">zdroj</a></td></tr>
</tbody></table>
Většina z nás věří v cokoliv - jenom ne v sebe a dobro svého srdce. Chci poukázat na pár pochybností a naší vlastní naivity ve víře a ne se snad smát někomu, že v něco věří. Víra je filozoficko-společenský pojem, který nemusí být (a často nebývá) spjat s žádným náboženstvím. Víra v užším smyslu, v kontextu náboženské praxe, kde můžeme věřit např. v posmrtný život, reinkarnaci, Matrix nebo cokoliv, co považujeme za správné (na základě výchovy, vzdělání nebo našeho osobního přesvědčení).<br />
<div>
<br />
Podstatné je, že víra je v rámci definice absolutně otevřená, což znamená, že víru i všechna její pravidla si stanovujeme sami, byť podvědomě ovlivněni externími vlivy (nejčastěji výchovou), a nejsou nám nikdy a nijak stanovována zvenčí. Pokud ano, nejedná se o víru, ale o náboženství.<br />
<br />
Náboženství je teologický termín. Každé náboženství je už konkrétním souhrnem (často obrovského množství) chování, zvyků, symbolů, rituálů a postav, jež jsou jeho paradigmatickou (světonázorovou) součástí. Náboženství už nejsou absolutně, ale pouze relativně otevřené; každý se může nazývat věřícím v daném pro něj posvátném příběhu, ale musí už respektovat prvky daného příběhu a používat jeho symboliku, i když zde platí pravidla, které si on sám nestanovil. </div>
<div>
<br />
Náboženské instituce jsou vždy organizované a myšlenkově jsou absolutně uzavřené (dle konkrétní instituce), protože už přímo určují, jak se musí člověk chovat, aby mohl být členem oné církve, sekty, skupiny, a zároveň řeší potenciální trest za porušení těchto vzorců. </div>
<div>
<br />
Každá náboženská instituce je vždycky vázaná na nějaké náboženství a každé náboženství na nějakou víru, ale víra nemusí být vázaná na náboženství a náboženství nemusí být vázané na instituci. <br />
<br />
A teď se asi ptáte, no jo, ale proč to tu tolik zdůrazňujete? </div>
<div>
<br />
Inu protože většina z nás je líná. Jsme líní hledat a nacházet náš vlastní osobní vztah k Bohu. Natož pak Boha. Většina z nás přijímáme informace z okolí pasivně. Neptáme se po jejich obsahu, nepochybujeme o nich. Proč taky? Když jejich příběhy vyprávěli velcí mudrci a stanovují je tzv. posvátné knihy. Dojít k osvícení, s co nejmenším úsilím. Ono se paradoxně říká, že osvícení není o úsilí, ale to úplně do slova neplatí. Stejně jako lze najít některé posvátné věty, které možná nazírány jinou optikou, dostanou najednou jiný smysl. Pokud existuje více způsobů, jak dosáhnout cíle, lidé budou nakonec tíhnout k nejméně náročnému postupu. Lidé nemají přirozenou tendenci hledat a ověřovat zdroje jednotlivých zpráv či informacích, protože je to náročné jak duševně, tak časově.... pak je ovšem jejich vztah k čemukoliv jen povrchní. </div>
<div>
<br />
Zkusme vzít přes drobnohled některé teze obecně nijak nenarušující vesmírnou kauzalitu. Jsou dokonalé. Vyslovované dokonanými lidmi. Proč do nich tedy vrtat? Když snadnější než ptát se je pouze bezmyšlenkovitě přijímat, to, co nám někdo naservíruje, než to, co si sami uvaříme.<br />
<br />
TEZE 1 = Je třeba si vždy uvědomit, že zlo a jeho přítomnost jsou jen dočasné, zatímco dobro je věčné. - POKUD DĚLÍME VĚCI NA TY DOBRÉ A ZLÉ. PAK JE SOUDÍME, VŽDY JEN PODLE SEBE A SVÉHO VÝKLADU SVĚTA. TÍMTO SOUZENÍM POSILUJEME ONO “FALEŠNÉ” JÁ, PRÁVĚ O TOLIK SÍLY, KOLIK JSME SE ROZHODLI VYNALOŽIT NA TO SE HO ZBAVIT. POKUD NEBUDEME BRÁT DOBRO I ZLO JAKOŽTO PŘIROZENOU SOUČÁST SVĚTA, BUDE SVĚT NAVŽDY ROZDĚLENÝ. </div>
<div>
<br />
TEZE 2 = Zlo bude tak dlouho ve světě, dokud zde bude vládnout ego. - OZNAČÍME-LI VINÍKA, PAK SOUDÍME. EGO NÁM DAL BŮH A MĚL K TOMU DŮVOD. PAK TEDY TÍM, ŽE ODMÍTÁME ČÁST SEBE, ODMÍTÁME I BOHA. ROZDĚLUJEME, ZATÍMCO ON VYŠEL Z JEDNOTY, ABY NÁS DOVEDL KE SPOJENÍ. POSILUJEME TÍM EGO NĚKOHO JINÉHO, NĚKOHO, KDO BY SE BOHEM RÁD STAL MÍSTO NĚJ. TÉTO ENTITĚ SE ŘÍKÁVÁ EGREGOR. UKRÁVÝ SE V ASTRÁLNÍM SVĚTĚ A ZASAHUJE DO NAŠICH ŽIVOTŮ SKRZE NAŠE ROZDĚLENÉ A NESJEDNOCENÉ NEVĚDOMÍ. A PROTOŽE JE TO NEVĚDOMÍ, NEVNÍMÁME JEHO PŮSOBENÍ.</div>
<div>
<br />
TEZE 3 = To současně znamená, že jen realizace pravdy a vyciťování jednoty lidstva může zlo zcela odstranit. - NEJDE ODSTRANIT NĚCO, CO TVOŘÍ PROTIVÁHU. TO BY SE ŽIVOT NIKDY NEMOHL VYVÍJET DÁL. ZŮSTAL BY UZAVŘEN V JEDNÉ OSE A ROVINĚ BYTÍ. V JEDNÉ ROVINĚ, NAKLONĚN NA JEDNU STRANU. NEBYL BY VYVÁŽENÝ. A UŽ VŮBEC NE JEDNOTNÝ. A KOMU VYHOVUJE VÍC PŘESUNOUT SVÉ SÍLY DO DOBRA A PÁCHAT DOBRO NEŽLI ZLU? REALIZACE A VYCIŤOVÁNÍ = KONEJ SE ZAPOJENÍM EMOCÍ A NEMYSLI U TOHO. NENÍ ZROVNA TOHLE INSPIRACE K TOMU, JAK ZALOŽIT SEKTU, KTERÁ SE RADĚJI NA NIC NEPTÁ?</div>
<div>
<br />
TEZE 4 = Devadesát devět procent chyb a tím i nesnází a překážek na duchovní cestě je v tobě příteli. Zkoumej neúprosně svůj život a nehledej alibi pro své chyby a poklesky! To, co tě zdržuje od duchovního pokroku, je hlavně ego. Své potíže vždy vystopuj zpět až ke svým vlastním slabostem. Jistěže existují i příčiny mimo tebe (bude o nich řeč později), ale i tak je to jen jediné procento ze sta. Ale i v tom případě skutečnou odpovědnost nese tvé ego. Nikdy je neospravedlňuj. - OBJEV STOLETÍ. JISTĚŽE, TO HLAVNÍ, CO NÁS ZDRŽUJE OD POKROKU DUŠE - TOHO, CO JE UVNITŘ, JE NAŠE VNĚJŠÍ OBRANNÉ POSTAVENÍ NEBOLI EGO. ALE NAPADLO VÁS, NĚKDY SE PTÁT PO TOM, PROČ TOMU, TAK JE? HRAJEME SI NA BOHA? NE! NEVĚŘÍME MU! JINAK BYSME TOHLE NEMOHLI VYPUSTIT ANI Z ÚST NATOŽ PAK JAKO MYŠLENKU REALIZOVAT. PROČ? PROTOŽE POKUD NÁS BŮH ZNÁ VŠECHNY MNOHEM LÍP NEŽLI MY SAMI, PAK POSTAVIL EGO NEJEN NA NAŠÍ OCHRANU PŘED VNĚJŠÍM SVĚTEM, ALE MOŽNÁ I ZCELA OPAČNĚ.</div>
<div>
<br />
TEZE 5 = Vždy se nech vést vyššími ideály. Žiješ-li jen v intelektu a citech, žiješ špatně. - ZVEDNOUT PAPÍR ODHOZENÝ V LESE NENÍ PROBLÉM. PROBLÉM JE UHNOUT ZE SVÉ VYŠLAPANÉ CESTY A DOJÍT K TOMU PAPÍRU A ODNÉST HO TAM, KAM PATŘÍ. PS: KDO ROZHODUJE O TOM, CO JE VYŠŠÍ A CO JE NIŽŠÍ IDEÁL? JINÝMI SLOVY, JÁ TI SDĚLÍM, V CO MÁŠ VĚŘIT. ANEB PŘÍPRAVA NA ABSTRAKTNÍ ILUZE, KTERÉ POVEDOU TVÉ ČINY. VŠICHNI VÍME, CO JE SPRÁVNÉ A CO NE. OTÁZKA JE ZDA-LI SE PODLE TOHO CHOVÁME A JEDNÁME ČI NIKOLIV. TENTO BOD POUKAZUJE NA TO, ZAPOJIT SE DO TVORBY ŽIVOTA KOLEM. ALE VÍME PODLE JAKÝCH A KÝM VYMYŠLENÝCH IDEÁLŮ?</div>
<div>
<br />
TEZE 6 = Překroč strach, podezírání, závist, nenávist a lakotu. Zejména však překroč pýchu, že jako pokročilý žák jógy jsi víc než jiní. Všechno toto vyrůstá z tvého jáství. Znič je klidem átmana. Znič hlavně svou vlastní samolibost. - ZNIČIT SEBE SAMA JE PROGRAM KOHO? JISTĚ, ŽE JSOU VĚCI, NA KTERÉ NEJSME NIKDO Z NÁS PYŠNÍ. ALE NENÍ PAK TOTO, TO NEUSTÁLÉ SEBEMRSKAČSTVÍ, PRAVÝM OPAKEM? PONIŽUJÍCÍ LIDSKOU BYTOST, ZBAVUJÍCÍ JI SEBEVĚDOMÍ, VEŠKERÉHO SEBEVĚDOMÍ, PROTOŽE I TO ŠPATNÉ, JE PŘECI VĚDOMÍM SEBE SAMA. COŽPAK POTOM NEPŘEDÁVÁME TÍM DRUHÝM POKYNEM: “ZNIČ JE KLIDEM”, SPÍŠE NENÁVIST NEŽ LÁSKU?</div>
<div>
<br />
TEZE 7 = Vyzkoumej, které tendence tě vedou k negativním myšlenkám a činům. Nikdy nedovol egu, aby získávalo víc, než dává. Nedovol mu rozptylovat se osobními záležitostmi víc, než je nezbytně nutné. Zjisti, jak dalece tě rozptylují smyslová potěšení. Víc než ve svém egu hledej oporu v božském klidu jáství. Dojdeš-li až do stavu mimo myšlení a cítění, udrž se v něm! Tento stav je tvojí záchranou a milostí. Tvoje osobní názory jsou proti němu jako zrnko písku proti Mount Everestu. - OPĚT STEJNÁ PÍSEŇ. ODEJDI ZE SVÉHO TĚLA A UKOTVI SE V ABSTRAKTNÍ REALITĚ, KTEROU SI ANI NEPŘEDSTAVÍŠ. VĚŘ MI JÁ VÍM, KAM TY JDEŠ. SKORO BUDOVATELSKÉ HESLO KONSOMOLU. MIMO MYŠLENÍ A MIMO CIT, JAKÝKOLIV POCIT. NEJSI NIC, NEMÁŠ EGO, NEMÁŠ CITY, JSI NIC. PAK NEJSI OVŠEM LIDSKÁ BYTOST. CELÉ JE TO O SOUBOJI O TĚLO. PROTOŽE JENOM V NĚM, SE MŮŽE JAKÁKOLIV CIZÍ ENTITA REALIZOVAT V TOMTO SVĚTĚ. JINAK NEŽ SKRZE NÁS, SEM NEMŮŽE PRONIKNOUT. PROTO, JE O NÁS TAKOVÍ ZÁJEM. STARÉ KULTURY MLUVILY O POSEDLOSTECH ČI POSEDNUTÍ DANÉ OSOBY DÉMONY.</div>
<div>
<br />
TEZE 8 = Zejména buď opatrný na přechod do vyššího stavu vědomí. Buď ubezpečen, že každý předchozí stav, tj. nižší, tě bude držet v kleštích. Vyšší psychické zkušenosti ti mohou dát pocit sebepovyšování, zdánlivé svatosti a moudrosti, ale to všechno jsou zkoušky pro tvé ego. Právě v tomto místě své cesty musíš vyvinou nejvyšší ostražitost. Ješitnost, ctižádost a domýšlivost, chvála od jiných, byť dobře myšlená, budou tvé ego povzbuzovat. Dosud latentní negativní sklony ega neúměrně vzrostou a... pád je neodvratný. A padnout můžeš na velmi dlouhou dobu a možná hlouběji, než jsi byl kdy předtím. - JAK NĚKDO MŮŽE JÍT DO VYŠŠÍHO STAVU S EGEM? KDYŽ VE VŠECH PŘEDCHOZÍCH PŘÍSPĚVCÍCH SE O NĚM MLUVÍ S DESPEKTEM A OPOVRŽENÍM. MÍRA OPOVRŽENÍ EGEM, JE STEJNĚ SILNÁ, NAKOLIK OPOVRHUJEME SAMI SEBOU. VYŠŠÍ VĚDOMÍ SE STAVÍ SOUČASNOU KONJUNKCÍ DVOU PROTIKLADNÝCH SIL DVOU OSOB, JDE O TZV. HIEROS GAMOS. </div>
