TONGLEN-TAO ⁂ BREATH

Láska je fascinující jev, co se plíží dějinami jako základ všech našich tužeb. Každý by ji chtěl zažít a všichni bychom ji chtěli mít. Problém je v tom, že je to od počátku přesně opačně. Láska má nás. No, jenže když tvrdím právě tohle, okamžitě se ozve hlas – a nebude jen jeden, jak je možné, že se tolik lidí ocitne ve vztazích, v nichž je jak nedorozumění, tak bolest i strach. Možná by bylo dobré si uvědomit několik základních věcí. První je právě naše až příliš velká touha po lásce, která nás zaslepuje. A my se tak vrháme do víru dění, v němž chceme ukazovat jen ty své „ nejlepší “ stránky. Taky se naučíme „ maskovat “ své slabosti, svou nejistotu a strach. Hrajeme role podle toho, co vidíme všude kolem nás. Sebevědomé muže a ženy, kteří jsou vždy silní a vždy bezchybní. V tomhle souboji sice vyhrává povýšené a pyšné ego, ale prohrává láska. Naučíme se falešně i myslet. Nakonec se domníváme, že právě tyhle role, že tohle je láska. Že je to postavit nádherný dům, požádat o ruku v pís...

Modlitba není jen náboženský rituál. Někdy je to tichý dialog sám se sebou, jindy pokus vzdát se kontroly. Modlitba znovu a znovu je tu i pro ty, kdo nevěří. Modlitba. Někdy se i kouzelník modlí. Ano. Nestačí vám na všechno jen vaše slovo a směr energie. Někdy je třeba požádat. Jednotu. Tu jednu takovou, co asi bydlí na půdě jejich domu, jak tvrdívali geniální Cimrmani v jedné divadelní hře. Někdy se modlím za to, aby se nám lidem otevřela hlava a oči a my se konečně zbavili té iluze, že nám ostatní mohou něco dát nebo vzít. Bolí mě ta iluze o to víc, že jsme v ní vychováni natolik, že nakonec díky ní ztrácíme možná to nejdůležitější. Svou schopnost milovat. Někteří lidé mi píší, že si mnohdy po tom, co je z té „ půdy “ oslovilo cosi, co jim dalo širší schopnost vnímání, připadají, jako by oni sami teď nebyli z tohoto světa. Píšu jim na to: vzdejte se. Prostě se jen vzdáváme. Vzdáváme se sami sobě. A je jedno, jestli se při tom učíte zrovna líčení, montáž pístu nebo AI kreativu. Nic ví...

Vztahy nejsou jen výsledkem našich vnitřních procesů, ale především příležitostí učit se a růst. A přitom v hlavě víří jedna otázka. Jak máme porozumět tomu druhému, překonat propasti mezi námi a stát se opravdovými lidmi? Spolu. Věříme, že to, čemu říkáme naše osobní změna, transformace či růst, je naše čistě osobní věc a s druhými je spojena jen skrze naše vnitřní vztahy. A ty má na starosti bezpodmínečná láska, bla, bla… Mnoho lidí si myslí, že osobní rozvoj je naší vlastní vnitřní záležitostí. V podstatě ano. Musíme být sami se sebou absolutně obráceni k sobě. Pak se můžeme na dosah přiblížit i k tomu, co hledáme vně. Ale vztahy nejsou pouhým odrazem našich vnitřních procesů. Jsou i příležitostí učit se od těch, kteří vědí více, a zároveň inspirovat ty, kteří hledají vedení. To je ale pořád jen vnější stránka. Jestliže má náš vztah (osobní, pracovní) s ostatními hrát nějakou vyšší roli, musí být i uvnitř nás něco vyššího, co nás k tomu vede. Když stojím před někým, koho miluji či o...