Zobrazují se příspěvky se štítkemduch. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemduch. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 7. srpna 2020

Lenost 3x a dost...

Lenost je běžná lidská vlastnost. K naší obrovské škodě omezuje naší bdělost a podkopává naši důvěru a sílu. Lenost je trojího typu. První typ lenosti nás posedne jakožto orientovanost na pohodlí. Druhý typ má za následek ztrátu naší odvahy. A ten třetí v nás vytváří postoj “je mi to úplně fuk”. To jsou tři zvykové vzorce naší mysli, v kterých můžeme lehce uvíznout. Jediná možnost, jak je spolehlivě překonat, je to, že je vědomě prozkoumáme a tím rozpustíme jejich sílu. 

První typ lenosti - tzv. na pohodlno 
je založena na naší chuti vyhýbat se nepohodlí. Pomalu se jí ukolébáváme tak, že si zvykneme se překážkám v životě vyhýbat než je překonávat. když prší, nasedneme do auta a popojedeme o půl bloku na nákup, abychom nezmokli. Jakmile se teploměr šplhá nad 25 stupňů hledáme ovládání od klimatizace. A při prvním mrazu zapínáme topení na maximum. Přesně tímhle způsobem však ztrácíme kontakt se strukturou života. začínáme si zvykat na rychlá řešení, která v přírodě neexistují a tím i na to, že automaticky přijde výsledek. A tak vždy být nemusí. 

A právě tenhle typ lenosti nás vždy téměř spolehlivě dovede k agresivitě. Když nám někdo postaví do naší prvoplánově naivní cesty překážku rozzuří nás to. Když nefunguje auto, když nám vypnou vodu a nebo dojde k výpadku elektřiny a my plnou lednici i mrazák - explodujeme. A tahle orientace na snadno dosažitelné věci otupuje náš smysl pro vnímání a skutečné ocenění věcí . Pro ocenění zvuků, vůní, pohledů. Jsme kvůli tomu nespokojení.
Druhý typ lenosti je ztrátou odvahy. Cítíme v sobě jakousi beznaděj, často doprovázený pocitem, že “jsme chudáci”. Máme dojem, že jsme na tom zle, že nemáme sílu vyřešit ty věci, které před nás staví svět. Sedíme před televizí, čučíme na romantické filmy, jíme, pijeme, často kouříme a tupě přepínáme program za programem. Nemůžeme se ani pohnout za nějakým svým snem, abychom udělali něco proti tomu. A když už se něco donutíme udělat, děláme to s obrovským pocitem studu. Uděláme tak často gesto navenek, jakože jsme tu lenost prolomili, ale v sobě si pořád držíme beznaděj. I to samotné gesto, kterým se rozhýbáme a pohneme k nějakému výkonu, je výrazem ztráty odvahy. Už nemáme naději, Jsme nejhorší a nic se mi nepodaří. Stále dokola si to omíláme v hlavě. Zapomněli jsme, že nejvíce nám pomáhala radost a těšení se ze společně prožitých chvil plných poznání a vnímání druhých kolem sebe. Ztratíme odvahu se podívat i sami sobě do očí v zrcadle. 

Třetí typ lenosti je charakteristický jeho rozhořčením. Je mi to úplně fuk = dali jsme světu něco a předpokládáme, že svět nám to stonásobně vrátí. Zatímco předchozí ztráta odvahy byla skoro až jemně zranitelná, tahle sekvence je mnohem mnohem horší. Je agresivnější a vyzývavější. “Svět je zkažený. Nedává mi, co si zasloužím.” - výsledkem tohoto postoje je vždy rvačka, ať už v baru nebo doma. A nebo zalezeme pod peřinu přitáhneme si ji přes hlavu a trucujeme. běda, když se nás někdo pokusí rozveselit. Zabijeme ho. Žijeme v tu chvíli v pocitu, že jsme jako lidé nedocenění a že nás druzí jen snižují. Ale taky nechceme najít cestu, jak z toho ven. Chceme jen vysedávat a cítit se vinou svých chmur sklíčeně. A tuhle svou lenivost využíváme jako nástroj pomsty. A neuvědomujeme si, že právě tenhle typ se snadno zvrtne do ochromující deprese.
Všichni jsme si zvykli používat tři strategie, které se vztahují k lenosti nebo vlastně jakékoli znepokojující emoci. Proboha láska, šup a zdrhnu. Znáte, ne? jsou to tři naprosto bezcenné strategie = STRATEGIE ÚTOČENÍ, STRATEGIE SHOVÍVAVOSTI K SOBĚ SAMÝM a STRATEGIE IGNOROVÁNÍ.

