SPIRITUAL IMAGE - 6 TVÁŘÍ ČLOVĚKA: RADOST ♥

SPIRITUAL IMAGE - 6 TVÁŘÍ ČLOVĚKA: RADOST ♥: Odsoudit pocit znamená odsoudit život. Často nám rodiče ukládali na srdce, aby jsme se v případě určitého pocitu nechovali špatně. Platí...

KARMA je víc než jen ŽIVOT i SMRT

Možná, že jste to slovo už slyšeli. Karma. Někdo při tom pomyslí na plynové topení a průtokový ohřívač, někdo si uvědomí, že je to něco s energiemi, odněkud z východu. Něco o tom, že vás občas něco nebo někdo přitahuje bez toho, že vlastně víte proč. Nebo potkáte někoho, kdo se vás dotkne a ve vás to vyvolá obrovský hněv a pocit nepřátelství. Ve vzájemném působení tomu říkáváme náhoda, někdo zase vznešeně osud. Ačkoliv jsou znalosti o tom, co je to karma uchovávány relativně dlouho, je celkem hloupé a neodpovědné, že její prvky pronikly mezi tzv. širokou veřejnost. Byly totiž původně určeny pouze pro lidi, kteří se zajímaly o své závěrečné inkarnace (okamžiky života při plném vědomí svého bytí), tedy něco, co má náš klasicky západní způsob života v podstatě chuť přerušit.
Karma nepatří do lidských rukou a srdcí, které nevědí, co činí!!! Lidé často říkávají, "my jsme se snad museli v minulém životě potkat" nebo "byl jsem v minulém životě to a to". Jestli to je pravda anebo ne nevím. Tohle tu nyní neřešíme. Většina těchto mentálních myšlenkových pochodů nemusí být založena na skutečnosti a neměla by mít žádný vliv na váš současný život. Bohužel, však často mluví k proudu energie, která leží za životem i smrtí. K jejich podstatě K tomu, čemu říkáme tok čchi, energie či prány. Z pohledu hindu a buddhi je slovo karma definováno jako příčina a následek. Proč by o ní měl někdo vůbec přemýšlet? No, když už je to tak trochu venku, mělo by se možná trochu poopravit to, co ní bylo tak porůznu a potajmačky "sděleno".

V povaze bytí je karma de facto tím, co nás přivedlo sem v této podobě a v tomto čase. Zkusme se na to podívat čistě fyzikou. Pokud se energie vydá na cestu a to jakýmkoliv směrem, vždy se jednou vrátí. Vrátí se sama k sobě. V tom pohledu, co známe platí, že když vyjde jako dobrá, vrátí se jako dobrá. Když jako zlá, vytvoří při návratu ještě více zla a zmatku. Tyhle následky se mohou objevit během minut a nebo po delším období, možná jde dokonce o karmu někoho z vašeho rodu, před tisíci let. Problém je v tom, že tohle není celý příběh.

Taoisté nepoužívají termín karma, ale zákon návratu. Tao už více jak 4000 let ví, že energie vznikne jako bod a dále se začne pohybovat v kruhu, až dojde nazpátek. Energii nemůžete vytvořit a ani ji zničit. Jen mění formy, jak cestuje skrze cykly času a prostoru v kruhových energetických vzorcích, založených na záměru, který je onou formou manifestován. Ukázán. Proto kdokoliv, kdo jakkoliv pracuje s energií sebe sama a neví přesně, jaký záměr má jeho mysl, srdce i tělo a to ve všech 8 poznatelných vrstvách je ..... . Jak se řekne vznešeně DEBIL?

Jakýkoliv záměr má dvě polarity. Tu jinovou a jangovou. V jinovém cyklu se energie pohybuje směrem k něčemu nebo je něčím absorbována. V jangovém cyklu energie vytéká nebo se pohybuje směrem od něčeho. A má vždy nejméně dvě základní cesty, po kterých se může vracet zpět. Je to jako, když jste coby malí špunti házeli s míčkem o zeď. Pamatujete se? Vracel se vám, že? To je ta snazší, první cesta, to když jde vše hladce. Ale, co když najednou zafoukal vítr a míček byl smeten stranou? Do vaši ruky nedoskákal. Zůstal ležet stranou. Pokud se energie cyklu pohybuje spirálovitě vesmírem, potkává mnoho vlivů, které se sní mohou střetnout a potkat. Vesmír není a nikdy nebyl prázdný.

A proto je naprostá zavádějící informace, když vám někdo tvrdí, že to, co děláte, je vždy a navždy, výsledkem vašeho karmického cyklu. Lidé totiž, pokud hovoří o karmě již hodnotí. Tím ji přiřazují stejně jako svému chování a jednání tzv. dobré a špatné polarity. Tedy oni to dělají hlavně tehdy, když si někdo jiný, jejich dobrých či špatných skutků všimnul, jinak většinou drží ústa a krok. Proto vás může potkat karma, kterou jste nevyslali vy a která s vámi nemusí mít v podstatě až tolik společného. Bohužel pro vás se však potkala s nějakou částí vašeho energetického těla, máme jich celkem osm (viz. - http://www.tonglen-tao.cz/p/8-tel-energie.html), s kterou se dokázala prolnout. A ejhle, vy a vaše energie se najednou může stát součástí cyklu a energie, která mohla existovat ještě dávno před tím, nežli si Bůh odkašlal a řekl: "Budiž Země".

Takže shrnuto: Veškerá energie obíhá v kruhu (při pohledu zvenčí se díky času a prostoru může jevit jiným pozorovatelům jako spirála). Jakýkoliv pohyb energie má jinový a jangový záměr, který určuje, jestli se energie rozpíná ven ♂ a nebo je pohlcena dovnitř ♀. Energie jdoucí ven se vždy vrací do bodů původu, ale ne v téže formě a nebo časovém rámci, v kterém vychází ven.

Představte si karmu jako vlnu. Až dorazí k bodu určení bude se zjevovat. Zjeví se vám jako forma. Na základě tohoto vznikla např. astrologie. Takže o co jde? Ne vše, co se vám nyní děje, je skutečně přímý následek vašich vlastních "špatných" činů nebo charakteru. To, co se děje je také možná výsledek práce vaší rodiny nebo národa, z kterého pocházíte. Nemusí to však mít nic společného s vámi osobně!!! Vy a vaše tělo a v něm jeho vrstvy energie jste totiž také možná naprosto nestranným energetickým katalyzátorem pro to, aby se mohl ukázat daleko větší tok (proud) událostí. Takže až vám zase bude nějaký esoterní kuklík nakukávat, že to vše je výsledkem vašich špatných a nemravných činů, ať si to schová. Vzbudit tímhle vědomí vaší viny a použít ji k vaší manipulaci jde u křesťanů skoro samo a spoustě lidí to jde jedna radost, vy tomu však nevěřte. Mnoho lidí používá východní mytologie právě úspěšně na křesťanech odrostlých na strašení peklem a hříchem. Pocit viny nás provází od narození a nevíme ani proč. Asi, aby to s námi měli rodiče při výchově jednodušší, co? Proto je zahrávání si s karmou bez odpovídajících zkušeností a hlavně bez předchozí práci na svém osobním rozvoji naprosto neetické, nesportovní a Mirek Dušín by to rozhodně nepodporoval.
To, co se tedy manifestuje jako karma skrze vás, je jen energie. Karma je s vámi určitým způsobem svázána, tudíž je zablokována a navázána na vaše tělo jako na váš základní energetický vzorec. Něco jako ozdobička na vánočním stromečku. A nemůže dál pokračovat ve svém cyklu. A vás tahá směrem, kterým jste možná ani nikdy jít nechtěli. Prosím vás, existují tisíce seminářů a guruů, kteří o karmě zasvěceně esoterně hovoří a pokoušejí se vyřešit, proč je vaše energie v jakémkoliv stupni vašeho energetického obalu blokována či svázána. Na ty se klidně ... opět sem nenašel slušné slovo! Pokoušet se dnes vyřešit, proč je energie v jakémkoliv těle blokována nebo proč se něco stalo nebo nestalo, je naprostá ztráta času. Je vám naprosto na PRD, když znáte důvod proč. Protože ten totiž vaši energii neuvolní. Nebo, když vám ten míček kdysi spadl na zem, skočil vám z místa, kde se zastavil, jen tak sám do rukou? Nebo jste museli hýbnout zadkem a dojít si pro něj? A zvednout ho, aby děj hry mohl POKRAČOVAT?