<div>
<br />
Vzpomínky na staré špatné sklony nesmaže v záblesku první vstup do nebe, naopak - v kritické době vystoupí na povrch a hravě tě přemohou dřív, než si to uvědomíš. Zde bude hrát hlavní slovo úskočnost a mimořádná smyslnost, někdy i povahová tvrdost a hrubost. Jsi přece náhle "velký", proč bys měl být i milosrdný k ubožákům, kteří se nedostali tam, kam ty? Ego je zrádné a lstivé, začne-li tě znovu ovládat, je království nebeské na opačném konci. Tvoje předsudky i omluvy ega jsou vrozené, a proto vytrvalé. Království nebeského jsi se sotva dotkl, a třebaže ti pomáhá, pomáhá ti v tichu, nenápadně. Musíš k němu zcela přiklonit, máš-li s jeho pomocí vyjít z léčky ega. Učiň tak ihned! Nikdy to neodkládej. Věž, že duchovní pýcha je nejzatvrzelejší vlastností i vyspělého jogína. Aniž bys co zpozoroval, bude tvá cesta zatarasena nejen vnitřními, ale i zevními okolnostmi, lidmi a hlavně událostmi. Pokušení všeho druhu - káminikáňčana (ženy a zlato) - se budou kolem tebe jen hemžit. Tak můžeš svůj duchovní pokrok buď vůbec zakopat, nebo oddálit o mnoho dlouhých let. - NIKDO TEDY NEPOČÍTÁ S TÍM, ŽE BY I ŽENY MOHLI DOSAHOVAT STAVŮ VYŠŠÍHO VĚDOMÍ? PROČ BY NÁM DUCHOVNÍ VEDENÍ POMÁHALO PŘEKONAT SEBE SAMA? KDYŽ BY NÁS NEBE, CO BY LIDI STAVĚLO, POSTAVILO BY NÁS PŘECE TAK, ABY JIŽ NEMUSELA BÝT PROVEDENA ŽÁDNÁ ÚPRAVA NEBO UPGRADE. PROČ? PROTOŽE BY TO JINAK BYLA ZBYTEČNÁ PRÁCE. PŘÍRODA ČI UNIVERSUM NEVYKLÁDAJÍ SVOU ENERGII NEÚČELNĚ. TO DĚLÁ POUZE ČLOVĚK. </div>
<div>
<br />
TEZE 9 = Do zvlášť nebezpečných fází cesty se dostáváš, je-li tvým úmyslem pomáhat lidem. Pak musíš přímo počítat s opozicemi zla. V tom případě odlož ihned všechny nároky na odměnu či lásku tohoto světa a počítej se všemi druhy svůdných i jiných pokušení. Jsou nevyhnutelná. Jen si pamatuj, že jsou vždy dočasná. I když budou nejvíc pracovat ve tvé mysli, přemůžeš je jen obrácením se k Já, k božskému, nejvýš milosrdnému jáství. Buď bdělý a přísahej sám sobě, že jim nikdy nepodlehneš. Podaří-li se ti to bez klopýtnutí, jsi jedním z milionů. - DĚLEJ DOBRÉ VĚCI ZA KAŽDOU CENU! POHNUTKA K FANATISMU NEJVYŠŠÍHO ZRNA. VYDĚLENÍ SE Z KOLEKTIVU A POSÍLENÍ EGA MYŠLENKOU NA SVOU VÝJIMEČNOST, NA TU, O KTERÉ SE NEMLUVÍ, KTERÉ SI JE JEDINEC VĚDOM. A KDO Z NÁS BY NECHTĚL BÝT VÝJIMEČNÝ. ZVLÁŠTĚ, KDYŽ HO TO NESTOJÍ VŮBEC NIC. </div>
<div>
<br />
TEZE 10 = Střež se zejména pokrytců. - JAK? UŽ NEPLATÍ, ŽE ŠANCI MÁ DOSTAT KAŽDÝ? UŽ NEPLATÍ, ŽE DUŠE JE JEDNA SPOLEČNÁ A ŽE NAŠE LÁSKA JE SPOLEČNÁ? COŽPAK MY JSME TI, KDO MAJÍ ROZHODOVAT O TOM, KDO JE A KDO NENÍ POKRYTEC? O TOM ROZHODUJE KAŽDÝ SVÝMI ČINY. PAK SI STAČÍ PAMATOVAT TO, CO JEDEN DEN ČLOVĚK ŘÍKÁ A CO DRUHÝ DEN DĚLÁ. </div>
<div>
<br />
TEZE 11 = Mnoho lidí má zájem o duchovní pravdy, ale ještě víc je těch, kteří se zajímají o psychické síly, zvrácenosti, čarodějnictví a zvláštní formy sexu. Střež se jich, společenství s nimi způsobuje pokřivení charakteru. Zejména se střež užívání drog, budou tě k tomu svádět. Drogy, to jsou vrazi pravé duchovnosti. - A ASI PROTO VĚTŠINA SEKT PO URČITÉ DOBĚ, KDY DOJDOU PSYCHICKÉ SÍLY KOLEKTIVNÍHO POBLOUZNĚNÍ ZAČNE HLEDAT INSPIRACI V PŘÍRODĚ, TEDY NE V DROGÁCH, ALE PŘÍRODNÍCH STIMULANTECH SE TOMU DNESKA ŘÍKÁ. VŽDYŤ, JAK BY TI MOHLA UBLÍŽIT TRÁVA? A TANTRA NENÍ ZVLÁŠTNÍ DRUH SEXU? NEVYDĚLUJE NĚKTERÉ PRAKTIKY ZA ÚČELEM OVLÁDNUTÍ, TEDY MANIPULACE S LIDSKOU ENERGIÍ? TVOŘÍ A OBJEVUJE SKUTEČNĚ PŘIROZENÝ POTENCIÁL NEBO BUDÍ LIDSKOU ENERGII ZA KAŽDOU CENU ANIŽ BY VLASTNĚ LIDEM DALA NÁVOD K POUŽITÍ?</div>
<div>
<br />
TEZE 12 = Duchovní pokrok není a ještě asi dlouho nebude masový. Jenom jedinci rychle pokračují. Vyhledávej je a drž se jejich příkladů a rad. Vzdaluj se těch, kteří rozdmychávají nenávist, lhostejno ke komu. I těch, kteří žijí bez zábran. Pozor! Dobro i zlo jsou v lidech smíchány. Obojí existuje dokonce i v těch pokročilejších. Jen ti, kteří již zcela dosáhli pravdy, jsou ze zla vyňati. Prarabdhakarma působí však i u nich až do konce. - CHCEME-LI SPOJOVAT NEPOSUZUJME DRUHÉ ZA TO, JAKÝ DĚLAJÍ DUCHOVNÍ POKROK. PROTOŽE TO JE PRÁVĚ POUZE OSOBNÍ VĚC TĚCH NĚKOLIKA LIDÍ, KTEŘÍ NÁS DRUHÉ, SVÝMI ČINY INSPIRUJÍ. NAPLŇUJÍ EMOCEMI, KTERÉ NÁM UKAZUJÍ A DÁVAJÍ NADĚJI K NAŠÍ VLASTNÍ CESTĚ. A KTEŘÍ ŘÍKAJÍ NEVĚŘTE MI NIKDY ANI SLOVO. ALE KAŽDÉ MOJE SLOVO SI OVĚŘTE.</div>
<div>
<br />
TEZE 13 = V tomto století vychází na svět jak zlo, tak i duchovnost. Snaž se žít v míru s vyššími silami dobra. Odlož pocit marnosti a nespokojenosti a postav se stranu duchovních sil dobra. Ani na okamžik nepěstuj negativní myšlenky a city, kritiku, pýchu a domýšlivost. Nejnebezpečnější je opět pýcha: nedovolí ti přiznat si vlastní chyby. Je to právě pýcha a negativní myšlení, které překrývají štěstí duchovního srdce. - TO, CO PŘEKRÝVÁ NAŠI DUCHOVNOST NEJVÍCE, JE TO, ŽE NÁŠ DUCH STOJÍ ZA HOVNO. MY MÁME DUCH-HOVNO, NIKOLIV DUCHOVNO. A ZDE JE PLETEME SI POJMY S DOJMY. DUCH A DUŠE. UTÍKÁME OD TVORBY SVÉ VLASTNÍ DUŠE - A TU TVOŘÍME PRÁVĚ DÍKY NAŠEMU VZTAHU K BOHU. K TOMU BOHU, KTERÉMU SE ŘÍKÁ PŘENESENĚ DUCH. NÁM NESTAČÍ BÝT JENOM ČLOVĚKEM. NAŠE PÝCHA STOUPLA NAD NAŠE ROZLIŠOVACÍ SCHOPNOSTI A CHCEME UTÉCI PŘED SEBOU SAMÝMI TAM, KAM MŮŽE JENOM BŮH. COŽ JE ASI STEJNÉ JAKO CHTÍT UTÉCI JEŽIBABĚ Z LOPATY A Z PECE A SKOČIT PŘÍMO DO SLUNCE. ANI BY TO NEZASYČELO.</div>
<div>
<br />
TEZE 14 = Rozdávej lidem dobro. Rozdávat můžeš však jen to, co máš. Proto buď dobrý! Odmítni ihned všechny negativní ideje, jakmile se objeví v tvé mysli. Každý den před spaním a rovněž tak ráno po probuzení si dávej sugesce, že budeš celý den myslet a jednat správně a pozitivně. Drž se míru, který je uvnitř tebe. Negativní city se v tobě nesmí udržet ani na okamžik. Nebuď nelaskavý a nesnášenlivý. Boj s omezujícími okolnostmi, ale také s vnitřními nepřáteli končí až v poznání a ještě pak musíš být opatrný na drobné reakce hněvu a rozmrzelosti. Ihned je v sobě znič. Buď pevně odhodlán zvítězit nad všemi negacemi. Nahraď je ihned pozitivním myšlením. - BUĎ JEDNOSTRANNÝ. POVYŠ IDEÁL, ABSTRAKTNÍ POJEM NAD SVŮJ ŽIVOT A ON MU ZAČNE VLÁDNOUT. NEGATIVNÍ CITY SI NESMÍM PŘIPOUŠTĚT? PAK JE ALE NIKDY NEMOHU POCHOPIT, A PROŽÍT. PŘIŠLI KE MNĚ JAKO MÁ ZKUŠENOST A POKUD SE JÍ VZDÁM, ANIŽ BY SEM SI JI ZAPAMATOVAL V DUŠI = V TĚLE, SRDCI I MYSLI, PAK K ČEMU, BY MI ONY NÁSTROJE BOHA BYLY?</div>
<div>
<br />
TEZE 15 = Setkáš-li se se zlem, požádej dobro o pomoc a snaž se zlu čelit jedině dobrem. Pak předej všechny výsledky vyšším silám. Nikdy neztrať naději na vítězství dobra. Spoléhej na Boha. - SETKÁTE-LI SE NĚČÍM, CO SE VÁM NELÍBÍ, ALE JSTE SCHOPNI TO RESPEKTOVAT, TŘEBAS S OSOBOU S JINÝM NÁZOREM, ZABIJETE HO? JEN KVŮLI TOMU? A KDO URČUJE, CO JE ZLO A CO JE DOBRO? COŽPAK LZE VÍTĚZSTVÍ ZÍSKAT ZLEM? TEDY BOJEM?</div>
<div>
<br />
TEZE 16 = Víra v pomoc vyšších sil a touha jim sloužit ochraňuje. Nepodporuj nikdy postoj negace, i kdyby se zakládal na pravdě. Drž se však postoje spravedlnosti. Proti nepřátelům pravdy a dobra buď neohrožený! Nikdy s nimi nediskutuj. Vyhni se jejich zlu a obrať se k Já, kdykoliv se s nimi setkáš nebo jsi nucen s nimi jednat. Vzývej Boha o pomoc proti nim. Strach a starost předej svému vyššímu Já. Pomodli se k Bohu a medituj. Uvědom si: Bůh je s tebou stále. Jsi trvale v moci Boží, uvědom si to a ničeho se neboj. - JISTĚ, ANDĚLE VĚŘIT V BOHA MUSÍ. NIC JINÉHO JIM NEZBÝVÁ. ALE VĚTŠINA CÍRKVÍ A NÁBOŽENSKÝCH HNUTÍ A SEKT SE POKOUŠÍ DOSÁHNOUT STEJNÉ ÚROVNĚ. NIKDY S NIKÝM NEDISKUTUJ. NEPOCHYBUJ. SKONČÍŠ JAKO ANDĚL JMÉNEM SVĚTLONOŠ. TEN, KTERÝ BYL NEJVYŠŠÍ MEZI ANDĚLY A JAKO JEDINÝ Z NICH POCHOPIL, JAKÝ JE ROZDÍL MEZI ANDĚLEM A ČLOVĚKEM. DOSÁHL V TU CHVÍLI SEBEUVĚDOMĚNÍ. VĚDOMÍ SEBE SAMA A TÍM ALE ZTRATIL BOHA. NE BOHA ZTRATIT NIKDY NEMOHL, ALE ZTRATIL OSTYCH A POCHOPIL, ŽE TO, CO SE MU DOSUD PREZENTOVALO JAKO BŮH, BOHEM VE SKUTEČNOSTI, V REALITĚ NENÍ. A “BŮH” JEJ ZATRATIL. TEDY TO SE PÍŠE. JAK TO BYLO SE MŮŽEME DOHADOVAT. POKUD NÁM LIDEM, DAL BŮH MOŽNOST VOLBY, JAKO JEDINÝM V NÁM ZNÁMÉM UNIVERSU, POKUD TEDY ANO, PAK PROČ TEDY CHCEME DOSAHOVAT ÚROVNĚ ENERGETICKY NIŽŠÍCH TVORŮ BEZ TĚLA, PROJEVUJÍCÍCH SE JAKO ENERGETICKÉ SHLUKY? A KDO NÁM IMPLEMENTOVAL, ŽE TOTO JE NÁŠ CÍL? KOMU SE HODÍ NEJVÍCE TAKTO DOSAŽENÉ OSVÍCENÍ, KTERÉ JE V PODSTATĚ JEN ODCHODEM DO OTROCTVÍ, KTERÉMU SE ŘÍKÁ RÁJ? NIRVÁNA, ...., ..., ...., .... .</div>