Obzvláště oblíbená je bezcenná strategie útočení. To, když vidíme svou vlastní lenost, kupř. vstávám až v půl jedenácté, tak zatracujeme sami sebe. Kritizujeme se a obviňujeme se za to, že si příliš libujeme v pohodlí, politujeme se, zívneme a spíme do dvanácti. Nevstáváme z postele a vyžíváme se v pocitech špatnosti a viny.

Bezcenná strategie shovívavosti k sobě samým naši lenost ospravedlňuje mnohými argumenty a ještě jí na konci zatleskáme. Ideální slovo výmluvy v tomto případě je: "Já jsem prostě takový.” Nezasloužím si strádání a nepohodlí. A najdu spousty důvodů proč být naštvaný a nebo spát 24 hodin. Sice nás u toho skoro vždy přepadnou pochybnosti nad sebou samým, ale zdárně je zaženeme a sami sebe přesvědčíme, abychom nad sebou zamhouřili oko a své chování si odpustili. Hlavně by nám měli odpustit ti, vůči nimž se v takovýchto chvílích chováme jako naprosto svéhlaví idioti.

Strategie ignorování sice chvíli vypadá, že zabere. Ale když skončí, je síla její negace několikanásobná. Distancujeme se při ní od druhých. Říkáváme si tomu pyšně např. : “dáváme si nyní v manželem ve vztahu odstup” a podobné jiné nesmysly. Otupujeme a oblbujeme sami sebe jen proto, že si chceme udržet od těla NAHOU PRAVDU. Pravdu o tom, jaké je vlastně naše chování vůči sobě a druhým. To pak přepneme ihned na autopilota a vyhýbáme se přílišnému pohledu na to, co děláme špatně. A zdrháme a zdrháme. Co nejdále. Věříte, že většina zahraniční turistiky je založená právě na tomhle?
Co s tím? Inu, obvykle se nám lenost nechce prozkoumávat. Chceme být k sobě shovívaví, ignorovat nebo zatracovat. Chceme pokračovat v bezcenných strategiích, protože si neuvědomujeme, že úleva, kterou přinášejí je pouze chvilková. Chceme pokračovat ve svých útěcích orientovaných na pohodlí. Promlouvat k sobě do nekonečna o tom, jak jsme ztratili odvahu a přežvykovat bezzubě v puse fatalismus, že je nám všechno fuk.

V určité fázi vás potkají otázky. Například si uvědomíte, proč vlastně trpím? No asi proto, že když jsem to 3x udělal blbě, tak to zákonitě k lepšímu výsledku nepovede a nemůže za to nikdo jiný než já. To je ta nahá pravda, co nechceme vnímat. A mimochodem lenost je mistrem ve vymýšlení výmluv typu: kdo za to může. Ty, dycky ty, já ani náhodou.