Představte si, že vaše energie právě přitáhla z oběžné dráhy meteorit o váze několika tun. A on padá zrovna vaším směrem, po krásné křivce. :) A vy budete stát na místě a dívat se na něj než vás zabije a nebo zkusíte zdrhnout? Neboli budete koumat hluboce a vážně, co na vás onen šutrák z vesmíru přitáhlo a nebo kopnete do vrtule a padáte sakra rychle pryč? Jde vám totiž jen o život. Proto je důležité abyste, pokud máte raději život nežli smrt, dokázali onen blok energie, která se vás drží rozpustit a uvolnit, aby nemohl pokračovat v přitahování dalších energií. A ano po tom si klidně analyzujte, co hrdlo ráčí. Ano, pak je to dost důležité a potřebné. A přesně tohle učím lidi při 3AXIS®, když hledáme na kurzu stylista např. vhodné oblečení pro klienta. Je to legrace. Ale poutat se k příčinně a odhalovat ji, znamená ŽIVIT svou pozorností onu blokaci a ne se jí zbavovat. Osvobodit se od karmy znamená jít k jádru toho, kdo jste jakožto člověk, ať už jsou okolnosti ve vašem životě jakékoliv. Tedy ať už jste dobrý nebo hajzlík. Pořád jste to vy. 

Vím, že to někdy na člověka sedne. Depky, samota a nenaplnění. A my se snažíme jít tam, kde pro nás mají snadné vysvětlení, proč to vše je tak, jak je co? Což umí některé metody cvičení, relaxace a taky hlavně náboženské systémy. Pokud se jimi chcete nechat zmanipulovat a vyvanout do nicoty či přijít rychle do ráje, prosím, je to čistě vaše věc. Ale. řekl vám váš guru, kněz či duchovní, že tím pádem poškozujete všechny ve svém rodě dost velkou klatbou? Lidský život, který vede k poznání a pochopení sebe sama, vede člověka k tomu, aby tuhle energetickou stopu sám po sobě VYČISTIL a ne sám sebe (své já) ROZPUSTIL. Žádná nirvána, ráj či tisíce odalisek za vás nevyřeší to, že tu po vás bude dále existovat stopa energie, s kterou jste mohli a měli něco udělat. Ta stopa jste vy. Váš život. VY. Tím totiž veškerou odpovědnost za to, jak naložíte se svou karmou předáváte na všechny další ve svém rodu a věřte mi, neděláte jim život zrovna lepší. Naopak. Pokud dokážete zjistit, kdo jste, dosáhnete tak své podstaty. A v ní pochopíte, jak to s tou energií vlastně funguje. A teprve pak by měl přijít onen proces rozpouštění ega. Neboli budhisté jen zopakovali stejnou chybu jako křestané, když se jim Adam snažil utrhnout to jablko. Přicházíme na svět jako lidé. Jako Nevědomí. Plní chuti do života. Než sami sebe přesvědčíme, že všechno je vlastně jen iluze a tudíž smrt. 

Adam byl spolu s Evou vyhnán z ráje ne snad proto, že pojedl ovoce ze stromu poznání, ale proto, že je okusil předčasně. Chtěl si parchant JEN UŽÍVAT a to tím, že hledal jako dnešní civilizace ZKRATKU - chtěl se zmocnit zralých plodů (= obrovských kvant energie) dřív, než k tomu jako člověk dozrál (= než je dokázal zvládnout). Znamená to, že mezi tím, co můžeme od života očekávat, a tím, jací jsme, existuje zvláštní druh podmíněnosti!!! Adam se zmocnil zralého plodu „dřív, než se jím sám stal“. Základní podmínkou Adamovy zralosti je podle Belgičanky A. de Souzenelle to, co označuje jako Adamovo „dílo milostných zásnub se svým ženstvím“. V duchu Jungovy psychologie to znamená, že tímto předpokladem je uskutečnění „posvátného sňatku“ (hieros gamos) s vnitřním ženstvím, tj. s Animou. Jen skrze toto dílo „živé alchymie“ se Adam může stát celistvým, tj. zralým člověkem. A jen zralý člověk umí ovládat = VNÍMAT A CÍTIT SVÉ ENERGIE VE SVÝCH ENERGETICKÝCH TĚLECH A STOPÁCH SVÉHO BYTÍ V TOMTO ČASE I PROSTORU. A NEJEN V NĚM. Aby byl člověk připraven pojíst ze stromu poznání, ze stromu dovršenosti a jednoty (dobra a zla, krásy a ošklivosti, pravdy a lži), musí se nejprve sám sjednotit a dovršit, a to tak, že sjednotí protiklady ve své vlastní bytosti. Ty se navenek projevují tím, že Adam je stvořen nikoli jako muž, nýbrž jako „muž a žena = jina a jang“ (Gn 1,27). Poznáním se tu rozumí nikoli poznání pouze rozumové či intelektuální, nýbrž celistvá lidská zkušenost zahrnující všechny způsoby zakoušení a prožívání světa (včetně naší sexuality). Klíčovým bodem v tomto procesu sjednocování (postupného zrání) je setkání Adama s archetypem Animy, tj. se svým niterným, nevědomým a nerozvinutým ženstvím. A. de Souzenelle upozorňuje, že v hebrejštině znamená slovo zachar („muž = samec“ = znamená „ten, kdo se rozpomíná“ na svou zásobárnu energie (hebr. nekeva). Muže v první polaritě jako samce, zvíře, které se stane zacharem = osvíceným mužem, jen tehdy, je-li si vědomo své podstaty. Své duality v jednotě protikladů. A to i ve své energii. Nekeva v hebr. znamená „samička“, nebo také „schránka“, v níž se ukrývá moc této energie.

„Mužem je ten, kdo se rozpomíná na své nenaplněné vnitřní ženství (Animu) a nastoupí cestu dobývání svého Jména“ (tj. cestu individuace JÁ JSEM JÁ). Podle A. de Souzenelle lze v tom spatřovat životní úkol každého archetypického člověka, ať už muže, či ženy. K plnosti sebe sama je tedy možné dospět jen skrze niterné ženství. Tedy musím přijmout to, co bylo již jednou vysláno. V tomto slova smyslu je každý z nás ženou. A pak po přijetí té informace, kterou nám ona vlna energie přivedla do života, se mohu rozhodnout, co s ní udělám. Proto je PŘIJETÍ základní princip bytí ZRALÉHO ČLOVĚKA, jako je DÁVÁNÍ základní princip BOHA. Ale my se nemůžeme stát bohy, i když se o to svým dáváním spousta z nás snaží, nejde to právě díky tomu jejich bezhlavému dávání bez přijímání. Jestliže Adam, ať muž či žena, okusí ze stromu poznání dříve, než tuto práci na sobě vykoná, dopouští se čehosi nepatřičného, nepřiměřeného a hlavně „nezaslouženého“. Dopustit se tohoto činu-přečinu znamená podlehnout iluzi, kterou Geneze vyjadřuje slovy: „Teď je Adam jako JEDEN.“ (Gn 3, 22). Že tato Adamova jednota – „jako by byl JEDNÍM“ – je čirou iluzí, se ukáže již během pobytu v ráji: Adam-Člověk poznal, že není celistvou bytostí, není JEDNÍM, nýbrž „mužem a muženou“ (tj. mužem s Animou a ženou s Animem). Tato rozdvojenost je Adamem prožívána jako bolestná rozpolcenost, roz-dvojení, jehož konečným důsledkem je zoufalství: pocit frustrace, 

nenaplnění a samoty. 