<div>
<br />
TEZE 17 = Nenávist neoplácej nikdy nenávistí, ale trpělivou dobrou vůlí. Před nepřáteli se s přáním dobra všem bytostem ukryj do ticha, na spravedlnosti však trvej. - KDE TEDY VZNIKÁ NENÁVIST V LIDECH, KDYŽ NA PROTĚJŠÍ STRANĚ NENÁVIST CHYBÍ? NEOPLÁCENÍ JINÝMI SLOVY NEUTRALIZACE POLARIT OPAČNÝM POLEM. ALE CO KDYŽ NĚKDO BOJUJE ZA SVOU SVATOU “VÍRU”? CO VŠE SE MU ODPUSTÍ V RÁMCI TOHOTO BOJE? CO SE MU OMLUVÍ, I KDYŽ VŠICHNI VĚDÍ, ŽE JE TO ŠPATNÉ? CO KDYŽ NELZE BÝT TICHO? KDYŽ NA NĚKOHO ZAKŘIČÍTE HNUSNĚ A SPROSTĚ TO, ČEMU SE JINAK ŘÍKÁ KUPA HNOJE VAŠÍ DUŠE A VYHODÍTE MU JI NA HLAVU, CO ČEKÁTE? BUĎ CHCETE STEJNOU ODPOVĚĎ, TEDY NÁSILÍ VŮČI SVÉ OSOBĚ A TEDY ZLO NEBO CHCETE, ABY SE DRUHÝ SEBRAL A UTEKL, TEDY PODLEHL VAŠEMU KOMPOSTU A JEHO ENERGII. CO TŘETÍ CESTA. CO NAHÁZET HNŮJ NAZPÁTEK, ALE S VĚDOMÍM TOHO, ŽE SE TENHLE HNŮJ MŮŽE TRANSFORMOVAT VE SKUTEČNÉ HNOJIVO. ALE TO FUNGUJE POUZE V TOM PŘÍPADĚ, KDYŽ DOTYČNÝ VYMÍTAČ POCHOPÍ CO A JAK VLASTNĚ POHNOJIL. A KDYŽ VY TOHLE DIVADLO USTOJÍTE. TOMU SE ŘÍKÁ POHLTIT NENÁVIST. NIKOLIV BEZ BOJE. ALE BOJUJETE JEN V SOBĚ A S TÍM, CO VŠE TO VYVOLÁVÁ VE VÁS. NEPŘENÁŠÍTE BOJ NA DRUHÉ. AKCEPTUJETE BOJ TÍM, ŽE HO PŘIJMETE. A AŽ PAK SE ROZHODNĚTE ZDA BUDETE TIŠŠÍ ČI BUDETE ŘVÁT. NEVZDÁVEJTE SE SVÉHO PRÁVA NA ROZHODNUTÍ. NA MOŽNOST VOLBY.</div>
<div>
<br />
TEZE 18 = Nediskutuj nikdy s nikým o negacích. - JAKKOLIV SE TOMU MŮŽEME BRÁNIT, NEUBRÁNÍME SE. DUALITA JE ZÁKLADEM NAŠEHO VESMÍRU A S NÍ I NEGACE. OVŠEM NEBUDEME-LI SE BAVIT O NEGACÍCH, NEBUDEME JE MOCI POZNAT A UŽ VŮBEC NE V SOBĚ. TAKŽE JDE NEPŘÍMO O POTLAČENÍ VĚDOMÍ NA ÚKOR NAŠEHO STÍNU. KOMU TO PROSPÍVÁ? BOHU? NAŠEMU VZTAHU K NĚMU?</div>
<div>
<br />
TEZE 19 = Uvědom si, že lidstvo jako celek odmítá dosud otevřít svá srdce. Buď proto opatrný ve veřejné činnosti. Až na výjimky lidstvo neslyší hlas univerza. Odmítá ho a tím na sebe uvaluje stavy utrpení. Lidé se stali necitlivými k božství v sobě, a proto jím nejsou chráněni. Toto je kritická hodina obratu. Násilí a nemorálnost jsou přímými důsledky materialismu. Proto se lidé zdráhají studovat duchovní nauky. Žijí kriticky vzdáleni od svého vlastního duchovního středu. Morálka se ztrácí a sobectví vítězí. Proto je třeba lidem vštěpovat víru ve vyšší život a odstraňovat posedlost vnějším životem. - KDO CHCE, ABY NÁS BŮH POŘÁD CHRÁNIL? DOSPĚLÝ ČLOVĚK NEBO SLABÉ A OPUŠTĚNÉ DÍTĚ? KDO Z NÁS SI CHCE UZURPOVAT CELOU BOŽÍ POZORNOST PRÁVĚ PRO SEBE? DUCH SE ZJEVIL SKRZE TĚLO. SKRZE MATERIÁLNÍ LIDI, JAKÝMI BYLI JEŽÍŠ, BUDDHA, MOHAMED, LAO´C. COPAK JSME NA TOHLE UŽ VŠICHNI ZAPOMNĚLI? SKUTEČNĚ BY NÁS TITO LIDÉ HNALI DO VÍRY, KTERÁ BY BYLA POSTAVENÁ NA TOM, ABY TVRDILA, ŽE BŮH JE NĚCO VÍC NEŽ MY, NĚŽ COKOLIV V UNIVERSU? COŽPAK NENÍ NEJVĚTŠÍ DUCHOVNÍ NAUKOU SÁM ŽIVOT? JO, AHA - ZAPOMNĚL SEM, MY JSME TI NIŽŠÍ A MUSÍME PRACOVAT, ABYSME BYLY VYŠŠÍ...COPAK MŮŽEME NAJÍT BOHA V SOBĚ V MATERIÍ, KDYŽ JSME Z NÍ BOHA MY SAMI VYHNALI VEN DO NĚJAKÝCH NEHOSTINNÝCH ABS-TRAKTNÍCH ROVIN BYTÍ, KDE ŽIJE VLASTNĚ JEN DÍKY NAŠIM PŘEDSTAVÁM?</div>
<div>
<br />
TEZE 20 = Nekritizuj, neprojevuj příliš často nesouhlas nebo hněv. Onemocněl bys. Nedej se odstrašit klopýtnutím nebo vlastními pády. Pokračuj v duchovním úsilí, jako by se nic takového nestalo. - POKUD SE NEMOHU PODÍVAT NESOUHLASNĚ NA SVŮJ DOSAVADNÍ ŽIVOT, PAK VKRÁČÍM DO ŽIVOTA ILUZÍ , V KTERÉM MOHU PADAT NA HUBU KAŽDÝ DEN, ALE VŽDY SI TO DOKÁŽI ODŮVODNIT. OPĚT JDE O OPATŘENÍ, KTERÉ POKUD JE APLIKOVÁNO V SEKTĚ ČI CÍRKVI, PAK VEDE PERFEKTNĚ K POTLAČOVÁNÍ VLASTNÍHO NÁZORU, SRDCE I TĚLA, A TO ZA ÚČELEM DUCHOVNÍHO POKROKU. TEDY V UVOZOVKÁCH. MYŠLENO IRONICKY. POKUD JE ÚČELEM DUCHOVNÍHO POKROKU POTLAČIT, JAKOUKOLIV SLOŽKU SEBE SAMA, PAK TO NEMŮŽE BÝT DUCHOVNÍ POKROK, ALE POGROM. ÚČELEM DUCHOVNÍHO POKROKU JE INTEGRACE, NIKOLIV ROZDĚLENÍ NA TO, CO SE MŮŽE A CO SE NESMÍ. K DUCHU STEJNĚ JAKO DO SLUNCE NEMŮŽETE HUPSNOUT JEN TAK. TO VÁS SPÁLÍ. ZNIČÍ. K TOMU BOHUŽEL KROK PO KROKU, PROTO SE TOMU ŘÍKÁ POKROK POTŘEBUJETE NÁTĚR OCHRANNÝM FAKTOREM. TEDY EGEM. </div>
<div>
<br />
TEZE 21 = Nemluv o sobě, nepiš o sobě. Živil bys tím svůj egoismus a ješitnost. - NAPROSTO BRUTÁLNÍ ODMÍTNUTÍ SEBE SAMA. COKOLIV, CO DĚLÁME, AŤ JE TO MYŠLENKA, POHYB SRDCE ČI ČIN TĚLA, JE VŽDY VÝRAZEM NÁS. NAŠÍ OSOBNOSTI, NAŠÍ VNITŘNÍ PODSTATY, NAŠÍ DUŠE A TEDY I NAŠEHO EGA A TEDY TŘEBA I JEŠITNOSTI. OTÁZKOU JE, PROČ BY TOTO TVRZENÍ MĚLO TAKTO PODANÉ PLATIT? ČEMU TO POMŮŽE? VŽDY JEN TOMU, ŽE SE NEROZVÍJÍ DIALOG, ALE MONOLOG, OTVÍRÁ SE TÍM JEN PROSTOR K BEZMYŠLENKOVITÉMU PŘEJÍMÁNÍ PODANÝCH PRAVD. COŽPAK TOTO NENÍ JEŠITNOST?</div>
<div>
<br />
MZZ</div>
<div>
<br />
PS: “Jednou jsem se zeptal babičky, jak vlastně poznám Boha? Řekla mi, snadno hochu. Poznáš ho ihned. On totiž jako jedinej, po tobě nikdy nic nechtěl a ani nikdy nic chtít nebude. Protože už mu vyhovuješ takový, jaký právě jsi. Objala mne. A dala mi pusu. A ta pusa, ta byla boží ...”</div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6596135602589070211.post-79507744456581379932017-05-16T18:46:00.001-07:002017-05-16T18:46:47.653-07:00Vymítání duchů 🀄<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-XF2JsU5ij2I/WRurXC4GyII/AAAAAAAATKg/4aamEIhIkaATqKu3Q0PyL38UEgkQAZ-5wCLcB/s1600/Central_Asian_Buddhist_Monks.jpeg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://4.bp.blogspot.com/-XF2JsU5ij2I/WRurXC4GyII/AAAAAAAATKg/4aamEIhIkaATqKu3Q0PyL38UEgkQAZ-5wCLcB/s320/Central_Asian_Buddhist_Monks.jpeg" width="254" /></a></div>
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">Pokud chceme normálně dospět, to jest stát se emocionálně vyspělými lidmi, musíme se zbavit předurčení (tzv. “priming”), které jsme získali po té, co jsme se narodili. Kdo z nás řekne, že sešel z cesty, kterou měl předurčenou svými rodiči či jinými lidmi a událostmi z dětství? Kolik z nás vidíme své rodiče, bratry, sestry a další lidi, s kterými jsme vyrůstali jako lidské bytosti bez nálepek autorit, kterým se musíme bezpodmínečně podřizovat, jinak nebudeme mít kontakt s vnějším světem? V kolika našich partnerských vztazích jsme si před rozchodem vůbec neuvědomili, že nereagujeme na nic jiného než na naše stará traumata, která vznikla právě v dětství a s realitou nyní nemají pranic společného? Asi ani jednou. </span><div>
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;"><br />Skoro nejhůře je na tom, i když si to nepřiznává, současná generace “milleniálů”, která se v rámci boje za zážitky, které jim v implantovala agresivní reklama v počátku jejich vzrůstu, kdy jako děti čučeli naprosto na všechno v TV, se naprosto ztratila v sdílení sebe sama do zážitků a opačně. Prostě jejich odpor k tomu, co zažily rodiče, zatížil jejich nervovou soustavu, soustavným odmítáním. Nyní se to už mohlo veřejně a taky se k tomu, kdo dětem myje doslova mozky přidala reklama. Ta, která působí podprahově. A zkuste jako potomci vyhladovělých generací. Jistě získala tím odstup od vlastnictví a od hmoty, ale bohužel nezastavila sama sebe natolik, aby se neodklonila i sama od sebe. </span></div>
<div>
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;"><br />To jest jejím největším problémem je skutečnost, že nyní v negaci na jakékoliv vlastnictví sice sdílí všechno kolem, ale neumí sdílet sebe jako celek. Jelikož hon za zážitky ji permanentně udržuje v dětství, rozdělenou na vnitřní dítě a soudce zároveň, a ona si v jejich souboji neuvědomuje, že by mohla dospět. Nechce. Zážitky se jí líbí. A tím pádem se ani nemůže sjednotit sama v sobě, spojit své ego se svou podstatou. Tak, jak by se mohla spojit s kýmkoliv jiným ve vztahu, mimo sebe. Je pyšná sama na sebe, na svůj “duchovní rozvoj”. Ha, ha, ha. To by, ale sebe sama musela MÍT, tedy se vlastnit. Být svým pánem.. A stejně tak by musela mít i svou laskavou lásku k sobě, potažmo k jiným. Nemá nic. Ani v hmotě a ani v duchu. Má jen agresivní pýchu, která ji v současné křeči spíše ukazuje, jak promrhala život aniž by vytvořila cokoliv, co by za sdílení stálo. Jo, ráda totiž používá jiných, jako výtahu za svými zážitky.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;"><br />Abychom se byli schopni uvolnit z těchto traumat a podprahových pout do vztahu a mít v něm i děti, k tomu je se potřebujeme vyvinout. A vyvinout, znamená uvolnit veškeré negativní předurčení, která mohou pocházet právě od našich blízkých či z TV reklamy. Chci tohle a tohle... V Číně těmto vlivům říkávali “vnitřní démoni” nebo “vnitřní duchové”. Jak se jich zbavit? Aby neovládali to, čemu tak legračně říkáváme “svůj” život, i když nás už v podstatě vůbec není?</span></div>
