úterý 30. května 2017

Nejtěžší a nejméně uznávaná cesta

To, co je skutečně důležité na cestě života, je zahlazovat překážky a ne šplhat na vrchol. Každá práce má dvě základní složky. Materiální a duchovní. A pouze jsou-li tyto v souladu platí to staré dobré rčení.: “chceš-li pohnout světem, pohni sám sebou.”

V posledních desetiletích zažívají orientální systémy cvičení neobvyklý rozvoj. Paradoxně. Čím více jim ubývá duchovní podstaty, tím více se šíří tady u nás. Materialisticky založený a vychovaný člověk západního světa se jen velmi těžko či zda vůbec, srovná s hloubkami poznání ke kterým pronikali mistři Východu. Reklamní ruch naší technicky zdatné civilizace, její helénsko -románská kultura, vychovávající po generace milióny lidí v pýše o nadřazenosti nad zbytkem světa - to vše vždy bránilo k pochopení své vlastní moudrosti natož pak moudrosti cizí. 

Nemluvě o tom, že každá škola, filozofie či systém cvičení, který kdy opustil zem svého vzniku a dospěl do oblastí s odlišnou tradicí hodnot, jinými klimatickými a stravovacími podmínkami, může být přijat jen se změnami. Pouze s určitým přizpůsobením. To však bohužel vede ke ztrátě ryzosti, prostě k určitému rozmělnění. Ani tím, že vyrazíte do místa původu nic nezískáte. Krom razítka v pasu nemáte ani původ, ani tradici a ani dlouholetý život v tělesný či duchovní komunitě. Hinduismus byl pro Indy. Taoismus zase pro Číňany. každý duchovní proud byl určen především úrovni zralosti obyvatel, té které části světa a dané doby. Pro ně měl tehdy onen směr svůj význam. To, že existují i v dnešních dobách svědčí o tom, že obsahovali a obsahují i univerzálnější pravdy.

Problém je však v tom, že skoro nikdo a nikomu nedochází celkem jednoduchá rovnice. A totiž, že tyto směry byly před staletími či tisíciletími reakcí na úpadek lidstva jako celku. Pokud by totiž bylo vše v pořádku, to znamená v přirozeném stavu, pak by nebylo důvodu něco vylepšovat. Nebylo by důvodu cestovat osobním rozvojem k dokonalosti. Dokonalost je totiž v přírodě normální a přirozená záležitost. 

A tak všechny ty hlubinné proudy, cvičení a teosofie usilující o dokonalost člověka, lidstva a jejich vztahu k okolnímu světu jsou v podstatě pasé. Podobně jako v přírodě probíhal jejich vývoj od zrodu, mladosti, zralosti až k svému zániku. K zániku dospělo vše, co dosáhlo svého vrcholu. To protože, jakmile stanete na vrcholu, už není kam jít. Nebo tedy je, samozřejmě je, zase zpátky do údolí. A tak se paradoxně šplhání do duchovních výšin lidstva stává jejich nejkratší cestou do pekel. Cílem bylo dosažení dokonalosti, která se však pomyslně posunula během času zase o kousek dále. A tak se stal cíl již jen abstraktním pojmem - https://www.facebook.com/notes/witc.... Skutečný život do něhož se ono vědění a poznání mělo posunout, byl totiž už dávno někde jinde. Skutečný život je především skryt v jeho pohybu. V prožívání skutečné přítomnosti, nikoliv život ve vzpomínkách nebo v spřádání představ budoucího bez práce tady a teď.

Úpadek a rozklad některých význačných duchovních proudů není zaviněn jejich nesprávností, ale tím, že lidé, kteří tyto systémy přenášeli a předávali, co by živé nosiče, jim nakonec sami přestali rozumět. Zkuste se dneska zeptat Číňana na feng-shui a nebo Inda na vastu. Většinou na vás budou zírat a pak mávnou rukou a řeknou samozřejmě s úsměvem, to jo, to dělali dříve. A prd. Učinili z nich přenosem bez ducha svého srdce jen strnulé formy. A to, co je dnes známo a předkládáno z orientálních systémů je spíše odstrašujícím příkladem. Velké množství sekt, škol a hnutí je toho samo dokladem. Pokud je totiž něco vnitřně jednotné, nemá potřebu se to vydělovat z celku. Vydělení z celku provedl většinou učitel či guru přesvědčený o své pravdě. O své cestě. A právě v tu chvíli už ona cesta skončila. Toto se nevyhnulo ani józe či bojovým uměním. A tyhle řádky nemají za cíl nic zpochybnit. Jen nasměřovat pozornost na to, co je skryto za naukou.

Velmi dobře to popsal Paul Brunton, když sepsal spis “Nauka skrytá za jogou”, kde jako jeden z mála uváděl, jak je velmi obtížné pochopit vzájemné souvislosti něčeho, co je nota bene z 90% ukryto pod povrchem obecného zájmu. Je to samé, jako by jste se zabývali léčebnými účinky rostlin, hlavně květů a listů a jaksi zapomněli na to, že rostlina má krom nadzemní části, i kořenový systém. Samotný pohled na vrchol cesty, jehož celek je z 90% skryt okolní krajinou, nemůže poskytnout objektivní obraz jeho velikosti a kvality. K tomu je zapotřebí hlubšího zájmu a trpělivosti. Protože každý dostane jen tolik, kolik sám dá. 

Ale nás učily nedávat nic. Nadávat ano, ale nedávat. Naučili nás mít. Vlastnit. V praxi to znamená naprosto obrátit svůj vnitřní postoj proti své evropské výchově a přirozenosti. Jít totiž za energií dovnitř a ne ven, to znamená objevovat svou pravou podstatu. Takže ano, dojdeme na vrchol, ale jen proto, abychom se dobře podívali, jaká, že to cesta nás ještě čeká. Směrem dolů. Do hmoty. Od abstrakce, od úlétlosti deformované mysli, do každičké buňky našeho těla. Dostat tu informaci, kterou jsme zde získali dolů do hmoty. Ono totiž, pokud chceme vodit energii po páteři odzdola nahoru, nesmíme jen sedět na zadku na kopci a kochat se pohledem. To už bylo. To, aby to fungovalo, to pak musíme sami sejít dolů. Protože to, o co opravdu jde, jde to, aby každý náš pohyb vycházel z naší přirozenosti. Jinak si všichni tím, co děláme, jenom sami lžeme. A ještě k tomu navzájem. 

MZZ

PS: jakékoliv násilí, lámání těla a jeho napětí je nebezpečné a nesmyslné. Každý pohyb, ať je jako dech spícího dítěte. Přirozený.

sobota 20. května 2017

Překladový slovník duchovního naivismu

zdroj
Většina z nás věří v cokoliv - jenom ne v sebe a dobro svého srdce. Chci poukázat na pár pochybností a naší vlastní naivity ve víře a ne se snad smát někomu, že v něco věří. Víra je filozoficko-společenský pojem, který nemusí být (a často nebývá) spjat s žádným náboženstvím. Víra v užším smyslu, v kontextu náboženské praxe, kde můžeme věřit např. v posmrtný život, reinkarnaci, Matrix nebo cokoliv, co považujeme za správné (na základě výchovy, vzdělání nebo našeho osobního přesvědčení).

Podstatné je, že víra je v rámci definice absolutně otevřená, což znamená, že víru i všechna její pravidla si stanovujeme sami, byť podvědomě ovlivněni externími vlivy (nejčastěji výchovou), a nejsou nám nikdy a nijak stanovována zvenčí. Pokud ano, nejedná se o víru, ale o náboženství.

Náboženství je teologický termín. Každé náboženství je už konkrétním souhrnem (často obrovského množství) chování, zvyků, symbolů, rituálů a postav, jež jsou jeho paradigmatickou (světonázorovou) součástí. Náboženství už nejsou absolutně, ale pouze relativně otevřené; každý se může nazývat věřícím v daném pro něj posvátném příběhu, ale musí už respektovat prvky daného příběhu a používat jeho symboliku, i když zde platí pravidla, které si on sám nestanovil. 

Náboženské instituce jsou vždy organizované a myšlenkově jsou absolutně uzavřené (dle konkrétní instituce), protože už přímo určují, jak se musí člověk chovat, aby mohl být členem oné církve, sekty, skupiny, a zároveň řeší potenciální trest za porušení těchto vzorců. 

Každá náboženská instituce je vždycky vázaná na nějaké náboženství a každé náboženství na nějakou víru, ale víra nemusí být vázaná na náboženství a náboženství nemusí být vázané na instituci.

A teď se asi ptáte, no jo, ale proč to tu tolik zdůrazňujete? 