To, co pomáhá je soucit, jemnost a něha. Musíme poznat, že ostatní zažívají podobné strachy jako my. Dáváme si pozor na historky, které nám v panice hledaného řešení servíruje mozek a všímáme si, jak nám kupříkladu dříve ohebné tělo tuhne. A najednou pochopíme, že historkám (a hysterkám) už nemusíme věřit. Zkusíme dýchání tonglen - http://www.tonglen-tao.cz/p/tonglen.html, meditujme vsedě, zkoušejme se naučit mudry a dýchat s nimi do celého těla. Najednou zjistíme, že to, co nás zahlcovalo a zplavovalo byla jen syrová emoční energie (A my nevěděli, co s ní. Ta pochází z nedostatečně zpracované vlastní sexuality a začíná v pubertě). Začneme pociťovat určitou něhu a uvědomujeme si čím dál víc, že stejně jako my se nechává chytit každý a že my máme všichni možnost být skutečně svobodní. Ne spoutaní svou vlastní leností.
Lenost není strašná ani báječná. Je to základní kvalita energie, která je pouze neukotvená a neklidná. Klid a ukotvení ji můžeme dát tím, pro co se rozhodneme, že se stane naším životem. Je to obrovská možnost transformace. Ta nám totiž odemyká obrovský rezervoár sil, jenž byl obvykle zablokován naší tendencí od všeho důležitého utíkat. Jako to dělají malé děti. Když neví, co mají dělat, aby byli okolím přijímané, najednou zvadnou a předstírají nemoc nebo cokoliv, co jim umožní přežít. Někdo v tom vydrží skvěle až do důchodu. 

Naše lenost se naším rozhodnutím rozpadne. Bez klapek na očích i uších, které nám k tomu pohotově nasadí ego, se totiž spojujeme s novou čerstvostí života. S jeho novou vizí. Která nahradí naši vlastní lenost = egoistickou bezohlednost tím, k čemu bychom mohli dojít všichni, když bychom nebyli líní. K pomoci a soucitu. K sobě a pak i druhým.
A přejme si k tomu, co k tomu říkával ctihodný Chögyam Trungpa Rinpočhe: “Nechť jsi v zahradě mdlého rozumu bombardován kokosovými ořechy bdělosti.

neděle 11. srpna 2019

Po schodoch aneb ENERGO - MYOTRANSFER

Dosažení duchovní úplnosti při spojení muže a ženy v jedno tělo. A co k tomu dodat dnes. Dnes, kdy už nikdo ve společnosti nepůjde jednou za rok do chrámu, aby si vybral partnera, který se mu líbí a který by mu při milování předal informaci, o kterou by mohl on obohatit život svého vztahu nebo rodiny. My jsme v současnosti skončili u swingers klubu, kde se vybíjejí potřeby afektovaných jedinců bez jakékoliv spirituální úrovně. A i kdyby tam náhodou jeden takový zavítal = mnoho psů zajícova smrt... No daleko od toho nejsou ani někteří tzv. guruové různých sekt či hnutí, kteří hlavně jako muži "obšťastňují" mnoho žen kolem, odvolávajíce se na to, že zrovna sex s nimi pozvedne dotyčnou na jinou a hlubší úroveň... Jak a v čem a pro koho.

O co jde? V dnešní době jde stejně jako před tisícem let jen a jen o ENERGII. O její využití námi to jest člověkem. Směr, ten původní směřoval dovnitř nás a to, co se týkalo sexuality bylo bráno jako posvátné. Dnes je sexualita všechno, jen ne to posvátné. Při kontaktu mezi živou hmotou (tedy i v sexu) dochází k přenosu elektromagnetických energií. K tzv. energo-myotransferu. Živé organismy i člověk vytvářejí kolem sebe energetické pole, které je, ve své viditelné formě, nazýváno aurou. To se ví. V roce 1973 publikoval krom několika ruských a švédských vědců i náš Dr. Bradna své vlastní pozorování aury a následný zachycený přenos elektromagnetických vln, při kterém docházelo i ke kontrakcím hladkého svalstva u pokusných objektů (svaly se hýbali tzv. "sami"). Srdce je taky hladký sval, že? Podrobnou analýzou bioenergetického pole člověka potom rozlišil energeticky mozkový transfer s dosahem několika metrů; dále svalový transfer; kardiální (srdeční) trvalý myotransfer; energetické projevy štítné žlázy, thymu, gonád, a také embryonální transfer při graviditě. Ženy jsou opravdu v "jiném" stavu. Je to tak zvaný ENERGO-MYOTRANSFER, čili energie přenášená do okolí našimi svaly, případně pohledem (Peer efekt). Co asi přenášejí naše svaly při sexu, nechávám zatím stále na fantazii čtenářů.