<div>
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;"><br />No, nejprve si musíme začít existenci takových to démonů, uvědomovat. Pak existuje několik možností. Tao cesty vody si volí a doporučuje zkusit uvolňovat tuto energii nikoliv silou ohně svých představ, ale jejím rozpouštěním a uvolněním z těla a její přeměnou na jinou kategorii skupenství, a tak ji dát možnost se bud plně integrovat nebo nás opustit. K tomuto však musíte svou pozornost zaměřit na své nitro. Nikoliv si představovat, jako v klasických meditacích. Jen sledovat své tělo. Pro tuto cestu je třeba hodně odvahy. Číňané to nazývali “skokem do dračích úst”. To prostě budete svým traumatem znovu kousnuti. A to je pro většinu velký problém. </span></div>
<div>
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;"><br />Problémem je však i to, že když ztišíme sami sebe a odebereme se dovnitř, že se vlastně noříme do vod meditací a zde je uschováno nejedno trauma, i ta o kterých ještě ani nevíme. Malý detail, a skoro nikdo na něj adepty meditací neupozorní. Jeho dopad je citelný. Skokem do dračích úst budete kousnuti. Neboli vyvoláte si onu situaci ( i tu, co jste až dosud nevěděli a nebo, která je na vás navázána jako tzv. sudba rodu z něhož pocházíte). Nebo se energie oné situace, jež vám ublížila, již dávno díky tomu, že jste ji nikdy neprožily, rozrostla natolik, že vám je schopna předvést tak hrůzné divadlo, o němž jste ani nikdy neuvažovali, že se z něj doslova zblázníte. V meditaci totiž většina z nás nedokáže rozlišit, co je meditační zážitek a co je naše představa vybuzena klidem z nitra. Nedokáže, když si většina z nás dobrovolně amputovala své ego, které by toto rozlišit umělo. Ano, další otázka by byla, komu na tom tedy záleží, ale tu zde nyní neřešíme.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;"><br />Jsme kousnuti, proces řešení zranění probíhá. Na stupni energie, jenž funguje takto hluboko naší mysli, není téměř žádný rozdíl mezi událostí, kterou považujeme za reálnou, a vzpomínkami, které nemají už žádný skutečný základ. Nicméně jsou uloženy v našem podvědomí. No a jelikož se učíme pro život se scelit a sjednotit, používáme k tomu oběh energie v těle. Tak se prostě stane, že všechny naše blokace se po jisté době cvičení prostě rozpustí. A tak se naše touha po spiritualitě, stává vlastně překážkou k jejímu dosažení. Lidé používají čchi-kung a meditace stejně, jako by to byly prášky proti depresi. Nikdo například neřeší odpočinek po meditaci a jeho délku. </span></div>
<div>
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;"><br />Meditace nás sice může uvolnit, ale jejím nejvyšším posláním, je učinit nás vědomými ve středu svého já. Svého vlastního bytí. Chápete význam slova vlastního? Pokud nevlastníte vy sebe sama, ale vlastní vás otec guru, sekta či matka církev - je to pořád stejné. Vlastní vás a vaše bytí někdo jiný než vy sami. Pak je totiž to vše, co tito lidé dělají, pouhým bezúčelným hledáním prázdnoty, ale nikdy u nich nedojde, že prázdnota není cíl, ale prostředek pochopení jejího poslání jakožto cesty dovnitř Ducha a naše následné uvolnění z něj do naší vlastní “Duše”. Pokud nepřineseme boží velikost jeho dosažením sami do sebe, pokud si nechceme vzpomenout na Boha v sobě, pak na co tady jsme?</span></div>
<div>
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;"><br />Pokud v sobě nosíte vnitřní démony, tedy představy svých rodičů a generace marketérů o tom, jací máte být, pak žijete pro tyto démony a nikoliv pro svůj život. A pak vše, co stvoříte, od sexuálního vzrušení, přes dítě nebo jakékoliv hodnoty, ať materiální či duchovní, jsou pak tyto všechny kontaminovány projekcí vašich rodičů. A to navždy. Démoni totiž vždy způsobují posedlost či deprese a vy se nemůžete nikdy opravdu dobrat svého plného potenciálu. A vaše emoce tak nepracují pro vás, ale proti vám. Nemůžete se stát přirozenými, když děláte nepřirozené věci, které však dělávala maminka a vy jste to jenom odkoukali. A bezmyšlenkovitě je používáte. Váš svět je z 90% tvořen myšlenkovými představami, které jste přejaly od svých blízkých. Teprve až se jich zbavíte, poznáte, kdo opravdu jste. Teprve pak budete dospělí. Protože, když se něco dotkne našich emocí, nemůžeme na to nereagovat. Emoce jsou totiž díky svým specifickým schopnostem s nejhlubšími rovinami našeho bytí spojeny s námi. Tvoří nás. Tvoří totiž naše příběhy. A ty jsou méně či více děsivé. Pro lidský stav bytí jsou však podstatné. </span></div>
<div>
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;"><br />A proto jako první krok cesty k dospělosti, zkuste nejprve tyto démony uvolnit ze svých služeb. A k tomu je třeba vědět toto:</span></div>
<div>
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;"><ul style="text-align: left;">
<li>Mysl prostřednictvím těla systematicky pohybuje energií v něm obsaženou.</li>
<li>Nalézá shluky energie, jenž se nepohybují a rozebírá je.</li>
<li>Volně plující čchi proměňuje v energii naší Duše nebo ji poskytne svobodu.</li>
</ul>
</span></div>
<div>
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">Chcete žít jako člověk? Vymeťte či rozpusťte své démony. Jinak se zadrhnete v koloběhu iluzí mysli. A ještě ke všemu ne, té svojí. A tak si celý svůj život strávíte žvýkáni tlamou draka. A ta jeho tlama bude plná vašich zkušeností. </span></div>
<div>
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;"><br />MZZ</span></div>
<div>
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;"><br /><a href="https://l.facebook.com/l.php?u=https%3A%2F%2Fyoutu.be%2F9LlVwU8mA0I&h=ATPUsRDgbnudV-8yDwWKqMWdpPhqH69FUSnAocFGlv45jvkrzQyaQmUDWVz04qDc0SJdgk8vRtVZivb3K69WlG3FdBvk6gbkWJUD0TpArUXjNEkwZqtuKjFJwgQvCl0qkvvbVvK0lLs&s=1">https://youtu.be/9LlVwU8mA0I</a></span></div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6596135602589070211.post-77521886123471467842017-04-25T07:15:00.001-07:002017-04-25T07:24:17.224-07:00POČÁTEK ♥<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="" data-block="true" data-editor="6c7dn" data-offset-key="a8qhp-0-0" style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; white-space: pre-wrap;">
<div class="_1mf _1mj" data-offset-key="a8qhp-0-0" style="direction: ltr; position: relative;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-xph94yHlfkM/WP9ZlnMpCkI/AAAAAAAASLA/IWz1Cq-5bKY2CKvciSTf6c3YCa4LTpX4wCLcB/s1600/a3.jpg" imageanchor="1" style="background-color: white; clear: left; color: #1d2129; float: left; font-family: inherit; font-size: 14px; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; white-space: pre-wrap;"><img border="0" height="320" src="https://1.bp.blogspot.com/-xph94yHlfkM/WP9ZlnMpCkI/AAAAAAAASLA/IWz1Cq-5bKY2CKvciSTf6c3YCa4LTpX4wCLcB/s320/a3.jpg" width="240" /></a><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Všichni v něj věříme. Všichni jej opakujeme. Ať už rituálně nebo jen v pocitech. Znamenal totiž ztrátu ráje. Znamenal počátek vyhnanství. Do bídné hmotné existence. Aspoň tak je nám to podsouváno. Jisté je, že připomíná cyklus zrození, sexuality a smrti. Jsme od počátku zahrnuti do obřadu počátku. Jsme jím připomínáni. Návratem do minulosti jsme se totiž stávali znovu a znovu sjednocenými bytostmi. Plnými života. Jako na počátku. V starých kulturách to není jen příchod a oslava Nového roku. Byla to i volba nového náčelníka kmene. Vyhlášení války. Zachránění ohrožené úrody. Nebo vyléčení nemocných. Tam vždy sehrál počátek svou roli. <br /><br />Jako léčebného prostředku se vyprávění příběhu počátku používalo snad u všech kmenů a kultur. Nemocný se tak symbolicky vracel zpět. Stával se účastníkem stvoření a nabýval své ztracené plnosti. Nebyl tím nahrazován opotřebovaný organismus, ale stavěn zcela nový. Když člověk načerpal plně potenciál jenž obdržel při svém zrodu, obrodil se. To je záměrem celého léčení. Umístit člověka na počátek. Do středu všeho. Nikoliv jen obnovit vzpomínku. <br /><br />Nepřipomíná vám to něco dalšího? Věci i děje nejdou příliš zjednodušovat. I tady to může působit jinak nežli je to myšleno. Vezměme prvotní jogu hinduismu a budhismu. Z míst, kdy byla oběma směrům ještě společná. Jde mi o pochopení archaiky světa nikoliv o to dotýkat se něčího náboženství či směru. Podle Buddhy, ale i veškerého indického myšlení byla lidská existence určena k utrpení dokonce už tím, že probíhala v čase. A nedá se toto téma shrnout jednou větou. Zjednodušeně lze říci, že utrpení je v tomto světě založeno a donekonečna prodlužováno karmou, tedy zákonem, jenž je závislý na časovosti: tento karmický zákon nutí k nespočetným převtělováním, věčnému návratu k životu, a tudíž k utrpení. Osvobodit se a strhnout závoj máji se rovná vyléčení. Buddha a jeho poselství je vlastně hlásáním úplně nové léčebné metody. Všechny indické filosofie, asketické a meditační techniky včetně mystiky usilují o stejný cíl: jde jim o to uzdravit člověka od utrpení této jeho existence v čase. Až člověk zničí poslední semínko budoucího života, definitivně se zbaví karmického cyklu a osvobodí se od času.