Inu protože většina z nás je líná. Jsme líní hledat a nacházet náš vlastní osobní vztah k Bohu. Natož pak Boha. Většina z nás přijímáme informace z okolí pasivně. Neptáme se po jejich obsahu, nepochybujeme o nich. Proč taky? Když jejich příběhy vyprávěli velcí mudrci a stanovují je tzv. posvátné knihy. Dojít k osvícení, s co nejmenším úsilím. Ono se paradoxně říká, že osvícení není o úsilí, ale to úplně do slova neplatí. Stejně jako lze najít některé posvátné věty, které možná nazírány jinou optikou, dostanou najednou jiný smysl. Pokud existuje více způsobů, jak dosáhnout cíle, lidé budou nakonec tíhnout k nejméně náročnému postupu. Lidé nemají přirozenou tendenci hledat a ověřovat zdroje jednotlivých zpráv či informacích, protože je to náročné jak duševně, tak časově.... pak je ovšem jejich vztah k čemukoliv jen povrchní. 

Zkusme vzít přes drobnohled některé teze obecně nijak nenarušující vesmírnou kauzalitu. Jsou dokonalé. Vyslovované dokonanými lidmi. Proč do nich tedy vrtat? Když snadnější než ptát se je pouze bezmyšlenkovitě přijímat, to, co nám někdo naservíruje, než to, co si sami uvaříme.

TEZE 1 = Je třeba si vždy uvědomit, že zlo a jeho přítomnost jsou jen dočasné, zatímco dobro je věčné. - POKUD DĚLÍME VĚCI NA TY DOBRÉ A ZLÉ. PAK JE SOUDÍME, VŽDY JEN PODLE SEBE A SVÉHO VÝKLADU SVĚTA. TÍMTO SOUZENÍM POSILUJEME ONO “FALEŠNÉ” JÁ, PRÁVĚ O TOLIK SÍLY, KOLIK JSME SE ROZHODLI VYNALOŽIT NA TO SE HO ZBAVIT. POKUD NEBUDEME BRÁT DOBRO I ZLO JAKOŽTO PŘIROZENOU SOUČÁST SVĚTA, BUDE SVĚT NAVŽDY ROZDĚLENÝ. 

TEZE 2 = Zlo bude tak dlouho ve světě, dokud zde bude vládnout ego. - OZNAČÍME-LI VINÍKA, PAK SOUDÍME. EGO NÁM DAL BŮH A MĚL K TOMU DŮVOD. PAK TEDY TÍM, ŽE ODMÍTÁME ČÁST SEBE, ODMÍTÁME I BOHA. ROZDĚLUJEME, ZATÍMCO ON VYŠEL Z JEDNOTY, ABY NÁS DOVEDL KE SPOJENÍ. POSILUJEME TÍM EGO NĚKOHO JINÉHO, NĚKOHO, KDO BY SE BOHEM RÁD STAL MÍSTO NĚJ. TÉTO ENTITĚ SE ŘÍKÁVÁ EGREGOR. UKRÁVÝ SE V ASTRÁLNÍM SVĚTĚ A ZASAHUJE DO NAŠICH ŽIVOTŮ SKRZE NAŠE ROZDĚLENÉ A NESJEDNOCENÉ NEVĚDOMÍ. A PROTOŽE JE TO NEVĚDOMÍ, NEVNÍMÁME JEHO PŮSOBENÍ.

TEZE 3 = To současně znamená, že jen realizace pravdy a vyciťování jednoty lidstva může zlo zcela odstranit. - NEJDE ODSTRANIT NĚCO, CO TVOŘÍ PROTIVÁHU. TO BY SE ŽIVOT NIKDY NEMOHL VYVÍJET DÁL. ZŮSTAL BY UZAVŘEN V JEDNÉ OSE A ROVINĚ BYTÍ. V JEDNÉ ROVINĚ, NAKLONĚN NA JEDNU STRANU. NEBYL BY VYVÁŽENÝ. A UŽ VŮBEC NE JEDNOTNÝ. A KOMU VYHOVUJE VÍC PŘESUNOUT SVÉ SÍLY DO DOBRA A PÁCHAT DOBRO NEŽLI ZLU? REALIZACE A VYCIŤOVÁNÍ = KONEJ SE ZAPOJENÍM EMOCÍ A NEMYSLI U TOHO. NENÍ ZROVNA TOHLE INSPIRACE K TOMU, JAK ZALOŽIT SEKTU, KTERÁ SE RADĚJI NA NIC NEPTÁ?

TEZE 4 = Devadesát devět procent chyb a tím i nesnází a překážek na duchovní cestě je v tobě příteli. Zkoumej neúprosně svůj život a nehledej alibi pro své chyby a poklesky! To, co tě zdržuje od duchovního pokroku, je hlavně ego. Své potíže vždy vystopuj zpět až ke svým vlastním slabostem. Jistěže existují i příčiny mimo tebe (bude o nich řeč později), ale i tak je to jen jediné procento ze sta. Ale i v tom případě skutečnou odpovědnost nese tvé ego. Nikdy je neospravedlňuj. - OBJEV STOLETÍ. JISTĚŽE, TO HLAVNÍ, CO NÁS ZDRŽUJE OD POKROKU DUŠE - TOHO, CO JE UVNITŘ, JE NAŠE VNĚJŠÍ OBRANNÉ POSTAVENÍ NEBOLI EGO. ALE NAPADLO VÁS, NĚKDY SE PTÁT PO TOM, PROČ TOMU, TAK JE? HRAJEME SI NA BOHA? NE! NEVĚŘÍME MU! JINAK BYSME TOHLE NEMOHLI VYPUSTIT ANI Z ÚST NATOŽ PAK JAKO MYŠLENKU REALIZOVAT. PROČ? PROTOŽE POKUD NÁS BŮH ZNÁ VŠECHNY MNOHEM LÍP NEŽLI MY SAMI, PAK POSTAVIL EGO NEJEN NA NAŠÍ OCHRANU PŘED VNĚJŠÍM SVĚTEM, ALE MOŽNÁ I ZCELA OPAČNĚ.

TEZE 5 = Vždy se nech vést vyššími ideály. Žiješ-li jen v intelektu a citech, žiješ špatně. - ZVEDNOUT PAPÍR ODHOZENÝ V LESE NENÍ PROBLÉM. PROBLÉM JE UHNOUT ZE SVÉ VYŠLAPANÉ CESTY A DOJÍT K TOMU PAPÍRU A ODNÉST HO TAM, KAM PATŘÍ. PS: KDO ROZHODUJE O TOM, CO JE VYŠŠÍ A CO JE NIŽŠÍ IDEÁL? JINÝMI SLOVY, JÁ TI SDĚLÍM, V CO MÁŠ VĚŘIT. ANEB PŘÍPRAVA NA ABSTRAKTNÍ ILUZE, KTERÉ POVEDOU TVÉ ČINY. VŠICHNI VÍME, CO JE SPRÁVNÉ A CO NE. OTÁZKA JE ZDA-LI SE PODLE TOHO CHOVÁME A JEDNÁME ČI NIKOLIV. TENTO BOD POUKAZUJE NA TO, ZAPOJIT SE DO TVORBY ŽIVOTA KOLEM. ALE VÍME PODLE JAKÝCH A KÝM VYMYŠLENÝCH IDEÁLŮ?

TEZE 6 = Překroč strach, podezírání, závist, nenávist a lakotu. Zejména však překroč pýchu, že jako pokročilý žák jógy jsi víc než jiní. Všechno toto vyrůstá z tvého jáství. Znič je klidem átmana. Znič hlavně svou vlastní samolibost. - ZNIČIT SEBE SAMA JE PROGRAM KOHO? JISTĚ, ŽE JSOU VĚCI, NA KTERÉ NEJSME NIKDO Z NÁS PYŠNÍ. ALE NENÍ PAK TOTO, TO NEUSTÁLÉ SEBEMRSKAČSTVÍ, PRAVÝM OPAKEM? PONIŽUJÍCÍ LIDSKOU BYTOST, ZBAVUJÍCÍ JI SEBEVĚDOMÍ, VEŠKERÉHO SEBEVĚDOMÍ, PROTOŽE I TO ŠPATNÉ, JE PŘECI VĚDOMÍM SEBE SAMA. COŽPAK POTOM NEPŘEDÁVÁME TÍM DRUHÝM POKYNEM: “ZNIČ JE KLIDEM”, SPÍŠE NENÁVIST NEŽ LÁSKU?