Takže, co s tím? Jednoduchá odpověď. Stát se zralým člověkem. Pak se mohu objektivně vzato začít poctivě starat o svou karmu. Jinak si jen zahrávám se silami, které mne v rámci kola změny, jing x jang mohou klidně i zahubit. Jako nevědomý pako totiž neznám svou pravou skutečnost, hebrejci by řekli Jméno. Neumím již ani pojmenovat síly, z nichž jsem byl stvořen. Jsem tedy uvržen ve zmatek, v podstatě do zapomnění svého ženství, svého energetického potenciálu…“ Energie, kterou mám jako člověk k disposici, jsou tak odsouzeny k bloudění. Jediná cesta je vrátit se k nim. Ano, vrátit se domů, k sobě. Z toho vyplývá, že úkolem člověka je začít znovu „v potu tváře“ stoupat (Jákobův žebřík, pracovat skutečně odpovědně s kundalíní, křížová cesta, jednotlivé fáze alchymistického Díla, jungovsky pojatý individuační proces) ke ztracené jednotě sebe sama, o níž se Adam s Evou během svého pobytu v ráji mylně domnívali, že jim přirozeným způsobem přísluší, a že tudíž mají nárok i na plody odpovídající této jednotě. To, že sem božím odraz ze mne Boha ještě neudělá. Naopak.

Psychologický a dějinný význam tohoto biblického příběhu je zřejmý: člověk je vyháněn z ráje v každém okamžiku, kdy vznáší nárok na zralé plody, k nimž on sám vnitřně dosud nedozrál, nebo kdy si osobuje ve světě místo, které si dosud nezasloužil; kdy se chce zmocnit poznání a požitků, k nimž na své cestě dosud nedospěl. Nepřestává po nich žádostivě sahat – aby mu v příštím okamžiku zhořkly v ústech. I kdyby měl doopravdy vše, co by mu mělo stačit ke štěstí a spokojenosti, má přesto neodbytný pocit, že mu stále cosi uniká, že mu život zůstává cosi dlužen a že se na jeho životní cestě vždy nečekaně vyskytne něco, co jeho štěstí zkalí nebo zhatí. Proto i poté, co se mu podařilo stanout na samém vrcholu svých životních možností, nepřestává být nevrlý, nespokojený a plný agresivity: je stále znovu vyháněn z ráje svých iluzorních představ o naplnění, o němž si myslel, že na ně má nepopíratelné právo. A je vyháněn tím, že se nikdy nikdo z jeho rodu předchozích generací nepostaral plně o pochopení toho, co znamená stát se člověkem sám v sobě a nepředal toto dál svým dětem. 

Takže, jestli chcete aspoň trochu klidu pro své děti, neserte se (PARDÓN) do karmy více než je zdrávo. Jinak vás to jen a jen nabudí a hlavně ve vás, probudí spící síly, které jsou ve vás latentně přítomny. Jakákoliv práce s energiemi toto udělá. Jenomže nikdo vám už jaksi nesdělí, jak čelit svým stále temnějším a temnějším vnitřním energetickým polaritám, které to vyvolalo. Takže minuta extáze z meditace může být tvrdě zaplacena neštěstím celého pokolení. Stát se zralým člověkem, znamená stát se spirituálním, duchovním, prostě jít tvrdě za svým vlastním osvícením. když se chcete udělat pěkným na určitou příležitost to si dáte taky záležet, co? Na ples. Na candrbál? Na párty? To to lítá. Kadeřníci, vizážisté a stylisté se třesou. A co by. Jak se budete třást vy až jednou dorazíte k tomu nejvyššímu principu? Jak se pro něj ustrojíte? Zvenčí a nebo i zevnitř? Umět se dobře obléknout, s uměním rovnováhy a záměrem je stejně duchovní jako práce s karmou. To umíme všichni. 

Z rovnováhy bytí odehrávající se mezi dvěma polaritami uvnitř vás samých a taktéž se tam střetávajícími, vzniká prostor, kde se někdy objevuje láska i soucit. Jako ve všem existují i v nás dva proudy, dva toky energie. Existují všude ve vesmíru a všechno, se s nimi v energii potkává. A to určitým záměrem = směrem. Směrem více k životu a nebo směrem více k smrti. Tok energie není nikdy a nikdy nebude statický. Vždy se bude ubírat různým směrem a to velmi výrazně. Je na vás, co si zvolíte za svou karmu, zdali ŽIVOT nebo SMRT. Vypadá to však, že lidé mají děsivou sílu k vymazání sebe samých. jsou na cestě k smrti spíše než na cestě, která potvrzuje život. Jo není to pěkné. Ale je to realita. No, když tak z ní můžete zkusit vyvanout. Ale víte, jak to je. Stejně se sem zase vrátíte. Tak, co. Třeba vám to jednou vy hlavy skopové, dojde. Bééééranci boží.

MZZ

MÝTY o ZDRAVÍ a ENERGII

Amazing Chi Power - 118 year old Lu Zijian Grandmaster

VĚDOMÉ TĚLO ♥ a STRAŠIDLA

Někdy mi lidi přijdou jako banda. Ale ne, to je hodnocení a to sem teď tahat nebudeme. Stále mne překvapuje, jak si mnoho lidí myslí, že když je někdo šťouchne do boku a oni řeknou au, že to je vědomá práce s tělem. Nedávno jsem byl na návštěvě u jedné skupiny, která cvičí pro sebe si něco stylem ode všeho trochu, a chvíli sem tam pobyl a zase šel. Na otázku, jak se před cvičením uzemňujete, mi odpověděli, no nijak, proč? Když základním pravidlem je stát se nehmotným a vyvanout do nicoty. Povídám jim, ok, ale se vší úctou a láskou a soucitem, kterého jsem schopen, jak potom chcete někde to, co se tady teď mezi vámi všemi stane jaksi zaznamenat, když odsud teď všichni vyšumíte do ztracena? No, to samo, se udělá..... zněla odpověď. Povídám aha, takže vy tu vlastně jen společně onanujete? Cože? Co si to dovolujete? Jen jedna žena se tam začala smát, protože jí to došlo. Povídám, jestli si to sami uděláte a pak se vám to ještě spojí dohromady, tak jakej rozdíl je mezi vámi a swingers klubem? Zpocený jste v podstatě stejně? Vedeni v lásce a soucitu... jo.

Jistěže je láska a soucit to nejvíce sjednocující ve vesmíru. A je to to, co je skutečně důležité. No, ale jaksi si neuvědomuji, že by sem někdy někde někoho viděl doplňovat lásku nebo soucit z automatu. Nedá se koupit. Musí se vytvořit. V sobě, Čím? No přičiněním. Tedy když je tělo, duše a duch v rovnováze a nevěnují se uzurpování vašeho tělesného prostoru pro rej jakýchkoliv myšlenek či emocí, pak je možné vědomě v těle pracovat na kultivaci lásky a soucitu. Nejsou stabilním prvkem každého z nás. O, jak pohodlné jsou některé věroučné systémy, které vás pozvou na seminář, a pak máte papír na to, že už svítíte. Láska nepotřebuje papíry, aby k vám přišla. Láska se nerodí ve vašem srdci, ale je do něj povznesena. Je do něj vložena. Kým? To je na dlouho, v podstatě ho všichni známe, měl s námi už co do-činění, ale všichni na něj dlabeme a hrajeme si snaživě na jeho následovníky. Ne, papeže nemyslím. Víš musíte, až na půdu.