Jestliže se někdo dívá na proužek papíru zavěšený na niti ve sklenici a proužek se vychýlí nebo když rukama působí na rostliny a ony rychleji rostou, může se přesvědčit, že téhož účinku dosáhne i třením elektrizovanou umělou hmotou a někdy i magnetem, tedy prostředky fyzikálními a zcela neživými. To, na co reagujeme je energie. Živí jsme my. Jen jsme si začali uvědomovat svou energii a to co kolem nás běžně denně proudí. Uvedené fyzikální vlivy, ale i vliv ruky mají také společné to, že mohou být předávkovány a pak naopak působí útlum, ba dokonce mohou rostlinu poškodit. Z bible je např. známo, že Kristus nechal uschnout fíkový keř (Matouš 21:19). 

Energo-myotransfer pozorujeme často v okolí, aniž si to uvědomujeme (šíří se zíváním, smíchem apod., tedy ne jen sexem). Na přelomu 19. a 20. stol. jej objevili ruský fyziolog Sečenov a švédský lékař Alrutz. Dr. Bradna jej využíval při skupinovém cvičení od padesátých let k rehabilitaci nemocných končetin. Zjistil jako už od dob bible mnoho lidí po Ježíšovi a asi i před ním, že nemocná ruka se rychleji zotavuje, když se k ní přiloží ruka zdravá, což je podstatou přikládání rukou v léčitelství. Jak se asi zotavujeme při společné svalové práci dvou vědomích jedinců při sexu, nechávám opět na vaší představivosti. Ano, sex opravdu může být i lék. Když nejsou oba dva jedinci mimo sebe.

Ještě méně známý je vliv pohledu (PEER), což je jakýsi oční laser - říká se "propálil mě očima". Využívají jej hlavně léčitelé. Někteří např. takto dovedou vyvolat i lokální pocit tepla. (Může to vysvětlit občasné vyléčení rakoviny, ekzémů a vředů, protože rakovinné buňky při teplotě 40 st. Celsia odumírají). A co to teprve dokáže při sexu, no tak teď aspoň víte, proč má většina lidí u sexu zavřené oči a zhasne... s kým se vlastně milují, to ví jen Bůh.

Nízké vědomosti různých léčitelů a "alternativních praktiků" se výrazně projevují tím, že vlastně namísto léčení jen fantazírují. Jen málokteří si uvědomí, že člověk získává svoji "bioenergii" především z potravy. Nikoliv z kosmu. To bysme si rovnou o stvořiteli mohli říct, že je blbec. Protože proč by se s tím vším tak široce a rozvětveně patlal? Člověk pracující s bioenergií by měl proto omezit spotřebu masa, zejména uzenin. Naopak zelenina obsahuje hořčík a draslík, které schopnosti přenosu bioenergie podporují. Energii dodává i správné dýchání tím, že okysličuje krev a tím tkáně a odstraňuje z těla škodlivé látky v podobě vodní páry a kysličníku uhličitého. A odpadní látky z masa se odstraňují daleko hůře než ty z rostlinné stravy. Není tedy na tom nic záhadného. Milování se vegetariána s masožravcem pak může dost narušit energii toho druhého jedince. Při myotransferu platí, že přenášíme energii směrem k druhému a kontaminujeme jej dotykem, pohledem a kontrakcí svalů (zkusili jste se u sexu na druhého usmát a nebo před sebou máte jen ublížený a do křeče stažený obličej partnera/rky, která vypadá, že ji/jej vraždíte? Pak prostě chápu, že zhasínáte. PS: zapomněli jsme na myšlenky. No, ale ty se sexem přeci nemají nic moc společného, ne? Maximálně "ho" při vzrušení mužům postaví a ženám při tom jejich myšlení si "jóní" zase zvlhne.

