Zobrazují se příspěvky se štítkemvědomá. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemvědomá. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 29. července 2018

POKUD ODHODÍŠ TO, CO JE FALEŠNÉ, TO CO ZBUDE, BUDE TO PRAVÉ ❤️.

☯️ Tohle je staré, velmi staré moudro od mistrů taoistické metody Vody. Podle ní jsou věci jako zranění nebo nemoc a taky emoční problémy detekovatelné v našem těle tím, že si je uvědomíme jakožto "bloky".

A tyto bloky lze charakterizovat těmito slovy: SÍLA; NAPĚTÍ; NĚCO, O ČEM VÍŠ, ŽE NENÍ ZCELA V POŘÁDKU, I KDYŽ NEVÍŠ CO TO JE; JAKÉKOLIV SMRŠTĚNÍ. Zkuste se jen na chvíli soustředit, zavřít se do nitra a postupovat tělem směrem od hlavy dolů a všímejte si, zda-li ve svém těle nenajdete jednu či více těchto položek.

💪 SÍLA - Většina z nás touží po síle. Po slabosti asi nikdo netouží. Západní svět má sílu jako synonymum MOCI. Kdo je slabý je neschopný a k ničemu. V meditaci vody má síla naprosto jiný význam. Taoisté slovem síla myslí spíše ego. Ego totiž často říká: "Tohle dělám JÁ, udělám si svět takový, jako ho chci mít, bez ohledu na to, jaké překážky budu vlastně překonávat." To vše vytváří velký tlak a stres. Síla dokáže výt velmi tvrdohlavá a dokáže člověku přivodit i to, že se on v jejím područí nedokáže změnit. Když jsme umínění, cítíme se silní, že? A taky je spojená se vztekem. Vždyť kdo z nás se necítí být silným, když se rozzuří?

Taoisté říkávají, že pokud máš sílu, skutečnou sílu, nevšímáš si jí. A pokud jde vše normálně nepotřebuješ si ji všímat, a už vůbec ne, ji ukazovat druhým. Prostě ji ani necítíme, jsme přirození a je nám dobře. Pokud sílu cítíme, je to zpravidla proto, že se do něčeho nutíme a tím se přepínáme. nakonec nás tahle potřeba zlomí. Nebo snad nemáme v civilizaci jednu ze základních chorob bolest zad a krční páteře? A nebo snad neumírají denně stovky lidí na infarkt z přepracování?

Vždy, když se upínáme na myšlenky, nápady, na to o čem jsme přesvědčeni, že je naším JÁ, zvyšuje se nám krevní tlak. naše krev si ostře razí cestu tělem. Myslíme si, že je správné jednat z pozice síly. Tedy do té doby, než tato síla doběhne i nás. je dobré umět rozeznávat a cítit bloky této síly. Kde třebas vyvíjíme v životě příliš velké úsilí? Kde přetěžujeme své tělo, a v jakých životních situacích jsme soustavně frustrovaní a rozčílení. Pokud je přítomen pocit síly je systém v nerovnováze. Rovnováha znamená, když není přítomen žádný pocit.

NAPĚTÍ - Druhou ze čtyř podmínek, co nám indikují zablokovanou energii je právě napětí. Vždy souviselo a bude souviset s bojem. Většinou v něm hledáme NADŘAZENOST nad něčím nebo někým jiným. Jde třebas o termín k dokončení úkolu a k tomu bojujeme s časem, který na něj máme. Nebo něco prolomilo hranici citů a my chceme, aby zůstala neporušená. Dvě věci táhnou ve vzájemně opačném směru. Asi proto spolu dříve lidé, kteří se pokoušeli o vztah chodili. Určovali si totiž společně směr. Zatímco rozčílení je více jang (ven) a deprese spíše jin (dovnitř), je třeba se naučit rozeznávat právě směry jejich pnutí a odlišit je i od jiných emocí.

Co způsobuje napětí nebo tah protichůdnými směry našeho života? Jsi tady, ale chceš být někde jinde? Chceš být s tímto nebo s jiným člověkem? Jsi připraven a pečlivě, ale příležitost nepřichází? nepřehlížejme boje, které se odehrávají v nepřetržitém napětí, kdy uzlíky svalů táhnou naše svaly ve vzájemně opačném směru.