Láska může pobývat v člověku, který je v rovnováze a který je úplný. Lidé nemilují jeden druhého proto, že je to skvělý nápad. Dělají to proto, že uvnitř toho, koho milují najdou něco, co je skutečné, co je na rozdíl od všech ostatních kolem, skutečně živé. A tady se asi trochu rozejdeme nad tím, co si kdo představuje pod pojmem život, ale to někdy jindy. A je to nikoliv esoterní a duchovní, ale naše hmatatelná, tělesná zkušenost. Cit, který se usídlí v těle a překonává cokoliv, co jsme si až do teď, dokázali představit. Láska spojuje jednoho člověka s druhým. Ale je darem. Ne člověka člověku. To my si ve své pýše jen namlouváme. Láska je darem Boha za to, že jsme byly ochotni překročit rámec své sebestředné iluze a zaujal nás kdosi "cizí", "jiný", a my jsme se otevřeli jeho srdci. Tedy asi tak, některým lidem a je jich hodně, můžete o lásce i soucitu klidně i zpívat a tančit, a s nimi to ani nehne, protože na hluboké úrovni bytí jsou od své reality vnímání odříznutí. Cvičí a vznášejí se a dělá se jim to samo a namísto života ve skutečnosti je jim v podstatě jedno, co se kolem děje. Ideální do každé společnosti. Většinou jsou pak následkem toho v depresi, jsou úzkostliví a agresivní. Cítí se zchromlí nebo uvnitř mrtví. A teď světe div se, odkud se vzal, tu se vzal, přijde někdo, kdo na esoterika rozhodně nevypadá, položí jim ruku na srdce a tu jejich jiskru vzbudí. To je pak panečku průser. No ne tím, že by to byl bůhví jaký esoterik, ale proto, že ve vás tu jiskru vidí. A pokud ji vidíte vy v druhých, Bůh vám umožní naslouchat tomu druhému člověku tím, že ji v něm oživí. Naplní ho láskou. A k tomu jsou potřeba dva směrem k sobě navzájem směřující lidé. Lidé, kteří nežvaní o tom, jak nesnesitelné je vaše chrápání či prdel, ale kteří jsou s vámi ve vašem životě a srdci, připraveni v něm být každou vteřinou svého života. NECHRÁPOU ZA ŽIVA. Ano, láska je sice latentně přítomna, ale stejně jako my spí. Šípková Růženka ví své. A nedá se vzbudit ničím jiným, nežli chutí druhých ji ve vás vidět. Nejen chutí, ale chutí ztratit své iluze o sobě a otevřít své srdce tomu, komu bychom to nikdy nechtěli udělat. Sami o sobě. A to je sakra těžká práce.

Člověk se totiž po řadu století socializoval. To jest naučil se svým chováním lhát. Navenek působíme pěkně, ale uvnitř nás můžete najít něco absolutně jiného než byste čekali. Mnoho z nás je poblázněno zmatkem negativně přijímaných a prožívaných emocí i myšlenek. Tito lidé nikdy nemohou vidět v ostatních ani lásku ani soucit. Nejsou toho schopni ani v sobě. Jsou stažení, žijí v napětí, které při stresu ventilují silou proti všem kolem. A tyto stažení a napětí v těle způsobují to, že je vám odebrána vyšším vědomím schopnost cítit a rozvíjet vnitřní stavy lásky a soucitu. No většina si dojde na seminář, cvakne nějaké to love a hodlá věřit tomu, že ten, kdo tam nad nimi dva dny mával tlapičkama jim do života přinesl klid a mír. To jim vydrží většinou do první železniční zastávky a pak jsou všici svině jako dycky.

Činit svoje tělo vědomým, tedy jeho prostor uvolněným a připraveným přijmout to, co nás přesahuje jako dar je skutečná reálná práce. Vzpomenout si na Boha v sobě. No hlavně se při tom neopičte po náboženských kultech, které se sice láskou a soucitem zaklínají, jak staří magici, kde mohou, ale výsledkem jejich genderové segregace je, že ve světové populaci chybí odhadem 130 milionů žen. Společnost je silně nevyvážená. Nejvážnější situace je v Indii a Číně. V Číně se odhaduje, že chybí mezi 50–60 miliony žen, v Indii kolem 40 milionů. Jsou to děti ženského pohlaví, které byly zabity ihned po narození nebo vyhladověny. V městských oblastech ženy podstupují selektivní potraty. Nejbohatší vrstvy v těchto zemích mají přístup k umělému oplodnění. Ženy v těchto společnostech jsou považovány za nedostatkové zboží, za potenciální matky a manželky. Neberou se jako autonomní bytosti, které mají právo rozhodovat o vlastním osudu. Někteří západní bioetici tvrdí, že by to pro ženy bylo dobré, pokud jich bude ve společnosti méně. Budou prý vzácnější. A my muži si jich budeme konečně vážit. To je skutečně zajímavá iluze.

Problém je, že ženy nejsou komodity, aby byly vzácnější. Obvykle považujeme za problém, když je nějaká skupina obyvatel selektivně likvidována. Hmm, a to, že nám chybí ženy, skutečné ženy, to není problém? Máme kolem sebe plno samiček rodu homo sapiens, ale ženskou abys pohledal. Děvčat mraky, matek taky hodně, ale žen? Pokud nebudeme schopni spolu pracovat na tvorbě láskyplných vztahů mezi muži a ženami, plných soucitu jednoho k druhému, kde potom skončíme? U čeho? Chceme lásky mnoho, ale kdo, kdy z nás zvednul vlastní prdel a šel pro to něco udělat. A ne jet na rerteat do kláštera Šaolin, ale kdo z nás se dokázal přiblížit svému partnerovi natolik, že v něm chtěl uvidět onu jiskru Boha? Jak pak můžeme jedny lidí učit lásce, když druhým lidem, které tvrdíme, že taky milujeme, třebas nadáváme? Když nadáváme jednomu, nadáváme všem. Když své vnitřní napětí přetavíme v zlobu, kterou vrhneme na hlavu jednomu, trestáme tím celý svět. Jak láskyplní pak jsme? Když nemáme soucit a lásku pro lidi, které "milujeme", jak ji chceme šířit vědomě k lidem, které ani neznáme?

Není čas dělat se dnes inteligentnějšími bytostmi plnými falešného poznání. Inteligenci jsme dostali především k této věci. Na to soustředit se na svůj vlastní vnitřek a dosáhnout spojení srdce, mysli a těla. Protože až potom s k nám může dostat z těch tzv. vyšších sfér i duch boží (ruah) a následně s ním i soucit a láska. Můžeme je pouze dostat darem. Tehdy budeme-li mít připraveno své tělo vědomě přijmout tento dar. Dar, který můžeme radostně očekávat, ale který taky nikdy nemusí přijít. Vzpomeňte si na to, až budete zase někde někomu něco...upřímně vytýkat ve jménu lásky a soucitu a svého osobního prostoru, který se možností probuzení cítí vždy nejvíce ohrožený. NEO - HROŽENÝ - undaunted, je pěkné slovo. Záporem k tomuto slovu je slovo haunted - STRAŠIDELNÝ. A to jsme my - strašidla žijící bez lásky. Upíři, kteří drtíme jiná lidská srdce ve snaze najít onu jiskru. Aby jsme si to nanečisto vyzkoušeli, aby nám to, že i my jednou možná... své srdce otevřeme, neudělalo bebí. Zůstává po nás jen hromada mrtvol. Kvůli naší touze po tom se jednoduše dostat k lásce i soucitu. Netvořit, jen zpotvořit.
MZZ

PSYCHOPAT - TEST

Staří Hebrejci dávají lidem do oblasti ramen sídlo dvou energetických sfér, tzv. sefirot. Jedna z nich je umístěna oblasti pravého ramene a představuje pojmy spravedlnost, váhy, soud jedním slovem MOC (Gevurah). Asi i proto se odjakživa jako symbol moci používal meč. A jeho protikladem, levým ramenem byla boží milost neboli LÁSKA (Chesed). Ta byla vždy štítem proti všemu. Proti moci psychopatů je láska bezmocná. Každým štítem může jednou proniknout meč. A tohle je právě tato situace. To by se měl uvědomit každý, kdo se buď do psychopata zamiluje a nebo s psychopatem pracuje.

