STÍN

Název tohoto archetypu jsem přejal od C. G. Junga, který definoval stín jako podstatu toho, co musí být pochopeno a asimilováno. Dokázal rozpoznat, že většina lidí jsou lidmi žijícími jako by bez stínu, lidmi spořádanými, že si myslí, že jsou "lidmi bez stínu", ať je to dělník či vědec, nábožensky založený člověk nebo ateista. Pohled do zrcadla nám ukáže vlastní obraz; budeme-li se snažit ve svém nitru najít podobné zrcadlo, zajisté se nám to podaří. Chce to však skutečnou odvahu, neboť každé zrcadlo je nemilosrdné a nemá ve zvyku nic překrucovat či přebarvovat, zrcadlo nitra naprosto věrně ukáže obraz stojící před ním. Člověk ve svém nitru zpočátku nenalezne "království Boží", ale nalezne pravou tvář individuality kdysi uměle překrytou maskou uměle stvořené tzv. osobnosti (personou), kterou si lidé jako herci nasazují před druhými a poté což je bohužel horší ještě sami před sebou. Setkání se stínem - vlastním odrazem skutečného obsahu naší záporné bytosti - bývá velice bolestivé, neboť zlo, které člověk nachází v sobě, už nemůže jako dříve projektovat jinam do hmotné sféry na ostatní osoby, věci a vztahy. Už za všechno nemohou jiní a nastává peklo vlastní mysli, když člověk přichází na to, že si za vše může sám. Tím, že rozdělil sám sebe na dobré x špatné a ty špatné stránky sebe sama nepřijal za své. Poznává, že tyto projekce všeho negativního na své okolí jsou pouze zástěrkou zbabělého člověka, který se nedokáže podívat pravdě vlastního egoismu do očí. Nedá mnoho přemýšlení, abychom zjistili, že spouštěcím impulsem archetypu Stín je introvertní zájem o podstatu vlastní bytosti v touze po prožívání dobra a dalších kladných stavů. A tím, jak si více přejeme čistotu, světlo a bezpodmínečnou lásku, tím více se nám v hmotě kolem nás zjevují naše vlastní stíny a démoni.

Touha po dobru je náplní lidské bytosti a na druhé straně či opačném pólu stojící stín je reprezentant stinné a zlé stránky bytosti. Na jedné straně dobro, na druhé zlo a jejich věčný boj v pohádkách, bájích a mýtech všech národů světa. Tento boj je nutné na cestě k poznání duchovní skutečnosti lidství plně prožít, je nutné naučit se rozlišovat a je nutné se naučit odpouštět. Jedině odpuštění a následný soucit dokáží stín jako většinou personifikované zlo asimilovat, čímž se nám vyrovná cesta a rozkvete moudrost rozlišování pravé skutečnosti jevů. Nejhorší, co by mohl člověk udělat v setkání se stínem, je identifikovat se s ním, neboť pak sám stane se personifikací zla. Že se tomu tak občas stane, svědčí případy "šílených střelců" (převážně z tzv. technicky vyspělého světa), kteří se zbraní v ruce nemilosrdně vraždí vše živé kolem sebe. Tito lidé v touze po moci, slávě či výjimečnosti se ztotožňují se svým stínem, neboť nemají odvahu se mu postavit na odpor, přestože jej vyvolali. Jakákoliv ideologická nálepka jejich nelidského činu je pouze dalším aktem zakrývajícím zbabělé vzdání se vlastnímu zlu - propadnutí vlastnímu stínu.

Podívejte se na současný stav světa jako na zrcadlo kolektivního nevědomí lidstva. Jedině tak poznáte ty hrůzy, které jsou obsahem nevědomí tvořeného lidmi. Je nejvyšší čas zlo - stín asimilovat vlastním dobrem v srdci. Naneštěstí se člověk raději drží hesla, že viditelný nepřítel je vhodnější, než nepřítel uvnitř něho samotného. Zaslepen sám sebou projektuje zlo do svého okolí, neboť v okolí na druhých může zlo nenávidět. Hledat a pracovat se zlem v sobě by ho nutilo k přetěžké práci s vyčištěním toho všeho svinstva, které si sem po věky ukládal. A nejen on, neseme v sobě stíny karmy svých předků. Už jenom toto vědomí stačí občas k zešílení.

Proto takový člověk raději zůstane "mrtvou personou" odmítajíc své stíny a projektujíc vše mimo sebe do hmotného světa, pak zůstává plochým klamným obrazem či odrazem přetvářky a falše. Je podoben smutné, bezduché, vyprahlé poušti bez známek života. Na rozdíl od něj "živý člověk" vrhá své stíny, rozpoznává zlo v sobě, aby jej asimiloval v odvěké vnitřní víře v dobro. V takovém člověku jsou vysoké horské štíty i hluboká rozeklaná údolí, jsou v něm lesy i vodstva, poušť i oáza. Je kompletní jako naše planeta. Pokud budete stát jenom na poušti, planetu nepoznáte, ale pokud se stanete horskými velikány i hlubokými vodami, poznáte všechny stránky planety a pak jediným slovem zhodnotíte celou tu krásu: "Božské!" Proto i u sebe musíte nejprve poznat celou škálu dobra a zla skrývajícího se ve vašem nitru, abyste poté asimilovali zlo, povýšili odpuštění na zákon a došli k poznání. Pak zhodnotíte tu lidskou krásu jediným slovem: "Božské!" Tím nevyjádříte dokonalost, ale úplnost, celistvost, v níž jsou obsaženy všechny aspekty.