<br /><br />Jednou z technik používaných k tomu a praktikoval ji i Buddha byl návrat k minulým životům (Jogasutra, III., 18). Jde o to vydat se přítomností nazpět do minula a dospět až do okamžiku zrodu kosmu. Absolutního počátku, kdy byl uveden v život i čas. Tak se ten, kdo se vrací časem dostane do počátku. Znovu přitom prožít své minulé životy znamená do učité míry spálit své staré hříchy a částečně se osvobodit od karmy. Je v tom však ještě něco důležitějšího. A to z toho časem paradoxně, že vymizelo. Touto technikou jít časem k počátku se lze totiž dostat do bodu tzv. věčné přítomnosti. Do bodu před počátkem. Jinými slovy, v jakémkoli časovém okamžiku lze zničit čas, když se jím projde zpětně, a nakonec lze vstoupit do ne-času, do věčnosti. To znamená překonat lidský úděl a znovu získat nepodmíněný stav bytí, jenž předcházel pádu do času a koloběhu životů. A ten paradox. Toto lze provést jako člověk. Ten, kdo ví, je ten, kdo si pamatuje počátek. A pamatovat si jej v tomto vesmíru lze pouze jeho ukotvením v těle. V čase a prostoru. <br /><br />A tak se archaická léčebná metoda přibližuje skoro do puntíku i náboženské filosofii a jejím cestám. Člověk starověkých, prvobytně pospolných společností se chtěl vrátit až k počátku světa, aby splynul s prvotní plností a znovu nabyl netknuté rezervy energie novorozeného života. Buddha stejně jako většina jóginů nevěděl, co si počít s počátkem. Snažil se jen oslabit následky, jež tyto příčiny vytvořily pro každého jedince zvlášť. Nejdůležitější pro něj bylo prolomit cyklus převtělování. A jedna z metod spočívala v návratu stejnou cestou životem nazpět, rozpomenout se na své minulé životy až k okamžiku, kdy vznikl tento vesmír. Po této stránce se obě metody podobají. V tom, že uzdravení neboli vyřešení otázky existence se tedy stává možné rozpomenutím se na prvotní akt, na to, co se stalo na počátku. Buddha a jógini nejsou jediní, kdo se rozpomněli na své minulé životy; také šamani byli proslulí stejnými schopnostmi; to by nemělo překvapovat, protože šamani byly právě ti z lidí, kdo si pamatují počátek a vracejí se během svých extází do počátečního bodu. Archaické národy však šli o krok dále. Stali se opět počátkem. Bylo to pro ně normální. Lidé pozdější doby, plni svých bohů a guruů, kteří je archetypově svazovali a znemožňovali jim milovat někoho jiného nežli je, už tuto možnost ztratily. <br /><br />Ještě jedna paralela. Něco podobného se dá vysledovat i s příběhem slavného řeckého myslitele Pythágora. O Pythagorovi se ví velmi málo. Věřil však v minulost i prožité životy a v starých řeckých spisech o Pythagorejcích najdeme zmínky, že často zdůrazňují význam paměti. Pythagorejská tradice souvisí s platónským učením o anamnésis. Nejde o osobní vzpomínky na minulé životy, ale o určitou neosobní paměť, zasetou do každého jedince, o souhrn vzpomínek na dobu, kdy duše rozjímala o idejích přímo. V těchto vzpomínkách není nic osobního; jinak by existovalo tisíc způsobů, jak lze například chápat trojúhelník, což je samozřejmě absurdní. <br /><br />Platónským učením o idejích se řecké filosofické myšlení vrací k archaickému a univerzálnímu mýtu o oné dávné době a dává mu novou hodnotu tím, že se člověk musí rozpomenout, aby poznal pravdu a měl skutečný podíl na bytí. Možná je počátek nahrazen později slovem Bůh. Pak moje příjmení Zachar, jenž v hebrejštině znamená = ten, kdo si na Boha v sobě vzpomněl, v překladu znamená skutečnost, kterou uskutečňujeme po celý svůj život všichni. Rozpomínáme se na počátek. Jsme zachaři. :)<br /><br />A tak prvobytně pospolný pravěký člověk stejně jako Platón ve své nauce o anamnésis nepřisuzují důležitost osobním vzpomínkám. Je zajímá pouze mýtus. Příběh. Můžeme dokonce říci, že Platón je blíž archaickému myšlení než Pythagoras, který svými deseti či dvaceti osobními vzpomínkami na své minulé životy patří spíše mezi vyvolené jako Buddha, jógini či šamani. Pro Platóna je důležitá jedině předexistence duše v bezčasovém vesmíru plném idejí a pravda (alétheia) je jen vzpomínkou na tento neosobní stav. Možná jsme hmotu získali právě proto, aby se tyto ideje uskutečnili. Kdo ví.<br /><br />Dnes můžeme říci, že význam, který tento návrat zpět nabyl v moderních léčebných metodách je už nezpochybnitelný. Hlavně psychoanalýza využila vzpomínání a rozpomínání na prvotní události jako svého hlavního léčebného prostředku. Ale z pohledu moderního duchovního života a ve shodě s židovsko-křesťanským pojetím historického a nevratného času může být tímto počátkem pouze naše útlé dětství, jediné a skutečné osobní počáteční stanoviště. Psychoanalýza proto v léčení uplatnila historický a osobní čas. Nemocný u nás trpí nejen dědičností či místními poruchami (úrazy, katastrofy, viry), ale i následkem otřesů, prožitých během svého života, nějakým osobním traumatem prožitým, na počátku dětství. Na toto trauma nemocný zapomněl či přesněji si ho nikdy neuvědomil. A tvrdě se tomuto uvědomění bránil. Čím? No svým životem. Jeho formou. A vyléčení spočívá právě v návratu zpět, aby byla oživena krize, znovu prožito psychické trauma a přivedeno zpět do vědomí. Tento postup lze vyjádřit slovy archaického myšlení tak, že vyléčení spočívá v prožitku začátku života, tedy narození, v tom, že se staneme současníky počátku. Upřímně k tomu nevidím jako schůdnou možnost regresních terapií. Protože většina terapeutů je sama postižena svým traumatem. A znovu prožit událost, která toto trauma vyvolala, a nepodlehnout jí, vyžaduje nadlidský výkon. Přípravu, čas a prostředky. Nikoliv sobotní meditačku na podlaze v tělocvičně. <br /><br />Freudův objev, že pro člověka existuje prvopočáteční doba, v níž se všechno rozhoduje, a že tato doba je příkladná pro zbytek života, měl obrovské důsledky. Vlastně lze slovy archaického myšlení říci, že existoval určitý ráj = prenatální stadium nebo kojenecké období, než došlo k nějakému zlomu, katastrofě chcete-li (dětské trauma), a nechť je následně postoj dospělého k těmto prvotním událostem jakýkoli, jsou pro jeho život podstatné. A určující. Jung odhalil kolektivní nevědomí, řadu psychických struktur, jež předcházejí individuálnímu vývoji psychiky, o nichž nelze říci, že byly zapomenuty, protože nebyly utvořeny osobními zkušenostmi. Jungovy archetypy se podobají Platónovým idejím: archetypy jsou neosobní a nemají podíl na historickém času jedince, ale na epoše druhu, dokonce na organickém životě vůbec. Proto bylo výletování do nevědomí v archaických časech svěřováno do rukou zodpovědných jedinců. Ne těch, kteří se přežrali houbičkami nebo zhulily trávou a vydali se na rádoby poznávací trip. Na této cestě, kde ani pořádně nevíte, na co narazíte musíte být dvojnásob jemní a slušní. Jinak by totiž následky takovéhoto nediplomatického výletu za reálných a jednoznačným cílem pak v reálném světě odnesl celý kmen či národ. To těm idiotům, co se o to stále pokouší jaksi nedochází. <br /><br />A´t už věříme čemu chceme, v podstatě počátku se vše spojilo. A to podstatné předchází současnému lidskému údělu; že k rozhodujícímu skutku došlo dávno před námi a před našimi předky. člověk je nucen se vrátit ke skutkům prapředka (dle židovsko-křesťanské mytologie Adama), vzdorovat jim nebo je opakovat, zkrátka na ně nezapomenout. Ať už je vybraná cesta k vytvoření jeho prvotní vzpomínky na počátek jakákoli. Nezapomenout na tento zásadní skutek znamenalo zpřítomnit ho, znovu ho prožít. Poznat sám sebe utvořením toho, co se stalo na počátku světa není výsadou pouze archaického myšlení nebo židovsko-křesťaňské tradice. Podobný myšlenkový přístup lze najít i v józe a v psychoanalýze. <br /><br />Víme, že to podstatné předchází současnému lidskému údělu. Především člověk není utvářen jenom svým počátkem, ale také vlastní historií a celou historií lidstva. Právě historie definitivně zbavila čas náboženského obsahu, když odmítla rozlišovat bájný čas počátku a čas, jenž následoval po něm. A tak bod počátku dnes už nemá žádné tajemné kouzlo: prvotní pád ani zlom neexistovaly, ale jen existovala jen nekonečná řada událostí, jež nás vytvořily takové, jací jsme dnes. Mezi událostmi neexistuje kvalitativní rozdíl: všechny jsou hodny toho, aby byly připomínány a stále znovu přehodnocovány historiografickou anamnésis. Neexistují významné události nebo osobnosti: když zkoumáme dobu Alexandra Velikého nebo Buddhovo poselství, a díky tomu nejsme blíž Bohu, než když studujeme dějiny nějaké vesničky v Černé Hoře nebo životopis zapomenutého piráta. <br /><br />Když si před Bohem nejsme rovni my a sami sebe ve své pýše takové ani nepovažujeme, jsem přeci jedineční, tak protože jsme se vydělily z celku, jsme ztratily schopnost nalézt cestu k počátku. O to více, jsou si pak před Bohem rovny všechny historické události. A jestliže člověk už nevěří v Boha, říká: před historií...<br /><br />To, co je důležité, je popřát všem kolemjdoucím k počátku šťastnou cestu. MZZ</span></div>