Abyste nebyly bezmocní i vy je tu test PCL-R, který se běžně využívá pro diagnostikování psychopatie. Autorem testu PCL-R je Dr.Robert D. Hare, renomovaný badatel v oboru kriminální psychologie. Pozn. Toto je verze testu z Hare Psychopathy Checklist - From Wikipedia, the free encyclopedia - This page was last modified on 18 March 2011 at 10:23


▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 UPOZORNĚNÍ: Pokud se pokusíte tento test sami vyhodnotit a vyjde vám u někoho 25 bodů a více, neznamená to ještě, že je dotyčný deprivant/psychopat. Je to však pravděpodobné. Diagnozu může stanovit jen psycholog nebo psychiatr vyškolený v příslušném kurzu. Není trestné být psychopat. Psychopati jsou plně příčetní, za své činy nesou vinu v plném rozsahu - pokud však něco provedou. Oni si to dovolí pokaždé, když ucítí příležitost a slabou (neinformovanou) kořist. Psychopat vždy bezpečně pozná, kdo je jeho kořist a kde jsou její slabiny. To, že vám u někoho vyjde tak vysoké skóre, že to s největší pravděpodobností psychopatie bude, ještě neznamená, že daný jedinec bude a má být nějak potrestán, zavřen do blázince nebo do vězení. Test vám pouze napoví, zda a NAKOLIK JE NEBEZPEČNÉ s takovým člověkem mít jakékoliv dohody, spolupráci, partnerství, pořizování dětí etc. etc. Pokud se totiž zapletete se skutečným psychopatem/deprivantem, nikdy se nezbavíte tendence psychopata zasahovat vám do života. I když utečete, můžete se dočkat nekonečných nepříjemností včetně různých anonymních udání, obvinění, trestních oznámení, dokonce jsou běžnou praxí new age dneška i temná magie a prokletí. Dá se očekávat, že čím více bodů v testu někdo nasbírá, tím těžší to s ním budete mít. Sám jsem několik let udržoval vztah s někým, kdo nasbíral 30 bodů. Vím, o čem se tu píše.

1. Diagnozu stanoví pouze psycholog nebo psychiatr vyškolený v příslušném kurzu.

2. Není trestné být psychopatem.

3. Lze říct, že psychopatem je ten, KDO SE JAKO PSYCHOPAT CHOVÁ - psychopatie je chování. Je to parazitní životní strategie. Podle jejich činů je poznáte. Jen podle jejich činů jim také náleží trest. Ne proto, co jsou, ale VÝHRADNĚ za to, JAK SE CHOVAJÍ.

4. Za své činy nesou 100% odpovědnost. Jsou plně příčetní. Netrpí bludy. Nejsou schizofrenní. Jsou-li souzeni, soudy jim přiznávají vinu v plném rozsahu.

5. Nemění se.

Psychopatie je, bohužel, parazitní životní strategie: "sport" těch, kteří považují agresivitu za sílu a slušnost za slabost. Buďte schopni psychopatii rozeznat, když se s ní setkáte. Nikdy toto chování netolerujte. Nikdy u nikoho toto chování nekryjte ani neomlouvejte. Nikdy nedávejte druhou šanci. Odejděte !!!

Nejnebezpečnější psychopati (nekriminální psychopati, ti kteří jsou nejlépe mezi lidmi schováni) mohou být někdy hmotně i sexuálně zcela asketičtí. Jsou vzory všech ctností. Tedy právě tady mohou být schováni i oni sami před sebou. Viz. další text o tom, čemu takový člověk vlastně věří.

Selhaly dosud veškeré snahy naučit je cítit s ostatními. Zato se přišlo na to, že psychopati s oblibou odkoukávají psychoterapeutické postupy a metody, aby je později mohli aplikovat ke zkáze svých obětí. Pravda je taková, že věda neumí zařídit, aby by se v psychopatovi probudilo SVĚDOMÍ. Aby začal zodpovědně spolupracovat s ostatními a respektoval a ctil jejich práva a city. Psychopat svědomí nemá, nebude mít. Bude litovat pouze sám sebe - pokud mu triky neprochází. Tedy není to jen o sobecké sebelítosti, je to o sebelítosti pro zlý důvod. Psychopat říká: "Lituji, že mi zločin nevyšel." Chcete ho snad utěšovat? Ideální materiál pro pomoc psychopatovi? MODLETE se za něj. Jinak nic. Více zde: http://elyna.wz.cz/jak_pomoci.htm

T E S T

▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 Faktor 1: Agresivní narcismus


1. Nápadné kouzlo, výmluvnost a povrchní šarm - Psychopati si často takzvaně "nasazují masku", která je příjemná a oblíbená. Psychopat například ochotně dělá dobré skutky, aby si získal náklonnost své oběti. Odhalíte je snadno. Práce jim smrdí. Nesmí to zase být moc namáhavá práce, to se zase pokoušejí šidít, což jim v mnoha případech lhaní a výmluv prochází a vy se pokoušíte jejich práci udělat sami, kvůli velkému soucitu s nimi. Oni sami jej nikdy neměli a nemají. Většinou proto, že jako děti či mladiství zažili přísné rodičovské tresty či sexuální zneužití, kdy jim nikdo nepřišel na pomoc, kdy s nimi soucit nikdo neměl. A proto jej zavrhnou ze svého života, nicméně jej všude vehementně propagují. A jako jediný formát přežití, přijmou usilovat o co největší moc.

2. Grandiózní sebehodnocení - Vědomé prožívání vlastní sociální pozice i postup měření toho, jak jedinec chápe sama sebe. Sebepřeceňování je velmi často nepřímo úměrné inteligenci. Psychopat je často člověk s vysokoškolským vzděláním. A přesto nebo právě proto se bojí racia, protože dobře tuší, že tam by mohl být odhalen. Nabádá ostatní, aby věřili svému srdci a svým pocitům, a zároveň si získává sympatie svých objektů zájmu a tím si pojišťuje, že mu bude věřeno proto, že ho „lidé mají rádi“. Na tomto sebeobrazu mu velmi záleží. Na potvrzení svých dobráckých úmyslů často přichází s citacemi či příběhy o kladných hrdinech, přičemž všem posluchačům musí být zcela jasné, že on je minimálně stejně dokonalý, jako onen kladný hrdina. V případě, že s příběhem přijde někdo jiný, nezapomene přijít se svojí trochou do mlýna, přidat nějakou tu pochvalou a upozornit tak na sebe. Účel je tentýž. Nikdo nesmí zůstat na pochybách o jeho ušlechtilých motivacích. 

3. Patologické lhaní - Mluvíme-li o patologickém lháři neboli mýtomanovi, jde o člověka, který lže, aniž by z toho měl nějaký hmatatelný užitek. Dokonce lže i ve chvílích, kdy by pro něj jednoznačně bylo jednodušší a výhodnější říct pravdu. Je závislý na smyšleném světě a nepravdivých informacích. Prožívá naprostou frustraci, když je nucen mluvit pravdu a popisovat skutečnou realitu. Jen si představte, jak musí vypadat mozek patologického lháře po několika letech jeho dobrodružného života. Kolik detailních informací navíc musí zachytit. V jakém neustálém stresu musí být, když si s někým povídá, aby se nedostal do slepé uličky. Možná řeknete: Tak ať začne mluvit pravdu. Ale patologickému lháři stojí tyhle stresové situace za to. Zvykne si a užívá si, že má svůj svět a dokáže postavit a rozbít světy ostatním. Díky neustálému stresu a tlaku na mozek musí buď používat alkohol, drogy a nebo meditační cvičení, aby účinky svých lží dokázal aspoň přijatelně otupit, tedy mohl se vymlouvat na to, že si je nepamatuje. Základní příznak většiny mýtomanů je totiž schopnost odhadnout, co ten druhý chce slyšet, a říct to nejen v pravý čas, ale také to říct se správnou mimikou a tónem hlasu. Takže jak chcete vlastně patologickému lháři pomoci? Patologický lhář, který trpí touto diagnózou více než dva roky, následně nedokáže rozeznat příběhy a historky, které se skutečně staly, od těch, které si vymyslel. 

4. Manipulativní a podvádějící - Manipulativní jednání je projevem člověka, který si není jistý sám sebou, který necítí pevnou půdu pod nohama, má problém být pružný a pokorný. A chce se za každou cenu dosáhnout svého, je zaslepený v postoji k určité situaci, zcela se uzavře všem argumentům, které vyjadřují odlišný názor od jeho. Vnímá odlišné názory a postoje jako ohrožení, jako útok na sebe… protože se cítí nedostatečně, začne manipulovat …. manipulace může někdy zdánlivě vypadat jako projev lásky, jindy může jít o zřetelnou agresi, vyhrožování… cílem je dosáhnout prostě svého svého.