Poznal jsem, jak mne asimilace stínu naplnila živočišnou pudovou přirozeností, a předem na tuto nebezpečnou skutečnost upozorňuji. Kdysi dávno před uznáním vlastního stínu jsem si připadal téměř nevinný, skoro vzorný a převážně neomylný. Teprve poznání stínu ve vlastním nitru mne dovedlo ke skromnosti a uznání své "prohnilé části". Zděsil jsem se té obrovské síly pudů, hromady pýchy, arogance, namyšlenosti, povýšenosti a dalších záporných vlastností. Podstatná část eliminace a asimilace stínu byla provedena v denním vědomí, ve filozofických rozvahách a v meditacích, když jsem cíleně "vytahoval" závislosti z nitra a opět cíleně jsem je rozpouštěl tao metodou vody = http://www.tonglen-tao.cz/p/voda.html.

Archetyp Stín je archetypem temnoty - to je absolutního zla. Je nutné ho pojmout do vědomí a zpracovat! Častokrát přichází jako zlý bratr, nad jehož jednáním nám zůstává rozum stát. V tomto případě je nejlepší odpuštění a soucit, neboť právě odpuštění a soucit nám napomohou k vědomému zpracování vlastních chyb personifikovaných ve snech rolí stínu.

Jakmile začnete introspekci do vlastního nitra vyvoláte z nevědomí archetyp Stín, který bude protikladem vaší snahy zlepšování na poli citovém a morálním. Stín v závislosti na tlaku, kterým se snažíte rozpoznat vlastní nitro se může personifikovat a poté vás začne i ohrožovat. Ve vyšších fázích duchovního vývoje je rozdíl mezi kladnými a zápornými složkami osobnosti také vyšší, a proto personifikace někdy nabývá hororových rozměrů. Příkladů archetypů Stínu je v literatuře bezpočet. Například Goethův příběh Fausta a Mefista; biblické Ježíšovo setkání s ďáblem po čtyřiceti denním půstu; Milarepův střet se sinavě zeleným králem ďáblů z knihy "Milarepa" Eduarda Tomáše; ničivý útok ďábla, který roztříštil obrovský les na třísky, na Eduarda Tomáše z jeho knihy Paměti mystika; červený ďábel se zelenýma fosforeskujícíma očima z autobiografie Květoslava Minaříka "Kečara" a další. Uvědomte si, že je skutečně nepodstatné, zda je setkání s personifikací stínu na fyzické (hmotné) nebo psychické úrovni. Jediné co by vás mělo zajímat, je schopnost pojmout svůj personifikovaný stín do vědomí jako vyzařování vlastní mysli. Pokud s ním budete bojovat, budete neustále prohlubovat protiklady a vytvářet mezi vlastní, k dobru se klonící individualitou a jejím záporným odleskem stále větší a větší propast, která vás nepustí na cestu k uskutečnění toho stát se člověkem.

Je bezpodmínečně nutné stín pochopit jako součást sebe samého a sloučit kladné a záporné stránky, čímž nalezneme klid a mír vlastní existence. Tlakem na nevědomí lze ve vlastním vědomí personifikovat osobu či jev stínu, nevidím jediného důvodu, proč by stejný či podobný tlak nemohl personifikovat další archetypy (Anima - Animus, UFO, Moudrý stařec a další). Z vlastní zkušenosti mohu říci, že právě tlak na nevědomí u mne spustil celou škálu archetypů, kterými mne nevědomí vede na cestě zpět ke skutečné podstatě. Vezměte si příklad těch, kteří prorazili stěnu nevědomosti a stín asimilovali indiferentností (Ježíš Kristus, Eduard Tomáš) nebo vůlí (Květoslav Minařík), čímž odstranili nejhorší personifikaci stínu z cesty k uskutečnění. Stín ovšem nevystupuje pouze ve snech, ale i v běžném životě nám nedá chvíli oddechu. Stín je skrytou stránkou lidské osobnosti. Použijte svých duševních a duchovních sil k posílení moudrosti a místo marného boje se stínem personifikovaným ve snech či personifikovaným zlem v denním životě, zvolte odpuštění, soucit, indiferentnost, vůli, slučování kladů a záporů, aby vaše vědomí nalezlo božský klid a mír.

upravil Michal Z. Zachar podle knihy Jaromír Medo, Tajemství řádu nevědomí -http://medo.cz/jaromir/kniha_trn_2v/index.html