úterý 25. listopadu 2014

DEFAULT

V užití v souvislosti s počítačem znamená toto slovo: "Jestliže uživatel nebo programátor nezadají akci nebo hodnotu primární (dominantní, prvořadou), pak je default hodnota, kterou předpokládá program nebo operační systém, případně řetěz akcí, které program nebo operační systém spustí".

Mozek má totiž funkční systém s vlastnostmi právě pojmenovanými - default systém. Tomu systému se také říká implicitní = skrytý nebo obsažený. A právě tenhle systém je kořenem sebeuvědomování, vlastností mnoha stránek, aspektů či rozměrů jáství,  V roce 2001 bylo zjištěno, že jestliže je lidský mozek ponechán sám sobě, tj. pokusná osoba leží na zádech v tichu adaptovaná na tlak podložky, bez zrakových, sluchových, dotykových nebo jiných podnětů, objeví se vysoká aktivita některých vnitřních částí vnitřní čelní kůry mozkové, dále pak i dalších částí vnitřní a zevní temenní kůry a korových systému (šedá kůra). No a jakmile se cokoliv mihne naším zorným polem, aktivita default systému klesne a my se začneme věnovat zpracování informací v příslušných částech mozku. Vlastně se default systém chová jako váhy.

Je tedy klid, představte si to. Tedy on klid neexistuje. Je to spíše chvíle neřízeného chaosu. Po chvíli činnosti, kdy jsme nyní v "klidu", se nám v mozku aktivuje síť volně putujících vzpomínek, budoucích plánů a dalších osobních myšlenek a prožitků. V tomto stavu vědomí, psychiky, mentality, ducha, duše, mysli...najděte si každý svůj ekvivalent, jsou vysoce činné právě čelní laloky, prefrontální mozkové kurzy. Třetí oko té oblasti mnozí esoterici říkali. No nicméně nepřeceňujme ho, Stejně aktivní jsou na opačné straně mozku i laloky Girus cinguly, neboli opaskového závitu a oblasti kolem. Tyto oblasti mozku jsou aktivní v průběhu rozhodování, při zpracování emocí a sociálních informací. Vzadu se slučují zrakové a prostorové informace a vybavování dat z dlouhodobé paměti. Mozek si vzpomíná zda to, co se odehrává před ním už někdy neviděl a nevnímal.

Rána pro všechny prdlé esoteriky je asi vědecké zjištění, že největší aktivity dosahuje default systém v době, kdy je ve stádiu "neřízených duševních stavů". tedy v době, kdy není ničím stimulován. Myšlenkou též. Záměrem, též. Jsme-li tedy tehdy ponecháni "sami sobě" bez podnětu a my se ji esoterně nevytváříme cvičením, dýcháním, meditací, pak prostě jen "putujeme" v minulosti, budoucnosti, v přítomnosti, naprosto bezcílně vzpomínáme, plánujeme, mluvíme sami k sobě - tak prostě sebe samotné PROŽÍVÁME. Tím se taky nemyslí populární houbičkování, tedy dosahování vyšších stadií vědomí ayahuascou a podobnými blbinami. Už v použití je záměr. Takže pořád platí Tomášovo evangelium: Když něco činí tvoje pravice, ať to neví tvoje levice.

Být v klidu je pro většinu z nás nepředstavitelným prožitkem. Jsou to muka. Nemůžu si jen tak lehnout na gauč. To si myslí většina z nás. Nemohu být pasivní. Většinou totiž to tzv. "dobré", co v životě máme dostáváme nebo se k tomu vypracujeme po tom, co se aktivně podílíme na jeho získávání. Včetně esoterních znalostí a schopností. Pasivita je pro většinu z nás odpudivá a zavrženíhodná. No a co když právě proto, že neumíme a nebo se i zoufale bojíme, být chvíli sami se sebou? Mnozí tomu opovržlivě říkají "denní snění" a mají za to, že je škodlivé. Pro výkon a honbu za určitým cílem určitě. Nicméně je potvrzeno, že se běžně ve stavu denního snění nalézá cca 96% všech lidí. Ty náhlé záblesky inspirace, jakoby hlasy přicházející odnikud, když si mozek jen tak pluje prostorem a myšlení nezávisí na mysli...nejde o žádné záchvaty fantazie nebo snad nemocné či rozptýlené pozornosti. Jde o projev naopak zdravého a adaptivního mozku. Součástí tohoto procesu je totiž nejen snění, ale i promýšlení budoucnosti a plánování. Ale my je nepřijímáme. Bojíme se ho.