Manipulátor nechce podávat jasné a srozumitelné myšlenky, protože pro manipulaci je výhodnější používat jakousi „mlhu“, pomocí které lze kdykoliv kohokoliv tlačit do pozice „ty moje myšlenky nechápeš“. S tím bývá často spojeno jakési „skromné povznesení se nad věc“, kterým manipulátor dává skrytě najevo, že má převahu, že jeho myšlenky zůstávají u některých lidí nepochopené, dává najevo, že to přece není jeho vina.


Manipulátor nemůže a nechce odpovídat na přímé otázky přímými odpověďmi, protože to mu ubírá prostor pro manipulaci a byl by nucen říct konkrétní věci, které by mohly projevit rozporuplnost jeho sdělení. Manipulátor totiž používá sdělení účelově a není pro něj důležité, co říká,ale jakého výsledku dosáhne, tudíž tvrdí to, co se mu právě hodí, ale nikdo nesmí poznat, že jsou v tom rozpory, proto na přímé otázky neodpovídá.

V diskusi s manipulátorem zjistíte, že manipulátor od některých témat zběhne a přesměruje vaší pozornost nenápadně na téma zcela jiné. Otázky nechá nezodpovězené a pokud se k nim chcete vracet, označí je jako nedůležité a vyzve k diskusi na jim nově nastolené téma, „které je přece mnohem důležitější“.

Manipulátor vám podsune nějakou myšlenku, která se vás osobně týká, a když pátráte po tom, proč vám ji sděluje, začne vám vysvětlovat, že pouze reaguje na vaše postoje, že to, co vám říká, není z jeho hlavy, ale jen reakce na to, co jste sdělili. Typickým sdělením manipulátora je to, že on jen odráží vaše pocity a sdělení, a to, co na něm vidíte negativního, je vlastně váš problém (ona myšlenka zrcadlení také pochází ze starého Řecka, v mnoha směrech je pravdivá a užitečná, ale manipulátor ji využívá účelově a vždy ve svůj prospěch).

Manipulátor používá vyšší autority jako je „Bůh“, „veřejné mínění“, „všeobecně známá pravda“ apod., aby dal přesvědčivost svým myšlenkám. Svoje myšlenky prezentuje jako objektivní fakta a diví se, nebo se blahosklonně usmívá tomu, že to prostě jen nechápete. 

5. Nepřítomnost výčitek svědomí nebo pocitů viny - Když opravdu zapátráte, zjistíte, že za většinou našich neúspěchů, nespokojeností, nezdarů, finančních omezení, vztahových i zdravotních problémů, stojí pocit viny. Takový jedinec si pak uvědomí, že je ve svém životě stále něčím a někým omezován a je obklopen z valné části negativními lidmi. Psychopaty. Lidmi, kteří ho obviňují, ať udělá cokoliv, vylívají si na něm zlost, limitují ho svým strachem anebo v něm strach spouští. Přesto je naše touha zavděčit se i tomu největšímu škodiči velice silná. My s nimi totiž máme to, co oni s námi ani mít nemohou. Slitování. Psychopat může používat i různé metody zaměřené na destrukci osobnosti manipulované osoby. Například cílové osobě či osobám nenápadně mění důvěrně známé prostředí tak, aby se v něm neorientovala a cítila nesvá. Když potřebuje, upozorňuje na své zásluhy a zároveň snižuje sebevědomí oběti. Neváhá věnovat dar velké ceny nebo půjčit peníze apod., protože si tím svou oběť morálně zavazuje. V manželství se manipulátor běžně dopouští citového vydírání. Snaží se vzbudit silné emoce (strach, pocit viny). Dokáže zcela rozvrátit rodinu. Psychopati jsou bez svědomí. Trvale a nenapravitelně. Neomlouvají se a nikdy nenapravují škody. Pokud něco naprosto pokazili, nejprve se (uraženě) stáhnou a následně se pokusí z celé situace vylhat. Že za to mohly okolnosti a kdokoliv jiný, jen ne oni. Tam, kde by zdravého člověka fackovala hanba, tam je psychopat povznesen, stále lehce nad věcí. Bezostyšně konstruuje minulost dle vlastní fantazie. A ve svůj prospěch. 

6. Povrchnost, mělkost (oploštěný afekt) - Povrchní lidé se zabývají sami sebou, ostatní je nezajímají (jsou sobci), nemají hlubší zájmy, uspokojují je např. peníze místo toho co by za ně mohli zažít. Povrchní lidé nejdou do hloubky problému, rádi mluví a neradi poslouchají druhé (naslouchají druhým). neustále sice vytvářejí dojem, že jim jde o podstatu věci, ale to dělají právě proto, aby si nikdo nevšiml jejich povrchnosti. Když mají vést cokoliv jsou ve stresu jelikož mají potřebu před ostatními utajit, že vlastně vůbec netuší jak a proč dále. Jejich chování, vztah k lidem jako k věcem (pozor, takto to oni nikdy nenazvou) a dělením lidí na silné a slabochy vede k tomu, že jejich vztahy nemají dlouhého trvání nebo naopak si vydržují vedle sebe řadu “kamarádů”, kteří plní jejich přání. Rytíři bílých koní. Lidi jsou pro ně užiteční, pokud něco potřebují, pokud ne, pak jsou bezcenní. 

7. Necitlivý/nedostatek empatie - Pro schopnost empatie je užitečné umět odložit svoje vlastní názory, hodnoty a předsudky. Jde o to být schopný pochopit jak a proč člověk jednal tak, jak jednal, jaké z toho má pocity a jaký má na kteroukoliv věc názor, kdy jedná proti svému přesvědčení a kdy se naopak to, jak se chová navenek, plně ztotožňuje s tím, co cítí uvnitř. To tady zcela určitě nehrozí. 

8. Neschopen přijímat odpovědnost za vlastní činy - Psychopati se nedokážou vcítit do pocitů normálních lidí. Psychopat nikdy nepřizná, že udělal chybu, nikdy neuzná, že neměl pravdu nebo že se zmýlil. Vždy své chování maskuje pod nějaké jiné motivy, které se zdají být dobré a ušlechtilé. Využívá vaší sympatie k tomu, aby vám zabránil racionálně rozebrat jeho chování.


▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 Faktor 2: Společensky deviovaný (devastující) životní styl


9. Potřeba vzrušení a/nebo sklon k nudě - Jeho život probíhá jako válka a pohyb ode zdi ke zdi. Buď deprese nebo maniakální a extrémně výkonná fáze.Buď se šílené nudí a nutí druhé k akci nebo naopak k tomu, aby ostatní fanaticky následovali jeho “cestu”. 

10. Parazitický životní styl - Narcismus - pro narcistickou osobnost (psychopat je narcistní) je vždy reálná jen ta skutečnost, která odpovídá jejím přáním, jejímu myšlení a jejím pocitům. Věří čemukoliv, o čem prohlásí, že to pravda je. Je schopen popírat i zcela zjevnou skutečnost. I tváří v tvář faktům je schopen tvrdit, že neexistují. Psychopati často na ostatních parazitují a žijí na úkor jiných lidí. A to těch, kterým vnutí svůj obraz světa. 

11. Špatná sebekontrola - Ne, nejsou šílení, jde o to, že vždy jde o poruchu vztahu k druhým lidem a z ní vznikající pokřivené vnímání reality. Narcistický člověk dojít snadno k přesvědčení o své neomylnosti a dokonalosti. A dokonalost či aspoň pokusy o ní je nutí k maximálnímu pracovnímu tempu, mají na sebe, ale jelikož neumí prožít sami v sobě svou vinu, projektují do druhých a obviňují všechny za to, že dělají svět nedokonalým místem. Každý, kdo narušuje tento jejich obraz dokonalého bytí v jakékoliv oblasti (např. odkrýváním jejich motivů) je nepřítel, proti němuž obrací svou agresi. 