TEZE 7 = Vyzkoumej, které tendence tě vedou k negativním myšlenkám a činům. Nikdy nedovol egu, aby získávalo víc, než dává. Nedovol mu rozptylovat se osobními záležitostmi víc, než je nezbytně nutné. Zjisti, jak dalece tě rozptylují smyslová potěšení. Víc než ve svém egu hledej oporu v božském klidu jáství. Dojdeš-li až do stavu mimo myšlení a cítění, udrž se v něm! Tento stav je tvojí záchranou a milostí. Tvoje osobní názory jsou proti němu jako zrnko písku proti Mount Everestu. - OPĚT STEJNÁ PÍSEŇ. ODEJDI ZE SVÉHO TĚLA A UKOTVI SE V ABSTRAKTNÍ REALITĚ, KTEROU SI ANI NEPŘEDSTAVÍŠ. VĚŘ MI JÁ VÍM, KAM TY JDEŠ. SKORO BUDOVATELSKÉ HESLO KONSOMOLU. MIMO MYŠLENÍ A MIMO CIT, JAKÝKOLIV POCIT. NEJSI NIC, NEMÁŠ EGO, NEMÁŠ CITY, JSI NIC. PAK NEJSI OVŠEM LIDSKÁ BYTOST. CELÉ JE TO O SOUBOJI O TĚLO. PROTOŽE JENOM V NĚM, SE MŮŽE JAKÁKOLIV CIZÍ ENTITA REALIZOVAT V TOMTO SVĚTĚ. JINAK NEŽ SKRZE NÁS, SEM NEMŮŽE PRONIKNOUT. PROTO, JE O NÁS TAKOVÍ ZÁJEM. STARÉ KULTURY MLUVILY O POSEDLOSTECH ČI POSEDNUTÍ DANÉ OSOBY DÉMONY.

TEZE 8 = Zejména buď opatrný na přechod do vyššího stavu vědomí. Buď ubezpečen, že každý předchozí stav, tj. nižší, tě bude držet v kleštích. Vyšší psychické zkušenosti ti mohou dát pocit sebepovyšování, zdánlivé svatosti a moudrosti, ale to všechno jsou zkoušky pro tvé ego. Právě v tomto místě své cesty musíš vyvinou nejvyšší ostražitost. Ješitnost, ctižádost a domýšlivost, chvála od jiných, byť dobře myšlená, budou tvé ego povzbuzovat. Dosud latentní negativní sklony ega neúměrně vzrostou a... pád je neodvratný. A padnout můžeš na velmi dlouhou dobu a možná hlouběji, než jsi byl kdy předtím. - JAK NĚKDO MŮŽE JÍT DO VYŠŠÍHO STAVU S EGEM? KDYŽ VE VŠECH PŘEDCHOZÍCH PŘÍSPĚVCÍCH SE O NĚM MLUVÍ S DESPEKTEM A OPOVRŽENÍM. MÍRA OPOVRŽENÍ EGEM, JE STEJNĚ SILNÁ, NAKOLIK OPOVRHUJEME SAMI SEBOU. VYŠŠÍ VĚDOMÍ SE STAVÍ SOUČASNOU KONJUNKCÍ DVOU PROTIKLADNÝCH SIL DVOU OSOB, JDE O TZV. HIEROS GAMOS. 

Vzpomínky na staré špatné sklony nesmaže v záblesku první vstup do nebe, naopak - v kritické době vystoupí na povrch a hravě tě přemohou dřív, než si to uvědomíš. Zde bude hrát hlavní slovo úskočnost a mimořádná smyslnost, někdy i povahová tvrdost a hrubost. Jsi přece náhle "velký", proč bys měl být i milosrdný k ubožákům, kteří se nedostali tam, kam ty? Ego je zrádné a lstivé, začne-li tě znovu ovládat, je království nebeské na opačném konci. Tvoje předsudky i omluvy ega jsou vrozené, a proto vytrvalé. Království nebeského jsi se sotva dotkl, a třebaže ti pomáhá, pomáhá ti v tichu, nenápadně. Musíš k němu zcela přiklonit, máš-li s jeho pomocí vyjít z léčky ega. Učiň tak ihned! Nikdy to neodkládej. Věž, že duchovní pýcha je nejzatvrzelejší vlastností i vyspělého jogína. Aniž bys co zpozoroval, bude tvá cesta zatarasena nejen vnitřními, ale i zevními okolnostmi, lidmi a hlavně událostmi. Pokušení všeho druhu - káminikáňčana (ženy a zlato) - se budou kolem tebe jen hemžit. Tak můžeš svůj duchovní pokrok buď vůbec zakopat, nebo oddálit o mnoho dlouhých let. - NIKDO TEDY NEPOČÍTÁ S TÍM, ŽE BY I ŽENY MOHLI DOSAHOVAT STAVŮ VYŠŠÍHO VĚDOMÍ? PROČ BY NÁM DUCHOVNÍ VEDENÍ POMÁHALO PŘEKONAT SEBE SAMA? KDYŽ BY NÁS NEBE, CO BY LIDI STAVĚLO, POSTAVILO BY NÁS PŘECE TAK, ABY JIŽ NEMUSELA BÝT PROVEDENA ŽÁDNÁ ÚPRAVA NEBO UPGRADE. PROČ? PROTOŽE BY TO JINAK BYLA ZBYTEČNÁ PRÁCE. PŘÍRODA ČI UNIVERSUM NEVYKLÁDAJÍ SVOU ENERGII NEÚČELNĚ. TO DĚLÁ POUZE ČLOVĚK. 

TEZE 9 = Do zvlášť nebezpečných fází cesty se dostáváš, je-li tvým úmyslem pomáhat lidem. Pak musíš přímo počítat s opozicemi zla. V tom případě odlož ihned všechny nároky na odměnu či lásku tohoto světa a počítej se všemi druhy svůdných i jiných pokušení. Jsou nevyhnutelná. Jen si pamatuj, že jsou vždy dočasná. I když budou nejvíc pracovat ve tvé mysli, přemůžeš je jen obrácením se k Já, k božskému, nejvýš milosrdnému jáství. Buď bdělý a přísahej sám sobě, že jim nikdy nepodlehneš. Podaří-li se ti to bez klopýtnutí, jsi jedním z milionů. - DĚLEJ DOBRÉ VĚCI ZA KAŽDOU CENU! POHNUTKA K FANATISMU NEJVYŠŠÍHO ZRNA. VYDĚLENÍ SE Z KOLEKTIVU A POSÍLENÍ EGA MYŠLENKOU NA SVOU VÝJIMEČNOST, NA TU, O KTERÉ SE NEMLUVÍ, KTERÉ SI JE JEDINEC VĚDOM. A KDO Z NÁS BY NECHTĚL BÝT VÝJIMEČNÝ. ZVLÁŠTĚ, KDYŽ HO TO NESTOJÍ VŮBEC NIC. 

TEZE 10 = Střež se zejména pokrytců. - JAK? UŽ NEPLATÍ, ŽE ŠANCI MÁ DOSTAT KAŽDÝ? UŽ NEPLATÍ, ŽE DUŠE JE JEDNA SPOLEČNÁ A ŽE NAŠE LÁSKA JE SPOLEČNÁ? COŽPAK MY JSME TI, KDO MAJÍ ROZHODOVAT O TOM, KDO JE A KDO NENÍ POKRYTEC? O TOM ROZHODUJE KAŽDÝ SVÝMI ČINY. PAK SI STAČÍ PAMATOVAT TO, CO JEDEN DEN ČLOVĚK ŘÍKÁ A CO DRUHÝ DEN DĚLÁ. 

TEZE 11 = Mnoho lidí má zájem o duchovní pravdy, ale ještě víc je těch, kteří se zajímají o psychické síly, zvrácenosti, čarodějnictví a zvláštní formy sexu. Střež se jich, společenství s nimi způsobuje pokřivení charakteru. Zejména se střež užívání drog, budou tě k tomu svádět. Drogy, to jsou vrazi pravé duchovnosti. - A ASI PROTO VĚTŠINA SEKT PO URČITÉ DOBĚ, KDY DOJDOU PSYCHICKÉ SÍLY KOLEKTIVNÍHO POBLOUZNĚNÍ ZAČNE HLEDAT INSPIRACI V PŘÍRODĚ, TEDY NE V DROGÁCH, ALE PŘÍRODNÍCH STIMULANTECH SE TOMU DNESKA ŘÍKÁ. VŽDYŤ, JAK BY TI MOHLA UBLÍŽIT TRÁVA? A TANTRA NENÍ ZVLÁŠTNÍ DRUH SEXU? NEVYDĚLUJE NĚKTERÉ PRAKTIKY ZA ÚČELEM OVLÁDNUTÍ, TEDY MANIPULACE S LIDSKOU ENERGIÍ? TVOŘÍ A OBJEVUJE SKUTEČNĚ PŘIROZENÝ POTENCIÁL NEBO BUDÍ LIDSKOU ENERGII ZA KAŽDOU CENU ANIŽ BY VLASTNĚ LIDEM DALA NÁVOD K POUŽITÍ?