Máme tedy myšlenky, jenž jsou nezávislé na vnějších podnětech. Jsou skryté = default a vztah k tomu, co právě člověk dělá, prostě nemají. Objeví se, jak v době, kdy je člověk v klidu, tak v průběhu často i náročné činnosti. Jediné, co její výskyt snižuje, je komplikovaná činnost. A my se mnohdy rádi a často věnujeme komplikovaným činnostem, že? Aktivita defaultních částí mozku běží doslova opačně než aktivita oblastí mozku namáhaných cílenou úlohou. Co dělají mnozí u meditace? Zaměří se cíleně na vyvolání klidu. Pak ale to, co popisují jako relativně božské prožitky transcendence, jsou jen jejich vlastní představy promítané vlastní promítačkou myšlenek = přání, na jejich vlastní plátno zevnitř. Hmm. Bio ILUSION? Bio MÁJÁ?

Vlastně měli pravdu všichni ti, co se na mne smáli jako blázni a říkali mi, že cestu k sobě nemohou nikoho naučit. Ani mi předat. Stali se mnohdy v mých očích blázny. Smáli se a nevěděli proč. Šílenci. Dnes vím, jak šílený jsem byl já. Jediné zasvěcení, které kdy skutečně existovalo a existuje je sebe - zasvěcení. Systémy a školy mohou ukázat metody a cesty a otevřít i brány. Ale žádný systém ani škola nemůže za člověka udělat práci, kterou musí vykonat on sám. Na uvědomění, že ani aktivita, ale ani pasivita nejsou řešením. Buď se totiž začnu dívat na to, co upoutá mou pozornost. A vypnu tak vše uvnitř. Nebo před tím, co vidím, zavřu oči. Buď a nebo.

A nebo to jde i jinak. Trochu jinak. S použitím 3AXIS Visual language se mohu podívat ven, ale se zájmem o svět a o ty druhé, aniž je považuji za druhé, ale za první a tak se tam mohu pohybovat s cílenou zaměřenou pozorností, podporovanou myšlenkou, která mi napovídá nejen, na co se dívám, ale i co ve mně se vlastně dívá a proč. Protože, věnují-li se lidé zevnímu cíli a přitom jejich pozornost ovlivní nějaká "myšlenka zevnitř", zejména je li emočně nabitá - tedy vznikne li v srdci, pak se stále věnuji sobě v sobě a jsem při tom i venku. ZÁROVEŇ.

Je to jako pomalý příliv. Staráme se takto společně já s default systémem našeho mozku o to, aby jsme i při náročných úkolech dne a noci :), šetřili svou energii. Proud vědomé pozornosti vysílané bez ustání ven za vnějšími podněty je totiž energeticky vysoce náročný. Stejně tak je energeticky vysilující proud energie za zavřenýma očima meditujících. Trans není to, co je třeba. To je to, co nás zabíjí. To je jen jednostranně zaměřená energie. Ano. Nezabíjí nás jen konzum. Ani náš nezájem o nás samé, chuť nepoznávat se. Zabíjí nás jednostranně zaměřená pozornost bez několika možností výsledku. Abysme toto vše mohli praktikovat, musíme se naučit přijímat věci, tak jak jsou = to jest tak trochu být ženou. Být chaotickou mnohočetnou bytostí, která se rozhodne zaměřit = někam vyslat jednoznačně svou pozornost = být zase tak trochu mužem. Na střídačku. V plynulém pohybu. Život je pohybující se proud. Jako pomalý příliv a odliv se v nás střídá pohyb energie. Tiše dopadá v miliardách kapek na pevný břeh země a zase pomalu stéká do hlubiny moře. Nikdy neustane. Ten pohyb je život. V našem mozku je palivem života glukóza a mozek jej využívá, až když má dost kyslíku. Takže už chápete, proč se nám tak rozbujela cukrovka? Apropó, zadní část opaskového závitu spotřebovává o 20% více glukózy než ostatní části mozku a podobnou spotřebu má i zrak. Takže čerstvý vzduch a glukózu.