</div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6596135602589070211.post-46104025854242324762017-04-24T11:50:00.000-07:002017-04-24T11:50:05.978-07:00V červených číslech<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="a-perex" style="background-color: white; box-sizing: border-box; font-weight: 700; line-height: 1.6em; margin: 0.8em auto 1.6em; max-width: 680px;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Auto nejlépe jede s rafičkou v zelených číslech. Stejně tak existuje určité střední pásmo v míře nabuzení našeho organismu, ve kterém jsme schopní se učit, vnímat lidi kolem sebe nebo i svoje vlastní potřeby.</span></div>
<div class="a-content">
<ul style="background-color: white; box-sizing: border-box; line-height: 1.77778em; margin: 0.88889em auto 1.77778em; max-width: 680px; padding: 0px 0px 0px 70px;">
<li style="margin-bottom: 8px;"><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Když jsme zahlcení nějakým intenzivním prožitkem, ať už je to strach, vztek nebo něco jiného, dostáváme se nad toto pásmo, do modu boje o přežití.</span></li>
<li style="margin-bottom: 8px;"><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Když jsme naopak extrémně vyčerpaní, nemáme na kontakt s ničím energii.</span></li>
</ul>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; line-height: 1.77778em; margin: 0.88889em auto 1.77778em; max-width: 680px;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">V obou případech platí pravidlo: <b>Než se pustíme do čehokoliv dalšího, musíme se nejdřív dostat zpátky do zelené.</b></span></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; line-height: 1.77778em; margin: 0.88889em auto 1.77778em; max-width: 680px;">
<a href="https://psychologie.cz/media/cache/69/88/6988392121f47a9e3b70aaff9abd4288.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="142" src="https://psychologie.cz/media/cache/69/88/6988392121f47a9e3b70aaff9abd4288.jpg" width="200" /></a><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Podle teorie aktivace se neustále snažíme hledat takovouto zlatou střední cestu. Existuje něco, čemu se v psychologii říká <i style="letter-spacing: 0.01em;">Yerkes-Dodsonův zákon</i>. Podle něj míra nabuzení organismu silně působí na naše výkony. Čím víc je organismus aktivovaný, tím lepší je jeho výkon – jenomže jen do určité míry, dokud nedosáhneme optimálního stavu. Jakmile je aktivace moc, jde výkon zase dolů.</span></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; line-height: 1.77778em; margin: 0.88889em auto 1.77778em; max-width: 680px;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Můžete si to představit třeba u zkoušek. Je užitečné být trochu ve stresu. Nedostali byste ze sebe mnoho, kdybyste usínali a všechno vám bylo jedno. Ale jakmile se dostanete do paniky, zalykáte se a srdce vám buší jako o maratonu, nezbývá tolik kapacity na soustředění.</span></div>
<h3 style="background-color: white; box-sizing: border-box; letter-spacing: -0.015em; line-height: 1.6em; margin: 0.8em auto; max-width: 680px;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif; font-size: small;">Když přepnete na plazí mozek a zamrznete</span></h3>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; line-height: 1.77778em; margin: 0.88889em auto 1.77778em; max-width: 680px;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Dnes se výzkumem <a href="http://www.jimkepner.com/slides/relational_nervous_system_gestalt/" style="background-image: linear-gradient(transparent 50%, rgb(119, 119, 119) 50%); background-position: 0px 19px; background-repeat: repeat-x; background-size: 2px 2px; color: black; text-decoration-line: none;">emoční aktivace organismu</a> zabývá třeba <b>Jim Kepner</b>. Podle něj se při různých stupních nabuzení těla u lidí „zapínají“ různé okruhy nervového systému.</span></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; line-height: 1.77778em; margin: 0.88889em auto 1.77778em; max-width: 680px;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Když jste v extrémních otáčkách, v panice, velmi rozhněvaní a podobně, spouští se systém „útok, nebo útěk“. Jenže přitom můžete klidně být doma, kde vám žádné objektivní nebezpečí nehrozí. Stačí, když vás třeba chytí úzkost nebo velké napětí.</span></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; line-height: 1.77778em; margin: 0.88889em auto 1.77778em; max-width: 680px;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Na druhém konci otáčkoměru je fungování na minimální výdej energie, hibernace, zamrznutí. Udržování základních životních funkcí, jako když plaz šetří energii.</span></div>
<blockquote style="border: 0px; box-sizing: border-box; font-style: italic; line-height: 1.6em; margin: 1.6em auto; max-width: 1000px; padding: 0px 50px; text-align: center;">
<span style="background-color: #fff2cc; font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif; font-size: large;">Mimo zelenou nejednáme konstruktivně a nejsme připraveni pro dobrý kontakt s okolím.</span></blockquote>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; line-height: 1.77778em; margin: 0.88889em auto 1.77778em; max-width: 680px;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Zdá se to být docela přirozené a logické, ale přesto s sebou tohle poznání nese spoustu praktických dopadů. Pro léčbu nemocí duše, ale i pro každodenní situace.</span></div>
<h3 style="background-color: white; box-sizing: border-box; letter-spacing: -0.015em; line-height: 1.6em; margin: 0.8em auto; max-width: 680px;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif; font-size: small;">Jak se dostat do zelené</span></h3>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; line-height: 1.77778em; margin: 0.88889em auto 1.77778em; max-width: 680px;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Například lidé s těžkou depresí se často nacházejí v úrovni hibernace. Proto bývá užitečné, aby začali brát antidepresiva – ta je dostanou do dostatečně vysokého stupně aktivace na to, aby mohli mít užitek z terapie. Protože ve stávajícím stavu prostě na mezilidský kontakt nemají energii ani kapacitu, a tak jim nemůže pomoci metoda, která na mezilidském kontaktu stojí a padá. Totéž platí pro lidi v akutní mánii, kteří jsou zase na opačném konci. I oni jsou trochu „mimo sebe“.</span></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; line-height: 1.77778em; margin: 0.88889em auto 1.77778em; max-width: 680px;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Malé děti se přirozeně vrací do zelených otáček, nebo jim k tomu pomohou jejich rodiče. Jako dospělí to musíme zvládat sami. A většinou to není zas taková věda.</span></div>
<ul style="background-color: white; box-sizing: border-box; line-height: 1.77778em; margin: 0.88889em auto 1.77778em; max-width: 680px; padding: 0px 0px 0px 70px;">
<li style="margin-bottom: 8px;"><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><i>Když se člověk rozčílí tak, že vidí rudě, pomůže na chvíli se stáhnout z kontaktu a dýchat, nebo si v duchu počítat – aby se vztek neproměnil na něco ničivého.</i></span></li>
<li style="margin-bottom: 8px;"><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><i>Když jsme ve velké tenzi, přirozeně hledáme tišící a zklidňující aktivity.</i></span></li>
<li style="margin-bottom: 8px;"><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><i>A když jsme vyčerpaní, jdeme si lehnout nebo si dáme na uši sluchátka a vypneme telefon.</i></span></li>