TEZE 12 = Duchovní pokrok není a ještě asi dlouho nebude masový. Jenom jedinci rychle pokračují. Vyhledávej je a drž se jejich příkladů a rad. Vzdaluj se těch, kteří rozdmychávají nenávist, lhostejno ke komu. I těch, kteří žijí bez zábran. Pozor! Dobro i zlo jsou v lidech smíchány. Obojí existuje dokonce i v těch pokročilejších. Jen ti, kteří již zcela dosáhli pravdy, jsou ze zla vyňati. Prarabdhakarma působí však i u nich až do konce. - CHCEME-LI SPOJOVAT NEPOSUZUJME DRUHÉ ZA TO, JAKÝ DĚLAJÍ DUCHOVNÍ POKROK. PROTOŽE TO JE PRÁVĚ POUZE OSOBNÍ VĚC TĚCH NĚKOLIKA LIDÍ, KTEŘÍ NÁS DRUHÉ, SVÝMI ČINY INSPIRUJÍ. NAPLŇUJÍ EMOCEMI, KTERÉ NÁM UKAZUJÍ A DÁVAJÍ NADĚJI K NAŠÍ VLASTNÍ CESTĚ. A KTEŘÍ ŘÍKAJÍ NEVĚŘTE MI NIKDY ANI SLOVO. ALE KAŽDÉ MOJE SLOVO SI OVĚŘTE.

TEZE 13 = V tomto století vychází na svět jak zlo, tak i duchovnost. Snaž se žít v míru s vyššími silami dobra. Odlož pocit marnosti a nespokojenosti a postav se stranu duchovních sil dobra. Ani na okamžik nepěstuj negativní myšlenky a city, kritiku, pýchu a domýšlivost. Nejnebezpečnější je opět pýcha: nedovolí ti přiznat si vlastní chyby. Je to právě pýcha a negativní myšlení, které překrývají štěstí duchovního srdce. - TO, CO PŘEKRÝVÁ NAŠI DUCHOVNOST NEJVÍCE, JE TO, ŽE NÁŠ DUCH STOJÍ ZA HOVNO. MY MÁME DUCH-HOVNO, NIKOLIV DUCHOVNO. A ZDE JE PLETEME SI POJMY S DOJMY. DUCH A DUŠE. UTÍKÁME OD TVORBY SVÉ VLASTNÍ DUŠE - A TU TVOŘÍME PRÁVĚ DÍKY NAŠEMU VZTAHU K BOHU. K TOMU BOHU, KTERÉMU SE ŘÍKÁ PŘENESENĚ DUCH. NÁM NESTAČÍ BÝT JENOM ČLOVĚKEM. NAŠE PÝCHA STOUPLA NAD NAŠE ROZLIŠOVACÍ SCHOPNOSTI A CHCEME UTÉCI PŘED SEBOU SAMÝMI TAM, KAM MŮŽE JENOM BŮH. COŽ JE ASI STEJNÉ JAKO CHTÍT UTÉCI JEŽIBABĚ Z LOPATY A Z PECE A SKOČIT PŘÍMO DO SLUNCE. ANI BY TO NEZASYČELO.

TEZE 14 = Rozdávej lidem dobro. Rozdávat můžeš však jen to, co máš. Proto buď dobrý! Odmítni ihned všechny negativní ideje, jakmile se objeví v tvé mysli. Každý den před spaním a rovněž tak ráno po probuzení si dávej sugesce, že budeš celý den myslet a jednat správně a pozitivně. Drž se míru, který je uvnitř tebe. Negativní city se v tobě nesmí udržet ani na okamžik. Nebuď nelaskavý a nesnášenlivý. Boj s omezujícími okolnostmi, ale také s vnitřními nepřáteli končí až v poznání a ještě pak musíš být opatrný na drobné reakce hněvu a rozmrzelosti. Ihned je v sobě znič. Buď pevně odhodlán zvítězit nad všemi negacemi. Nahraď je ihned pozitivním myšlením. - BUĎ JEDNOSTRANNÝ. POVYŠ IDEÁL, ABSTRAKTNÍ POJEM NAD SVŮJ ŽIVOT A ON MU ZAČNE VLÁDNOUT. NEGATIVNÍ CITY SI NESMÍM PŘIPOUŠTĚT? PAK JE ALE NIKDY NEMOHU POCHOPIT, A PROŽÍT. PŘIŠLI KE MNĚ JAKO MÁ ZKUŠENOST A POKUD SE JÍ VZDÁM, ANIŽ BY SEM SI JI ZAPAMATOVAL V DUŠI = V TĚLE, SRDCI I MYSLI, PAK K ČEMU, BY MI ONY NÁSTROJE BOHA BYLY?

TEZE 15 = Setkáš-li se se zlem, požádej dobro o pomoc a snaž se zlu čelit jedině dobrem. Pak předej všechny výsledky vyšším silám. Nikdy neztrať naději na vítězství dobra. Spoléhej na Boha. - SETKÁTE-LI SE NĚČÍM, CO SE VÁM NELÍBÍ, ALE JSTE SCHOPNI TO RESPEKTOVAT, TŘEBAS S OSOBOU S JINÝM NÁZOREM, ZABIJETE HO? JEN KVŮLI TOMU? A KDO URČUJE, CO JE ZLO A CO JE DOBRO? COŽPAK LZE VÍTĚZSTVÍ ZÍSKAT ZLEM? TEDY BOJEM?

TEZE 16 = Víra v pomoc vyšších sil a touha jim sloužit ochraňuje. Nepodporuj nikdy postoj negace, i kdyby se zakládal na pravdě. Drž se však postoje spravedlnosti. Proti nepřátelům pravdy a dobra buď neohrožený! Nikdy s nimi nediskutuj. Vyhni se jejich zlu a obrať se k Já, kdykoliv se s nimi setkáš nebo jsi nucen s nimi jednat. Vzývej Boha o pomoc proti nim. Strach a starost předej svému vyššímu Já. Pomodli se k Bohu a medituj. Uvědom si: Bůh je s tebou stále. Jsi trvale v moci Boží, uvědom si to a ničeho se neboj. - JISTĚ, ANDĚLE VĚŘIT V BOHA MUSÍ. NIC JINÉHO JIM NEZBÝVÁ. ALE VĚTŠINA CÍRKVÍ A NÁBOŽENSKÝCH HNUTÍ A SEKT SE POKOUŠÍ DOSÁHNOUT STEJNÉ ÚROVNĚ. NIKDY S NIKÝM NEDISKUTUJ. NEPOCHYBUJ. SKONČÍŠ JAKO ANDĚL JMÉNEM SVĚTLONOŠ. TEN, KTERÝ BYL NEJVYŠŠÍ MEZI ANDĚLY A JAKO JEDINÝ Z NICH POCHOPIL, JAKÝ JE ROZDÍL MEZI ANDĚLEM A ČLOVĚKEM. DOSÁHL V TU CHVÍLI SEBEUVĚDOMĚNÍ. VĚDOMÍ SEBE SAMA A TÍM ALE ZTRATIL BOHA. NE BOHA ZTRATIT NIKDY NEMOHL, ALE ZTRATIL OSTYCH A POCHOPIL, ŽE TO, CO SE MU DOSUD PREZENTOVALO JAKO BŮH, BOHEM VE SKUTEČNOSTI, V REALITĚ NENÍ. A “BŮH” JEJ ZATRATIL. TEDY TO SE PÍŠE. JAK TO BYLO SE MŮŽEME DOHADOVAT. POKUD NÁM LIDEM, DAL BŮH MOŽNOST VOLBY, JAKO JEDINÝM V NÁM ZNÁMÉM UNIVERSU, POKUD TEDY ANO, PAK PROČ TEDY CHCEME DOSAHOVAT ÚROVNĚ ENERGETICKY NIŽŠÍCH TVORŮ BEZ TĚLA, PROJEVUJÍCÍCH SE JAKO ENERGETICKÉ SHLUKY? A KDO NÁM IMPLEMENTOVAL, ŽE TOTO JE NÁŠ CÍL? KOMU SE HODÍ NEJVÍCE TAKTO DOSAŽENÉ OSVÍCENÍ, KTERÉ JE V PODSTATĚ JEN ODCHODEM DO OTROCTVÍ, KTERÉMU SE ŘÍKÁ RÁJ? NIRVÁNA, ...., ..., ...., .... .