12. Nedostatek realistických, dlouhodobých cílů - Psychopati mívají nerealistické dlouhodobé cíle. Buď nemají vůbec žádné, nebo jsou nedosažitelné a vycházejí z toho, že psychopat sám sebe vidí jako mnohem schopnějšího, chytřejšího a mocnějšího, než ve skutečnosti je. A jelikož je sám rád v roli oběti, které se díky tomu může vymlouvat na všechny možné i nemožné excesy, jenž mu přišli do cesty a on je překonal, je zde vidět i další detail, často jsou psychopaté pyšní i na to, že nic nedokončili. To proto, že při tom mají možnost pomluvit a agresivně verbálně napadnout všechny kolem. 

13. Impulsivita - V okamžiku agrese ztrácejí jakákoliv pravidla etiky a etikety. jsou schopni pro silné pocity vzrušení, jenž v nich agrese vyvolává, ji vyvolávat a to neustále i ve svém okolí, aby se tzv. “něco dělo”. nemusí být vždy sami aktivní agresoři, i když i to je časté, ale jsou spouštěčem sociálních rozepří. baví se klidně nad rodinnou rvačkou, kterou vyvolali. Nenápadně a tak, aby nemohli být odpovědni za její rozpoutání. Okamžitě po jejím skončení se zpravidla přihlásí za její odpovědnost, což přítomní zavrhnou a tím z nich sejmou případný pocit viny. Já nic, já muzikant. Vede je to často k tomu, že jsou z nich výborní energetičtí upíři. Impulzivita je u nich neustálá potřeba podnětů zvenku. Ponecháte-li je o samotě, doslova "lezou po zdi". To pak mají časté migrény. Nudí se. Jako by žili v neustálém nedostatku zajímavých podnětů a měli snížený práh bolesti. Například podněty, které u ostatních lidí vyvolávají poplachovou, obrannou a únikovou reakci, u psychopatů vyvolávají spíše orientačně-pátrací reakci a zájem. Jako by jim bylo jedno, co cítí, ale hlavně, aby to bylo hodně silné. Důležité je pro ně slovo intenzita.

14. Nezodpovědnost - Je zajímavé, jak často u nich vedou tzv. nicknemaes neboli přezdívky. za ně se toho totiž dá mnoho schovat. Používají je jako svou značku. Jelikož nejsou schopni přijmout odpovědnost nejsou schopni ani vystupovat pod svým vlastním jménem. Naprostá neschopnost zříci se okamžitého potěšení ve prospěch vzdálenějších cílů. Psychopat neplní závazky, sliby, dané slovo opakovaně. Psychopat domů dorazí třeba až následující den. jde se v opilosti vyspat s několika cizími lidmi namísto toho,a by se pokusil jít s partnerem domů. Není na něj spoleh. Je vždy nad věcí. Neomluví se. Nemá potřebu své selhání nějak odčinit. Obviní kohokoliv. Přenese odpovědnost za to, co se stalo, na někoho jiného. Řekne komukoliv, že je to jeho chyba. Jelikož neumí přijmout a prožívat pocit viny.

15. Kriminalita v dětství či v průběhu dospívání - Velmi špatně se prokazuje. Občas v záchvatu sebestřednosti prozradí své předchozí excesy, ale jen když mají pocit, že jim naslouchá spřízněná duše, před kterou se mohou blýsknout. 

16. Problémové chování v dětství či v průběhu dospívání - Často začínají sexuální život kolem 13 roku života, tedy kdy ještě nemají jakékoliv představy o jejím úspěšném zařazení do své osobnosti. jejich prožívání i této oblasti je mělké a nejsou schopni jít do hloubky. Proto často podléhají nebo tvoří násilí - nebezpečné praktiky včetně bondáže až se objevuje i krev, sadomasochismus. 

17. Zrušení podmínečného propuštění - Těžko ověřitelné. Ale hledejte máte-li podezření.


▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 Zvláštnosti, jenž nekorelují ani s jedním faktorem


18. Promiskuitní sexuální chování - Sexualita je pro něj pouze nástrojem moci. Vždy se nejprve pokouší udělat vše podle vašich představa, aby zjistil vaše preference. Pak se je i proti svému přesvědčení, pokouší několikrát po sobě hojně aplikovat, aby si vás citově zavázal a následně se začne zabývat tím, že do sexuality přináší to svoje a jakmile není sexualita řízena jím a jeho potřebami, pak není ochoten k sexuálnímu kontaktu vůbec. Je schopen bez výčitek partnera podvést a to i opakovaně, jelikož nemá výčitky a jde mu o jeho uspokojení. To si většinou nepřizná a maskuje svůj zájem o sexualitu často jinými praktikami, které odkazují na tzv. pozitivní a duchovní rozměr: např. tantra. Psychopat vykazuje i v sexuálním chování nepřítomnost výčitek svědomí a také zcela povrchní cítění a citové prožívání. Nerespektuje city lidí kolem sebe (nerespektuje ani jejich práva). Jeho sexuální bezcitnost vede ke krutostem - velmi se vyžívá, když může svého partnera opustit tím, že jej podvede s někým, koho jednoduše svede a opustí. Následně se pak nechá hýčkat dalším úplně jiným objektem, který mu poskytne pozornost. Počet sexuálních partnerů je celkem vysoký. Všímejte si, když mluví o svých vztazích, co byly. Dívejte se na to, jak potkává bývalé známe a k čemu se u nich hlásí (spali jsme spolu jen dvakrát, to ani nebyl vztah, atp.). Pochopíte, že lže a vymýšlí si, protože byste ze skutečných počtů jeho partnerů brzy pochopili, že mu vlastně ani na jednom z nich příliš nezáleželo. Stářím mu sexualita dojde jako manipulující efekt a tak se vůči stáří a stárnutí často staví velmi nepříznivě. 

19. Mnoho krátkodobých manželských vztahů - Pokud má v historii několik velmi krátkých manželství, pravděpodobnost, že jde o psychopatickou osobnost vzrůstá. 

20. Kriminální všestrannost (Univerzální kriminální chování) - Hledejte historii kriminální minulosti v mládí. Mnoho psychopatů vykazuje patologické chování v časném mládí. Pokud tam kriminální minulost je, prozkoumejte, jak moc je různorodá. Psychopatům mnoho věcí projde, ale občas je přece jen někdo přistihne. Schopnost flexibility při páchání zločinu je dobrým indikátorem. 

21. Druhotně získané dovednosti sociopatického/sociologického podmiňování* - Nově přibyl bod č.21 "Acquired behavioural sociopathy/sociological conditioning". Tento bod znamená, že daná osoba se spoléhá na sociologické dovednosti a triky, aby klamala. Jinými slovy: Zneužívá vědu i terapii k dosažení svého cíle.

V Y H O D N O C E N Í

▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 Tyto položky zjišťují citové, interpersonální a behaviorální rysy. Každá z položek je hodnocena od nuly do dvou. Celková suma bodů pak stanoví rozsah psychopatie dané osoby: 

Otázek je tedy celkem 21. 

Pokud je znak nepřítomen, skóre za položku je 0. 

Pokud je znak pravděpodobně přítomen, skóre 1. 

Pokud je znak zcela jistě přítomen, skóre 2 

Výsledek celkem 30 bodů (v USA) nebo celkem 25 bodů (ve Velké Británii) znamená s vysokou pravděpodobností odhaleného psychopata.

Malé shrnutí na závěr:

1. Psychopat necítí vinu. 

2. Psychopat neslyší na morální apely. 

3. Psychopat se nemění. 

Z toho plyne: 

1. S psychopatem nevyjednávejte o jeho vině. 

2. Odkažte psychopata do mezí zákona. 

3. Nesnažte se ho změnit. Nemůžete-li odolat touze změnit psychopata, modlete se za něj. 

Neočekávejte spolupráci ze strany psychopata - toto jsou doslova pakty s ďáblem, které se vymstí vám (nikoliv jemu). Pokud sám psychopat spolupráci nabízí, dělá to pragmaticky proto, aby vás dříve či později využil. Očekávejte tyranii, neočekávejte slitování.


▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 “Přibližně čtvrtina lidí s antisociální poruchou osobnosti jsou psychopati v úzkém anglosaském slova smyslu. Existuji dva druhy psychopatů Úspěšní a neúspěšní. Ti neúspěšní sedí v kriminálech, ti úspěšní sedí v čele správních rad.” - MUDr. František Koukolík, DrSc.

