Radost bez viny

Odsoudit pocit znamená odsoudit život. Zvíře v přírodě netrpí pocitem viny nebo hanby – prostě je. My lidé ale své jednání neustále posuzujeme. Co se stane, když si dovolíme cítit bez výčitek?

Pocit viny je hluboce zakořeněn ve společenských normách a výchově. Již od dětství jsme poučováni o tom, které pocity jsou „správné“ a které ne. A to se týká nejen pocitů sexuálních, ale všech emocí. Zatímco zvířata v přírodě jednají instinktivně a bez posuzování, my lidé se neustále hodnotíme, neustále si vytváříme v mysli představy o tom, co je správné a co ne.

Toto věčné posuzování se projevuje v těle jako chronické napětí. Naše ego se brání proti „nevhodným“ pocitům a činům, a my si tak vytváříme představu, že nemáme právo jednat svobodně. A tak žijeme v neustálém konfliktu mezi tím, co skutečně cítíme, a tím, co si myslíme, že bychom cítit měli. Tento vnitřní rozpor se ukládá postupně do našeho těla do ohnutých zad, zatnuté čelisti, stažených ramen. Stáváme se tak vězni vlastních představ o správnosti.

Jaký je dopad potlačování emocí?

Každý pocit je pohyb energie v našem těle, který hledá svůj směr. Pokud tento pohyb potlačíme, jako například u zlosti či smutku, dochází k chronickému napětí svalů. Tyto svaly signalizují, že v sobě držíme potlačený křik nebo vztek. Všechno to nevyjádřené napětí zanechá fyzické stopy, které mohou způsobit dlouhodobé obtíže.

Foto: Image by Pixabay

Když dlouho potlačujeme své emoce, mohou se proměnit v děsivé monstrum, které nás ovládne, jako mytická Medúza, jejíž vlasy se proměnily v hady. Její výkřik je výrazem všeho nevyjádřeného vzteku a bolesti.

Napětí však není jen fyzický projev. Je to také mechanismus ega, které se brání pocitům, které považujeme za nepřípustné. Například: pokud někoho neopodstatněně zkritizujeme a pocit viny potom potlačíme, tělo si tuto emoci uloží do „zásobníku“. A to může může v dlouhodobém horizontu vést k fyzické strnulosti, frustraci nebo ztrátě schopnosti plně vyjádřit to, co cítíme. Jak chcete potom naplno vyjádřit lásku?

Cesta k radosti bez viny

Víme, že radost a vina spolu nemohou koexistovat. V srdci není dost místa pro obě. Takže, když chceme žít autentický život, je dobré přestat potlačovat své emoce a naučit se je vědomě zpracovávat. A tento proces zahrnuje několik klíčových kroků:

• Pozornost k tělu: Naučte se všímat si napětí ve svalech, které signalizuje potlačené emoce. Jejich následným uvolněním, které přijde hned po povšimnutí, získáváte další energii úplně zdarma.
• Dechová cvičení: Pravidelné pomalé dýchání pomáhá uvolnit tělo a dostat se do kontaktu se svými emocemi. Ideální pro ranní rituály hned po probuzení. Ukotvíte se tak více ve svém těle.
• Vyjádření emocí: Najděte si opravdu bezpečné způsoby, jak ventilovat vztek, smutek nebo radost (např. sport, umělecká tvorba, rozhovory s blízkým člověkem, komunitní život, koučování).
• Vědomé rozhodování: Naučte se rozlišit, kdy je pocit viny oprávněný a kdy je vnucený společenskými normami. Etika & Etiketa není totéž, víme.

Radost jako vznešenost těla

Radostný člověk se pozná podle jemnosti a lehkosti, s jakou se pohybuje. Jeho pohyblivost a živost vypovídá o tom, že se v těle cítí svobodně a autenticky. Naše společnost se až příliš často bojí pudových reakcí, ale právě zvířata nám mohou ukázat cestu. Ukazují nám, jak žít v souladu s vlastními emocemi – bez jakéhokoli pocitu viny, ale s vášnivou radostí z bytí. Přirozeně.

Uvěříme-li, že můžeme žít bez pocitu viny, osvobodíme se od mnoha omezení. Tento proces není snadný, zahrnuje odvahu přijetí svých emocí a jejich propojení s naším tělem. Pouze tímto způsobem lze dosáhnout hluboké radosti, která je nezávislá na vnějších okolnostech a pochází přímo z nitra našeho bytí.

Návrat domů

A tak možná nastal čas vrátit se domů - do svého těla, do své přirozenosti. Je to cesta, která může být zpočátku děsivá, protože znamená projít vlastním „peklem“ potlačených emocí. Ale právě tam, v hlubinách našeho bytí, najdeme i svůj „ráj“.

Místo, kde můžeme být skutečně sami sebou, bez masek a bez výčitek. Kde se můžeme radovat z obyčejných věcí - třeba ze snědené misky brambůrků, i když zrovna držíme dietu. Kde vztahy s druhými lidmi nejsou o kontrole, ale o společném objevování, jak hluboko může láska jít.

Protože přesně tak vypadá svoboda - když se přestaneme bát své vlastní radosti.

---

🍃 Cvičení na závěr: Osvoboď tělo, otevři radost

Zkus si dnes všímat, kde ve tvém těle bydlí vina. Možná ji najdeš jako tlak v hrudi, jako ztuhlost v čelisti nebo stažené hrdlo. Neposuzuj. Jen si jí všimni – a dýchej do ní.

Nádech. Výdech.

V praxi Tonglen Tao neoddělujeme emoce od těla. Právě tělo je ten „druhý mozek“, který si vše pamatuje a někdy si i odpykává. Funguje na to skvěle tohle cvičení - otevření srdce.

Anebo zkus následující jednoduchou sestavu pro uvolnění emocí – pomalou, vědomou, provázenou dechem:

1. Postav se bosky na zem a zavři oči. Uvědom si chodidla – zakořeň se do podlahy.
2. Zvedni ruce do výšky, nadechuj se – s představou, že rozprostíráš radost jako světlo.
3. S výdechem ruce spouštěj, jako bys omýval své tělo vodopádem laskavosti.
4. Opakuj třikrát, pomalu. Mezi tím chvíli stůj a sleduj, co se v tobě mění.

🧡 Až se příště přistihneš, že se směješ – a hned na to v hlavě slyšíš tichý hlas: „to bys neměl/a“, zeptej se místo toho svého těla: „Co kdyby radost byla můj přirozený stav?“

Uvolnění není slabost. Je to odvaha vrátit se domů. Do těla. Do života. Do radosti bez podmínek.