TEZE 17 = Nenávist neoplácej nikdy nenávistí, ale trpělivou dobrou vůlí. Před nepřáteli se s přáním dobra všem bytostem ukryj do ticha, na spravedlnosti však trvej. - KDE TEDY VZNIKÁ NENÁVIST V LIDECH, KDYŽ NA PROTĚJŠÍ STRANĚ NENÁVIST CHYBÍ? NEOPLÁCENÍ JINÝMI SLOVY NEUTRALIZACE POLARIT OPAČNÝM POLEM. ALE CO KDYŽ NĚKDO BOJUJE ZA SVOU SVATOU “VÍRU”? CO VŠE SE MU ODPUSTÍ V RÁMCI TOHOTO BOJE? CO SE MU OMLUVÍ, I KDYŽ VŠICHNI VĚDÍ, ŽE JE TO ŠPATNÉ? CO KDYŽ NELZE BÝT TICHO? KDYŽ NA NĚKOHO ZAKŘIČÍTE HNUSNĚ A SPROSTĚ TO, ČEMU SE JINAK ŘÍKÁ KUPA HNOJE VAŠÍ DUŠE A VYHODÍTE MU JI NA HLAVU, CO ČEKÁTE? BUĎ CHCETE STEJNOU ODPOVĚĎ, TEDY NÁSILÍ VŮČI SVÉ OSOBĚ A TEDY ZLO NEBO CHCETE, ABY SE DRUHÝ SEBRAL A UTEKL, TEDY PODLEHL VAŠEMU KOMPOSTU A JEHO ENERGII. CO TŘETÍ CESTA. CO NAHÁZET HNŮJ NAZPÁTEK, ALE S VĚDOMÍM TOHO, ŽE SE TENHLE HNŮJ MŮŽE TRANSFORMOVAT VE SKUTEČNÉ HNOJIVO. ALE TO FUNGUJE POUZE V TOM PŘÍPADĚ, KDYŽ DOTYČNÝ VYMÍTAČ POCHOPÍ CO A JAK VLASTNĚ POHNOJIL. A KDYŽ VY TOHLE DIVADLO USTOJÍTE. TOMU SE ŘÍKÁ POHLTIT NENÁVIST. NIKOLIV BEZ BOJE. ALE BOJUJETE JEN V SOBĚ A S TÍM, CO VŠE TO VYVOLÁVÁ VE VÁS. NEPŘENÁŠÍTE BOJ NA DRUHÉ. AKCEPTUJETE BOJ TÍM, ŽE HO PŘIJMETE. A AŽ PAK SE ROZHODNĚTE ZDA BUDETE TIŠŠÍ ČI BUDETE ŘVÁT. NEVZDÁVEJTE SE SVÉHO PRÁVA NA ROZHODNUTÍ. NA MOŽNOST VOLBY.

TEZE 18 = Nediskutuj nikdy s nikým o negacích. - JAKKOLIV SE TOMU MŮŽEME BRÁNIT, NEUBRÁNÍME SE. DUALITA JE ZÁKLADEM NAŠEHO VESMÍRU A S NÍ I NEGACE. OVŠEM NEBUDEME-LI SE BAVIT O NEGACÍCH, NEBUDEME JE MOCI POZNAT A UŽ VŮBEC NE V SOBĚ. TAKŽE JDE NEPŘÍMO O POTLAČENÍ VĚDOMÍ NA ÚKOR NAŠEHO STÍNU. KOMU TO PROSPÍVÁ? BOHU? NAŠEMU VZTAHU K NĚMU?

TEZE 19 = Uvědom si, že lidstvo jako celek odmítá dosud otevřít svá srdce. Buď proto opatrný ve veřejné činnosti. Až na výjimky lidstvo neslyší hlas univerza. Odmítá ho a tím na sebe uvaluje stavy utrpení. Lidé se stali necitlivými k božství v sobě, a proto jím nejsou chráněni. Toto je kritická hodina obratu. Násilí a nemorálnost jsou přímými důsledky materialismu. Proto se lidé zdráhají studovat duchovní nauky. Žijí kriticky vzdáleni od svého vlastního duchovního středu. Morálka se ztrácí a sobectví vítězí. Proto je třeba lidem vštěpovat víru ve vyšší život a odstraňovat posedlost vnějším životem. - KDO CHCE, ABY NÁS BŮH POŘÁD CHRÁNIL? DOSPĚLÝ ČLOVĚK NEBO SLABÉ A OPUŠTĚNÉ DÍTĚ? KDO Z NÁS SI CHCE UZURPOVAT CELOU BOŽÍ POZORNOST PRÁVĚ PRO SEBE? DUCH SE ZJEVIL SKRZE TĚLO. SKRZE MATERIÁLNÍ LIDI, JAKÝMI BYLI JEŽÍŠ, BUDDHA, MOHAMED, LAO´C. COPAK JSME NA TOHLE UŽ VŠICHNI ZAPOMNĚLI? SKUTEČNĚ BY NÁS TITO LIDÉ HNALI DO VÍRY, KTERÁ BY BYLA POSTAVENÁ NA TOM, ABY TVRDILA, ŽE BŮH JE NĚCO VÍC NEŽ MY, NĚŽ COKOLIV V UNIVERSU? COŽPAK NENÍ NEJVĚTŠÍ DUCHOVNÍ NAUKOU SÁM ŽIVOT? JO, AHA - ZAPOMNĚL SEM, MY JSME TI NIŽŠÍ A MUSÍME PRACOVAT, ABYSME BYLY VYŠŠÍ...COPAK MŮŽEME NAJÍT BOHA V SOBĚ V MATERIÍ, KDYŽ JSME Z NÍ BOHA MY SAMI VYHNALI VEN DO NĚJAKÝCH NEHOSTINNÝCH ABS-TRAKTNÍCH ROVIN BYTÍ, KDE ŽIJE VLASTNĚ JEN DÍKY NAŠIM PŘEDSTAVÁM?

TEZE 20 = Nekritizuj, neprojevuj příliš často nesouhlas nebo hněv. Onemocněl bys. Nedej se odstrašit klopýtnutím nebo vlastními pády. Pokračuj v duchovním úsilí, jako by se nic takového nestalo. - POKUD SE NEMOHU PODÍVAT NESOUHLASNĚ NA SVŮJ DOSAVADNÍ ŽIVOT, PAK VKRÁČÍM DO ŽIVOTA ILUZÍ , V KTERÉM MOHU PADAT NA HUBU KAŽDÝ DEN, ALE VŽDY SI TO DOKÁŽI ODŮVODNIT. OPĚT JDE O OPATŘENÍ, KTERÉ POKUD JE APLIKOVÁNO V SEKTĚ ČI CÍRKVI, PAK VEDE PERFEKTNĚ K POTLAČOVÁNÍ VLASTNÍHO NÁZORU, SRDCE I TĚLA, A TO ZA ÚČELEM DUCHOVNÍHO POKROKU. TEDY V UVOZOVKÁCH. MYŠLENO IRONICKY. POKUD JE ÚČELEM DUCHOVNÍHO POKROKU POTLAČIT, JAKOUKOLIV SLOŽKU SEBE SAMA, PAK TO NEMŮŽE BÝT DUCHOVNÍ POKROK, ALE POGROM. ÚČELEM DUCHOVNÍHO POKROKU JE INTEGRACE, NIKOLIV ROZDĚLENÍ NA TO, CO SE MŮŽE A CO SE NESMÍ. K DUCHU STEJNĚ JAKO DO SLUNCE NEMŮŽETE HUPSNOUT JEN TAK. TO VÁS SPÁLÍ. ZNIČÍ. K TOMU BOHUŽEL KROK PO KROKU, PROTO SE TOMU ŘÍKÁ POKROK POTŘEBUJETE NÁTĚR OCHRANNÝM FAKTOREM. TEDY EGEM. 

TEZE 21 = Nemluv o sobě, nepiš o sobě. Živil bys tím svůj egoismus a ješitnost. - NAPROSTO BRUTÁLNÍ ODMÍTNUTÍ SEBE SAMA. COKOLIV, CO DĚLÁME, AŤ JE TO MYŠLENKA, POHYB SRDCE ČI ČIN TĚLA, JE VŽDY VÝRAZEM NÁS. NAŠÍ OSOBNOSTI, NAŠÍ VNITŘNÍ PODSTATY, NAŠÍ DUŠE A TEDY I NAŠEHO EGA A TEDY TŘEBA I JEŠITNOSTI. OTÁZKOU JE, PROČ BY TOTO TVRZENÍ MĚLO TAKTO PODANÉ PLATIT? ČEMU TO POMŮŽE? VŽDY JEN TOMU, ŽE SE NEROZVÍJÍ DIALOG, ALE MONOLOG, OTVÍRÁ SE TÍM JEN PROSTOR K BEZMYŠLENKOVITÉMU PŘEJÍMÁNÍ PODANÝCH PRAVD. COŽPAK TOTO NENÍ JEŠITNOST?

MZZ

PS: “Jednou jsem se zeptal babičky, jak vlastně poznám Boha? Řekla mi, snadno hochu. Poznáš ho ihned. On totiž jako jedinej, po tobě nikdy nic nechtěl a ani nikdy nic chtít nebude. Protože už mu vyhovuješ takový, jaký právě jsi. Objala mne. A dala mi pusu. A ta pusa, ta byla boží ...”