Glukóza (dříve běžně glukosa) (z řec. γλυκύς, tj. glykys, česky sladký nebo γλευκος, gleukos, česky mošt, sladké víno), v běžné řeči označovaná jako hroznový cukr nebo krevní cukr, je jedním z monosacharidů ze skupiny aldohexóz. V chemických vzorcích oligosacharidů a polysacharidů se značí symbolem Glc. V čistém stavu je glukosa bílá krystalická látka sladké chuti. V přírodě běžná konformace glukózy je D-glukóza, která stáčí doprava polarizované světlo, odtud pochází její staré označení dextróza, které se doposud běžně používá v lékařské literatuře. D-glukóza se může připravit krystalizací z rostlinných šťáv, zejména z hroznů vinné révy, ale hlavní metodou její výroby je kyselá nebo enzymatická hydrolýza rostlinného škrobu, v Česku především bramborového.

Čistá D-glukóza se nachází v rostlinách jako jeden z produktů fotosyntézy a představuje pro rostliny zásobu energie. Hromadí se především v plodech. Kromě toho je podjednotkou řady přírodních oligosacharidů, např. maltózy, sacharózy, laktózy aj. a polysacharidů, např. škrobu nebo glykogenu. Obecně se tyto glukózové sacharidy nazývají glukany. Je také součástí mnoha heteroglykosidů, vyskytujících se v rostlinách. Je také přítomna v krvi živočichů, i v některých živočišných produktech, zejména v medu. Hm, staré kultury používali krev jako rituální záležitost. Možná, že až Jan Křtitel a Ježíš a jejich učedníci našli při rituálech odvahu ke změně a místo krve použili víno? Protože právě glukóza nám dává výživu pro náš default? Jedna sklenka vína denně získává najednou na úplně jiném rozměru, že?

Default je tedy nejen strážníkem mozku, ale i niterným duševním pochodem, co nikdy neustává. Nesnažte se svůj život hodnotit ani potlačit - zabíjíte se.. Přijměte ho. Default je podkladem toho, co označujeme jako jáství, subjektivitu, osobní vzpomínky na minulost, odhad a plánování osobní budoucnosti, odhad toho, co se děje v nitru bližních. Default není jenom orgánem sebeuvědomování. Ale pomáhá mu. To, co jej skutečně aktivuje jsou naše osobní morální rozhodnutí. Víte nedá se přesně určit v mozku, dají se jen určit jeho projevy. A víte, proč je děláme? A snažíme se dělat hlavně ty tzv. "dobré"? To protože default systém spouští při některých činnostech taky tzv. systém odměn. To je prastarý oblak neuronu táhnoucí se mozkovým kmenem od nejhlubších částí mozku a do spodní a vnitřní části prefrontální kůry. K třetímu oku. Systém odměn totiž vytváří pocit slasti, blaha, jakmile si živočichové včetně člověka nasytí základní životní potřeby = opatří si potravu, vodu, bezpečí, pohlavního partnera a jsou-li i sociálně žijícími živočichy, pak i vyšší místo na sociálním žebříčku. U lidí je to taky prožitek peněz, ale taky krásy, když daný jedinec pozoruje obrazy, které považuje za krásné.

Proto je pocit odměny i pocitem tvorby jáství. Spolupráce systému odměn a defaultního pak vytváří pocit "to je moje blaho". Ale protože jsme duální živočichové uvádí do chodu i bolest - nejen vlastní, ale i bolest druhého člověka. V mozku lidí přihlížejících bolesti druhého se rozzáří stejné korové úseky a my bolest neprožíváme přímo na svém těle, ale prožíváme ji přímo ve svém mozku. Co je horší? Dovedou to i opice. Psychopati bolest druhých chápou, ale neprožívají ji. To i na vysvětlenou, proč tak rádi čumíme na bolestné scény z válek či smrti v TV. Aktivujeme si totiž všichni stejné neurony a to nás paradoxně sbližuje. Je děsivé, že jsme se zapomněli sbližovat krásou a děláme to raději bolestí. Stali jsme se obětí vlastní slepoty, která nás nutí dělat podvědomě sobě či jiným lidem bolest. Jako zakrytí naší vlastní nepřiznané touhy po sexualitě (těle), energii (myšlenkách) a dotyku lásky (emocích). Ale to v prvé řadě závisí na tom, jak máme vyladěný náš vlastní DEFAULT. S jakou láskou, klidem a pokojem se umíme dotýkat = uvědomovat si sami sebe.

Žádné komentáře:

Okomentovat