„Při kolektivním zpěvu dochází k tzv. myotransferu, rezonančnímu přenosu elektromagnetických energií mezi hlasivkami blízko sebe stojících zpěváků.“ - To je na zamyšlenou hlavně pro ty, co mají rádi společné zpívání mnoha různých manter, či dokola se opakujících modlitebních písní. On stačí i táborák. Samo o sobě je to prima a pro tělo skvělé. Ale přemýšleli jste někdy někdo o tom, jaká je vlastně lidská osobnost toho, kdo "jam session" vede? Protože existuje mnoho věrců, kteří pak za svým guruem pujdou do pekla, v bezvědomí se mu oddají i sexuálně a ani si nevšimnou, že je jejich "dobroděj" pouze používá jako levný pohon svých vlastních "magických" praktik. To víte, ta práce s energiemi něco stojí, že? Rozhodně to nejsou všichni. Nedělejme paušál. Ale je jich mnoho. Muži i ženy. V zajetí channelingovýh přenosů bojují s polovinou světa, která zase bojuje s tou druhou. A pro obyčejnou lidskou lásku mezi dvěma partnery, která by pro ně byla posvátná nám nějak nezbývá místo.

Co z těch dat a sesbíraných útržků to tady vlastně plácám dohromady? Zkuste si představit dva. Muže a ženu, tvořící pár. Jednotící se každým svým společným sexuálním kontaktem postupně do harmonie s jednotou, která byť je zprvu jen v náznacích a malých okamžicích; pak postupně začne přerůstat v jejich životě do perfektního stavu, kdy orgasmus není jenom hypotetická 5-vteřinovka pod peřinou, ale celodenní stav bytí. Trvalého bytí i bez sexu. Zkuste si představit, jak váš sexuální kontakt dokáže svou smyslností, hravostí a vzájemným přátelským mazlením rozněžnit a zjemnit vše tvrdé ve vás a umožňuje vám se více a více otevírat jeden druhému - třeba si léčit srdce ztvrdlé praktikami okolního světa. Zkuste si představit, jak jste s partnerem spojeni na daleko větší vzdálenost než je jen jeden metr. A víte, co se mu honí hlavou a vnímáte jeho tělo jako své a dokážete intuitivně předvídat, co bude večer za hru lásky šálivou... Zkuste si to představit, jak by vypadal svět, když by se dva lidi dokázali "jen" milovat. Tedy provádět přenos energií, aby jim bylo MILO.

Jakožto lidi vědomí si svých kvalit, které by v okamžiku svého sexuálního kontaktu poskytovali svému partnerovi právě v již zmíněném energo-myotransferu, vydávali by ze sebe to nejlepší. Vědomě. Myšlenkou. Srdcem. Dotykem toho všeho. HMOTOU. Protože teprve pak spolu oba partneři mohou růst. Je to dlouhá cesta. A je jen na vás, jestli po ní půjdete jako po cestě, která bude stále stoupat vzhůru s tím jedním partnerem a nebo zda budete na schodišti bloudit a často budete přelézat na jiné schody, abyste zkusili, jestli ta jiná cesta není snad rychlejší... Problém je v tom, že vaše i dlouholetá práce s partnerem vás zavede do sklepa, když si jen tak odskočíte "bokem". To protože energie toho, co jste společně stavěli je jaksi prudce a náhle zbourána něčím či někým jiným. To pořád platí i v kartách. Vyšší bere. Ale nedává. A pokud se mezi dva spolupracující lidi najednou namele něčí nevycválaná vagína či penis, pak je o průser zaděláno více než si vlastně všichni dohromady myslíme.

Vyšší je v tomto případě to nevědomí, co vás zválcuje. A tomu se můžete bránit jen tím, že budete vědomě a dlouhodobě spolu pracovat na vývoji partnerském vztahu v sexu. A tak opravdu jen ti, kdo se chtějí poznat a vědomě se jeden druhému otevřít, mají šanci vysexovat si svým myotransferem sami sebe do svého nebe. Tantra. Si řeknete. No asi ani ne. Zeptal jsem se kdysi jedné jogínky a tantričky, co mi popisovala, jak úžasný sex měla a básnila o něm úžasné myšlenkové ódy, a co že si z toho sexu tedy sama ve svém těle konkrétně pamatuje? Pamatuje si pohyby v pánvi? To, jak se jí partner dotýkal a kde všude? A kde ve vagině prožívala nejvíce stahy? Zbledla, začala koktat, zadrhávat se a pak vybuchla v pláč. Nepamatovala si totiž ani jeden pohyb těla. Svého těla. Sebe samotné. Nevěděla ani o jednom povzdechu, nevšimla si ani jednoho výkřiku očima svého partnera. Jo dojde tak do sklepa svých vášní a rozkoše, jak mi prve říkala. Hmm. No tak tam hlavně nestůjte dlouho. Samotnému se ty schody jdou zpátky sakra těžko. Osobně jsem šťastný za to, že si pamatuji z toho mého posledního sexu všechno. Úplně všechno.