úterý 16. května 2017

Vymítání duchů 🀄

Pokud chceme normálně dospět, to jest stát se emocionálně vyspělými lidmi, musíme se zbavit předurčení (tzv. “priming”), které jsme získali po té, co jsme se narodili. Kdo z nás řekne, že sešel z cesty, kterou měl předurčenou svými rodiči či jinými lidmi a událostmi z dětství? Kolik z nás vidíme své rodiče, bratry, sestry a další lidi, s kterými jsme vyrůstali jako lidské bytosti bez nálepek autorit, kterým se musíme bezpodmínečně podřizovat, jinak nebudeme mít kontakt s vnějším světem? V kolika našich partnerských vztazích jsme si před rozchodem vůbec neuvědomili, že nereagujeme na nic jiného než na naše stará traumata, která vznikla právě v dětství a s realitou nyní nemají pranic společného? Asi ani jednou. 

Skoro nejhůře je na tom, i když si to nepřiznává, současná generace “milleniálů”, která se v rámci boje za zážitky, které jim v implantovala agresivní reklama v počátku jejich vzrůstu, kdy jako děti čučeli naprosto na všechno v TV, se naprosto ztratila v sdílení sebe sama do zážitků a opačně. Prostě jejich odpor k tomu, co zažily rodiče, zatížil jejich nervovou soustavu, soustavným odmítáním. Nyní se to už mohlo veřejně a taky se k tomu, kdo dětem myje doslova mozky přidala reklama. Ta, která působí podprahově. A zkuste jako potomci vyhladovělých generací. Jistě získala tím odstup od vlastnictví a od hmoty, ale bohužel nezastavila sama sebe natolik, aby se neodklonila i sama od sebe. 

To jest jejím největším problémem je skutečnost, že nyní v negaci na jakékoliv vlastnictví sice sdílí všechno kolem, ale neumí sdílet sebe jako celek. Jelikož hon za zážitky ji permanentně udržuje v dětství, rozdělenou na vnitřní dítě a soudce zároveň, a ona si v jejich souboji neuvědomuje, že by mohla dospět. Nechce. Zážitky se jí líbí. A tím pádem se ani nemůže sjednotit sama v sobě, spojit své ego se svou podstatou. Tak, jak by se mohla spojit s kýmkoliv jiným ve vztahu, mimo sebe. Je pyšná sama na sebe, na svůj “duchovní rozvoj”. Ha, ha, ha. To by, ale sebe sama musela MÍT, tedy se vlastnit. Být svým pánem.. A stejně tak by musela mít i svou laskavou lásku k sobě, potažmo k jiným. Nemá nic. Ani v hmotě a ani v duchu. Má jen agresivní pýchu, která ji v současné křeči spíše ukazuje, jak promrhala život aniž by vytvořila cokoliv, co by za sdílení stálo. Jo, ráda totiž používá jiných, jako výtahu za svými zážitky.

Abychom se byli schopni uvolnit z těchto traumat a podprahových pout do vztahu a mít v něm i děti, k tomu je se potřebujeme vyvinout. A vyvinout, znamená uvolnit veškeré negativní předurčení, která mohou pocházet právě od našich blízkých či z TV reklamy. Chci tohle a tohle... V Číně těmto vlivům říkávali “vnitřní démoni” nebo “vnitřní duchové”. Jak se jich zbavit? Aby neovládali to, čemu tak legračně říkáváme “svůj” život, i když nás už v podstatě vůbec není?

No, nejprve si musíme začít existenci takových to démonů, uvědomovat. Pak existuje několik možností. Tao cesty vody si volí a doporučuje zkusit uvolňovat tuto energii nikoliv silou ohně svých představ, ale jejím rozpouštěním a uvolněním z těla a její přeměnou na jinou kategorii skupenství, a tak ji dát možnost se bud plně integrovat nebo nás opustit. K tomuto však musíte svou pozornost zaměřit na své nitro. Nikoliv si představovat, jako v klasických meditacích. Jen sledovat své tělo. Pro tuto cestu je třeba hodně odvahy. Číňané to nazývali “skokem do dračích úst”. To prostě budete svým traumatem znovu kousnuti. A to je pro většinu velký problém. 

Problémem je však i to, že když ztišíme sami sebe a odebereme se dovnitř, že se vlastně noříme do vod meditací a zde je uschováno nejedno trauma, i ta o kterých ještě ani nevíme. Malý detail, a skoro nikdo na něj adepty meditací neupozorní. Jeho dopad je citelný. Skokem do dračích úst budete kousnuti. Neboli vyvoláte si onu situaci ( i tu, co jste až dosud nevěděli a nebo, která je na vás navázána jako tzv. sudba rodu z něhož pocházíte). Nebo se energie oné situace, jež vám ublížila, již dávno díky tomu, že jste ji nikdy neprožily, rozrostla natolik, že vám je schopna předvést tak hrůzné divadlo, o němž jste ani nikdy neuvažovali, že se z něj doslova zblázníte. V meditaci totiž většina z nás nedokáže rozlišit, co je meditační zážitek a co je naše představa vybuzena klidem z nitra. Nedokáže, když si většina z nás dobrovolně amputovala své ego, které by toto rozlišit umělo. Ano, další otázka by byla, komu na tom tedy záleží, ale tu zde nyní neřešíme.

Jsme kousnuti, proces řešení zranění probíhá. Na stupni energie, jenž funguje takto hluboko naší mysli, není téměř žádný rozdíl mezi událostí, kterou považujeme za reálnou, a vzpomínkami, které nemají už žádný skutečný základ. Nicméně jsou uloženy v našem podvědomí. No a jelikož se učíme pro život se scelit a sjednotit, používáme k tomu oběh energie v těle. Tak se prostě stane, že všechny naše blokace se po jisté době cvičení prostě rozpustí. A tak se naše touha po spiritualitě, stává vlastně překážkou k jejímu dosažení. Lidé používají čchi-kung a meditace stejně, jako by to byly prášky proti depresi. Nikdo například neřeší odpočinek po meditaci a jeho délku. 

Meditace nás sice může uvolnit, ale jejím nejvyšším posláním, je učinit nás vědomými ve středu svého já. Svého vlastního bytí. Chápete význam slova vlastního? Pokud nevlastníte vy sebe sama, ale vlastní vás otec guru, sekta či matka církev - je to pořád stejné. Vlastní vás a vaše bytí někdo jiný než vy sami. Pak je totiž to vše, co tito lidé dělají, pouhým bezúčelným hledáním prázdnoty, ale nikdy u nich nedojde, že prázdnota není cíl, ale prostředek pochopení jejího poslání jakožto cesty dovnitř Ducha a naše následné uvolnění z něj do naší vlastní “Duše”. Pokud nepřineseme boží velikost jeho dosažením sami do sebe, pokud si nechceme vzpomenout na Boha v sobě, pak na co tady jsme?

Pokud v sobě nosíte vnitřní démony, tedy představy svých rodičů a generace marketérů o tom, jací máte být, pak žijete pro tyto démony a nikoliv pro svůj život. A pak vše, co stvoříte, od sexuálního vzrušení, přes dítě nebo jakékoliv hodnoty, ať materiální či duchovní, jsou pak tyto všechny kontaminovány projekcí vašich rodičů. A to navždy. Démoni totiž vždy způsobují posedlost či deprese a vy se nemůžete nikdy opravdu dobrat svého plného potenciálu. A vaše emoce tak nepracují pro vás, ale proti vám. Nemůžete se stát přirozenými, když děláte nepřirozené věci, které však dělávala maminka a vy jste to jenom odkoukali. A bezmyšlenkovitě je používáte. Váš svět je z 90% tvořen myšlenkovými představami, které jste přejaly od svých blízkých. Teprve až se jich zbavíte, poznáte, kdo opravdu jste. Teprve pak budete dospělí. Protože, když se něco dotkne našich emocí, nemůžeme na to nereagovat. Emoce jsou totiž díky svým specifickým schopnostem s nejhlubšími rovinami našeho bytí spojeny s námi. Tvoří nás. Tvoří totiž naše příběhy. A ty jsou méně či více děsivé. Pro lidský stav bytí jsou však podstatné. 

A proto jako první krok cesty k dospělosti, zkuste nejprve tyto démony uvolnit ze svých služeb. A k tomu je třeba vědět toto:
  • Mysl prostřednictvím těla systematicky pohybuje energií v něm obsaženou.
  • Nalézá shluky energie, jenž se nepohybují a rozebírá je.
  • Volně plující čchi proměňuje v energii naší Duše nebo ji poskytne svobodu.
Chcete žít jako člověk? Vymeťte či rozpusťte své démony. Jinak se zadrhnete v koloběhu iluzí mysli. A ještě ke všemu ne, té svojí. A tak si celý svůj život strávíte žvýkáni tlamou draka. A ta jeho tlama bude plná vašich zkušeností. 