</ul>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; line-height: 1.77778em; margin: 0.88889em auto 1.77778em; max-width: 680px;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Jenže samozřejmě existují více a méně zdravé způsoby, jak intenzitu svých pocitů regulovat. Do zelené vás může dostat třeba i alkohol nebo drogy. Dost lidí si dá skleničku před veřejným vystoupením nebo jen tak doma, když jsou v moc velkém vnitřním napětí. Takovému člověku je těžké jeho skleničku vzít, pokud současně nemá jiný způsob, jak snížit intenzitu prožitků a dostat se na snesitelnou a funkční úroveň.</span></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; line-height: 1.77778em; margin: 0.88889em auto 1.77778em; max-width: 680px;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Teorie aktivace může být užitečná třeba k tomu, abychom si uvědomili, že mimo zelenou nejednáme konstruktivně a nejsme připraveni pro dobrý kontakt s okolím. Nemá cenu se o něj snažit, dokud se organismus nedostane do optimálnějšího stavu. Proto všichni potřebujeme své prožitky umět konstruktivně regulovat. Lidem, kteří se to nenaučili v dětství, pomůže psychoterapie.</span></div>
<div style="background-color: white; box-sizing: border-box; line-height: 1.77778em; margin: 0.88889em auto 1.77778em; max-width: 680px;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Zajímavé také je, do jaké míry jsou v tomto ohledu prožitky přenositelné na druhé lidi. Od narození jsme nastavení, abychom vnímali pocity druhých lidí – a to tak, že se odráží v našem mozku i v těle. Zklidnit někoho můžete třeba i svým vlastním klidem.</span></div>
<div class="author-avatar-n" style="background-color: white; display: table-cell; font-family: Lora, Georgia, serif; font-size: 18px; vertical-align: middle; width: 110px;">
<a href="https://psychologie.cz/autor/nela-wurmova/" style="color: black;"><img class="avatar" src="https://psychologie.cz/media/cache/f2/75/f275893157a1896972851c4690b3bb2d.jpg" style="border-radius: 60px; border: 0px; float: left; margin-bottom: 0px; width: 90px;" /></a></div>
<div class="author-info-text-n" style="background-color: white; display: table-cell; font-family: Lora, Georgia, serif; font-size: 18px; margin-left: 110px; vertical-align: middle;">
<h3 class="author" style="color: #8e8993; font-family: Georgia, serif; font-size: 1.11111em; font-style: italic; font-weight: normal; letter-spacing: -0.01em; line-height: 1.6em; margin: 0em 0px; padding-top: 4.8px; word-break: normal;">
<a href="https://psychologie.cz/autor/nela-wurmova/" style="color: #8e8993; text-decoration-line: none;">Nela Wurmová</a></h3>
<div class="about" style="color: #8e8993; font-family: Arial, sans-serif; font-size: 0.77778em; line-height: 1.71429em; margin-bottom: 0em; margin-top: 0em;">
Psycholožka</div>
<div class="about" style="color: #8e8993; font-family: Arial, sans-serif; font-size: 0.77778em; line-height: 1.71429em; margin-bottom: 0em; margin-top: 0em;">
<a href="http://www.terapeuti-brno.cz/" style="word-break: break-word;">www.terapeuti-brno.cz</a></div>
</div>
</div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6596135602589070211.post-57861090844534343752017-04-06T01:04:00.000-07:002017-04-06T01:50:31.935-07:00Jak uvolnit stress?<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Při prvním pokusu stál v meditaci to může být skličující, jednoduše proto, že se můžete cítit úzkost nebo strach jako fyzické projevy v těle ... To znamená, že je blokován tok čchi.<br /><br />Můžete mít pocit napětí, tělesné deformace nebo roznýtování, ale klíčové je, aby jste pochopili, jak tyto emoce proudí do vašeho těla, takže je můžete uvolnit tím nejefektivnějším možným způsobem. V následujícím z krátkých videí ti ukážu, jak uvolnit stres, obavy a strach, že se zaměříš na směru, ve kterém je uvolnění zablokované energie.</span></div>
<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span><iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/zndYkHIIm_c" width="560"></iframe>
<br /></div>
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/UtSOtd0vXVs" width="560"></iframe>
</div>
<br />
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/JeOqQjmmWHs" width="560"></iframe>
</div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6596135602589070211.post-55688010253603559962017-04-01T00:43:00.004-07:002017-04-29T18:01:48.087-07:00Proč je stání jedna z nejlepších meditačních praxí?<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: center;">
Další informace naleznete na stránce <a href="http://www.tonglen-tao.cz/p/rozpousteni-bran.html">ROZPOUŠTĚNÍ BRAN</a><br />
<br />
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/ke7xrR_lw6E" width="560"></iframe>
<br />
<br /></div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6596135602589070211.post-25875962646146047302017-03-25T09:24:00.002-07:002017-03-25T09:24:24.096-07:00Neztrácejte hlavu a pohněte zadkem<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-k4B9KemVk3E/WNZ_xuOa05I/AAAAAAAAR28/_piQdj_NP2o0jR-cBql1e9PN08XYFp3KQCLcB/s1600/17191341_613100078881289_5144373867971124264_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="254" src="https://1.bp.blogspot.com/-k4B9KemVk3E/WNZ_xuOa05I/AAAAAAAAR28/_piQdj_NP2o0jR-cBql1e9PN08XYFp3KQCLcB/s320/17191341_613100078881289_5144373867971124264_n.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><a href="https://www.facebook.com/495876067270358/photos/a.501131873411444.1073741828.495876067270358/613100078881289/?type=3&theater" target="_blank">FOTOZDROJ</a></td></tr>
</tbody></table>
V našem životě se projeví vždy dva základní druhy strachů. Strach ze smrti a strach z nepříčetnosti. První vynechme, k tomu stejně jednou všichni dojdeme a podívejme se na ten druhý. Jde o strach z našeho možné nekontrolovatelného chování. A v tom hraje právě velkou roli společnost. Kolem nás je za posledních 50 let příliš mnoho rozruchu, příliš mnoho hluku, příliš mnoho věcí a taky příliš mnoho špíny.<br />
<br />
A tak tu v tom bordelu pomalu či spíše rychle přicházíme o smysly. Tedy chováme se nesmyslně. Protože jsme plně pod nadvládou svého nevědomí, které nás odřízne od působení svých smyslů. My doslova umrtvujeme svoje smysly. Protože nemáme jinou možnost, jak neslyšet hluk, nevidět špínu a nevnímat neustály pohyb kolem. Všude kolem nás je hyperaktivní prostředí. V takovéto společnosti se nemáme možnost zpomalit, natož pak zklidnit. A tato frustrace posiluje tutéž frustraci, kterou trpí hyperaktivní děti. Totiž neschopnost být alespoň malou chvíli v kontaktu se svým nejhlubším bytím. Se svým já jsem....<br />
<br />
Naše společnost je tak zaměřená na vnější svět, že jsme se naučily žít jen ve smyslových podnětech, které však vymýšlejíce si je v hlavách, tak je ve svých tělech už ani necítíme. Naše city nejsou opravdové. je pro nás důležité něco smysluplného DĚLAT, nikoliv smysluplným BÝT.<br />
<br />
Chceme sice vlastnit mnoho věcí, ale naše vlastní JÁ mezi ně nepatří. Zdá se vám to šílené? To by mělo! Protože je to šílené. A dohání nás to k šílenství, protože nás tento stav čím dál více odděluje od kořenů v přírodě, od země, na níž stojíme, od reality v níž skutečně žijeme. A fakt z toho plynoucí je jeden. A to velmi závažný. Celá naše společnost je naprosto nezdravě zaměřená na sexualitu. Všichni členové společnosti jsou neustále vystaveni agresivním sexuálním podnětům, což je pro mnohé sice vzrušující, ale taky velmi frustrující. Inu, jakmile vás "posedne" takovéto vzrušení, naprostá většina společnosti neví co si s tímto jinak křehkým a intimním okamžikem, má vlastně v povrchové dopravě například, počít. Tam se naše okamžité sexuální pocity jaksi ventilovat příliš nedají. A tak nás takováto sexuální stimulace, přesahující naše možnosti a zásoby energie nutí se odpojit od místa, kde je prožíváme nejvíce, to jest od svého těla. Protože nadměrná stimulace smyslů sexuálními podněty by nás nakonec přinutila doslova se vzdát kontroly sama nad sebou. A toho se rodí již zmíněný strach z nepříčetnosti.<br />
<br />