Michal Zachar

PS: až mi zase nějakej guru Jára napíše ať neprudím, že on zrovna on přeci na všechny své sexuální ovce myslí s láskou, bééé, pak snad jen tolik: "Svou lidskou pozornost zaměřenou na sebe a ještě na partnera, kterého chci poznat, tak to stěží stihnu u jednoho jedince natož u dvou. Věnovat se jednomu člověku s láskou. To je 100% vaší pozornosti. Harém potřebují pitomci, co se o svůj život nechtějí nebo neumějí sami postarat."

hudba: Po schodoch - http://youtu.be/aB9WCIbLTmc

zdroj: má vlastní pozorování, internet; speciálně děkuji práci o bioenergii Ing. Věnceslav Patrovský, CSc

neděle 28. prosince 2014

KDY KONČÍ DUCHOVNÍ CESTA? KDYŽ MÁTE HLAD!!!

Víte, kdy končí každá duchovní cesta? Když máte hlad. No, když např. nezaopatříte svůj chrám ducha, to jest tělo, taky nějakou tou stravou...když totiž máte duchovní hlad, sežerete s prominutím cokoliv vám, kdo naservíruje. Včetně navijáku. Takže máte na své cestě jen nějakou chuť a nebo máte duchovní hlad?


Hlad je pocit (nepodmíněná reakce organismu), vyvolaná nedostatkem potravy. Hlad je důležitým signálem, sdělující tělu potřebu příjmu potravy a energie z ní. Hlad vzniká, když hladina glukózy v krvi poklesne pod určitou hranici. Potřeba přijímat potravu je ovšem ovlivněna také signály z trávicí soustavy a působením některých hormonů, svou roli hraje také psychické rozpoložení, stav pozornosti aj., takže pocit hladu se dostavuje u různých jedinců s různou rychlostí a intenzitou a je také různě snášen – někteří lidé snášejí pocitu hladu dobře, u někoho se dostavují změny nálady jako podrážděnost nebo rozmrzelost. Při delším hladovění dochází k odbourávání zábran a zásad. No a jsme u toho, vaši guruové vám mnohdy dají jen ochutnat, smlsnout si, vytvoří zdání, že na to nemáte, že musíte splnit ještě to či ono a vy jak beeé jdete a naprosto vypnutí, protože stav, kdy mozek nemá glukózu řeší úplným zpito-měním mozku, uděláte cokoliv abyste se dostali k tzv. "potravě".

Chuť je smysl, který dovoluje vnímat chemické látky rozpuštěné ve slinách nebo vodě. Dovoluje vnímat!!! Zatímco u ostatních smyslů je rozlišen vjem a smysl, který jej vnímá (zvuk - sluch, pach - čich), u chuti v češtině tento rozdíl nenastává. Výrazem chuť se tedy označuje nejen smysl, ale i vnímaný podnět, mluvíme o chuti jídla či nápoje. Pokud je chuť jídla vnímána negativně, označujeme ji jako pachuť. V případě, že je v jídle obsažena nepatrná příměs, mluvíme o příchuti.

V přeneseném smyslu může chuť označovat i touhu po čemkoliv - např. chuť do života, chuť pracovat, chuť poslouchat hudbu, chuť hrát fotbal. Pokud mluvíme o chuti na někoho, zpravidla je tím míněna fyzická žádostivost - sexuální touha. To vše by ve vás měl vyvolávat váš ideální trenér. měl by vyvolávat chuť VNÍMAT a POZNÁVAT. Především SEBE! Ptáte se proč? Protože jinak díky parazitismu druhých, vy brzo umřete hlady. :) 

Jo, ale s láskou, že jo  . - MZZ