MZZ

úterý 25. dubna 2017

POČÁTEK ♥

Všichni v něj věříme. Všichni jej opakujeme. Ať už rituálně nebo jen v pocitech. Znamenal totiž ztrátu ráje. Znamenal počátek vyhnanství. Do bídné hmotné existence. Aspoň tak je nám to podsouváno. Jisté je, že připomíná cyklus zrození, sexuality a smrti. Jsme od počátku zahrnuti do obřadu počátku. Jsme jím připomínáni. Návratem do minulosti jsme se totiž stávali znovu a znovu sjednocenými bytostmi. Plnými života. Jako na počátku. V starých kulturách to není jen příchod a oslava Nového roku. Byla to i volba nového náčelníka kmene. Vyhlášení války. Zachránění ohrožené úrody. Nebo vyléčení nemocných. Tam vždy sehrál počátek svou roli.

Jako léčebného prostředku se vyprávění příběhu počátku používalo snad u všech kmenů a kultur. Nemocný se tak symbolicky vracel zpět. Stával se účastníkem stvoření a nabýval své ztracené plnosti. Nebyl tím nahrazován opotřebovaný organismus, ale stavěn zcela nový. Když člověk načerpal plně potenciál jenž obdržel při svém zrodu, obrodil se. To je záměrem celého léčení. Umístit člověka na počátek. Do středu všeho. Nikoliv jen obnovit vzpomínku.

Nepřipomíná vám to něco dalšího? Věci i děje nejdou příliš zjednodušovat. I tady to může působit jinak nežli je to myšleno. Vezměme prvotní jogu hinduismu a budhismu. Z míst, kdy byla oběma směrům ještě společná. Jde mi o pochopení archaiky světa nikoliv o to dotýkat se něčího náboženství či směru. Podle Buddhy, ale i veškerého indického myšlení byla lidská existence určena k utrpení dokonce už tím, že probíhala v čase. A nedá se toto téma shrnout jednou větou. Zjednodušeně lze říci, že utrpení je v tomto světě založeno a donekonečna prodlužováno karmou, tedy zákonem, jenž je závislý na časovosti: tento karmický zákon nutí k nespočetným převtělováním, věčnému návratu k životu, a tudíž k utrpení. Osvobodit se a strhnout závoj máji se rovná vyléčení. Buddha a jeho poselství je vlastně hlásáním úplně nové léčebné metody. Všechny indické filosofie, asketické a meditační techniky včetně mystiky usilují o stejný cíl: jde jim o to uzdravit člověka od utrpení této jeho existence v čase. Až člověk zničí poslední semínko budoucího života, definitivně se zbaví karmického cyklu a osvobodí se od času.

Jednou z technik používaných k tomu a praktikoval ji i Buddha byl návrat k minulým životům (Jogasutra, III., 18). Jde o to vydat se přítomností nazpět do minula a dospět až do okamžiku zrodu kosmu. Absolutního počátku, kdy byl uveden v život i čas. Tak se ten, kdo se vrací časem dostane do počátku. Znovu přitom prožít své minulé životy znamená do učité míry spálit své staré hříchy a částečně se osvobodit od karmy. Je v tom však ještě něco důležitějšího. A to z toho časem paradoxně, že vymizelo. Touto technikou jít časem k počátku se lze totiž dostat do bodu tzv. věčné přítomnosti. Do bodu před počátkem. Jinými slovy, v jakémkoli časovém okamžiku lze zničit čas, když se jím projde zpětně, a nakonec lze vstoupit do ne-času, do věčnosti. To znamená překonat lidský úděl a znovu získat nepodmíněný stav bytí, jenž předcházel pádu do času a koloběhu životů. A ten paradox. Toto lze provést jako člověk. Ten, kdo ví, je ten, kdo si pamatuje počátek. A pamatovat si jej v tomto vesmíru lze pouze jeho ukotvením v těle. V čase a prostoru.

A tak se archaická léčebná metoda přibližuje skoro do puntíku i náboženské filosofii a jejím cestám. Člověk starověkých, prvobytně pospolných společností se chtěl vrátit až k počátku světa, aby splynul s prvotní plností a znovu nabyl netknuté rezervy energie novorozeného života. Buddha stejně jako většina jóginů nevěděl, co si počít s počátkem. Snažil se jen oslabit následky, jež tyto příčiny vytvořily pro každého jedince zvlášť. Nejdůležitější pro něj bylo prolomit cyklus převtělování. A jedna z metod spočívala v návratu stejnou cestou životem nazpět, rozpomenout se na své minulé životy až k okamžiku, kdy vznikl tento vesmír. Po této stránce se obě metody podobají. V tom, že uzdravení neboli vyřešení otázky existence se tedy stává možné rozpomenutím se na prvotní akt, na to, co se stalo na počátku. Buddha a jógini nejsou jediní, kdo se rozpomněli na své minulé životy; také šamani byli proslulí stejnými schopnostmi; to by nemělo překvapovat, protože šamani byly právě ti z lidí, kdo si pamatují počátek a vracejí se během svých extází do počátečního bodu. Archaické národy však šli o krok dále. Stali se opět počátkem. Bylo to pro ně normální. Lidé pozdější doby, plni svých bohů a guruů, kteří je archetypově svazovali a znemožňovali jim milovat někoho jiného nežli je, už tuto možnost ztratily.

Ještě jedna paralela. Něco podobného se dá vysledovat i s příběhem slavného řeckého myslitele Pythágora. O Pythagorovi se ví velmi málo. Věřil však v minulost i prožité životy a v starých řeckých spisech o Pythagorejcích najdeme zmínky, že často zdůrazňují význam paměti. Pythagorejská tradice souvisí s platónským učením o anamnésis. Nejde o osobní vzpomínky na minulé životy, ale o určitou neosobní paměť, zasetou do každého jedince, o souhrn vzpomínek na dobu, kdy duše rozjímala o idejích přímo. V těchto vzpomínkách není nic osobního; jinak by existovalo tisíc způsobů, jak lze například chápat trojúhelník, což je samozřejmě absurdní.

Platónským učením o idejích se řecké filosofické myšlení vrací k archaickému a univerzálnímu mýtu o oné dávné době a dává mu novou hodnotu tím, že se člověk musí rozpomenout, aby poznal pravdu a měl skutečný podíl na bytí. Možná je počátek nahrazen později slovem Bůh. Pak moje příjmení Zachar, jenž v hebrejštině znamená = ten, kdo si na Boha v sobě vzpomněl, v překladu znamená skutečnost, kterou uskutečňujeme po celý svůj život všichni. Rozpomínáme se na počátek. Jsme zachaři. :)

A tak prvobytně pospolný pravěký člověk stejně jako Platón ve své nauce o anamnésis nepřisuzují důležitost osobním vzpomínkám. Je zajímá pouze mýtus. Příběh. Můžeme dokonce říci, že Platón je blíž archaickému myšlení než Pythagoras, který svými deseti či dvaceti osobními vzpomínkami na své minulé životy patří spíše mezi vyvolené jako Buddha, jógini či šamani. Pro Platóna je důležitá jedině předexistence duše v bezčasovém vesmíru plném idejí a pravda (alétheia) je jen vzpomínkou na tento neosobní stav. Možná jsme hmotu získali právě proto, aby se tyto ideje uskutečnili. Kdo ví.

Dnes můžeme říci, že význam, který tento návrat zpět nabyl v moderních léčebných metodách je už nezpochybnitelný. Hlavně psychoanalýza využila vzpomínání a rozpomínání na prvotní události jako svého hlavního léčebného prostředku. Ale z pohledu moderního duchovního života a ve shodě s židovsko-křesťanským pojetím historického a nevratného času může být tímto počátkem pouze naše útlé dětství, jediné a skutečné osobní počáteční stanoviště. Psychoanalýza proto v léčení uplatnila historický a osobní čas. Nemocný u nás trpí nejen dědičností či místními poruchami (úrazy, katastrofy, viry), ale i následkem otřesů, prožitých během svého života, nějakým osobním traumatem prožitým, na počátku dětství. Na toto trauma nemocný zapomněl či přesněji si ho nikdy neuvědomil. A tvrdě se tomuto uvědomění bránil. Čím? No svým životem. Jeho formou. A vyléčení spočívá právě v návratu zpět, aby byla oživena krize, znovu prožito psychické trauma a přivedeno zpět do vědomí. Tento postup lze vyjádřit slovy archaického myšlení tak, že vyléčení spočívá v prožitku začátku života, tedy narození, v tom, že se staneme současníky počátku. Upřímně k tomu nevidím jako schůdnou možnost regresních terapií. Protože většina terapeutů je sama postižena svým traumatem. A znovu prožit událost, která toto trauma vyvolala, a nepodlehnout jí, vyžaduje nadlidský výkon. Přípravu, čas a prostředky. Nikoliv sobotní meditačku na podlaze v tělocvičně.