🔮 MÁŠ POCIT, ŽE NĚCO NENÍ ZCELA V POŘÁDKU - Tato třetí z podmínek je velmi ošemetná. Vnitřní svět každého z nás je celkem prázdný. A náš mozek je vytuninguje množstvím "ucpávek". Většina z nás ani netuší, co všechno se v našem vnitřním nevědomí nachází. Jako děti jsme měli moře zážitků i před tím než jsme začali mluvit a než jsme jim taky trochu začali rozumět. Když jsme byly v děloze zachytili jsme vše co se jakkoli dotklo naší matky. Pokud na ní někdo křičel, nedejbože ji bil, pokud prodělávala stres, či pila alkohol, pokud na ní lidé v jejím okolí jen silně negativně působili - ona to vše vstřebávala a my sní. Oproti tomu, když byla nevýslovně šťastná, spokojená a v klidu, toto jsme zaznamenávali taky.

V mozku je mezi neurony uchovávajících tyto zážitky přes milion spojení. Vše co víš, je to, že cítíš, že něco není v pořádku. A když lidé nemohou určit co je zneklidňuje, začnou se cítit frustrovaní nebo bezmocní - což vede k útěku nebo depresi. Vždy nejde určit odkud jsou. Ale jde o to být u nich vědomě přítomen. A právě tyhle pocity nahrávají neurčitostem a zmatku ve světě.

A to je pro nás potíž. Jsme totiž líní. Když nás něco bolí, kdo z nás by byl rád se svou bolestí? Někteří z nás mají vše, po čem by druzí toužili. Přesto se nezdá, že by to jakkoliv pracovalo k jejich prospěchu. Lidé totiž mají úžasné vzpomínky uzavřené v sobě právě od narození. Už při porodu procházíme věcmi, které jsou nad náš rámec chápání. přesto to vše náš mozek zaznamenává. Třeba to, jak se matka usilovně staral o naše dobro. A my poznamenání, doslova v těle tímto zážitkem, jakmile na něj narazíme v podobě jakéhokoliv podnětu, jen reagujeme. Snažíme se těch nepříjemných věcí zbavit a nevíme odkud jsou. Nebo střádáme korunu ke koruně v domnění, že bude líp. A neustálý strach nás následně žene do samoty a opuštění. To je jen příklad. Náš mozek je každý jiný, ale všichni máme ten dobře známý pocit, že něco tam uvnitř není v pořádku. Nevíme, co to je. Ano a NEVĚDĚT je to, co náš svět neodpouští. Ztrátu směru a to, že řeknu NEVÍM trestáme více než si vůbec uvědomujeme. 

Když na Dálném Východě žena otěhotní, všechny další rodiny pro ni postaví samostatnou chatu. Dovnitř smí jen příbuzní a nikdo v osadě nesmí v její přítomnosti mluvit o negativních věcech nebo dělat v její přítomnosti jakékoliv problémy. Pro matku je tak připraveno nejlepší možné prostředí, to aby energie jenž svazuje matku s dítětem, byla co nejvíce poklidná. Pro sebe sami dnes můžeme udělat totéž. Uvědomit si, kde v našem těle se děje něco, co je nad rámec našich schopností. Nesnažit se všemu porozumět, ale PŘIJMOUT a RESPEKTOVAT to.

🏹 SMRŠTĚNÍ NEBO STAŽENÍ - Čtvrtá podmínka je zajímavá, protože podle ní poznáte probuzené lidi. probuzený člověk není stažený. Neustále si totiž uvědomuje svou polohu těla. Ti, kdo jsou ohnutí, ochablí a podléhají svým úlevičkám v postoji, se ocitají v častém polospánku iluzí a potřeb a to za bílého dne. Doslova "spí" s otevřenýma očima.

Příkladem smrštění nebo stažení je to, čemu lidé říkávají stres, ego, a strach ze života. Dalším příkladem je sražení tepen a následný špatný oběh a z toho plynoucí špatné funkce orgánů. Určité části těla se začnou na rozdíl od jiných uzavírat a nakonec se uzavřou. Tak by se dali popsat tisíce nemocí. Orgány nemohou vydržet nápor informací zvenčí a uzavřou se.

Pohyb ve volné přírodě, volným tempem s nasloucháním tělu. To je to, co pracuje proti tomuto stresu. Každodenní i krátká procházka. A když ujdete 4,7 km uvolníte veškerý za den nasbíraný stres pohybem z těla ven.

Jediné, co může člověku skutečně pomáhat je vědomá přítomnost. A udržovat ji tak, že se nejprve soustředíme na každou z těch podmínek samostatně. A jakmile získáme schopnost nahlížet na své tělo zevnitř i zvenčí a být přítomen i v síle a napětí, posuneme se dále. Nakonec spojit to vše dohromady je úkol na celý život. A stojí to za to. 

MZZ podle knihy Tao vysvobození - Bruce Frantzise