Jenže pocit je živoucím důkazem spojení emocí a těla a pokud jej v rámci společenské "etikety" potlačujeme, pak z nás vyrůstá v podstatě neurotický jedinec, který právě tím, že potlačuje své vlastní sexuální pocity, trpí nutkáním a touhou je realizovat, jelikož potlačit je může, ale musí někde ventilovat ono vzrušení. Potřebuje ho prožít, uvolnit. A tak se naše společnost od pouhé masturbace dostala za několik desetiletí k velkému nárůstu násilí páchaného už na dětech v rodinách, k sexuálnímu zneužívání a k tomu, že když se řekne láska myslí většina lidí na pornografii. Tenhle stav se nedá odstranit změnou společenského zřízení. Množství informací přicházející k nám bude neustále narůstat. Nepůjde to změnit ani učením ve školách či morálními přikázáními typu "nesesmilníš"...to nefunguje už přes 2000 let. Všichni to víme, ale tváříme se jako, že....<br />
<br />
To vše pramení z naší odtrženosti od naší přirozenosti, ze ztráty spojení s přírodou a s naší skutečnou podstatou, kterou není vědomí všehomíra, ale život uskutečňovaný v našem obyčejném lidském těle.<br />
<br />
A tak má-li člověk strach, že se přestane ovládat, nemůže mít ani kontrolu nad svým chováním. Strach ochromuje tělo a narušuje jeho spontánní funkce. Proto se vyděšení lidé chovají tak podivně. Pocit strachu má své kořeny v minulosti. A tak rozpor dvou našich základních strategií pro přežití, z nichž jedna je ÚTĚK a druhá ÚTOK oslabuje naši vědomou kontrolu. A tím zvyšuje strach. Pokud člověk v dětství někdy cítil vražednou zlost, přesvědčí sám sebe, že kdyby ji dal najevo, rodiče by ho zbili. V takové chvíli mu zbývá jen jedno. Stane se pasivním a potlačí svou zlost. A tím se od dětství tvoří určité vzorce chování a v naší osobnosti, ale hlavně v našem těle se schovává hluboce ukrytá minulost, která je latentně potlačená. Tedy může se z vteřiny na vteřinu stát aktivní silou. Někdy dokonce i situacích, kdy nehrozí žádné nebezpečí, se lidé často bojí, že kdyby vyjádřili onu zlost hodně intenzivně, bude mít jejich chování určité drsné důsledky.<br />
<br />
Víte přání a pocity jsou nesmírně vesmírné síly. A uvolnit je z najatého těla není sranda. Dospělý člověk by měl vědět, že i když má zlost, že by mohl někoho zabít, neuděláte. Pro většinu tvorů chovajících se přirozeně, je smrt druha něco nevhodného a nerozumného. A právě PROJEVEM dospělosti je schopnost cítit i třebas vražednou zlost, ale nenechat se jí ovládnout a skutečně zabít. PS: když budete někdy řešit, to, zda-li jedinec stojící proti vám by vám mohl ublížit ze zlosti - všímejte si jeho hlasu a pohledu, očí. Když hodně křičí, ale v očích se nic hrozného neděje, chová se jako malé dítě. Ovšem pokud je hlas zastřenější, úsečnější, ale oči jsou tak pronikající vámi tak, že se vám až zježí chlupy, pak se pokuste, co nejrychleji odejít ze situace. A to nejen pro své vlastní dobro.<br />
<br />
A dalším pocitem, krom křiku spojeným se strachem z nepříčetnosti či odevzdání se situaci, je sexualita. Dospělý zdravý jedinec se nechá unést intenzivní sexuální vášní, stejně jako výraznou zlostí. Mohu být "šíleně" zamilovaný a nebo mohu "šílet" z toho, že druhý zradil mou lásku. Když člověk totiž ví, jak se cítí, a ví, co mu umožňuje konstruktivně vyjadřovat své pocity, pak to znamená, že je už v sobě přijal. že přijal sám sebe se všemi pocity (pozitivními i negativními.). Ovšem jednání vycházející ze sexuální touhy, které si onen dotyčný neuvědomuje, nepřiznává a naopak vytěsňuje, způsobuje to, že se pak on sám stává snadnou kořistí nevědomé sexuality. Stačí jen dotyk v oblasti genitálií. I pouhým pohledem. Neustojí to. Doslova. Ať je to ze zlosti či sexuální touhy, člověka ovládne tak silné vzrušení, že ho nedokáže kontrolovat a už vůbec ne ovládat. Musí ho však nějak ventilovat. A proto buď vybuchne zlostí a nebo se zaměří na sex. A takovéto chování není paradoxně známkou žádné vášně, ale strachu. Strachu z nepříčetnosti, říkejme možná spíše z intimity. A právě tato přílišná intimita je kořenem vašeho STRACHU z NEPŘÍČETNOSTI. Je děsivá právě proto, že je v ní skryta možnost, že člověka OVLÁDNE ten DRUHÝ. Stejně jako to kdysi dělali rodiče. A tak nás a naše vnitřní dítě dohání k šílenství taky tato rozporuplnost: svádění a odmítání; láska a nenávist.<br />
<br />
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-Ex5DXmRBrew/WNZ6dcbh03I/AAAAAAAAR2s/UmimDkzTe7Ep_2bHCTxVeubLivKbJaNygCLcB/s1600/bioenergetika_2_uzemneni_sex.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="183" src="https://3.bp.blogspot.com/-Ex5DXmRBrew/WNZ6dcbh03I/AAAAAAAAR2s/UmimDkzTe7Ep_2bHCTxVeubLivKbJaNygCLcB/s400/bioenergetika_2_uzemneni_sex.jpg" width="400" /></a>Zvládnutí silných pocitů je známkou lidské dospělosti. Takový člověk s nesnaží své pocity jen tak "ustát", ale prožít. Většina společnosti (cca 93%) však řeší bolestné a nepříjemné situace tím, že se odpojují od svých pocitů. Už od dětství. A to tak často, že to, co v pozdějším věku, většina z nich považuje za pocity, jsou jen představy čili myšlenky. Tedy pokud je zvládají, znamená to, že sami sebe - a tedy i svou SEXUALITU přijali a začlenili vše do svého ega, do své osobnosti. Což je v podstatě nemožné pro člověka, jehož osobnost je zaměřena na přežití, právě proto, že přežití je zcela závislé na potlačování vlastních pocitů. Co tedy udělat se svými sexuálními pocity?<br />
<br />
Legrační je, že většina lidí netuší, že relativně sexuální pocity se dají zvládnout snadněji než ty slabé. Slině působící mají více energie a tím pádem jsou schopny být lépe uchopeny. Cvičení, které se dá provádět k posílení pocitů vlastní sexuality aniž by však docházelo v pohlavních orgánech k nadbytečnému napětí. Cvičení se provádí na podložce, matraci nebo na posteli. Lehnete si na záda, skrčíte nohy, které jsou v rozmezí 20 - 30 cm od sebe, zakloníte hlavu, zapřete lokty, které tak pomáhají podpírat i paty, a nadzvednete pánev. Podložky se dotýkají jen lokty, hlava a přední část chodidel. Dýcháte-li uvolněně a hluboce, proudí vám do pánve energie, která začne vibrovat a pohybovat se nahotu a dolů. je to přirozený pohyb, a člověk ho může vnímat jako příjemné dráždění v oblasti pánve, a to je sice sexuální, ovšem nepůsobí na pohlavní orgány. Zde mnoho lidí dostane strach, protože pánev se při tom, čím více jste v klidu, se tím více začne samovolně pohybovat. Vyděsí se proto, že když jsou pohyby hodně výrazné, člověk má právě proto pocit, že nad nimi nemá kontrolu. Nemučte se. Nemusíte si nic při cvičení dokazovat. Začnou-li vás bolet svaly stehen, vydržte jen tak, jak dlouho to půjde a pak to prostě zkuste znovu. Pravidelné provádění tohoto cvičení posiluje a uvolňuje svaly a napomáhá rozvíjení sexuálního pocitu. Prostě neztrácejte hlavu a pohněte zadkem.<br />
<br />
Posílení sexuality se projeví v očích. Oči se stanou jasnější a živější. I toto se dá cvičit, ovšem to doporučuji pouze s tím, kdo se tomuto věnuje a nedá se pak vaším sexuálním pohledem polapit. To není legrace, to si zahráváte se silou, která dává život. Pro většinu lidí to není snadné, protože se stydí a bojí se dát najevo své skutečné sexuální pocity. To platí především o těch lidech, kteří byli sexuálně zneužíváni. Proto je k tomuto cvičení zapotřebí zvláště vlídnou a neosobní mysl.<br />
<br />
A další doporučení, jak z té vlastní sexuality a světa kolem nezešílet? Nenavazujte žádné sexuální vztahy bez toho, aniž byste k onomu druhému necítili silnou lásku. Pokud se touto radou dokážete řídit, dokážete lépe ovládat své sexuální pocity a tím posilujete svou podstatu i své ego. přetlak je-li moc velký, je lepší ventilovat jej s pomocí masturbace než tím, že běhám od náruče k náruči.Vědomá kontrola silného pocitu je projevem vyzrálého člověka, který se umí přirozeně ovládat.<br />
<br />
A nebo můžete být tím věčně "nevyšukaným" a nezralým dítětem, které sice nedává najevo své skutečné silné pocity, aby nevypadal divně, ale jakmile si jej takový pocit najde, podlehne mu bez uvažování a s prstem namířeným na toho druhého a obviňujícím křikem: "za to může on". Vždy jsme si za to mohli my sami. Svým přístupem ke svým pocitům. Protože pocity jsou i náš život. Formují ho a utvářejí. Chceme být my sami naplnění strachem nebo láskou? Lidé si většinou uvědomují, že mají strach, až ve chvíli, kdy jim hrozí ztráta lásky nebo pocitu bezpečí. Ovšem jejich strach je pořád ukrytý pod povrchem těla a brání mu odevzdat se intimnímu vztahu naplno. Oddat se druhému. Přirozeně. Ne pod nátlakem. Lidé však jen kličkují mezi příliš silnými pocity - sexualitou, strachem z nepříčetnosti, necitlivosti a strachem ze smrti. Nepřirozeně přežívají. A tomu říkáme láska. Hmm. Nezní to moc optimisticky. Já vím. Tak neztrácejte hlavu a pohněte zadkem.<br />
<br />
MZZ<br />
<br />
▬ na motivy knihy Radost od A. Lowena<br />
<br />
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/YOHCWSadPx0" width="560"></iframe><br /></div>
Unknownnoreply@blogger.com0