Freudův objev, že pro člověka existuje prvopočáteční doba, v níž se všechno rozhoduje, a že tato doba je příkladná pro zbytek života, měl obrovské důsledky. Vlastně lze slovy archaického myšlení říci, že existoval určitý ráj = prenatální stadium nebo kojenecké období, než došlo k nějakému zlomu, katastrofě chcete-li (dětské trauma), a nechť je následně postoj dospělého k těmto prvotním událostem jakýkoli, jsou pro jeho život podstatné. A určující. Jung odhalil kolektivní nevědomí, řadu psychických struktur, jež předcházejí individuálnímu vývoji psychiky, o nichž nelze říci, že byly zapomenuty, protože nebyly utvořeny osobními zkušenostmi. Jungovy archetypy se podobají Platónovým idejím: archetypy jsou neosobní a nemají podíl na historickém času jedince, ale na epoše druhu, dokonce na organickém životě vůbec. Proto bylo výletování do nevědomí v archaických časech svěřováno do rukou zodpovědných jedinců. Ne těch, kteří se přežrali houbičkami nebo zhulily trávou a vydali se na rádoby poznávací trip. Na této cestě, kde ani pořádně nevíte, na co narazíte musíte být dvojnásob jemní a slušní. Jinak by totiž následky takovéhoto nediplomatického výletu za reálných a jednoznačným cílem pak v reálném světě odnesl celý kmen či národ. To těm idiotům, co se o to stále pokouší jaksi nedochází.

A´t už věříme čemu chceme, v podstatě počátku se vše spojilo. A to podstatné předchází současnému lidskému údělu; že k rozhodujícímu skutku došlo dávno před námi a před našimi předky. člověk je nucen se vrátit ke skutkům prapředka (dle židovsko-křesťanské mytologie Adama), vzdorovat jim nebo je opakovat, zkrátka na ně nezapomenout. Ať už je vybraná cesta k vytvoření jeho prvotní vzpomínky na počátek jakákoli. Nezapomenout na tento zásadní skutek znamenalo zpřítomnit ho, znovu ho prožít. Poznat sám sebe utvořením toho, co se stalo na počátku světa není výsadou pouze archaického myšlení nebo židovsko-křesťaňské tradice. Podobný myšlenkový přístup lze najít i v józe a v psychoanalýze.

Víme, že to podstatné předchází současnému lidskému údělu. Především člověk není utvářen jenom svým počátkem, ale také vlastní historií a celou historií lidstva. Právě historie definitivně zbavila čas náboženského obsahu, když odmítla rozlišovat bájný čas počátku a čas, jenž následoval po něm. A tak bod počátku dnes už nemá žádné tajemné kouzlo: prvotní pád ani zlom neexistovaly, ale jen existovala jen nekonečná řada událostí, jež nás vytvořily takové, jací jsme dnes. Mezi událostmi neexistuje kvalitativní rozdíl: všechny jsou hodny toho, aby byly připomínány a stále znovu přehodnocovány historiografickou anamnésis. Neexistují významné události nebo osobnosti: když zkoumáme dobu Alexandra Velikého nebo Buddhovo poselství, a díky tomu nejsme blíž Bohu, než když studujeme dějiny nějaké vesničky v Černé Hoře nebo životopis zapomenutého piráta.

Když si před Bohem nejsme rovni my a sami sebe ve své pýše takové ani nepovažujeme, jsem přeci jedineční, tak protože jsme se vydělily z celku, jsme ztratily schopnost nalézt cestu k počátku. O to více, jsou si pak před Bohem rovny všechny historické události. A jestliže člověk už nevěří v Boha, říká: před historií...

To, co je důležité, je popřát všem kolemjdoucím k počátku šťastnou cestu. MZZ

pondělí 24. dubna 2017

V červených číslech

Auto nejlépe jede s rafičkou v zelených číslech. Stejně tak existuje určité střední pásmo v míře nabuzení našeho organismu, ve kterém jsme schopní se učit, vnímat lidi kolem sebe nebo i svoje vlastní potřeby.
  • Když jsme zahlcení nějakým intenzivním prožitkem, ať už je to strach, vztek nebo něco jiného, dostáváme se nad toto pásmo, do modu boje o přežití.
  • Když jsme naopak extrémně vyčerpaní, nemáme na kontakt s ničím energii.
V obou případech platí pravidlo: Než se pustíme do čehokoliv dalšího, musíme se nejdřív dostat zpátky do zelené.
Podle teorie aktivace se neustále snažíme hledat takovouto zlatou střední cestu. Existuje něco, čemu se v psychologii říká Yerkes-Dodsonův zákon. Podle něj míra nabuzení organismu silně působí na naše výkony. Čím víc je organismus aktivovaný, tím lepší je jeho výkon – jenomže jen do určité míry, dokud nedosáhneme optimálního stavu. Jakmile je aktivace moc, jde výkon zase dolů.
Můžete si to představit třeba u zkoušek. Je užitečné být trochu ve stresu. Nedostali byste ze sebe mnoho, kdybyste usínali a všechno vám bylo jedno. Ale jakmile se dostanete do paniky, zalykáte se a srdce vám buší jako o maratonu, nezbývá tolik kapacity na soustředění.

Když přepnete na plazí mozek a zamrznete

Dnes se výzkumem emoční aktivace organismu zabývá třeba Jim Kepner. Podle něj se při různých stupních nabuzení těla u lidí „zapínají“ různé okruhy nervového systému.
Když jste v extrémních otáčkách, v panice, velmi rozhněvaní a podobně, spouští se systém „útok, nebo útěk“. Jenže přitom můžete klidně být doma, kde vám žádné objektivní nebezpečí nehrozí. Stačí, když vás třeba chytí úzkost nebo velké napětí.
Na druhém konci otáčkoměru je fungování na minimální výdej energie, hibernace, zamrznutí. Udržování základních životních funkcí, jako když plaz šetří energii.
Mimo zelenou nejednáme konstruktivně a nejsme připraveni pro dobrý kontakt s okolím.
Zdá se to být docela přirozené a logické, ale přesto s sebou tohle poznání nese spoustu praktických dopadů. Pro léčbu nemocí duše, ale i pro každodenní situace.

Jak se dostat do zelené

Například lidé s těžkou depresí se často nacházejí v úrovni hibernace. Proto bývá užitečné, aby začali brát antidepresiva – ta je dostanou do dostatečně vysokého stupně aktivace na to, aby mohli mít užitek z terapie. Protože ve stávajícím stavu prostě na mezilidský kontakt nemají energii ani kapacitu, a tak jim nemůže pomoci metoda, která na mezilidském kontaktu stojí a padá. Totéž platí pro lidi v akutní mánii, kteří jsou zase na opačném konci. I oni jsou trochu „mimo sebe“.
Malé děti se přirozeně vrací do zelených otáček, nebo jim k tomu pomohou jejich rodiče. Jako dospělí to musíme zvládat sami. A většinou to není zas taková věda.
  • Když se člověk rozčílí tak, že vidí rudě, pomůže na chvíli se stáhnout z kontaktu a dýchat, nebo si v duchu počítat – aby se vztek neproměnil na něco ničivého.
  • Když jsme ve velké tenzi, přirozeně hledáme tišící a zklidňující aktivity.
  • A když jsme vyčerpaní, jdeme si lehnout nebo si dáme na uši sluchátka a vypneme telefon.
Jenže samozřejmě existují více a méně zdravé způsoby, jak intenzitu svých pocitů regulovat. Do zelené vás může dostat třeba i alkohol nebo drogy. Dost lidí si dá skleničku před veřejným vystoupením nebo jen tak doma, když jsou v moc velkém vnitřním napětí. Takovému člověku je těžké jeho skleničku vzít, pokud současně nemá jiný způsob, jak snížit intenzitu prožitků a dostat se na snesitelnou a funkční úroveň.
Teorie aktivace může být užitečná třeba k tomu, abychom si uvědomili, že mimo zelenou nejednáme konstruktivně a nejsme připraveni pro dobrý kontakt s okolím. Nemá cenu se o něj snažit, dokud se organismus nedostane do optimálnějšího stavu. Proto všichni potřebujeme své prožitky umět konstruktivně regulovat. Lidem, kteří se to nenaučili v dětství, pomůže psychoterapie.
Zajímavé také je, do jaké míry jsou v tomto ohledu prožitky přenositelné na druhé lidi. Od narození jsme nastavení, abychom vnímali pocity druhých lidí – a to tak, že se odráží v našem mozku i v těle. Zklidnit někoho můžete třeba i svým vlastním klidem.

čtvrtek 6. dubna 2017

Jak uvolnit stress?

Při prvním pokusu stál v meditaci to může být skličující, jednoduše proto, že se můžete cítit úzkost nebo strach jako fyzické projevy v těle ... To znamená, že je blokován tok čchi.

Můžete mít pocit napětí, tělesné deformace nebo roznýtování, ale klíčové je, aby jste pochopili, jak tyto emoce proudí do vašeho těla, takže je můžete uvolnit tím nejefektivnějším možným způsobem. V následujícím z krátkých videí ti ukážu, jak uvolnit stres, obavy a strach, že se zaměříš na směru, ve kterém je uvolnění zablokované energie.