Kameny vědomí

Člověk má roztříštěné vědomí, z mozaiky života vidí často jen jednotlivé kameny. Když ho nic netušícího přepadnou nemoci a naráží na různá životní protivenství, cítí se jimi smýkán sem a tam. Kdo však nalezl cestu tao, ten má hlavu v oblacích, nohy na zemi, avšak ruce ve světě lidí. Na první pohled se nijak neliší od ostatních lidí, ale viditelné dílo jeho rukou svědčí o tom, že vytvořil most mezi nebem a zemí. Když člověk najde cestu ke svému nitru, ke středu sebe sama, jeho pohyby se zklidní, otevřou se vnitřní brány a všechny jednotlivé části - dříve prožívané každá zvlášť - splývají v jeden celek. Kdo v klidu spočine v tomto středu, vnímá vnější pohyby jako střídavé stoupání a klesání, rozšiřování a stahování, otevírání a zavírání, nadechování a vydechování. Potom se dostaví pocit, že je celý svět protkán neviditelnými nitkami, že všechny jeho části působí jedna na druhou.

(Dietrich Rowek - Cvičení Osm brokátů podle staročínské Knihy moudrosti I-ťing)