Z D R O J E

▬ 👅 ▬ 👅 ▬ 👅 

• http://www.minddisorders.com/Flu-Inv/Hare-Psychopathy-Checklist.html
• http://psychopathyawareness.wordpress.com/2011/04/01/red-flags-how-to-identify-a-psychopathic-bond/
• http://en.wikipedia.org/wiki/Psychopathy
• http://cs.wikihow.com/Jak-poznat-ps...
• http://elyna.wz.cz/
• http://na-severu.blogspot.cz/2007/0...
• http://na-severu.blogspot.cz/2007/0...
• http://na-severu.blogspot.cz/2007/0...
• http://na-severu.blogspot.cz/2007/0...
• KOUKOLÍK, František a Jana DRTILOVÁ. Vzpoura deprivantů : o špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci. Praha: Makropulos, 1996, ISBN 80-901776-8-9. 
• The Sociopath Next Door: The Ruthless vs. the Rest of Us by Martha Stout Ph.D. (Broadway Books, New York, 2005, ISBN 0-7679-1581-X) (Author) 
• The Mask of Sanity by Harvey Cleckley, May 1, 1982 
• http://kariera.ihned.cz/c4-10023710...
• http://klimes.mysteria.cz/clanky/ps...
• KOUKOLÍK, František. O vztahu lidského mozku a chování: strukturální a funkční podklady některých neuropsychiatrických chorob. Praha: Karolinum, 1997. 256 s. ISBN 80-7184-276-1. 
• KOUKOLÍK, František a Jana DRTILOVÁ. Vzpoura deprivantů : nestvůry, nástroje, obrana. Nové přeprac. vyd. Praha: Galén, 2006. 327 s. Edice Makropulos. ISBN 80-7262-410-5, [1. dotisk 2008: 978-80-7262-410-2], [2. dotisk 2014: 978-80-7492-120-9]. 
• Koukolík o psychopatech v politice a společnosti - https://youtu.be/CSdk81kEkbo

POZNÁNÍ

Teoreticky, toho všeho co je kolem nás a co má nějaké vědomosti, bychom měli být nějakým způsobem schopni dosáhnout. To se týká i esoterických vědomostí, které mají jiní lidé, nebo které se prostě nacházejí volně uprostřed přírody, čekající až na ně někdo dosáhne. Pomyšlení na to, že vědomosti by mohly být nějak schovávány, učiněné nepřístupnými většině lidí, jak se to v jistých kruzích traduje, mě zpočátku odpuzovalo. Bouřil se takto ve mně vrozený smysl pro demokracii, připadalo by mi to nespravedlivé pokud by tomu skutečně tak bylo a někteří lidé tyto vědomosti měli a jiným je odepírali. Postupně jsem ale přišel na to, že ve skutečnosti se tomu má poněkud jinak. Z části mě toto poznání inspirovalo k napsání rozhlasové hry The Struggle of the Magicians (Zápas kouzelníků), z níž vyjímám následující dialog. O tom, zda jsou vědomosti přístupné či nikoliv debatují zde G. I. Gurdžijev s P. D. Uspenským. Že k nějakému podobnému rozhovoru skutečně došlo (a nejspíš vícekrát), musí být celkem jasné tomu, kdo četl aspoň některou z Uspenského knih.

Gurdžijev: Za prvé: nikdo žádné vědomosti neskrývá. Za druhé: ne všechny vědomosti se hodí k tomu, aby se dostaly do volného oběhu; některé ukryté být musí. Přesto všechno jsou vědomosti snadněji dosažitelné než byste si myslel, ovšem jen pro ty, kteří je s vážností hledají a kteří jsou schopni je ABSORBOVAT (proto se staré esoterní systémy soustřeďují na kapacitu přenosu energie v těle a jeho rozšiřování). 

Uspenskij: Vy si tedy nemyslíte, že cesta k nabytí vědomostí by měla být otevřena všem a bez výjimek, že každý člověk by měl mít právo na to aby se mu dostalo vzdělání? 

Gurdžijev: Pokud se týče základního vzdělání, s tím naprosto souhlasím. Musíte ale pochopit, že opravdové poznání nemůže patřit všem, dokonce ani ne mnohým lidem. Pouze některým, jichž nikdy nemůže být mnoho. Tohle je jedním z fundamentálních zákonů, zákonů hmoty, jimž podléhá všechno na tomto světě, včetně poznání.

Uspenskij: Poznání přece ale nemůže mít nic společného s materiálností!

Gurdžijev: V tom se právě velice mýlíte. Ve světě hmoty je všechno omezené. V kterémkoliv okamžiku se na poušti nachází sice obrovské, určitě naprosto nespočítatelné, přesto ale docela určité množství zrníček písku. V jezeře je také určité množství vody, potenciálně by se ta voda dala měřit na vědra, i když to nikdo dělat nebude. Tak se to má se vším. Tak se to má také s poznáním. I to má svoje limity.

Uspenskij: Chcete tím snad říci, že lidstvo má, dejme tomu v průběhu jednoho století, k dispozici pouze určité množství vědomostí, kterých může během toho času dosáhnout?

Gurdžijev: Přesně tak. Poznání se nám dostává podobně jako se nám dostává jídla. Nebo ještě lépe, tak jak užíváme nějaký drahý lék. To jak ten lék zapůsobí, závisí na dóze. Pokud je ta dóza dostatečně veliká nebo když můžeme těch dávek mít víc, může to prospět jednomu člověku nebo i menší skupině lidí. Kdyby ovšem ten lék chtěla spousta lidí a množství léku který máme k dispozici zůstávalo stejné, na každého člověka by se dostalo tak málo, že by to bylo zanedbatelné. Nic by to na jejich životech nezměnilo. Poznání by se rozprchlo všude, prostě by se vytratilo.

Uspenskij: Jsou v tom ale nějaké výhody, když se jen menší skupině lidí dostane větší části toho poznání, které je k dispozici?

Gurdžijev: Jistěže je. Představte si, že máte určité množství zlata a že chcete pozlatit nějaký předmět. Nejprve si musíte spočítat jak veliký povrch to vaše zlato pokryje, jinak by to mohlo vyjít takové všelijaké strakaté, dobře by to nevypadalo, mohlo by se vám klidně stát, že byste to zlato zbytečně vyplýtval. Když se rozdělují vědomosti, také je nemůžete dát všem, protože by to dopadlo stejně jako byste jim nedal nic.

Uspenskij: Komu ale potom ty vědomosti dáte?

Gurdžijev: No přece těm, kteří si o ně řeknou. Většina lidí stejně o vědomosti nijak nestojí a o ten svůj příděl by se stejně nehlásili. Tak tomu prostě je a proto také je tu kolem nás spousta vědomostí, které si může najít a přivlastnit ten, kdo o ně opravdu stojí a bude si jich vážit.

Uspenskij: Patří jim ale potom skutečně? Nemá potom takový člověk povinnost nabídnout je opět těm, kteří je třeba z nedbalosti, pominuli?

Gurdžijev: To si myslíte, že tohle se neděje? Nikdo nic neskrývá, dokonce naopak. Ti, kteří ty vědomosti nějak posbírali se obvykle snaží seč mohou, aby je předali dál. Jenže, ono to není tak snadné. Předávat vědomosti, stejně tak jako je přebírat, za tím vším stojí spousta námahy, ať už na straně těch, kteří vědomosti předávají , tak i těch, kteří je chtějí od nich získávat.

Uspenskij: To chápu. Vědomosti se nedají lidem vnucovat, to by bylo stejné jako kdybychom je odsuzovali k nuceným pracím a ještě k tomu na doživotí. Lze je předávat jen těm, kteří si jich přejí nabýt, kteří je aktivně vyhledávají.

Gurdžijev: A hlavně těm, kteří jsou PŘIPRAVENI k tomu je získat.

Uspenskij: Jak byste potom definoval takovou „připravenost“?

Gurdžijev: Už staří filozofové klasických škol moudrosti vždy vyzdvihovali jedno hlavní pravidlo: „Poznej sebe sama!“

▬ zdroj: http://www.kabala-cesky.com/kb_vedeni.html